Díky, Aoliane, za tvou práci, krásné počtení a inspiraci. Určitě se známe - i s jinými zde - možná z té Venuše - snad mi bude dáno si vzpomenout!
Orgonet
Události vánoční a předvánoční
1. Na úvod Velké díky
Někdy před Silvestrem, když jsem pod chemickou inverzní dekou pucoval další staroatlanské zhutnělé vrstvy, mi došlo, že už to vlastně bude rok, co jsem poznal Orgonetův web. Nemohu proto začít svůj nový příspěvek jinak než Velkým poděkováním, neboť právě díky tomuto webu se mi podařilo posunout se ve vícero směrech o velký kus dál nejen v mé práci, ale i v mém osobním vývoji.
2. Nové poznatky k počasí
Kdykoliv se podívám na satelitní snímky zachycující oblačnost nad naší planetou, vždycky tam objevím celou řadu absolutně nelogických anomálií. Jakoby to počasí snad už někdo programoval před počítačovou obrazovkou. Ovšem mnohem amatérštějším způsobem než je kupř. programována virtuální realita v počítačové hře SIMS. Vypadá to, že geoinženýři investují do nových experimentálních projektů a zkoušejí nové metody a technologie pro plošné ovládání počasí. Napřed vyrobí nad Atlantikem velkou frontu a pak ji zkoušejí likvidovat, přesouvat nebo transformovat. Vnímám i další družicové systémy nad naší planetou zaměřené na úpravy a ovládání počasí. Na zemském povrchu zase pociťuji přítomnost jakýchsi reflektivních ploch nenápadně a porůznu umístěných v krajině, které komunikují s družicovými systémy. V krajině je stále častěji patrná umělá stimulace elektromagnetického potenciálu na plošné i lokální ovlivňování počasí. Vzduch je násilně vychlazován převodem větru z vyšších vrstev atmosféry do přízemních poloh. Naše tělesné teplo odnímají umělá vychlazovadla bohatě sprejovaná do vzduchu. Nejlíp jsou na tom teď nejspíš naše nohy, neboť šlapou po výrazně teplejším zemském povrchu než je vzduch nad ním. Společný koloběh vody a vzduchu nahrazují výkonné pumpy na vynášení mořské vody do atmosféry. Před Silvestrem u nás napadl poprašek sněhu a když jsme po vycházce sušili mokré boty a oblečení, po celé koupelně byla intenzivně cítit rybina.
K chaosu v počasí do určité míry samozřejmě přispívají i svévolné temnářské bandičky v astrálu nebo v mezihmotě. Zvláště astrální záhrobí je plné „válečnického“ balastu. Nalezneme zde celé umělé „skupinové duše“ válečníků a pavědců. Pro spoustu z nich je současná geoinženýrská hra na ovládání počasí velkou zábavou a snaží se při ní nějakým způsobem zviditelnit. Tyto bandičky jsou tvořeny nejen fantómy, ale i dušemi vojáků zabitých při různých válečných konfliktech včetně třicetileté války, druhé světové války atd. Při bližším omrknutí jsem zjistil, že spousta těchto duší si vlastně dosud nebyla schopna uvědomit, že skončila svůj fyzický život. Pohybují se na svém virtuálním poli válečnické reality s astrálními puškami, děly či letouny, válčí ostošest a vlastně vůbec neví, proti komu a čemu… Mám ale zkušenost, že když se podaří energeticky uzavřít určitou starou válečnickou epochu, vybourá to i část těchto astrálních válečných platforem a naše planeta má zas o malinkatý kousínek lehčí dech.
