Děkuji čtenáři za odkaz na dnešní článek na freglobe, který vás jistě bude zajímat.
Originál: http://www.freeglobe.cz/Articles/277-znamy-pilot-exklusivne-pro-freeglobe-delaji-se-nam-na-obloze-takove-dlouhe-bile-smouhy.aspx
Známý pilot exklusivně pro FreeGlobe:
Dělají se nám na obloze takové dlouhé bílé šmouhy
Autor:
Evžen Kulič | Publikováno: 25.11.2010 | Rubrika:
ZA OPONOU
Dobrý den z Austrálie. Pan redaktor Adam B. Bartoš, mě požádal, abych mu napsal pár řádek do jeho stránek. Neřekl za kolik a o čem, a tak se obávám, že to podle toho bude vypadat. Z vlastní zkušenosti vím , že nejlépe je psát o ničem. Ano, psát o ničem a mlejt to furt dokola. Hanit, pochvalovat, nahlížet na to z druhé strany. Moc se s tím ale neztotožňovat. Jen tak, že jste šel okolo a někdo to říkal, ale že další zase říkal něco jiného a tak stále dokola. Nejlépe zakončit nějakým neškodným všeobecně hloupým prohlášením, jako že pravda zvítězí, nebo smrt teroristům.
Ale i tady třeba dát pozor, v které době to píšete a v kterém státě žijete. Je sice svoboda projevu a konečně můžeme mluvit o všem a od plic, ale samozřejmě opatrně. Prostě psát o ničem není jednoduché. Abych ale alespoň trochu svůj projev zkonkretizoval, řeknu vám australský vtip. Možná ho budete znát. To víte, sem než se něco donese…
Tonda s Karlem se domluvili, že když jeden z nich umře, tak se tomu druhému ozve. A co čert nechtěl, Karel umřel hned druhý den. Tonda nemůže spát, čeká, naslouchá a už je to tady. „Toníku slyšíš mě???“ „No jasně!“ „Tak jak je, jak to tam vypadá???“ „No paráda,“ šeptá Karel. „Ráno lehká snídaně – zeleninka a pak celý dopoledne šukáme. V poledne lehký oběd zeleninka a pak zase celý odpoledne šukáme.“ „To je super vzdechne Tonda, to seš asi v nebi a ne v pekle, viď?“ Ale hovno, sem teď králík v Austrálii.“
Letos mi bude třiasedmdesát a tak Karlíkovi ani moc nezávidím. Já místo toho hodně čtu a taky jak není co dělat, tak si to v té hlavě převracím a přemýšlím. Víte třeba, taková jednoduchá zpráva z novin. New York bez proudu, lidé zůstali v metrech, ochromila se doprava, nedal se čerpat benzín a tak dále a dále. Zajímavé, ale nic zvláštního. Za týden ale Londýn bez proudu a situace se opakuje. A do třetice Řím. Člověk který pracuje, tak nad tím mávne rukou, večer se podívá na telku a ta mu hlavu zase vypláchne něčím jiným. Ale jak již jsem řekl, ten zatracený volný čas a staroba. Já o tom začnu dumat. Takové ohromné město jako New York. Já jsem jej prolezl celý i na pokraji těch zakázaných čtvrtí jsem byl a tři měsíce nežli spadla dvojčata (World Trade Centre), tak jsem se díval z jejich vyhlídkové terasy. Zatracený teroristi. Ale víte vůbec, jak složitě z mnoha směrů je takové město proudem napájeno a jištěno? Jsou odděleny různé důležité větve, vládní a řídící střediska, nemocnice, armáda. A ono se vám to najednou všecko sesype. Je to vůbec v lidských silách? A stane se to ve třech světových metropolích za sebou. No jo, asi někdo šel okolo a zakopl o drát.
Chci ale hovořit o Austrálii. Víte, několik let se nám tu na obloze dělají takové dlouhé bílé šmouhy. Ono se to pak rozplizne přes celou oblohu a visí to tam celý den. A opět ta staroba a přemýšlení. Vždyť to tam dříve nebývalo. Že by znak globálního oteplování? A tak sednu k bedně (víte, já tak říkám komputoru) a již ťukám mému příteli do Hradce, Milanovi, který byl meteorolog. Má ještě nějaké známé, kteří se touto precizní činností zabývají dodnes. Já jako proudový pilot, meteorologii považuji spíše jako nějaké zvláštní náboženství. Ale k věci. A již mi odpovídá „Evžene, to jsou přeci kondenzační stopy, hrome - přeci jsi lítal na Migu, tak to znáš.“ A je pokoj.
Ale ouha. Ve Mullumbimby (strašný jméno co? to víte Austrálie) ve státě NSW, kde žije syn, se těm, co ty „kondenzační stopy“ na obloze dělají, utrhla ruka. A vznikla ošklivá dětská epidemie podobná chřipce. Lidé žalovali stát. Ale jako vše se to rozmazalo do ztracena. Protože „stát“ řekl, že to nedělá a neznámého pachatele za ruku nechytli. Totéž proběhlo v Západní Austrálii. TV, která ukazuje každou hloupost, na to nic. Říkám si, alespoň člověk ví, v čích rukou ty sdělovací prostředky, v tak zvaně svobodných nebo demokratických státech, jsou a co od nich v budoucnosti může očekávat. A ženu k telefonu. Volám do Států. Žije tam dcerka. Bere to zeť, komputorový specialista. Je Indián. (To je legrace. Moji vnoučci jsou indiáni.) „Tak co?“ ptám se, „máte tam taky ty šmouhy?“ - „Jaké šmouhy?“ ozve se ze sluchátka - „myslíš chemtrails? Samo. To se přeci dává na oblohu, kvůli slunci, aby tolik neopalovalo. Vždyť je to i v učebnicích a děti se o tom učí ve škole. Co je na tom špatného?“ - „Nic, nic, jen tak se ptám. A jak se máte?“ zakončuji debatu. „Děti trochu kašlou, jinak dobrý. A ty?“… Pokládám sluchátko. A bzučí mi v hlavě slovo CHEMTRAILS a to, že to je oficiální program státu.
