Jak jsme pozorovali počasí IV.
… aneb horké novinky z podchlazeného kraje v Západním Pošumaví
Mám radost, že moje příspěvky jsou zveřejňovány na Orgonetu a že nezůstávají bez odezvy. Vzhledem k celkově příznivým podmínkám vesele pokračujeme v naší práci, ať venku či ve své malé pracovně.
1. UV lampy potřetí
Musím se přiznat, že jsem čekal více reakcí na to počasí, nakonec se ale diskuse stočila hlavně na podružné téma, jímž jsou UV lampy. Už jsem vůbec neměl v úmyslu o nich dál psát a chtěl se věnovat spíš tomu pozorování počasí, ale jejich „proprání“ přes internet nakonec vyústilo v zajímavé poznání, které stojí za to zmínit.
S UV lampami už pracujeme od minulého podzimka, to jsme ještě nevěděli, že spektrum slunečních paprsků dopadajících na Matičku Zemi je kvůli chemtrails a umělému zakrývání slunce tak propastně ochuzováno zejména o fialové složky záření. Přirozeně je podzimní čas dobou třídění, pokrokových transformací a dokončování různých energetických cyklů; k realizaci těchto procesů je však nezbytné záření s převahou fialových až ultrafialových složek. Zkrátka a dobře: podzimní dění má být po všech stránkách dynamické a hlavně očistné, neboť řídící složky Výstavby mají v té době slavnostně předat žezlo šéfíkům Rozkladu. Krom klasického ukončování vegetační sezóny se však během loňského podzimku, stejně jako v předchozích letech, nedělo nic podstatného, jakoby 13. transformační element zaspal svou dobu nebo emigroval do dalekých krajů.
Byla už polovina listopadu, když tu nám naše spřátelené přírodní bytosti vnuknuly myšlenku, abychom se nebáli improvizovat a zkusili v naší práci využít fialové záření z umělých UV lampiček. Skřítci jsou známí koumáci a experimentátoři, proto jsme UV zářivky vybírali za jejich pečlivého dozoru. Objednané zboží přišlo celkem brzy, jakmile se však objevilo v našem bytě, pocítil jsem nelibou reakci srocujících se temných astrálních entit. Jako první jsme zapnuli UV-C lampu a následoval malý šok. Záření bylo tak disharmonické a destruktivní, že jsme to raději zase hned vypnuli. To už se k nám ale začaly hrnout naše spřátelené bytůstky a vesele na nás volaly:
„To nic, to se přešteluje! Temnáři všech podsvětí, třeste se!“ Na radu našich malých pomocníků jsme přenesli zářivku do dílny a tam ji nechali bez naší přítomnosti nejméně tři hodiny běžet. Poté jsme dostali telepatický impuls od našich kutilských pomocníčků, že dílo bylo dokonáno. Po návratu do dílny jsme byli příjemně překvapeni, neboť nás zaplavilo velmi jemné a harmonické vyzařování. Radostně jsme děkovali malým pomocníčkům, kteří tu pohodu sdíleli s námi a vesele tancovali kolem nás:
„To my rádi, však se u vás potom taky přiživíme. Jo a jestli chcete, aby nás chodilo ještě víc, tak vypínejte mobily, čiší z nich hrozná neláska.“
Spřátelení skřítečkové nám potom pomohli stejným způsobem přeštelovat i zářivku dávající indigové světlo. Obě UV lampičky u nás postupně získaly své čestné místo, ale mobily skončily vypnuté v tom nejodlehlejším šuplíku. Na dalším pokračování celého UV příběhu měly pak zásluhu zejména temnáři z astrálního podsvětí. Velice záhy nám začali dávat najevo, že naše UV lampy jsou jim velkým trnem v oku. Jak by ne, když jsme jim tak troufale udělali čáru přes rozpočet, jelikož fialového záření se bojí jak čert kříže: pomóóóc, Rozklad, zachraň se kdo můžeš!!!