Poslední dobou mám určité podezření, že pro klimateroristické pokusy je nárazově hromadně odsávána energie mj. také z různých bateriových zdrojů. Už vícekrát se nám doma přihodilo, že jsme během docela krátké chvilky měli najednou vycucnuté baterky u notebooku, teploměru i foťáku. Koukneme ven a hle, na nebi zrovna vyrábějí uměle napolarizovanou sněhodešťovou frontu. Rychle zkoukneme, jestli nás taky energeticky nevycucli. Musím zaklepat – ale od té doby, co jsme na sobě přes mentální vizualizaci zcela „vypnuli“ čakrový systém, jsme energeticky i zdravotně vcelku ok. Nezatěžuje nás ani elektrosmog, ani negativní myšlenky z okolí, ani strach z budoucnosti, ani holografické náboženské systémy ze starých vývojových epoch. Proces vypínání čakrového systému na našich tělech probíhal tak, že se v naší auře rozplynul holografický dvourozměrný obraz jakýchsi čakrových center napojených technickými implantáty, astrálními kabely a programovacími skříňkami na dvourozměrnou počítačovou matrix temnářů. Do tří dnů po vypnutí čakrového systému se na obou našich kotnících ukázaly technické implantáty. Jakoby nám někdo zavrtával do kotníků šrouby a potom nám tam nasazoval okovy s hutnými obručemi. Můj kamarád to bral s humorem: „To je dobrý, už nám sahají jen po kotníky.“ Po bližším ohledání jsme zjistili, že temnáři se nás snaží připoutat za kotníky k té jejich pokleslé dvourozměrné matrix a potom nás přes to stahovat do úrovní s nižšími vibracemi. Prostě chtěli nás přihmotnit, abychom nemohli pořádně pracovat a jako nosné médium k tomu využili zbytky starých vrstev, které jsme si na sebe nakydali při různých pseudoúkolech ve Starém Egyptě. Tak jsme to vypráskli, ale od té doby setrváváme v neustálé bdělosti, protože se ukazuje, že kotníky patří k nejzranitelnějším součástkám našeho těla.
Stejně občas žasnu nad tím, co všechno vydrží naše fyzická těla, neboť při detekci rozprašovaných látek stále zjišťuji, že nám sypou na hlavy pěkný humus, hlavně rozličné více či méně toxické odpady z průmyslových výrob. Včetně odpadu s radioaktivními prvky, které tříští energii ve vzduchu do umělého chaosu. A včetně více či méně drastických chemických vychlazovadel způsobujících nepříjemné pálení v krku. Kdybych bydlel ve městě, asi bych se neobešel bez domácí čističky vzduchu. Hlavně kvůli víření chemického spadu automobily a spalování toxických paliv ve spalovnách. Na lepší odrušení haarpových vln začínáme umisťovat k oknům předměty z mosazi. Mám ale takový zvláštní pocit, jakoby to všechno šlo čím dál víc nějak mimo mne, fyzicky i energeticky, že jsem zkrátka jakoby „někde jinde“. Jsem tady a nejsem tady – jsem prostě nad věcí.
Začátek nového roku přinesl potřebu intenzivněji se zakousnout do pucování starých platforem vodního živlu, ale určitě zbyde i trocha času pokračovat ve svém antichemtrailsovém pokusničení. Rozhodně budeme dál vypískávat klimouše myšoplašem a octovat na táboráku, je to dobrá zábava pro celou rodinu. Jak ale postupně zjišťuji, když se nám podaří při čištění starých vrstev radikálně uvolnit nějakou spoutanou klíčovou přírodní sílu nebo klíčovou skupinu přírodních bytostí nebo rozpustit nějakou hodně drasticky „zamrzlou“ válečnou vrstvu, tak se počasí nad naší osadou a v okolní krajině změní ihned (a do určité doby vzdoruje novým sprejerským atakům). Napřed jakoby to zatřese s tou uměle udržovanou dvourozměrnou plazmou ve vyšších vrstvách atmosféry a jakoby ji to odkotví od třetího rozměru zdejší hmoty. Jakmile se znestabilizuje plazma, rázem oživne společný koloběh vody a vzduchu. Když oživne koloběh vody a vzduchu, odhmotní se chemické mraky „naroubované“ na plazmu a rychle se rozpadnou. Vzduch se oteplí a pozdraví nás svěží předjarní vůní. A pro nás je to od Přírodních bytostí jasné znamení, že tentokrát jsme ve svém pucování trefili do černého.
