Rozhovor s Geneen Roth 4
Eckhart: (56) Teď o něčem trochu jiném, i když to souvisí. O tom,
co vyprávíte ve vaší nejnovější knize Lost and Found (Ztráty a nálezy). Je to o
velmi zajímavé výzvě, která přišla do vašeho života před nedávnou dobou, a ta
výzva vám byla milosrdně poskytnuta vaším zřejmě nejdůležitějším duchovním
učitelem, jehož jméno je Mistr
Bernie Madoff. (:-)))) Ten vám milosrdně odebral
třicetileté úspory, veškeré životní úspory, aby vám pomohl zažít podstatu toho,
kdo jste. I když jste nezažila podstatu toho, kdo jste, bezprostředně hned ...
Geneen: Řekla bych, že je to slabé vyjádření ...
E. A popisujete to nádherně v knize, v kapitole jedna
či dvě, jak to bylo, ta neuvěřitelně obrovská reakce strachu, když došlo ke
ztrátě veškerých životních úspor... Popisujete, co to udělalo se stavem vašeho
vědomí. Je to nádherně vysvětleno a
illustrováno. Možná byste chtěla o tom krátce pohovořit...
v podstatě po celém světě, a podařilo se mu ukrást
obyčejným lidem 65 miliard dolarů. A jak velmi rád říká můj manžel, když
vypráví tu historii, „není to všechno moje“.
My jsme v tom tedy měli své životní úspory, a jednou mi
někdo zavolal, manžel byl zrovna pryč. My jsme mysleli, že ten systém je velmi
bezpečný, i naši přátelé tam měli peníze, jejich otec a jejich přátelé byli u
Madoffa, bylo to v kurzu, mít peníze u Barnieho Madoffa. Každý mohl do
jeho fondů vložit cokoli, 600 dolarů nebo 1000 dolarů, kolik jste měli. A my
jsme tam dávali všechny naše peníze. Někteří naši přátele tam byli i 30 let. A
jak říká můj manžel, v těžkosti začnete věřit teprve, když se systém
zhroutí. My jsme si celou dobu mysleli, že je to absolutně bezpečné. A ono
nebylo. A pak přišel ten telefonát, že peníze jsou pryč. Byla jsem v šoku.
Nejprve v šoku, a pak v hrůze, a pak hysterická. A v tom stavu hrůzy
jsem zavolala několika velmi drahým přátelům, duchovním učitelům, a říkala jsem
jim: Přišli jsme o všechny naše peníze. To bylo zanedlouho po tom telefonátu. A
dva z nich mi řekli: „Přišli jste o peníze, ale nepřišli jste o nic
cenného.“ A já jsem jim v tom stavu šoku řekla: „Teď není čas na
duchovnost“. (:-))))) Byla jsem o tom přesvědčená. „To mi neříkejte! My přišli
o peníze! Co budeme dělat? Budeme bezdomovci! Budeme bydlet na ulicí! A co
budeme jíst?“ Byla to absolutní panika.