Napřed zkoušeli rozvářet naše domácí prostředí, abychom dělali chyby a lampičky nějakým neopatrným pohybem rozbili. Potom začali navádět naše přátele, aby nás při svých návštěvách od používání UV lamp radikálně odrazovali. Když ani tehdy neuspěli, začali poňoukat malé dětičky našich hostů, aby lampičky co nejvíce upoutávaly jejich pozornost a ony si schválně hrály v jejich blízkosti. Poslali jsme temnářům vzkaz, že o jejich aktivitách dobře víme a poděkovali jim, že nás tak dobře učí zvýšené bdělosti.
Negativní reakce temnářů výrazně zesílily po zveřejnění mých příspěvků na Orgonetu. To už jsme nemohli nechat jen tak bez povšimnutí, neboť z předchozích zkušeností víme, že internet dokáže být velmi silným mentálním zesilovačem. Zahráli jsme si s temnáři na stopovanou a po delším úsilí se nám podařilo vypátrat ohnisko jejich hlavní opoziční působnosti. Nebyli jsme nikterak překvapeni, když nás jejich temná stopa zavedla přímo do lůna Tyrolských Alp, právě tam, kde v předválečném období 30. let zůstalo energeticky zablokováno karmické kolo naší planety. Osmiramenné kolo jako lodní kormidlo, o jehož řízení se neustále perou dva kapitáni. Tím prvním kapitánem jsou řídící bytosti vesmírného univerza, které se jím snaží točit po směru přírodního řádu, tím druhým kapitánem pak temní pseudovládci planety, kteří dělají pravý opak svých protivníků. Není radno se na to jakýmkoliv způsobem napojovat, pěkně to rozhazuje žaludek. Skrz Alpy totiž prochází čakrový systém Evropy a toto pohoří zrovna leží v oblasti tzv. solární pleteně zosobňující převod síly do hrubé hmoty.
Poučeni z předchozích nezdarů, setrvali jsme na své stálé energetické pozici a pěkně ze zálohy zadali globální přeměnu všech nashromážděných negativních energií zpět na přírodní síly. Při dokončování očistného procesu se překvapivě odloupnula celá jedna temná vrstva, z níž se uvolnila velká spousta násilně spoutávaných přírodních bytostí. Hned se jich ujali světlí pomocníci z vyšších úrovní a s nadšeným uvítáním „Hurá, další do sbírky!“ je odvedli do bezpečných míst k transformaci. Kauza s UV lampami má tedy zatím převážně pozitivní průběh a věříme, že tomu tak bude i nadále.
Pracovat s přírodními bytostmi je opravdu radost. Všichni naši pomocníci a pomocníčci z tajemného přírodního světa jsou naprosto bezprostřední, srdeční, činorodí, nezkazí žádnou legraci, pracují radostně a s nadšením navrhují nové pracovní postupy. V řešení problémů vždy upřednostní hledisko, jak by to šlo co nejlíp a nejrychleji vyřešit. Tím si zcela získali mé srdce a rád jsem jim dal přednost před lidským pojetím ochrany přírody, jemuž vládnou zejména úřady, egoismus a prostředí naplněné skepsí a pesimismem z neustálého omílání toho, jak to či ono nejde nebo jak by to možná šlo, kdyby ale… A dokopat v takovém prostředí někoho k reálnému provedení všech potřebných prací je docela často vskutku nadlidský výkon.
Moji přátelé z přírodní říše jsou nejen dobrými inspirátory pro naši práci, ale zároveň i výborní učitelé. Nikdy nepraktikují žádné dalekosáhlé výklady či uspávající přednášky. S oblibou parodují lidské rozumářství a když se jich na něco zeptám, ještě se mi nestalo, že by přeochotně vysypali z rukávu přímou odpověď na mou otázku. Namísto toho se začnou tajnůstkářsky uculovat se svou klasickou průpovídkou:
„Hledej, šmudlo, hledej.“ Mezitím už ale jejich kolegové pilně tkají neviditelná vlákénka, po nichž se zakrátko či později bude odvíjet mé osobní prožívání jako šance k tomu, abych při něm nalezl odpověď na svou zvídavou otázku. A tak to má být, všechno, co jsem kdy získal bez větší námahy a s minimem vlastního úsilí, se dříve či později ukázalo jako nepotřebný nebo falešný dar.
