Díky za odkaz! Z originálu na youtube najdete další díly.
19. června 2010
O milionáři, který ukradl slunce
Jiří Wolker
O milionáři, který ukradl slunce
O milionáři, který ukradl slunce
Na světě žil jeden ohromný milionář. Stalo se, že shromáždil ve svých rukou všechno bohatství zemské. Nebylo nic, čeho by si nemohl popřáti. Bydlil v nejkrásnějším zámku a všichni lidé mu sloužili.
Ale ubohý milionář byl nemocen. Jeho nemoc nebyla ani tak zlá jako odporná. Po celém těle rostly mu hnusné žluté vředy, které přes den mokvaly a v noci děsně pálily. Byla to škaredá nemoc, - tak škaredá, že až sám milionář se za ni styděl a proto hleděl ji ukrýti do šatů z jemných látek a do postelí s hedvábnými poduškami.
Jeho jmění ustavičně rostlo, ale jeho nemoc rostla také. Byla obava, že vyrážka zastihne oči. Toho se boháč nejvíce bál. Mohl-li dobře zakrýti všechna místa na svém těle, - toto bylo jediné, které musilo zůstati nepřikryto, chtěl-li žíti, vládnouti a vydělávati.
Nemocný milionář rozhodl se, že si zavolá lékaře. Doposud se žádného neptal na radu, ba žádného k sobě ani nepřipustil, neboť nechtěl, aby se někdo dověděl, jak je ubohý ve své podstatě. Obával se, aby lidé, kteří mu záviděli jeho ohromné štěstí, - nezaradovali se nad jeho nemocí a necítili se šťastnější než on. Usuzovalť, že maje nejvíce peněz, musí mít i nejvíce štěstí. Ostatní lidé tak usuzovali také, vzhlížejíce na jeho krásné šaty, automobily a pohodlí.
I zavolal si nejlepšího lékaře a řekl mu: "Pane lékaři, - prohlédněte mě dobře a poraďte, co mám dělat, abych se uzdravil. Moje nemoc je tak odporná, že se o ní nesmí nikdo dovědět. Proto zajisté prominete, když vás po vaší lékařské prohlídce dám popraviti. Nevěřím žádnému člověku, - tím méně lidskému jazyku. Historie o králi Midasovi naučila mě býti důslednějším než on. Ostatně vaší ženě bude vyplácena přiměřeně vysoká pense z mých pokladen a vaše děti vystudují na mé útraty."
Lékař zpozoroval, že udeřila jeho poslední hodina. Neboť smrtící síla tohoto muže byla ohromná.
"Mé životní síly kvapem prchají," pravil dále milionář. "Jednejte rychle!"
Svlékl se a stanul před ním nahý, podobaje se zpola rozmačkané housence a zpola vykotlanému zubu.
Lékaře zachvátil hnus. Jak k tomu přijdu, myslil si, abych byl k vůli jeho vředům zabit, - já, který jsem docela zdravý. Každý člověk má moc usmrtiti druhého člověka. Má-li ji on, - budu ji mít i já. Dobrá, - poradím mu lék, který mu přijde zatraceně draho.
"Milostivý pane," řekl, "znám lék pro vaši chorobu. Je tím lepší, že jedině vy si jej můžete opatřiti. Vy potřebujete slunce. Ale ne jen trochu, kterou dostávají almužnou ostatní, - vy potřebujete slunce celé. Máte ohromné jmění a myslím, že i slunce můžete za ně snésti s nebeské báně do svého paláce. Když se s ním sám na nějaký čas uzavřete, když sám budete zblízka účasten jeho blahodárné dobroty, - vyjdete ze sluneční lázně nejen úplně zdráv, ale i nesmrtelný. Je to jediný lék, který vám mohu doporučiti. Neboť na vás se sešla choroba celého světa. Slunce pak je zdraví celého světa."
Milionář lékaři uvěřil. Jak by neuvěřil člověku, který byl krok před smrtí. Jenom se ještě otázal:
"Nevíte, jak může být slunce drahé?"
"Slunce je drahé všem lidem. Možná, že jednomu je lacinější."
