Z umělého jasna umělé polojasno

Manipulace počasí 20. 9. 2012: Vlezla mi tam smyčka o 24 obrázcích, nás zajímají hlavně obrázky z 20. 9. 2012 
V 5.00 vidíte chemtrailsový - vláknitý pás oblačnosti na východě, pěkně uměle zarovnaný.
Nad ČR jasno - proudí sem studený vzduch od severu, sevřen mezi západní a východní pruh umělé oblačnosti. 
V 9.00 náhle vyskočí - jakoby vybuchnou - umělé mraky, pěkně seřazené do zástupů, zvětšují se a pochodují po několik hodin jako vojáci. Stáčejí se od západu k jihu.
A tak jsme dnes měli z jasna polojasno.

Film na víkend: Proměna

Wayne Dyer: Proměna

Film PROMĚNA (THE SHIFT) od Wayne Dyera žánrově i zpracováním následuje díla jako Tajemství (The Secret), Pokojný bojovník, Co my jen víme, Celestínské proroctví, Miluj svůj život... a je novou perlou mezi filmy osobního a duchovního růstu. Na pozadí několika lidských osudů se rozkrývá touha po vnitřní změně, po přerodu, po opravdovém smyslu. Hrdinové filmu řeší peníze, honbu za kariérou, postoj k bezdomovci, potřebu pocitu důležitosti, lásku k luxusnímu životnímu stylu, touhu po slávě, obětování se rodině, plnění dětských snů, ochotu přispět ostatním a zajímat se o ně, otročení společenským konvencím a statusu, snahu najít partnera... Každý se učí naslouchat vnitřnímu hlasu, přestat tlačit na pilu a napojit se na "zdroj", který poskytuje nekonečnou sílu a jediné přesné vedení. Tím vším se prolíná jedinečný Wayne Dyer, jeden z nejčtenějších moderních autorů duchovního růstu a jeden z nejpopulárnějších řečníků. Louise Hay (autorka knihy Miluj svůj život) se účastnila natáčení filmu The Shift (Proměna) a produkuje ho přímo její firma Hay House.

více na: http://www.csfd.cz/film/252800-promena/ 

John Gatto: Jak veřejné vzdělávání mrzačí naše děti

Kateřina ve svém příspěvku o domácí výchově svých pěti dětí zmínila knihu John Gatto: Dumbing us Down (Jak nás otupují), a tak hledám, zda se nenajde nějaký překlad do češtiny. Asi není, ale na webu svobodauceni.cz mají od Gatta tento velmi zajímavý článek:

http://www.svobodauceni.cz/wp/jak-verejne-vzdelavani-mrzaci-nase-deti-a-proc/
Originál: http://www.wesjones.com/gatto1.htm

Jak veřejné vzdělávání mrzačí naše děti a proč

Publikováno 18. 05. 2012 | Autor: John Taylor Gatto | Překlad: Jiří Košárek

Třicet let jsem učil v některých z nejhorších škol na Manhattanu a v některých z nejlepších, a během této doby jsem se stal expertem v nudě. Nuda byla v mém světě všude, a pokud jste se zeptali dětí, což jsem dělal často, proč se cítí tak znuděné, vždy odpověděly stejně: říkaly, že školní práce je hloupá, že nedává smysl, že už to znají. Říkaly, že chtějí dělat něco reálného, ne jen sedět. Říkaly, že učitelé toho příliš o svých předmětech neví a zjevně nemají zájem naučit se víc. A tyto děti měly pravdu: jejich učitelé byli stejně tak znudění jak ony.

Nuda je běžným stavem školního učitele, a každý, kdo byl v učitelské sborovně, může potvrdit tu nízkou energii, stěžování si a skleslý přístup, který tam panuje. Když se jich zeptáte, proč jsou znudění, učitelé většinou obviňují děti, jak byste mohli očekávat. Kdo by nebyl znuděn učit studenty, kteří jsou „hrubí“ a kteří mají zájem pouze o známky? A kdyby jen to. Samozřejmě učitelé jsou také produktem stejného 12ti letého povinného školního programu, který tak absolutně nudí jejich studenty, a jako školní personál jsou chyceni uvnitř struktur ještě více zkostnatělých než ty, které jsou uvaleny na děti. Kdo je pak vinen?