2. Počasí opět na mušce
Pro naše spiklenecké pozorovací akce jsme získali další cennou pomůcku – dalekohled. Přijde-li onen malý zázrak, kdy nebe ukáže svou azurově jasnou tvář, trénujeme své zrakové smysly k detekci dopravních vs. práškovacích letadel.
Noc z 26.1. na 27.1. byla lehce mrazivá a trochu nasněžilo. Vločky zpočátku připomínaly malé pichlavé kuličky, k ránu pak padali klasičtí „sedláci“ – sněhové chuchvalce bez výraznější struktury. Příjemně se pročistil vzduch, i když svítání bylo opět zahaleno do jednotvárné šedi. Teplota postupně vylezla nad nulu, mraky se začaly zvedat a kolem 11. dopoledne skrz ně nesměle vykouklo sluníčko. Ještě jsme se ani nestihli rozkoukat a už se přihnala dvě velmi hlučná letadla. Rozhodli jsme se podrobněji zaměřit na jejich „látací“ práci. S pomocí vlastních zkušeností, poznatků ostatních osob a s využitím automatické kresby jsme dospěli k závěru, že při umělé výrobě mraků je hlavní pozornost věnována právě látání děr v mračnech. Jakmile se totiž někde taková díra, byť i malá, udělá, okamžitě začne slábnout energetická komunikace mračen s přístroji pro modulaci počasí (hlavně s vysílači). Díra ponechaná sama sobě má samovolnou tendenci se zvětšovat a rušivě působit na okolní mračna. Srážená vodní pára je v podstatě vodičem energie (včetně elektrosmogu) a pokud se uměle vytvořená deka šedivých mračen při zlepšených rozptylových podmínkách úzkostlivě neudržuje ve své celistvosti, velice snadno se začíná samovolně rozpadat. Modulátoři počasí musí mít zároveň celou soustavu přesných měřicích přístrojů, jinak by jen stěží dokázali tak rychle zareagovat, co se údržby šedivé deky na obloze týče. Kolik tohle všechno spolyká bankovních papírků, to ví snad jen NATO, ministerstvo financí (české nebo spíš až to v Americe?), možná NASA, možná jen bůh…
Jedno však vím určitě: sotva ta dvě letadla znovu zalátala díru nad naší zahrádkou, prudce se zchladilo a krajinou proletěl studený závan větru. V přímořské západoevropské oblasti byla velmi výrazně cítit energetická bariéra na zastavování přílivu teplejšího atlanského vzduchu do středních partií Evropy. Určitě s tím nějakým způsobem bude spojena i chemizace vzduchu v Norsku, o níž psal Richard.
Vzduch u nás náhle dostal poněkud zatuchlý zápach a nad kopci s mobilními vysílači začalo docházet k rychlému houstnutí mraků. Odpoledne jsme se dali do dalšího energetického čištění atmosféry a když to vypadalo, že už už nás pozdraví vstřícné sluneční paprsky, přihrnuly se nové gardy letadel - a šmytec. Mračouni se znovu zatáhli, foukl studený vítr od východu a kolem 4. hod odpoledne přišlo drobné sněžení s totálně znetvořenými vločkami. Na půdním povrchu však zůstávalo o mnoho tepleji a sníh natál do podoby kvalitního stavebního materiálu pro výrobu sněhuláků.