Na začátku letošního ledna, v jednom teplejším dni, jsme vyrazili s kamarádem Nemem do terénu sbírat data do příjemné podhorské krajiny blíže Brdům. Při práci jsme se dostali až na staré keltské hradisko zatížené z dob minulých nepříjemnými démonickými rituály. Čas nás netlačil, udělali jsme tedy bývalému hradisku i krajině kolem nás aktivní propuc. S tím, jak se rozpouštěly staré zátěže na lokalitě, mizely chemické mraky nad naší hlavou. Samovolně, my jen pucovali staré temné vrstvy v krajině. Zanedlouho se objevil monitorovací letoun a do půl hodiny následoval hysterický atak sprejerů. Trvalo jim docela dlouho, než vyrobili nové chemické mraky, nejspíš hlavně díky tomu, že krajina kolem nás byla jen minimálně zatížena stožáry na mobily. Nové mračouny nasprejovali provokativně akorát tak, že trčely mezi námi a slunkem. Vycítili jsme, že vyčkávají, co podnikneme dále. Jakoby nás skrze nějaké speciální vlnění pobízeli a nabádali, abychom si to nenechali líbit a se vší vervou se pustili do likvidace toho jejich slavného mračounského výtvoru. Nejspíš si mysleli, že ty předchozí mraky jsme jim vypráskli přes nějaké technické zařízení a chtěli to blíže omrknout. My už ale mezitím zdárně dokončili sběr dat, tak jsme se přátelsky rozloučili s přírodními Strážci krajiny, nasedli do auta a vesele odfrčeli na jinou lokalitu. Na pěkném balvanitém pahorku s jalovci jsme si potom v klídku vychutnali podvečerní slunko. K tomu jsme radostně vypucli staré emoční astrální obaly ulpívající na tomto nádherném místě z dob, kdy se projednávalo jeho vyhlášení za malé chráněné území.
Při čištění planety a antichemtrailsovém pokusničení lze využít také toho, že klimoušové při svých umělých modulacích počasí nejspíš jen minimálně berou v úvahu cykličnost dějů a možnou vyčerpatelnost energetického potenciálu pro umělé ochlazování. Letošní nápadně teplá zima může být důsledek toho, že bylo v předchozích letech na svévolné vymražování vzduchu odčerpáno takové množství energie, že to jednoduše „vykradlo“ i část energetického potenciálu z budoucnosti.
S přáteli navíc postupně zjišťujeme, že balastní temné vrstvy a spoutané přírodní síly dosti nepříjemně přihmotňují energie planety a spotřebovávají teplo. Naopak rozpouštěním temných vrstev a osvobozováním přírodních sil ožívají koloběhy energií, zvyšuje se dynamika systému, otepluje se a planeta může startovat imunitní systémy na své očistné procesy. A vypadá to, že čím více temných balastních vrstev na Zemi bude rozpuštěno a odpojeno od počítačové dvourozměrné matrix temnářů, tím méně budou klimouši úspěšní v násilném ochlazování atmosféry. Mám takové tušení, že většině silnějších mrazů předchází nyní umělé vytváření děr do atmosféry klimatickými zbraněmi, protože planeta sama od sebe má vzrůstající tendenci se docela rychle oteplovat a vítá k tomu každou energetickou podporu.