Když lékař domluvil, byl odveden a popraven. Vdově byl doručen šek na slušnou sumu, sirotkům zánovní školní knihy, dvě zcela zachovalá pravítka z kanceláří milionářových a pouzdro na držátka s nápisem:
Uč se, synu, moudrým býti!
Milionář zatím přemýšlel, jak sundati co nejlaciněji slunce.
Dal zbudovati ohromná lešení. Sta inženýrů vystavěla velkolepý jeřáb. Stavitelé pracovali na plánech budovy, do níž mělo býti sneseno slunce a uzavřeno s milionářem a jeho vředy.
Miliony dělníků ze všech zemí světa mlátily kladivy; ne proto, aby sundali slunéčko, ale aby uživili ženu a děti.
Jedné noci, která byla temnější než zatvrzelé srdce, - sundali lidé milionářovi slunce s oblohy, spustili je do ohromné budovy a uzavřeli železobetonovými zdmi s ocelovými pláty. Ani jeden paprsek neunikal.
Na světě byla tma a milionář se radoval, že se mu vše povedlo. Potmě ani Bůh nepozná, myslil si, - že slunce je pryč. Já zatím stanu se nesmrtelný, - a kdo mi potom co může! Nezůstane jen při slunci! Odnesu i všechny hvězdy a přidám je do svých pokladů. Budou moje, jako jsou moje cenné papíry, uložené v bance "Ego". Brzy se stane, že nebude nic, co by nebylo mým. Koupím si i Pána Boha a udělám ho svým tajemníkem. Budu mladý, krásný, nesmrtelný a nejbohatší. Kdo mi odolá? Mohu znásilnit zemi jako ženu a ona bude ráda, že je znásilněna, - neboť ženy mají rády silné a neurvalé muže. Hip-hip!
Zatím lidé se probouzeli ze sna. Tuze se divili, že slunce už nesvítí. Na nebi trčela jen veliká, červená rána, kterou hasiči a natěrači marně se snažili uhasit anebo zastřít. Lidé se shlukovali a křičeli:
"Kde je slunce? Kdo nám sebral slunce?"
Strážníci s elektrickými svítilnami dělali pořádek. Byla to těžká práce! Lidé byli jako bezhlaví a marně bys je byl napomínal k tichosti anebo k rozchodu.
Milionář dal rozsvítit všecka světla. Stotisíc lustrů plálo na nárožích, v kavárnách, barech a kabaretech. Na předměstí svítily tři smutné lucerny a na dědinách vytahovali ze zpráchnivělých truhlic hromničky a dívali se vyděšeně na sebe.
Nastal zmatek, který podporovali černí netopýři, kteří přilétali neznámo odkud.
Nevěstky na ulicích byly už umdlelé, neboť noc trvala příliš dlouho.
Milionář počítal: až se uzdravím, budu vyrábět ze slunce sirky "Helios", mast na opáleniny "Slunín" a vše, co se dá. Šikovný člověk může lehko zbohatnout. Jak jsem rád, že na to nepřišel nikdo přede mnou.
Ale lidé ve městech byli víc a více zmateni. Naráželi na sebe jako poplašený dobytek.
Proto dal milionář vylepiti plakáty a sepsati úvodníky do novin.
KONEČNĚ TMA!
ODVĚKÝ NEPŘÍTEL ZDOLÁN
NEJVELKOLEPĚJŠÍ DŮKAZ LIDSKÉ OBĚTAVOSTI
Již od počátku světa byli lidé trýzněni největším tyranem, jaký kdy byl stvořen, - sluncem. Jeho krutou tyranii na svých bedrech snášel nejvíce ze všech stavů stav lidí pracujících, kterýchžto miliony padaly zasaženy při práci jeho zhoubnými paprsky. Lékařsky je zjištěno a statisticky dokázáno, že plných 100% lidí, kteří se pod sluncem narodili, též pod ním zemřeli. Této krutovládě byl učiněn konec. Známý lidumil pan Poslední Milionář (- kdo by si nevzpomněl na jeho vzácnou ochotu, s kterou zabezpečil ženu a dítky tragicky zemřelého lékaře X!) dal je na vlastní náklad sundati s nebe. Práce se dík jeho nadlidské obětavosti zdařila a slunce zmizelo se světa.