Stmívání pomalu splynulo s jednotvárnou šedí nebe a v první polovině noci se rozfičel ledový východní až jihovýchodní vítr. Zaznamenali jsme k tomu myšlenku typu: „Co nejrychleji zmrazit Alpy!“ Přitom jsem si vzpomněl na článek o lyžování v Alpách, který vyšel před několika lety v tisku i na internetu. Majitelé některých lyžařských středisek v něm vyděšeně poukazovali na to, že v důsledku rostoucího oteplování se jim začínají viklat nosné konstrukce vleků zaražené přímo do ledovců. Později jsme pak četli o netradičních „vědeckých“ pokusech, při nichž jsou alpské ledovce plošně zakrývány bílou fólií. A už tu zas máme jedno krátkozraké lpěníčko na starém jak vyšité… V tu noc jsme ale cítili, že nepřirozený nátlak ochlazovat vzduch je krom Alp veden také na severní pól. Jestli k tomu zapnuli i HAARP, to nevíme. Na toto zařízení už máme sníženou citlivost, protože bytosti přírody nám pomohly udělat si transformaci, aby nás to přestalo vyhazovat do meziprostoru.
V pátečním ránu 28.1. nás uvítala zpráva o sněhové bouři v USA, jež se nevyhnula ani Washingtonu. Koukli jsme se na to přes náš oblíbený prohlížeč Google Earth. Sněhové mraky nad Amerikou byly z hlediska energetického vyzařování plné elektrosmogu a negativních energií s notnými přídavky egoismu. Jejich pouť k americkému pobřeží nejspíš podpořilo přibržděné proudění teplejšího vzduchu ze západní Evropy a zjevně ještě o kousek dál je pomohl popostrčit starý osvědčený zákon „stejnorodé přitahuje stejnorodé“.
Hodiny ukazovaly něco málo po šesté, v celé krajině kolem nás fučel ledový východní vítr, ale byl příjemně cítit přírodní ozónek. Teploměr na zahrádce ukazoval k mínus šesti stupňům, na holých pláních však muselo být mnohem mrazivěji, jako na Sibiři.
Naplno se sem hrnul studený vzduch od východu až severovýchodu, přesně tak, jak to ukazovali ve včerejší televizní předpovědi počasí. Mediální i počítačové prostředky jsou velmi silné mentální zesilovače, což významně nahrává právě modulátorům počasí. Přes počítačové programy si dělají analýzy klimatické situace nad Evropou i v okolních oblastech a dle toho pak vyvíjejí své „numerické modely“ předpovědi počasí. Když je výsledný numerický model předpovědi počasí hotový, pustí jej ve večerních hodinách v televizi, kde projde skrz myšlenky miliónů a miliónů lidí. Myšlenky se srotí v hutné oblaky myšlenkových forem a významným způsobem začnou posilovat předpovědi modulátorů počasí a materializovat cestu k jejich uskutečnění.
Páteční den tedy začal ve znamení tzv. „inverzní oblačnosti“. Letadla se notně činila dál a odpařovače na mobilních vysílačích nejspíš také. Sníh přes noc výrazně zlehknul, neboť silný fučák z něj vymrazil hodně vody a moc bych nedal za to, že jsme si ji pak celé poledne nedobrovolně užívali v podobě uměle srážené vodní páry na ultrašedivém nebi. Věnovali jsme se čištění různých úrovní naší planety, pět minut před dvanáctou nás však vylákalo ven pěkné azurové kolo nad naším příbytkem. Pod ním byly vidět rychle letící mraky v podobě bělavých až šedobělavých závojů. Mráz spadnul skoro na nulu a postupně se docela hezky projasnilo a vzduch voněl ozónkem. Slunce mělo docela sílu, ale vítr zůstal silný a studený. Práškovací letadla se za celé odpoledne ukázala jen několikrát a nasprejované linky po jejich přeletech se rychle rozpouštěly. Všimli jsme si, že když je nad Čechami výraznější tlaková výše, rozprášené chemtrails vodu téměř nesrážejí. Srážky se objeví až později, třeba i za dva dny, zřejmě pod přídatným vlivem nějakého dalšího přístroje pro modulaci klimatu. Nebo se srážky neobjeví vůbec, ale třeba se do dvou dnů radikálně změní proudění vzduchu. Když je nižší tlak vzduchu, všimli jsme si, že se vodní pára po rozprášení chemtrails sráží hned.