Vzpomínám si, že čtenářka Jitka z Prahy se mne ptala, jak při svých antichemtrailsových pokusech sestavuji energeticky aktivní vzorce z minerálů. Dodatečně děkuju za povzbuzení k naší práci a co se týče minerálů, nemám žádné stabilní vzorce, při pokusničení vždy sestavím pod vedením přírodních bytostí určitý vzorec, které je v té dané chvíli nejvýhodnější na rozbití chemických mraků. Navíc jsem zjistil, že jakmile někdo intenzivněji pracuje s minerály, hned se stane ostře sledovaným objektem astrálních temnářů. Ne že bych se jich bál, ale zjistil jsem toto: jakmile sestavím nějaký energeticky hodně silný obrazec, temnáři si ho „okopírují“ a ve svém astrálním záhrobí proti němu okamžitě „naprogramují“ antikód na zkratování jeho energií. Mají chudáci strach, protože dobře sestavené vzorce minerálů dokáží zajímavě rozvlnit a rozvibrovat i tu jejich dvourozměrnou matrixovou desku a odkotvovat ji od zdejší 3D hmoty. Každý vzorec však (zatím) funguje jenom jednou…
Ve vzorcích obvykle převažují křišťály, k nimž jednou přidávám chryzokol, jednou hematit, jindy obláčkový obsidián atd. Držím se přitom vedení spřátelených přírodních bytostí. Křišťály fungují na rozpouštění chemických mraků dobře a určitě budou fungovat ještě lépe, když se podaří celou jejich skupinovou duši očistit od všech zneužití z dávné minulosti. Průběžně si s tím hraju a občas jen kroutím hlavou nad tím, kolik pradávných rituálů černé magie a kolik emočního a mentálního balastu je nakydáno zrovna na pracovní platformě křišťálů. Byl to už od pradávna žádaný „artikl“… Lemurie, Summer, Atlantida, Egypt, Mayové a další – no a všechen tenhle humůsek energeticky zatěžuje přenos energie skrz křišťály. Potom to dopadá jako v příbězích o kouzelných předmětech, které nepracují podle přírodního řádu, ale podle chtění a přání jejich „majitelů“ bez ohledu na to, že to může způsobit karambol. Pokud se ale podaří zcela „oddémonizovat“ pracovní platformu křišťálů a tím ji plně znovusjednotit zpět s přírodním řádem Života, pak si budou moci temnáři kopírovat vzorce sestavené z křišťálů až do alejujá a bude jim to houby platné. A čím čistší a přesnější vibrace budou křišťály mít, tím lépe budou likvidačně rozvlňovat dvojrozměrnou matrix temnářů a bourat její napojení na zdejší trojrozměrnou hmotu.
V antichemtrailsovém pokusničení a kampaních proti klimoušům jsem si všimnul ještě jedné zajímavůstky. Když se sejdeme s přáteli ku společným experimentíkům, hned se u nás objeví nějaká astrální temnářská hlídka. Pečlivě sleduje, jak si počínáme a vztekle skřípe zuby. Zpočátku jsem si myslel, že je rozčilují hlavně naše experimenty, postupně jsem ale došel ještě k jinému názoru. Temnářskou elitku rozčiluje především fakt, že aktivity proti klimateroru, podobně jako další akce a kampaně na podporu Života na Zemi, dokáží zajímavým způsobem sjednocovat osoby podobného smýšlení a spojovat jejich síly. Tak se znovu setkávají a znovu spřátelují osoby, které kdysi dávno rozhádali luciferovci při tzv. „andělských válkách“ a podobných zbytečných konfliktech.
3. O dávných životech na Venuši aneb jak jsem dělal poskoka temnářům
Před vánoci zveřejnil Orgonet můj trochu vyplašený mejlík (viz Slunovratové pozdravení), v němž se zmiňuji o neslavném konci života na Venuši následkem zhoubných klimatických pokusů. Tohle prohlédnutí přišlo úplně nečekaně zrovna před Slunovratem a byl to pro mne docela šok. Uvědomil jsem si totiž, že vývojový cyklus života na Venuši probíhal pod vedením stejné (temnářské) matrix, jako běží nyní tady na Zemi.
Abyste si o tom mohli udělat lepší představu, pokusím se nastínit tehdejší situaci na Venuši, kdy tam mnozí z nás prožili celou sérii svých fyzických životů. Jednalo se o období, které se zčásti překrývá s rozvojem života na dnes již zaniklé planetě zvané Tiamat nacházející se mezi Jupiterem a Marsem. V tomto období měla Venuše atmosféru podobnou naší planetě a byla zde rozvinutá bohatá flóra a fauna. Dění zde celkově probíhalo rychleji než nyní na Zemi a také zde rychleji došlo ke zhroucení atmosféry při temnářských klimapokusech...