Nehynoucí památka je mu zajištěna.
Žádejte prospekty!
Ti, - kdož měli světlo, - tak si to přečtli a uklidnili se, - ti, kdož je neměli, - zůstali neklidní dál. Mnoho babiček (ty, co už byly dvacet let slepé) říkalo: přijde konec světa.
Běda milenci, - který ve tmě ztratil svou lásku. Už ji nenašel.
Zatím boháč, odstraniv všechno své služebnictvo, odešel ke slunci. Když vešel do ohromné budovy, přepevně zamkl, přesvědčiv se ještě, zda stráže s revolvery a bajonety hlídají dobře všechny vchody. Klíč nechal v dírce, aby se nikdo nemohl dívat. Potom počal se svlékati.
Slunce pálilo.
Jak to nebesky hřeje, myslil si milionář. Veliká síla do mne vstupuje. Vše nezdravé bude spáleno a přetaveno v čistý kov. Vyjdu jako mladý bůh. Tolika lidem dávalo slunce štěstí a zdraví. Na mně je, abych bral toho součet, když ostatní všechny jsem odstranil. Oh, - jak nesmírné štěstí jest, snésti štěstí všech jen na sebe.
Slunce pálilo.
Je to trochu moc horké. Ale neškodí. Velkou dobrotu je třeba naučit se nosit. Jen aby mě záda mnoho nebolela. A hlava. A ústa, oči, prsa a nohy.
Ach, - žár je nesnesitelný. Ztravuje mě zevnitř i zevně. Zdá se mi, že popelnatím. Jen ještě chvíli vydržet. Potom odejdu. Odejdu a skočím do studené řeky. Najdu si milenku z ledu. Roztavím ji ve svém náručí. Budu nejsilnější, nejbohatší, nesmrtelný. Jak jsem sláb, chud a vše bolí, jako bych umíral! Ne, už to nevydržím. Půjdu. Snad to postačilo. Půjdu, - utíkám, - letím...
Nahý žebrák se spálenými vředy a zanícenýma očima doběhl ke dveřím. Běda! Rozžhavený klíč nabobtnal v klíčové dírce, že by je ani sám Bůh neotevřel, kdyby byl chtěl. Marně jím lomcoval, marně jím trhal, - zde nebylo služebníků, rádců a dělníků, - zde byl sám, jako samo bylo jeho srdce v uhnívající hrudi, - jako samy byly jeho oči ve vrstvě hnisu a bolesti.
Milionář se zachvěl. Jeho tělo se bortilo jako strom při bouři. Člověče, neuneseš štěstí všech! Nestačíš na svoje.
Slunce pálilo.
Milionář se zhroutil.
Zbyla z něho hromádka popela, nic větší než železný šestáček. Malá hromádka honosivé bídy. Budova, kterou si dal vystavěti pro svoji pýchu, stala se jeho katafalkem a slunce, ukradené jeho nemocnou ctižádostí, bylo velikou svící při jeho mrtvolce. Nikdo neplakal.
A slunce pálilo.
Pálilo tak, že brzy propálilo všechny stěny. I ty zřítily se jako vystavěné na písku. Propadly se do země, podobně černokněžníkům, kteří zmizejí po zakletí. Slunce vybuchlo svou září na všechny strany. - Leželo na zeleném trávníku jako zlatý, ohromný balon.
Lidé se zaradovali. "Je vidět na cestu," říkali si a smáli se.
Šlo teď jen o to, jak dopraviti slunce zase na nebe, aby všichni je viděli a všichni jím viděli.
Lidé zvážněli a radili se.
Kdo nám vynese slunce zase na oblohu?
Přitrefily se k tomu dvě děti. Byla to Mánička a Pepík. Snad byli z Vršovic, snad ze Smíchova, ale jistě odněkud byli.
"My je tam doneseme," řekl Pepík. "Nosíval jsem mnohokrát lidem kufry z nádraží. Onehdy jsem jednomu pánu nesl tak veliký, - že se všichni divili. To by bylo, abych slunce neunesl!"
Mánička a Pepík odnesli slunce na nebe.
"Vraťte se k obědu domů!" volala za nimi máma.
"Vrátíme se, vrátíme se ..."