Mně se i teď těžko mluví o tom okamžiku šoku a paniky. Poté
jsem zavolala manželovi, který byl kdesi v Antarktidě. Ten telefonát byl
velmi drahý, přes satelit, ale musela jsem mu říci, že nemáme ani vindru. Našla
jsem správné číslo, dostala ho k telefonu, a on řekl: „Kdo umřel?“ Já na
to: „Nikdo, ale přišli jsem o všechny naše peníze.“ A on byl klidný, i já byla
klidná, on řekl, že to bude dobré, a oba jsme plakali. A jeden z nás měl
duchapřítomnost říci: „Musíme zavěsit. Už nepatříme mezi lidi, co si mohou
dovolit mluvit přes satelitní telefon za deset dolarů za minutu.“ Zavěsili
jsme, a já si začala za chvíli uvědomovat, že to bude nesnesitelné, abych žila
uvnitř své mysli. Absolutně jsem nemohla žít uvnitř své mysli, která mi říkala:
„Co jsi to udělala, to je neuvěřitelné, jak to, že jste peníze neinvestovali na
různá místa, i čtyřleté dítě ví, že se musí peníze diverzifikovat!“ A začala
jsem samozřejmě všechny obviňovat, včetně sebe samé, a to řvaní a blouznění
bylo tak silné, že skoro okamžitě, během jednoho dne, jsem si uvědomila, že se
musím vrátit k tomu, co mám, ne být s tím, co jsem ztratila. Co mohu
najít místo peněz, které najít nemohu. Co je už tady, to je ta oduševnělá
živost, uvnitř sídlící živost, o které mluvíváte. A musela jsem sama sebe
k tomu přivádět znovu a znovu a znovu, chvíli za chvílí. Každou chvilku moje
mysl zabloudila k tomu, že budu ztracená, že budu žít v bídném děsu. Tak
jsem pořád prováděla to cvičení v bdělosti, a pokaždé, když jsem to neudělala, panika a
hysterie mi to připomněly. Někdy je těžké to místo bdělosti najít, a já jsem si
ani neuvědomovala, že jsem na tom místě, až do chvíle, kdy jsem cítila, že
zvládám tak reagovat na každé co budu dělat, kde budu bydlet - zařídila jsem,
že budeme bydlet u přátel, jedna přítelkyně mi řekla, že můžu u ní bydlet, jak
dlouho chci, že mě bude mít jako vlastní, ale že musím omezit počet svých
svetrů, vzít si jich jenom pár. ...
Víte, ta věc byla sice hrozná, ale ukázala se jako největší
požehnání. Opravdu to považují za požehnání, právě to mě naučilo vracet se
k sobě, ať se děje cokoli, v kterékoli chvíli.
Považuji to za dramatickou illustraci toho, že to, co dělá
mysl ve chvíli katastrofy, dělá vlastně pořád! Byla to jenom zostřená verze
toho, co se děje každičký den. A tak do dvou dnů jsem byla šťastná, velice
šťastná. Když mi zavolala matka, jak se mám, řekla jsem jí: „Mám se skvěle.“ To
bylo asi po 48 hodinách, co jsem zjistila, že jsme přišli o peníze. A ona řekla
velmi starostlivým hlasem: „Drahoušku, musím se tě na něco zeptat. Nebudu tě
obviňovat ani soudit“. A já jsem řekla „Co, mami“? A ona se zeptala: „Jsi na
drogách?“ A já řekla: „Ne, ale pochopila jsem tu bezdůvodnou radost, radost
prostě z toho, co je.“
Je skoro nemožné pochopit ji z konvenční perspektivy,
kdy váš život závisí na tom, co máte. A když ztratíte své bezpečí, jste
ztracení. Tím vlastně ztrácíte něco většího, než jste ztratili.
Eckhart: Když jsme spolu před pár dny mluvili, řekla jste,
že vaše vydavatelka řekla, že nemůžete napsat, že jste cítila tu intenzívní
radost, protože tomu nikdo nebude věřit. Že máte jenom napsat, že jste byla
„docela šťastná“. (:-)))) (1.06)
Geneen: Ano, byla to panenská čistá radost. Ale ona cítila,
že to je nesdělitelné. Nebylo to ani tak štěstí, byla to prostě radost, téměř
exstatická. Protože jsem uviděla, o co jsem přicházela. Uviděla jsem velmi
jemné způsoby, jak se mysl soustředí na to, co je špatně. Velmi jemné pasti
mysli, do nichž jsem předtím byla chytána. Po celá ta léta, kdy jsem cvičila,
meditovala, jsem pořád žila v mysli.
Eckhart: A to byla ta dezidentifikace od formy. A nedošlo
k ní plně, dokud situace ve formě nebyla mimořádně neuspokojivá, protože
formy, s nimiž se identifikujeme, se rozpouštějí, a leží za nimi prázdný
prostor, který je pro vědomí založené na egu velmi hrozivý. Kdyby se to nebylo
stalo, nebylo by ve vás došlo k onomu velkému zlomu, ke skutečnému
odtotožnění od formy. I když formy mohou slibovat, že vám dávají jstou míru
bezpečí, neodtotožníte se od nich, dokud se nestane něco opravdu drastického, a
vy uvidíte, jak nestabilní formy ve skutečnosti jsou. Vnější formy, které se
zdály tak stabilní. (1:08)
,
Příspěvky