Po rozboření planety Tiamat zneužitím tzv. "vyspělé techniky" byla část hmoty z této planety použita k vybudování Země (a dodnes se zde překrývají astrální úrovně Země s bývalými astrálními úrovněmi Tiamat). Tím, že Země byla při své výstavbě vsunuta mezi Mars a Venuši, došlo k posunu Venuše blíže ke Slunci a k posunu Marsu dále od Slunce. Proto se dnes Venuše přehřívá a je na ní současné „nežitelné“ klima.
S tím, jak si postupně vybavuji své fyzické životy na Venuši, čím dál víc zjišťuji, že jsem tam hlavně dělal temnářům pěkného poskoka. Napřed jsem je se svou pracovní skupinou zasvěcoval do různých přírodních zákonů a naivně si myslel, že v nich probudím bezbřehou lásku k přírodě. Venuše byla tou dobou plná světla a láskyplných vibrací. Při chůzi jsme se doslova vznášeli nad zemí, mohli jsme bez potíží vstoupit i do hlubokých močálů nebo se radostně projít po hladině horského jezírka. Práce byla zároveň zábavou a prostředky pro její uskutečňování přicházely samy. Byl jsem šťastný a nic mi nescházelo. Vždyť jsem se denně pohyboval v podobném prostředí, jaké mám ve svém Domácím vesmíru. Pestrobarevné zahrady, kosatcové a narciskové louky, hluboká rašeliniště s kouzelnými jezírky, ledovcové kary, vodopády... Ve svých pozdějších inkarnacích si vybavuji hlavně postupné zahlcování Venuše nízkovibračním balastem. Z krajiny zatížené necitlivými technokratickými zásahy a zástavbou se vytrácely harmonické vibrace a nahrazovaly je energie chaosu a negací. Všechno se točilo hlavně kolem hmotných věcí iluze. Čím více byly moudré zákony přírody nahrazovány egoistickou technikou, tím více prostředků odčerpávaly zbohatlické kasty zbytku obyvatelstva. Život (nebo spíš živoření) byl jakoby celý opředený stísněným šedavým až šedavomodrým nádechem. Kmital jsem tam jako loutka v časové smyčce klasické počítačové Matrix temnářů, kde nejnižší číslo časové smyčky je 1 a nejvyšší 7. Když prochází dění od jedničky k sedmičce, nastane obrat a další dění jde zpátky od sedmičky k jedničce. A takhle se to celé točí pořád kolem dokola. Když jde dění po časové smyčce vzestupně, tak převažuje takzvané Dobro, když jde dění sestupně, převažuje takzvané Zlo. Není divu, že jsem při takovémto způsobu života nejen nic nevyřešil, ale ještě jsem si přitom vydatně zanesl a zakydal svá jemnohmotná těla balastem všeho možného druhu. Balast průběžně pucuju a ze svých snah naučit temnáře lásce k přírodě jsem již zcela vystřízlivěl. Aby se „naučili mít rádi“, muselo by se jim to doprogramovat do té jejich dvourozměrné počítačové matrix. No jo, ale láska je základem Života a musí být vetkána přímo do srdcí bytostí. A sklánět se s láskou k mutantním formám života, které mají místo srdce technický implantát, je zbytečně vyplýtvaná energie.
4. Zážitky z mého posledního fyzického života na Venuši
Přišlo to zcela nečekaně, ale asi to mělo přijít…
Je 22.12.2011, čtyři hodiny ráno. V polospánku se dostávám do svého posledního fyzického života, který se odehrával v dávných dobách na Venuši. Stojím na periferii nějakého velikého šedivého města, které leží v nížině. Začíná se stmívat. Mraky na nebi jsou rozhozeny do podobných peřinek jako vídáme tady při umělém rozstřelování oblačnosti HAARPem. Najednou spatřím na nebi velký žlutý záblesk, peřinky mraků se rozletí na strany a v nebi se objeví něco jako velká černá díra. Pak se začne třást zemský povrch.