A vrátili se.
17. června 2010
Little Grandmother, Rok 2010, 8/10
Little Grandmother: 3 nejdůležitější kroky v přechodném období.
Změny začínají v roce 2010. A toto jsou velmi důležité body:
První krok:
První věc, kterou musíte pochopit, je, že existuje větší a vyšší vědomí než jsme my sami. Věci se nedějí náhodně. My jsme si svůj příchod sem zvolili s jistým cílem. Jsme součástí velkého plánu univerzální bytosti. Musíte si uvědomit, že je vice než život a spravedlnost. Že náležíme k něčemu obrovskému. Náležíme k vesmíru, který náleží k velkému Já jsem, které náleží k lásce a světlu, a to je vším. Jsme větší, než si myslíte.
Druhý krok:
Druhá věc: musíte pochopit, že historie není vývoj technologie a výroby. Je to vývoj myšlení.
My o všem přemýšlíme, je-li to dobré či špatné, myslíme, jak by to mělo být, vidíme vše černé nebo bílé, víte, jak byste měli jednat, jak se chovat, jak se nechovat, pořád jen myslíme.
V jednom období této planety jsme mysleli tak, že všechno, co existuje, je naše milovaná matka Země. A podle toho jsme reagovali, tak jsme žili. A pak v jiném období této planety vznikla církev, křesťanství. Neříkám, že křesťanství je špatné, nebo že některá církev je špatná. Miluji Krista i všechny osatní. Ale v tomto bodě historie, ve věku temna, jsme mysleli, že církev vládne našim životům. Nebyla to vláda, byla to církev. Bylo to náboženství.
A tak jsme mysleli jenom tak, jak nás naučilo náboženství. Nebyly žádné technologie, pokrok, argumenty, společnost, byl to opravdu věk temna. Protože jsme mysleli tak, jak jsme mysleli.
Zapomněli jsme, že jsme tvůrci, zapomněli jsme, že jsme Velké Já. A když myslíte určitým způsobem, jednáte určitým způsobem.
Prošli jsme tímto obdobím a začali se rozpomínat, že myslíme a mohli bychom vytvářet věci. Začal rozvoj technologií. Začali jsme vytvářet města, vlády, všechno možné. Ale nemysleli jsme na srdce. Mysleli jsme jenom na myšlení. A to byla naše realita.
A nyní se naše lidské vědomí opět posunuje. Naše myšlení směřuje k tomu, že realita je více než pouhé myšlení. Technologie není vše, je sice skvělá, ale jsou větší věci. A tou větší věcí je, že vy jste něco většího. Že vy jste tvůrci, že vy jste Velké Já Jsem. Že jste Bohové a Bohyně. A tak historie není rozvojem technologií a výroby, je to vývoj myšlení.
Právě teď, v této místnosti, když o sobě přemýšlíme, o tom, že vesmír je součástí nás a my jsme součástí vesmíru, když myslíme na to, že naše vědomí se začíná rozhoupávat a přetáčet, tak to skutečně přichází. Čím více energie tomu věnujete, tím rychleji to přichází. Takže myšlení je velmi velká věc. Ale neužívejte svůj mozek pro všechno, spojte ho se srdcem a přemýšlejte, co chcete, a ono to přijde.
Třetí krok:
Třetí krok znamená nové chápání našeho fyzického světa. Všechny věci jsou živé na základě energie. Můžeme vidět energii, cítit její krásu. Východ a západ slunce je nejlepší doba pro vidění energie. Energii můžete vidět kolem rostlin. To není tak těžké pochopit, protože i ti,kteří automaticky nechápou, že všechny věci mají energii, že rostliny a věci i vy a já máme energii, tak energie je vědecky dokazatelná, takže i oni to mohou pochopit.