Když jsem v roce 1991 konečně odešel ze školství, měl jsem více než jen důvod přemýšlet o našich školách – s jejich dlouhodobým, vězeňským, nuceným odnětím svobody jak studentů, tak i učitelů – jako o faktických továrnách dětinskosti. Přesto jsem upřímně nevěděl, proč to tak musí být. Moje vlastní zkušenost mi ukázala to, na co musí mnoho ostatních učitelů přijít také, i když si to nechají pro sebe kvůli strachu z odvety: kdybychom chtěli, mohli bychom jednoduše a levně upustit od starých, hloupých struktur a pomoci dětem získat vzdělání spíše než jen dostat školní výuku. Mohli bychom podpořit ty nejlepší vlastnosti mládí – zvídavost, dobrodružství, houževnatost, schopnost překvapivého vhledu – jednoduše tím, že bychom byli flexibilnější vzhledem k času, textům a testům, tím, že bychom dětem představili opravdu kompetentní dospělé a tím, že bychom dopřáli každému studentovi tolik autonomie, kolik potřebuje, aby mohl sám občas podstupovat riziko.

Ale neděláme to. Čím více jsem se ptal proč ne, a zároveň jsem přemýšlel o „problému“ školní výuky tak, jako by to dělal inženýr, tím více jsem byl mimo: Co když s našimi školami není žádný „problém“? Co když jsou takové, jaké jsou, tak neskutečně odporující zdravému rozumu a dlouhé zkušenosti o tom, jak se děti učí, ne protože dělají něco špatně, ale protože dělají něco „dobře“? Je možné, že George W. Bush náhodou řekl pravdu, když řekl, že „nenecháme žádné dítě pozadu“? Je možné, že naše školy jsou vytvořené tak, aby žádné z nich opravdu nevyrostlo?

Opravdu potřebujeme školy? Nemyslím tím vzdělání, jen nucenou školní výuku: šest hodin denně, pět dní v týdnu, devět měsíců v roce, po 12 let. Je tato smrtelná rutina opravdu nezbytná? A pokud ano, k čemu? Neschovávejme se za čtení, psaní a počítání jako zdůvodnění, protože dva miliony šťastných dětí vyučovaných doma zcela jistě toto zdůvodnění daly k ledu. A i kdyby ne, značný počet známých Američanů nikdy neprošlo 12ti letou dřinou, kterou naše děti v současnosti prochází, a nic se jim nestalo. George Washington, Benjamin Franklin, Thomas Jefferson, Abraham Lincoln? Někdo je samozřejmě vyučoval, ale nebyli produkty školního systému, a ani jeden z nich „nematuroval“ na střední škole. Během většiny americké historie děti všeobecně nechodily na střední školu, přesto vyrostly v admirály, jako Farragut, vynálezce, jako Edison, kapitány průmyslu, jako Carnegie a Rockefeller; spisovatele, jako Melville a Twain a Conrad; dokonce učence, jako Margaret Mead. Ve skutečnosti, až do nedávna lidé, kteří dosáhli věku 13ti let, nebyli již považováni za děti. Ariel Durant, která napsala společně se svým manželem ohromnou a velice dobrou, více svazkovou historii světa, se šťastně vdala v 15ti, a kdo může rozumně tvrdit, že Ariel Durant byla nevzdělanou osobou? Odškolenou možná, ale ne nevzdělanou.

V této zemi jsme byli naučeni přemýšlet o „úspěchu“ jako o synonymu k, nebo alespoň v závislosti na „školní výuce“, ale historicky to není pravda ani v intelektuálním, ani finančním smyslu. A mnoho lidí po celém světě nachází způsoby, jak se sami vzdělávat aniž by se uchylovali k systému povinných škol, které až příliš často připomínají vězení. Proč si tedy Američané pletou vzdělávání s tímto systémem? Jaký je přesně účel našich veřejných škol?