Dostávám se zpět do plného vědomí a úlekem vstávám z postele. Dávné prožívání z Venuše ale pokračuje. Pořád vnímám silné otřesy zemského povrchu, celý se třesu a nejde to vůbec zastavit. Chodím po kuchyni a k tomu cítím urputné křeče v žaludku, skoro se mi chce zvracet. Tenhle neutěšený pastaveček trvá asi pět minut, potom přichází zklidnění a úleva.
Po odeznění zážitku jsem si začal postupně dávat věci do souvislostí. Záhy mi bylo jasné, že je potřeba uzavřít celou svou osobní minulost na Venuši a poté zkusit radikálně očistit celou Venuši od všech nejhorších balastů. Doba k tomu byla víc než vhodná. Před vánoci, od 20. až 24. prosince, se totiž naše planeta každoročně dostává do fáze, kdy probíhá její celostní zaplavování Univerzální očistnou silou. Pracovalo se mi tedy velice hezky a doslova jsem se přitom vznášel ve vzduchu. Při očistě starých záhrobních úrovní Venuše se mi postupně vrátilo několik kousků mé duše, s nimiž se nyní postupně znovu sžívám. Pod temnými nánosy vyprodukovanými upadajícími civilizacemi jsme společně s mým hlavním astrálním průvodcem Tiliem objevili obrovské množství spoutaných přírodních bytostí, jež bylo potřeba osvobodit. Zvláštní pozornost zasluhovaly velké skupiny podivně zparalyzovaných vzdušných bytostí. Trochu jsme se s nimi nadřeli, ale nebyla to marná práce. Jakmile spoutané vzdušné bytosti nabyly znovu svého Uvědomění, přešly po imaginárním světelném mostě na naši planetu. Do řídících center vzdušného živlu předaly důležité informace o zvrhlých klimatických pokusech na Venuši a poté odešly pracovat do světlých paralelních úrovní. Až s odstupem několika dní mi došlo, proč byly tyto velké pracovní skupiny vzdušných bytostí tak nelítostně zparalyzovány. Jsou to speciální úderné jednotky vyškolené na odhmotňování pozemské hmoty od dvourozměrné temnářské matrix.
Mlhavě si vybavuji, že i na Venuši byly určité snahy osvobodit tělo planety od dvoudimenzionální invazní matrice temnářů. Vyciťuji to ale hlavně jako chaos a tápání v systému. Na pozadí vnímám nějakou mimozemskou civilizaci, která vystupuje v roli zachránce a slibuje, že než začne konat, dá znamení. Nechávám se tím uchlácholit, pak vidím ten obrovský žlutý záblesk na nebi a říkám si – to budou oni, naši zachránci. A on je to místo spásy smrtonosný zásah klimatickou zbraní…
Nechal jsem se nachytat na falešné pozlátko, protože ta spasitelská civilizace byl ve skutečnosti jen holograficky promítaný obraz z temnářského astrálního záhrobí Venuše. Proto nemám nyní nasměrovanou svou pozornost na mimozemskou pomoc, spíše hledám příležitosti, kde bych mohl pomoci svými vlastními silami pod vedením svých blízkých astrálních průvodců. Zpovzdálí vyciťuji přítomnost speciálních Pomocníků, kteří mají bohaté zkušenosti s efektivní likvidací temnářské matrix v jiných Vesmírných soustavách, ale zůstávají inkognito. Komunikují vlastně jen srdcem a tak je to správné.
5. Astrální zemětřesení v 2D matrix
Před štědrým dnem se přihodila ještě jedna zajímavá příhoda, se kterou se s vámi rád podělím. V noci z 23. na 24.12. jsem se náhle vzbudil a celý rozrušený cítím, jak se dvourozměrná temnářská matrix otřásá v základech. Bylo za pět minut dvanáct a v temnářském záhrobí probíhalo velké astrální zemětřesení. Očistná síla proudila na naši planetu plným proudem a rozběhlo se oddělování zrna od plev. Reálný základ Života se začal oddělovat od fikce a všech balastů s tím souvisejících a to naprosto automaticky, přesně podle pravidel Pravého Života. Otřesy trvaly asi pět minut a potom vše ustalo.