K večeru se vrátil mráz, teplota spadla na mínus pět a po setmění skoro na mínus deset. Přituhuje… Koukáme na naši milou planetu přes Google Earth a vidíme, že nad oceány jsou stále vidět reziduální šedivé mraky z chemtrails. Nikdy předtím jsme je tam tak dlouhou dobu neviděli, teď už tam ale straší nejmíň třetí či čtvrtý den… Vysvětlení přišlo záhy: je to kampaň přírodních bytostí v podobě (zatím) mírumilovného protestu proti špatnému zacházení člověka s planetou. „Jen ať mají lidi ty svoje paskvily co nejdýl na očích,“ řekli mi rázně, bez jakýchkoliv servítek. Souhlasně jsem přikývnul a dal se do čištění dalších temných vrstev bránících správnému chodu karmického kola.
V 8 hod večer nejspíš drsně zapnuli HAARP či jinou podobnou hrůzu, protože nás začala docela intenzivně pálit hlava (jako bychom ji měli strčenou v mikrovlnce). Trvalo to však jen chvilku. Rychle jsme se zharmonizovali a poslali zklidňující energii naší planetě. Na světlo vylezly další temné obaly prosáknuté historickými náboženskými rituály, okamžitě jsme pomohli s jejich vyčištěním. Hned pod tímto temnem se ukázalo jiné temno: agresivní vrstva všemožných konfliktů a tahanic o majetky a pozemky. Třikrát fuj!
V noci se strhnul zuřivý vítr a mráz spadnul pod deset stupňů. Vítr působil značně nepřirozeně až agresivně, dokonce jsme chvílemi měli pocit, jakoby měl „nařízeno“ honit mraky pořád kolem dokola. Letadla nebyla slyšet.
Vítr zůstal silný až do sobotního rána 29.1. Vzduch příjemně voněl ozónkem a bylo drsně mrazivo. Po nebi plula nízká oblačnost neviditelná na radarech v programu Google Earth. Alpy už hlásily velmi mrazivé počasí přes mínus deset ana pobřeží Grónska byly viditelné klasické chemtrails. V naší oblasti letadla však jakoby se propadla do země. Zanedlouho jsem zachytil myšlenkové formy smutku až vzteku, že je málo slunce. Na ně navazovaly myšlenky náhlého znejistění až obav a potom jsme četli na internetu, že meteorologové konečně slibují více slunka na víkend.
Celé sobotní dopoledne bylo značně větrné a mrazivé, po 10. hod se začaly mraky lehce zvedat a vítr zeslábnul. Teplota se začala blížit nule.
Odpoledne proběhlo ve znamení bezmračné azurové oblohy. Slunko pálilo ostošest a mělo velmi příjemné energie. Dokonce nám poslalo i dostatek transformační fialové, takže naše UV lampičky pro dnešní den ostrouhaly. Celkově jsme se cítili mnohem volněji a vnitřně i svobodněji. Jen nám připadalo, jakoby slunko svítilo trochu pod jiným úhlem nežli dříve. Vůbec mám již delší dobu takový zvláštní pocit, jakoby se lehce zakulacovala elipsoidní dráha naší planety a slunce nám bylo trochu blíže než dříve… Celé odpoledne se manifestovalo studené proudění vzduchu od východu, sluneční paprsky jej však v závětrných polohách dokázaly suverénně zatlačit do pozadí. Po obloze téměř nehlučně přeletěla za celé odpoledne jen dvě letadla, přičemž se bezpečně jednalo o dopravní linky.
Jasná obloha vydržela až do setmění, poté se začala ve vzduchu srážet vodní pára a východní obzor postupně pokryl lehce namodralý mlhavý opar. Kolem šesté hodiny nejspíš zas zapnuli nějakou tu jejich drasťárnu, protože nás z ničeho nic začala silně pálit hlava, cítili jsme se nepříjemně podráždění a vzduchem lítaly přebujelé jangové energie. Do půl hodiny došlo k harmonizaci energií, ale určitý chaos ve vzduchu stále přetrvával nejméně celou další půlhodinu.