Masová povinná školní výuka se opravdu zakousla do Spojených států mezi lety 1905 – 1915, i když byla založena mnohem dříve a prosazována skoro celé 19. století. Důvody pro tento otřes rodinným životem a kulturními tradicemi byly, zhruba řečeno, trojí: 1) Vytvořit dobré lidi. 2) Vytvořit dobré občany. 3) Aby každý dosáhl svého osobního maxima. Tyto cíle jsou dodnes stále opakovány a mnoho z nás je víceméně akceptuje jako ucházející definici mise veřejného vzdělávání, i když je školy ve skutečnosti ani zdaleka nedosahují. Ale hrubě se mýlíme. Co zhoršuje náš omyl je fakt, že národní literatura obsahuje časté a překvapivě konzistentní výroky o pravém účelu povinného školství. Na příklad H.L. Mencken, který ve vydání The American Mercury v dubnu 1924 napsal, že cíl veřejného vzdělávání není: „… naplnit mladé jedince našeho druhu vědomostmi a probudit jejich inteligenci… Nic nemůže být vzdáleno od pravdy. Cílem… je jednoduše snížit co nejvíce jedinců na stejnou bezpečnou úroveň, vychovat a vycvičit standardizované občany, potlačit nesouhlas a originalitu. To je jeho cílem ve Spojených státech… a to je jeho cílem všude jinde.“

Z důvodu Menckenovi reputace jako satiristy, bychom mohli mít tendenci tuto pasáž nebrat vážně a považovat ji za hyperbolický sarkasmus. Avšak jeho článek pokračuje pátráním po předloze našeho vzdělávacího systému až k nyní neexistujícímu, přesto nezapomenutelnému, militantnímu pruskému státu. A ačkoli si byl jistě vědom té ironie, že jsme nedávno byli ve válce s Německem, dědicem pruského myšlení a kultury, Mencken to zde myslel naprosto vážně. Náš vzdělávací systém je opravdu pruského původu, což je opravdovým důvodem k znepokojení.

Zvláštní fakt o pruském původu našich škol se objevuje znovu a znovu, jakmile víte, co hledat. William James [1] to mnohokrát na přelomu století zmínil. Orestes Brownson [2] to ve 40. letech 19. století veřejně kritizoval. Horace Mannova „Sedmá výroční zpráva“ Massachusettskému státnímu výboru vzdělávání z roku 1843 je v podstatě oslavou země Fridricha II. Velikého a výzvou k přenesení její školní výuky k nám. Že pruská kultura se vznášela nad Amerikou, není překvapivé, vzhledem k našemu brzkému spojenectví s tímto utopickým státem. Jeden Prus sloužil jako pobočník ve Washingtonu během války za nezávislost, a až tolik německy mluvících lidí se zde do roku 1795 usídlilo, že Kongres zvažoval vydání federálních zákonů v německém jazyce. Ale šokující je fakt, že jsem tak dychtivě zaváděli jeden z úplně nejhorších aspektů pruské kultury: vzdělávací systém záměrně navržený tak, aby produkoval průměrný intelekt, aby ochromil vnitřní život, aby odepřel studentům znatelné vůdcovské schopnosti a aby zajistil poslušné a nekompetentní občany, které je možné „řídit“.

Bylo to od Jamese Bryana Conanta (prezident Harvardské univerzity po dvacet let, specialista na jedovaté plyny v první světové válce, vedoucí pracovník na projektu atomové bomby v druhé světové válce, vysoký komisař americké zóny v Německu po druhé světové válce a opravdu jedna z nejvlivnějších postav 20. století), kdy jsem poprvé zavětřil pravý účel amerického školství. Nebýt Conanta, pravděpodobně bychom neměli stejný styl a stupeň standardizovaných testů, jaký si dnes užíváme, a ani bychom nebyli požehnáni obřími středními školami, které skladují 2000 – 4000 studentů najednou, jako slavná Columbijská střední v Littletonu ve státě Colorado. Krátce poté, co jsem skončil s vyučováním, jsem si přečetl Conantovu dlouhou esej z roku 1959 nazvanou „Dítě, rodič a stát“, a byl jsem velice zaujat tím, že jen tak mimochodem zmínil, že moderní školy, do kterých chodíme, jsou výsledkem „revoluce“ zosnované mezi lety 1905 – 1930. Revoluce? Odmítá to dále rozebírat, ale zvědavé a neinformované odkazuje na knihu Alexandera Inglise z roku 1918 nazvanou Principy základního vzdělávání, ve které „vidíme tuto revoluci očima revolucionáře“.