Když jsem se trochu zklidnil, zasedl jsem ke stolu a pustil se do zpracovávání analýz, proč celý proces nedoběhl až do konce a nedošlo k úplnému kolapsu temnářské matrix. Odpověď ke mně přišla záhy a má logiku. Planetu se nepodařilo očistit kvůli nadměrnému zanesení jejích jemnohmotných těl balastem, který zpomalil vysoké vibrace Očistné síly.
V dalších dnech jsem zaměřil svou pozornost na získávání dalších dat ohledně očistných procesů na naší planetě. Postupně jsem se prokousal k tomu, že takovýchto pokusů Života setřást z naší planety mutantní 2D matrix bylo již vícero, zejména ve 30. letech minulého století a kolem roku 2000. Neexistuje tedy žádný pevně stanovený termín na globální očistu planety ani o tom nerozhoduje žádná konkrétní osoba. Likvidace temnářských platforem se zkrátka spouští automaticky vždy, když se k tomu sejde celý soubor příhodných faktorů. A při každém takovém likvidačním pokusu Života dojde k určitému naboření temnářské matrix a kolapsu celých sad technických implantátů, což napomůže naší planetě se zas o kousek odhmotnit a dýchat volněji.
6. Jak pomoci odhmotnit naši planetu
V jednom svém příspěvku jsem slíbil, že napíšu návod, kterak likvidovat staré temnářské vrstvy na naší planetě i v našem vesmíru. Žel jsme s přáteli neměli ujasněný přesný postup, jak na to, aby to bylo opravdu efektivní a nedohrávalo se to ze skrytých temnářských záloh zpátky. Často se mi stávalo, že spíš než s temnáři bojuji se sebou samým. Spousta věcí ohledně efektivního boje proti temnářům mi stále zatím není jasná, ale jedna ano. Je to aktivní rozpouštění starých válečných astrálních vrstev pozitivními energiemi a myšlenkami. Právě tyto staré vrstvy nejvíce rozlaďují vibrace Vesmírného orchestru a ve falešných tónech se potom může manifestovat falešná temnářská dvourozměrná matrix. Proto je potřeba od těchto starých válečných vrstev postupně očistit celou naši planetu a tak jí pomoci odhmotnit se od nízkovibrační dvourozměrné temnářské matrix. Může k tomu přispět každý z nás, stačí na to jen dobře soustředěná pozitivní myšlenka.
Nejvíce starých válečných vrstev najdeme na území bývalého Sovětského svazu. Zjišťuji, že do velké míry napomáhá temnářům v umělé manipulaci počasí právě přítomnost starých válečnických vrstev v Rusku. Je zajímavé, že když se intenzivněji zapracuje na rozpouštění starých válečných vrstev, přechodně zeslábne vliv umělé modulace počasí na naší planetě. To samé se děje, když sem aktivně proudí očistná síla z trojitého ohřívače Venuše. Také hodně pomáhá čištění starých energetických blokád na hranicích jednotlivých států, které vznikly při rozličných válečných konfliktech. Naše planeta je naladěna na tón E a právě ten je tady nejvíce rozlaďován. Svědčí o tom i dávné svévolné přeprogramovávání přírodních energií na pokřivené síly přes vibrace tónu a písmene E. Tak byly temnáři přetkány původní přírodní energie vzduchu AVIO na nízkovibrační pokřivené energie AVE (násilné přihmotnění síly vzdušného živlu v náboženských rituálech), zemské energie ZIA na ZEA (éra tzv. Olympských bohů v čele se Zeusem), základní světelné výstavbové energie LIO na LIE a LIES (výstavba falešného života zvaného iluze). Dokonce i původní název planety Země LION OI byl svévolně přepsán na LION EI. Do přírodních energií byly také násilně včleněny technické implantáty tvaru písmene L. Tak byly energie slunečních složek HELIO pokřiveny na HELL (peklo) a základní mořské energie výstavby KILIO na KILL (zabíjení života).