Na noc se utvořil nový krunýř nízké inverzní oblačnosti a teplota spadla pod mínus deset. Hvězdné oblohy jsme se nedočkali ani náhodou. Z mraků na Google Earth jsme vyčetli jistou snahu o umělé vysrážení sněhové oblačnosti nad Alpami. Tvořící se mraky však oběhly vymražené alpské pohoří ze severní strany a postupně se vypršely nad francouzskou nížinou.
V mrazivém nedělním ránu 30.1. zase koukáme na naši milou planetu přes Google Earth a co nevidíme: téměř celá Evropa ukazuje zataženo s nápisem FOG. Hned nás napadlo, že v některých hustěji zasídlených místech by se spíše hodil nápis SMOG. Radar neukazoval téměř žádné mraky, tedy celkem nuda. Prohlížíme další místa a najednou vidíme bílé čáry pravidelně nasprejované u pobřeží Antarktidy. K tomu byla čitelná tato myšlenková forma: „Zachraňujeme vám lední medvědy a planetu před přehřátím, tak co vlastně ještě chcete?!“
Na naší frontě byl zatím klid. Letadla už nelítala víc jak den a celá atmosféra nad námi vyzařovala příjemný klid, také hladina elektrosmogu se zdála být mnohem nižší a stravitelnější. Inverzní oblačnost se udržela po celý den, k tomu mrazivé východní proudění a lezavo. Na sluníčko jsme protentokrát mohli opět zapomenout. Rozhodli jsme se přečistit některé klíčové energetické body na naší planetě, ale co to? Hrubohmotná pozice míst neodpovídá té jemnohmotné, jakoby došlo k nějakému zvláštnímu posunu celého astrálu vůči fyzické hmotě. Chvíli jsme nad tím všelijak hloubali, až přišlo zjištění, že staré systémy se postupně rozpadají a uvolňují místo novým, perspektivnějším, co se přírodního vývoje naší planety týče. Poslali jsme tedy bytostným strážcům starých energetických míst podpůrnou energii ke zdárnému uzavření jejich dosavadní pracovní etapy. Některým bytostem silně připoutaným na svá zanikající působiště skrze historické náboženské rituály jsme ale museli přivolat speciální světlé pomocníky. A vtom se kolem nás začali srocovat luciferovci a podnikli na nás ostrý astrální útok. Rychle jsme přešli do protiofenzívy. Zdaleka to nebyl první a zřejmě ani poslední jejich hromadně organizovaný atak proti naší práci. Posléze jsme detekovali, že si k tomu přibrali vydatný energetický doping z Egyptské oblasti zmítané současným válečným konfliktem. Ani takový válečný konflikt však nevznikne jen tak, i zde je potřeba se dopátrat jeho hlavní příčiny. Našla se záhy: už delší dobu vylézá na světlo k vyčištění důležitá energetická vrstva zosobňující jednu zvláště temnou etapu ve vývoji egyptských civilizací. Luciferovci se zuby nehty snaží zablokovat její vyčištění, protože by se tím rozvázalo příliš mnoho karmických uzlů mezi nimi a ostatními bytostmi naší planety a právě toto nemohou temnáři v žádném případě potřebovat. Jejich strategie zní: „Neřešit karmu, vše nechat zatuhlé a hlídat si svoje vůdčí pozice! Tvrdě zmrazit každý pokus planety o vymanění se z naší nadvlády!“
Luciferovci tedy neváhali vylezlou temnou egyptskou vrstvu zneužít k rozpoutání aktuálního válečného konfliktu, který energeticky opřeli o dávné konfliktní a destruktivní energie tohoto místa. Vzali si za cíl znovu zmrazit tuto temnou historickou vrstvu egyptské historie a nakupit na ni další vrstvy podobného charakteru. Tedy nejen zablokovat vyřešení dávné karmy, ale zatížit danou oblast novými karmickými nánosy.