Inglis, po kterém je nazvaná přednáška o vzdělávání na Harvardu, zcela jasně tvrdí, že povinná školní výuka na tomto kontinentu měla stejný účel jako v Prusku ve 20. letech 19. století: pátá kolona pro buržoazní demokratické hnutí, které hrozilo, že dá rolníkům a proletářům hlas u vyjednávajícího stolu. Moderní, industrializované, povinné školství mělo udělat jakýsi chirurgický zářez do potenciálního sjednocení těchto nižších sociálních vrstev. Rozdělte děti podle předmětu, podle věku, podle neustálého testování, a podle mnoha dalších nepatrných prostředků, a bude nepravděpodobné, že by se tato nevzdělaná masa lidí, oddělená v dětství, kdy znovu sjednotila v nebezpečný celek.

Inglis rozděluje účel – pravý účel – moderní školní výuky do šesti základních funkcí, z nichž každá stačí na to, aby se zkroutily vlasy těm dostatečně nevinným na to, aby uvěřili třem tradičním cílům zmíněným výše.

1. Funkce přizpůsobení a adaptace. Školy mají ustavit fixní zvyky reakce vůči autoritám, což samozřejmě absolutně znemožňuje kritický úsudek. Také to téměř ničí myšlenku o tom, že by měly být vyučovány užitečné a zajímavé věci, protože nemůžete prověřit reflexivní poslušnost, dokud nevíte, jestli můžete donutit děti naučit se a dělat hloupé a nudné věci.
2. Integrační funkce. Toto by mohlo být nazváno „funkce konformity“, protože její záměr je, aby byly děti co nejvíce podobné. Lidé, kteří se přizpůsobí, jsou předvídatelní, což je velmi užitečné těm, kteří chtějí ovládat a manipulovat s velkou pracovní silou.
3. Diagnostická a řídící funkce. Škola by měla určit patřičnou společenskou roli každého studenta, což je děláno pomocí zaznamenávání důkazů matematicky a neformálně do kumulativní evidence. Jako do „vaší trvalé evidence“. Ano, i vy jednu máte.
4. Odlišující funkce. Jakmile byla jejich společenská role „diagnostikována“, děti by měly být rozděleny podle společenské role a vyškoleny jen do jejich destinace ve společenském stroji – a ani o krok dále. Tolik pro to, aby děti dosáhly svého maxima.
5. Selektivní funkce. Toto se vůbec netýká lidských možností, ale Darwinovy teorie o přírodním výběru aplikovanou na „upřednostňované rasy“. V krátkosti, myšlenka je pomoci přirozenému řádu vědomými pokusy o vylepšení lidského plemena. Školy mají označit nezpůsobilé – špatnými známkami, pomocným umístěním a ostatními tresty – dostatečně jasně, aby je jejich vrstevními považovali za podřadné a v podstatě je odřízli od reprodukčního banku. K tomu jsou určena ta malá ponížení od první třídy výše: odplavit špínu do kanálu.
6. Propedeutická funkce. Společenský systém nepřímo vyjádřený těmito pravidly bude vyžadovat elitní skupinu správců. K tomuto účelu bude malá část dětí v tichosti vyučována, jak řídit tento pokračující projekt, jak dohlížet a ovládat záměrně otupenou populaci, aby vláda mohla pokračovat nezpochybňovaná a aby měly korporace k dispozici poslušnou pracovní sílu.

Tohle je bohužel účel povinného veřejného vzdělávání v této zemi. A abyste snad nepovažovali Inglise za osamoceného pomatence s příliš cynickým pohledem na vzdělávací podnikání, měli byste vědět, že zdaleka nebyl sám v prosazování těchto myšlenek. Sám Conant, stavějíce na myšlenkách Horace Manna a ostatních, neúnavně prosazoval americký školní systém navržený na stejných principech. Muži jako George Peabody, který financoval povinné školství na Jihu, jistě chápal, že pruský systém byl užitečný ve vytváření ne jen neškodného voličstva a servilní pracovní síly, ale také faktického stáda bezduchých spotřebitelů. Velký počet průmyslových titánů také brzy rozpoznalo potenciál ohromných zisků získaných kultivováním a pečováním o toto stádo prostřednictvím veřejného vzdělávání, mezi nimi Andrew Carnegie a John D. Rockefeller.