Tento krok je nejdůležitější. Nejdůležitější ze všech kroků, jak se domnívám. Je to tato energie matky Země, která nás drží při životě, a nikoliv energie vydávaná a přijímaná vzájemně mezi lidskými bytostmi. Protože my používáme svou energii špatně. A jsme žádáni, abychom se ji znovu naučili používat správně. Naučíme se přijímat energii od rostlin. Z hor, ze stromů, z řek a oceánů. A budeme se naplňovat energií matky Země. Nebudeme ji brát jeden z druhého. My sdílime energii s matkou Zemí, s její radostí, láskou a čistotou. A teď si uvědomte, co děláme jeden druhému. Při této konverzaci já vám teď dávám mnoho energie a vy zase dáváte mnoho energie mně. Ale uvědomte si svou obvyklou konverzaci. Vždycky je někdo, kdo tu konverzaci ovládá, někdo, kdo vydává nebo bere všechnu energii. Jste dárce nebo příjemce?
Žijeme své životy tím, co si o nás lidé myslí, jak se na nás dívají. Kdybyste mi teď řekli: co nám to tu povídáš, vypadáš opravdu hloupě, mohla bych si poškodit svoji energii. Anebo si pouze uvědomím, že neberu energii od vás, ale beru ji z této planety, právě tady, z oblohy, ze Země. Nebuďme už zajatci toho, co si ostatní lidé o nás myslí. V každé konverzaci, jakmile si to uvědomíte, přestanete to dělat. Mluvíme třeba s přáteli, a pořád se snažíme být chytřejší než ostatní a mít navrch v konverzaci. Nebo jste lidé, kteří pořád jenom energii dávají, a tak si ji od vás pořád někdo bere.
Po staletí žijeme tak, že si vzájemně bereme energii. A to je naše obrovská chyba na této planetě, kterou děláme. Nám řekli, že všechna naše energie na celý život, pro každého z vás existuje na planetě. Ne v druhých lidech. Můžete skutečně jít ven a dýchat energii ze stromu, až se naplníte. I ze země nebo ze stébel trávy. Z jablka. Z rostlin, zvířat, vodních toků, hor, to vše má pro vás energii. Žádají nás, abychom přestali brát energii od sebe vzájemně. Tím se jenom vzájemně zraňujeme. A to děláme už po stovky a stovky let. Vaše životní energie existuje venku. Když se cítíte slabí, zaútočíte na někoho, abyste se sami cítili lépe. A když někdo řekne o vás negativní věc, cítíte se sami hůře.
Jak je to pošetilé, když vydáváte energii tímto způsobem. Proč se cítíme tak dobře, když si vyjdeme na procházku? Protože vás nikdo nehodnotí. Proto, že se venku plníte energií. A přijdete domů a zase to začne: Proč děláš tohle? Tak to chodí v běžném soužití lidí. Probíhá to neustále. Jsme nuceni začít brát a dávat, abychom mohli žít, a všechnu potřebnou energii si bereme z druhých. Můžete jenom sedět venku a cítit, jak se naplňujete. Všimněte si toho. Proč se venku cítíte tak dobře? Začněte si toho všímat. Protože jste se napojili na Zemi a dobíjíte si baterii.
Matka Země je vším. Je vším. Nejlepší doba pro vidění energií, které lidská bytost může vidět - protože člověk může vidět energii, přestaňte si říkat, že nemůžete, vy můžete, je to skutečné - nejlepší dobou je východ a západ slunce, kdy můžete vidět energii kolem rostlin, na horách, všude.
Little Grandmother, Rok 2010, 8/10
Změny začínají v roce 2010. A toto jsou velmi důležité body:
První krok:
První věc, kterou musíte pochopit, je, že existuje větší a vyšší vědomí než jsme my sami. Věci se nedějí náhodně. My jsme si svůj příchod sem zvolili s jistým cílem. Jsme součástí velkého plánu univerzální bytosti. Musíte si uvědomit, že je vice než život a spravedlnost. Že náležíme k něčemu obrovskému. Náležíme k vesmíru, který náleží k velkému Já jsem, které náleží k lásce a světlu, a to je vším. Jsme větší, než si myslíte.
Druhý krok:
Druhá věc: musíte pochopit, že historie není vývoj technologie a výroby. Je to vývoj myšlení.
My o všem přemýšlíme, je-li to dobré či špatné, myslíme, jak by to mělo být, vidíme vše černé nebo bílé, víte, jak byste měli jednat, jak se chovat, jak se nechovat, pořád jen myslíme.