Museli jsme proto jednat rychle. Do temné egyptské vrstvy se nám pronikalo celkem snadno, protože tam zůstaly stopy po našich dávných fyzických životech. Čištění jsme prozatím omezili jen na rozvázání svých vlastních karmických uzlů, na víc nezbývaly síly. O dalším postupu se stejně musíme poradit s našimi duchovními průvodci, abychom nepřekročili karmické zákony přírodního řádu. Pravdou je, že spousta lidí má z ataků temných astrálních entit panickou hrůzu a ani my jsme nebyli výjimkou, postupně jsme si na tom ale vybudovali svůj vlastní očistný systém. Kterákoliv temná bytost nás totiž může atakovat pouze v případě, že máme na sobě něco závadného a nepřirozeného, na co se můžou navázat. Ataky luciferovců aj. temných entit jsou pro nás vlastně velkou příležitostí k poznávání a odbourávání našich vlastních chyb, ať k nim došlo v minulosti nebo v současnosti. Nevím, nevím, ale mám čím dál větší pocit, že celý ten slavný HAARP nakonec podporuje vytahování starých temných vrstev na světlo. Bude mít však naše planeta dostatečný energetický potenciál k jejich včasnému vyčištění, aby se některé z nich nestaly strůjci nových válečných konfliktů? Asi ano, lidský energetický potenciál se na tom ale zatím podílí jen malou měrou, neboť je příliš fixován na rok 2012. Aktivně jednat je ale potřeba už nyní.
K večeru zas kuky kuk na Google Earth, je tu viditelný další pokus o výrobu sněhových mraků pro Alpy. Tentokrát byly na alpské pohoří poslány od jihovýchodu, jaksi se ale zasekly v Itálii a dál ani krok. Spřátelené přírodní bytůstky se jen vesele smály a obdarovaly modulátory počasí humorným vzkazíkem: „Hi hi hi, vy jste teda umělci. Takhle sem ty vaše zababčený mraky nedostanete, tady je na to móc velký převýšení a navíc jste tady udělali móc velkou kosu. Hoďte už radši ten váš slavnej rozum do šrotu a hned uvidíte, jak se vám báječně uleví!“
Večer proběhl vcelku harmonicky, jen krajina se dál tvářila velmi zamrzle. Bodejť by ne, když už po setmění ukazoval teploměr k deseti stupňům pod nulou. Obloha zůstala zatažená.
Ráno 31.1. bylo úplně stejně zamrzlé jako večer předešlého dne a krajině stále vládlo inverzní proudění od východu. U Grónska přibyly nové chemtrails; čáry byly nasprejovány tak pravidelně, až svým vzhledem připomínaly bíle natřenou dřevěnou ohrádku. Dopoledne jsme prožili pod hustou dekou „inverzní“ mlhy, odpoledne náhle oblačnost během krátké chvilky zcela pryč a celý kraj přihřálo slunko. Sotva vykouklo na oblohu, už mělo doprovod. Po dvou až třech dnech relativního klídku a pohody se vrátila sprejovací rošáda zajišťovaná hlučnými letadly křižujícími oblohu všemi směry. Ohnisko celého dění bylo však zjevně na sousedním Plzeňsku. Nasprejované čáry se poměrně rychle rozpouštěly a atmosféra se začala sytit chaotickými energiemi. Nevzdali jsme to a znovu jsme ji několikrát celou radikálně přečistili. Po západu slunka se napřed natáhla lehká namodralá mlha, postupně se však rozpustila, takže jsme mohli omrknout pěkně zářící Jupiter nad jihozápadním obzorem. Do hodiny se však na celým naším krajem rozhostila modrošedá „inverzní“ mlha a velmi rychle se zchladilo pod mínus deset. Dnešní den tedy skončil prakticky stejně jak ten předchozí. Vzdor přelétávajícím letadlům se zamrzlá krajina nakonec přece jen zvládla uložit k tichému nočnímu spánku. Vždyť se vlastně už nedělo nic zvláštního a neznámého…