Tak s takovouhle fušérskou, neumětelskou a břídilskou výstavbou se opravdu nedá dojít nikam jinam než do iluze. Není proto divu, že celé toto svévolné pokřivení energií odklonilo radostnou pracovní výstavbu Života do bezcílné práce v temnářském pasystému Dobro vs. Zlo, jehož hlavními výplody jsou strach a temné nízkovibrační vrstvy v jemnohmotných tělech naší krajiny a planety. Co se nakydalo, to se zas musí vykydat. Určitě existují účinné prostředky, jak efektivně vykydat a zlikvidovat nánosy nahromaděného balastu a reziduí, ale temnáři pracují celé miliardy a miliardy let hlavně na tom, aby se to vždycky někde zaseklo. Při návratu do dávné historie nevidím před sebou v tomto vesmíru žádnou úroveň, kterou by nějak povzneslo osídlení invazními temnářskými mutanty. Naopak se všechny dříve či později proměnily ve vybydlené a zhroucené prostory zahlcené balastem. Naše planeta zatím houževnatě odolává a statečně překonává zvrhlé klimatické experimenty, které omezují transformační sílu slunce i vzdušného živlu. Pokud by se povedla očista naší planety podle klasických pravidel života, znamenalo by to zásadní proměnu pro celou Velkou vesmírnou soustavu, v níž leží náš vesmír. K tzv. „vyspělé“ technice nemám důvěru, neboť ve zdejším přírodním vesmíru pracuje hlavně na platformě falešného systému Dobro vs. Zlo.
Vím, že s očišťováním planety pomáhá spousta světlých astrálních bytostí, ale kupodivu nejlíp to jde momentálně přímo odsud, ze hmoty. Navíc značné množství nakydaných temných vrstev trčí v mezihmotě, tedy na přechodu mezi astrálem a hrubou hmotou. A postupně zjišťuji, že na likvidaci temných vrstev v mezihmotě jsou světlí astrální pomocníci příliš „lehcí“ a jemní. U veškerých očištěných prostorů či vývojových epoch se navíc musí plně uzavřít jejich minulost (aby to temnáři nevraceli zpátky přes různé časové smyčky) a také tento proces se nejlíp dělá ze zdejší hmotné úrovně.
Ať už je to jak chce, ať už je v záloze nějaký pojistný mechanismus na očistu nebo ne, jsem teď celým svým srdcem tažený hlavně k tomu, abych pomáhal s výpucem temné minulosti naší planety a občas zabrouzdal i do jiných temných úrovní naší sluneční soustavy. Na předchozích planetách skončilo řádění invazních mutantů kolapsem životního prostoru, tak proč to tady nezkusit jinak - postupným odloupáním těch nejhutnějších temných vrstev a pečlivým energetickým uzavřením starých vývojových epoch? Úplně normálně, podle obyčejné logiky a podle klasických a praktických přírodních zákonů prostých jakýchkoliv náboženských rituálů a symbolů. Rozhodně se tím nemůže nic zkazit. Navíc si přitom užijeme s přáteli spoustu legrace a hezky se nám rozšiřuje obzor našeho poznání. Patří k tomu i nedávné zjištění, že spousta těch proklatých temných vrstev má houževnatý základ především proto, že jejich tvůrci se nadměrně vzhlíželi ve svých schopnostech a pomíjivých dílech a lpěli na nich snad víc než na vlastním životě.
Dobrá zpráva je, že pokud se podaří vytrvalým čištěním odloupat z naší planety alespoň dvacet procent veškerého balastu, zbytek se doočistí samovolně při řetězové reakci automaticky spuštěné rukou Života. Tak hurá na věc!
Loučím se s klasickým pozdravem "Životu zdar, iluzi zmar", a přidávám malou parodii k tomu katastrofálně nahromaděnému balastu (nejen) na naší planetě.
Prosím o vložení fotky, kterou posílám v příloze – DÍKY.
Příspěvky