V jednom období této planety jsme mysleli tak, že všechno, co existuje, je naše milovaná matka Země. A podle toho jsme reagovali, tak jsme žili. A pak v jiném období této planety vznikla církev, křesťanství. Neříkám, že křesťanství je špatné, nebo že některá církev je špatná. Miluji Krista i všechny osatní. Ale v tomto bodě historie, ve věku temna, jsme mysleli, že církev vládne našim životům. Nebyla to vláda, byla to církev. Bylo to náboženství.
A tak jsme mysleli jenom tak, jak nás naučilo náboženství. Nebyly žádné technologie, pokrok, argumenty, společnost, byl to opravdu věk temna. Protože jsme mysleli tak, jak jsme mysleli.
Zapomněli jsme, že jsme tvůrci, zapomněli jsme, že jsme Velké Já. A když myslíte určitým způsobem, jednáte určitým způsobem.
Prošli jsme tímto obdobím a začali se rozpomínat, že myslíme a mohli bychom vytvářet věci. Začal rozvoj technologií. Začali jsme vytvářet města, vlády, všechno možné. Ale nemysleli jsme na srdce. Mysleli jsme jenom na myšlení. A to byla naše realita.
A nyní se naše lidské vědomí opět posunuje. Naše myšlení směřuje k tomu, že realita je více než pouhé myšlení. Technologie není vše, je sice skvělá, ale jsou větší věci. A tou větší věcí je, že vy jste něco většího. Že vy jste tvůrci, že vy jste Velké Já Jsem. Že jste Bohové a Bohyně. A tak historie není rozvojem technologií a výroby, je to vývoj myšlení.
Právě teď, v této místnosti, když o sobě přemýšlíme, o tom, že vesmír je součástí nás a my jsme součástí vesmíru, když myslíme na to, že naše vědomí se začíná rozhoupávat a přetáčet, tak to skutečně přichází. Čím více energie tomu věnujete, tím rychleji to přichází. Takže myšlení je velmi velká věc. Ale neužívejte svůj mozek pro všechno, spojte ho se srdcem a přemýšlejte, co chcete, a ono to přijde.
Třetí krok:
Třetí krok znamená nové chápání našeho fyzického světa. Všechny věci jsou živé na základě energie. Můžeme vidět energii, cítit její krásu. Východ a západ slunce je nejlepší doba pro vidění energie. Energii můžete vidět kolem rostlin. To není tak těžké pochopit, protože i ti,kteří automaticky nechápou, že všechny věci mají energii, že rostliny a věci i vy a já máme energii, tak energie je vědecky dokazatelná, takže i oni to mohou pochopit.
Tento krok je nejdůležitější. Nejdůležitější ze všech kroků, jak se domnívám. Je to tato energie matky Země, která nás drží při životě, a nikoliv energie vydávaná a přijímaná vzájemně mezi lidskými bytostmi. Protože my používáme svou energii špatně. A jsme žádáni, abychom se ji znovu naučili používat správně. Naučíme se přijímat energii od rostlin. Z hor, ze stromů, z řek a oceánů. A budeme se naplňovat energií matky Země. Nebudeme ji brát jeden z druhého. My sdílime energii s matkou Zemí, s její radostí, láskou a čistotou. A teď si uvědomte, co děláme jeden druhému. Při této konverzaci já vám teď dávám mnoho energie a vy zase dáváte mnoho energie mně. Ale uvědomte si svou obvyklou konverzaci. Vždycky je někdo, kdo tu konverzaci ovládá, někdo, kdo vydává nebo bere všechnu energii. Jste dárce nebo příjemce?
Žijeme své životy tím, co si o nás lidé myslí, jak se na nás dívají. Kdybyste mi teď řekli: co nám to tu povídáš, vypadáš opravdu hloupě, mohla bych si poškodit svoji energii. Anebo si pouze uvědomím, že neberu energii od vás, ale beru ji z této planety, právě tady, z oblohy, ze Země. Nebuďme už zajatci toho, co si ostatní lidé o nás myslí. V každé konverzaci, jakmile si to uvědomíte, přestanete to dělat. Mluvíme třeba s přáteli, a pořád se snažíme být chytřejší než ostatní a mít navrch v konverzaci. Nebo jste lidé, kteří pořád jenom energii dávají, a tak si ji od vás pořád někdo bere.