A zase. To víte starej dědek, času dost a tak v té hlavě se to honí dokola. Představte si, že někomu stojíte za to, aby skoro každý den na obloze nadělal takovýhle šmouhy, sypal vám je na hlavu a tak vás chránil, místo opalovacího krému, před slunkem. A dělá to zadarmo. V duchu počítám, co milionů to musí stát. Ne korun, ale dolarů. Peněz, které by se nechaly použít jinde. No není to krásné? A já trouba si myslil, že lidé dělají všechno jen pro peníze. Že peníze jsou nové náboženství. Akorát ten „Neznámý pachatel“ mi s tím vším dohromady nešel. A to, že to dělá tak nezištně.
Nebudu vás napínat. Nechali jsme z toho prachu, usazeného na rovných, předem připravených, plochách, udělat na universitě rozbor. Bylo to zdarma – študáci jsou na celém světě stejní - měli pochopení. Bylo to opět na bázi fluoridu sodného, o kterém podrobně píši ve své poslední knize: TAJEMSTVÍ EXPERIMENTU PHILADELPHIA.
Cituji: „Jedním z prvních důležitých kroků psychického mrzačení lidí bylo otupení lidské aktivity. Na tomto projektu pracovali již Němci za druhé světové války. Plánovali vládu nad světem a potřebovali hodné a pracovité otroky. Šlo o to, jak zařídit, aby jejich poddaní byli pracovití a přitom neškodní. Nebouřili se a pracovali skromně, radostně, usilovně a ukázněně, až do smrti. Zkoušeli je ovlivňovat přípravky na bázi alkoholu, bromu a různých přidaných drog. To se ale nedařilo. Zaměstnanci na svoji práci potřebovali většinou bystrý mozek. Také docházelo ke zbytečným úrazům. Němečtí vědci tenkrát přišli na to, že tento skoro zázrak bez problémů dokáže FLUOR.
Fluor do vody a z člověka se stane hodný tažný kůň co nekope, spokojeně kývá hlavou a raduje se z toho, že si koupí auto se kterým stejně jezdí jen do práce, má kde bydlet, v baráčku který po celý život splácí a v sedmdesáti či dříve pojde. Vůbec si neuvědomí, že vlastně celý život je v něčích rukou. Ten koník se ani na okamžik nepozastaví nad tím, že dře zbytečně jako otrok, kterého by egyptská císařovna Kleopatra určitě dnešním šéfům mohla závidět. On si prožívá štěstí dobrého věrného psa, co slouží svému pánu.
Němečtí vědci mohli podávat vězňům v kempech fluoru jakékoli množství, ale nejúčinnější bylo 2 : 1 000 000. Lidé začali být poslušní a přitom neztráceli rozum. A jaké množství se sype do vody „kvůli zubům?" Ano přesně stejné 2:1000000. Sláva už se nám nekazí zuby! Všimli jste si - ordinace zubařů jsou prázdné...
Zastavím se nakonec u věci, která nás postihla všechny a alespoň pro mne je šokující, protože její následky pozoruji nejen na sobě, ale i na svých kamarádech a lidech okolo. Je vyjádřena odtajněnou zprávou amerického špičkového chemika Charlese Eliota Perkinse, který byl svoji vládou odeslán do - po válce opět prosperující firmy - dobře známé I.G. Farben. Hlášení je adresováno na Lee Foundation for Nutritional Research in Millvaukee. Je z října roku 1954 a bylo převzato po odtajnění 31. ledna 1995 z časopisu „The American Mercury.“ To jen pro pořádek, aby jste si nemyslili, že jsem si vše vymyslil.
Tento chemik vysloveně prohlašuje, (kromě oznámení, že fluorid sodný je dodáván do vody, pod záminkou ochrany zubů), že fluorid sodný se zmíněnou ochranou zubů nemá nic společného a že by se našly daleko účinnější a levnější prostředky. Že to je podle nacistické filozofie přípravek na otupení a omezení svobody lidí, kterým je tato infikovaná voda podávána. Končí šokujícím poznatkem: Přípravek otupuje malou areu v mozku která přináší individuelní sílu. Tuto část mozku zvolna otravuje a narkotizuje, až je asi po ročním působení zcela vyřazena. Tyto osoby již nikdy nebudou tím čím bývaly před tím. Rozumíte? Nikdy!!!
No jo, tak jsem se rozpovídal o Austrálii a nakonec, jak jsem podotkl v úvodu - psal o „ničem“. Protože o věci, kterou nikdo nedělá, můžeme směle říci, že neexistuje. Vy v Česku ale máte výhodu, že na vaší obloze září jenom sluníčko a když tam jsou šmouhy, tak to jsou pouze „kondenzační stopy“ - žádný chemtrails.
Zdravíčko
Evžen Kulič, Austrálie
Příspěvky