Po staletí žijeme tak, že si vzájemně bereme energii. A to je naše obrovská chyba na této planetě, kterou děláme. Nám řekli, že všechna naše energie na celý život, pro každého z vás existuje na planetě. Ne v druhých lidech. Můžete skutečně jít ven a dýchat energii ze stromu, až se naplníte. I ze země nebo ze stébel trávy. Z jablka. Z rostlin, zvířat, vodních toků, hor, to vše má pro vás energii. Žádají nás, abychom přestali brát energii od sebe vzájemně. Tím se jenom vzájemně zraňujeme. A to děláme už po stovky a stovky let. Vaše životní energie existuje venku. Když se cítíte slabí, zaútočíte na někoho, abyste se sami cítili lépe. A když někdo řekne o vás negativní věc, cítíte se sami hůře.
Jak je to pošetilé, když vydáváte energii tímto způsobem. Proč se cítíme tak dobře, když si vyjdeme na procházku? Protože vás nikdo nehodnotí. Proto, že se venku plníte energií. A přijdete domů a zase to začne: Proč děláš tohle? Tak to chodí v běžném soužití lidí. Probíhá to neustále. Jsme nuceni začít brát a dávat, abychom mohli žít, a všechnu potřebnou energii si bereme z druhých. Můžete jenom sedět venku a cítit, jak se naplňujete. Všimněte si toho. Proč se venku cítíte tak dobře? Začněte si toho všímat. Protože jste se napojili na Zemi a dobíjíte si baterii.
Matka Země je vším. Je vším. Nejlepší doba pro vidění energií, které lidská bytost může vidět - protože člověk může vidět energii, přestaňte si říkat, že nemůžete, vy můžete, je to skutečné - nejlepší dobou je východ a západ slunce, kdy můžete vidět energii kolem rostlin, na horách, všude.
Co ničí úrodu v okolí Memphisu?
Na plodinách v okolí Memphisu na řece Mississippi se objevily skvrny, jakoby od spálení, a to i na organicky pěstovaných plodinách. Farmáři se bojí, že přijdou o veškerou úrodu. Hynou ptáci. Co je příčinou? Nikdo neví. Rozptylování chemikálií do nedalekého Mexického zálivu postiženého ropným únikem? Nebo únik chemikálií z blízké továrny? Video v angličtině, slov netřeba.
http://www.wreg.com/news/wreg-mystery-crop-damage%2C0%2C187535.story?track=rss
http://www.wreg.com/news/wreg-mystery-crop-damage%2C0%2C187535.story?track=rss
16. června 2010
Pás vláknité oblačnosti přes celou Evropu
15. června 2010
Bleskové záplavy i v USA
Dnes 15. 6. 2010 proběhly "bleskové záplavy" v Oklahoma City. Hlavní město státu bylo zaplaveno až 4 stopami vody (přes metr). Nikdo tam nikdy nic takového nezažil. http://uk.news.yahoo.com/5/20100615/twl-rescuers-stranded-by-oklahoma-flash-3fd0ae9.html Škody jsou velké, ale nikdo nezahynul. Tahle holčička se zachránila.
Před několika dny proběhly bleskové povodně v Arkansasu, při nichž zahynulo 20 lidí v kempincích.
Američané ale naprosto nemají tuchy, co se děje, že počasí je manipulováno. Maličká část z nich tak leda tuší něco o chemtrails. Klimateroristi si tam můžou dovolit úplně všechno - ostatně jako zatím všude na světě.
My u nás aspoň vidíme na satelitních snímcích, že se dějí manipulace počasí, ale americké satelity to neukazují - buď mají zobrazení z velké dálky, nebo různě "vybarvené", a stejně to nikdo nesleduje ...
Je to celé tak šílené, že mám takové tušení, že brzy se to všechno kolem počasí provalí. Zajímavé bude, odkud to přijde.
Příspěvek ze Slovenska
http://rapidshare.com/files/398646892/06122010.gif.html
(Snad to půjde?)
Vypadá to, že radar přispívá k vytvoření vysoké oblačnosti - čím vyšší oblačnost, tím více srážek ...
Je těch kruhů v poslední době u nás nějak moc.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