Tady to máte. Teď to víte. Nepotřebujeme představu Karla Marxe o velkém konfliktu tříd, abychom pochopili, že je v zájmu složitého managementu, ekonomického nebo politického, otupit lidi, demoralizovat je, oddělit je jeden od druhého a vyřadit je, pokud se nepřizpůsobí. Třída může tuto tezi rámovat, jako když v roce 1909 Woodrow Wilson, tehdy ještě prezident Prinstonské univerzity, řekl Newyorské Asociaci školních učitelů následující: „Chceme jednu třídu lidí s liberálním vzděláním, a chceme další třídu lidí, mnohem větší třídu, z nutnosti, v každé společnosti, která se zřekne privilegia liberálního vzdělání a která bude vykonávat konkrétní náročné manuální činnosti.“ Ale motivy za těmito nechutnými rozhodnutími, které tyto cíle přinesly, nemusejí být vůbec založeny na třídě. Mohou pocházet čistě ze strachu nebo z nyní známé víry, že „efektivita“ je primární hodnotou, spíše než láska, svoboda, smích nebo naděje. Především mohou pocházet jednoduše z chamtivosti.

Koneckonců v ekonomice založené na masové výrobě a organizované ve prospěch velkých korporací spíše než malých podniků nebo rodinných farem bylo možné získat obrovské bohatství. Ale masová výroba vyžadovala masovou spotřebu a na přelomu 20. století považovala většina Američanů za nepřirozené a neuvážené kupovat věci, které vlastně nepotřebují. Povinná školní docházka byla v tomto ohledu požehnáním. Školy nemusely děti přímo vyučovat, aby si myslely, že musí nepřetržitě spotřebovávat, protože udělaly něco mnohem lepšího: vedly je k tomu, aby nepřemýšlely vůbec. A to je udělalo sedícími kachnami pro další velký vynález moderní doby – marketingu.

Nemuseli jste studovat marketing, abyste věděli, že existují dvě skupiny lidí, které mohou být vždy přesvědčeni spotřebovávat více, než potřebují: závislí a děti. Škola udělala docela dobrou práci v tom, že z našich dětí udělala závislé, ale udělala úžasnou práci v tom, že z našich dětí udělala děti. Znovu, není to náhoda. Teoretikové od Platóna, po Rousseaua až po našeho doktora Inglise věděli, že pokud by mohly být děti izolovány s ostatními dětmi, zbaveny zodpovědnosti a nezávislosti, vedeny k vývoji pouze triviálních emocí chamtivosti, závisti, žárlivosti a strachu, sice zestárnou, ale nikdy opravdu nevyrostou. Ellwood P. Cubberley v edici své kdysi známé knihy Veřejné vzdělávání ve Spojených státech z roku 1934 popsal a vychvaloval způsob, jakým strategie rozšiřování po sobě jdoucích škol prodloužila dětství o dva až šest let, a to bylo v té době povinné školství relativně nové. Tento stejný Cubberley – který byl děkanem Stanfordské pedagogické školy, editor učebnic v Houghton Mifflin a Conantův přítel a korespondent na Harvardu – napsal v edici jeho knihy Administrace veřejných škol v roku 1922 následující: „Naše školy jsou… továrny, v nichž má být surový produkt (děti) vytvarován a zpracován. … A je úkolem škol sestavit žáky podle předem daných specifikací.“

Z naší dnešní společnosti je naprosto zřejmé, jaké tyto specifikace byly. Dospělost byla vyhnána z téměř každého aspektu našich životů. Snadné rozvodové zákony odstranily potřebu pracovat na vztazích; snadný úvěr odstranil potřebu finanční sebe kontroly; jednoduchá zábava odstranila potřebu naučit se zabavit sám; jednoduché odpovědi odstranily potřebu ptát se na otázky. Stali jsme se národem dětí, který spokojeně odevzdal svůj úsudek a svoji vůli politickému vydírání a komerčnímu lichocení, které by opravdové dospělé urazilo. Kupujeme televize a poté kupujeme věci, které v ní vidíme. Kupujeme počítače a poté kupujeme věci, které v něm vidíme. Kupujeme tenisky za 150 dolarů, ať je potřebujeme či ne, a když se příliš brzy rozpadnou, koupíme si nové. Jezdíme v SUV a věříme těm lžím, že představují druh životního pojištění, i když jsme v nich vzhůru nohama. A nejhorší ze všeho, ani nemrkneme, když nám Ari Fleischer [3] říká „dávejte si pozor, co říkáte“, i když si pamatujeme, co nám bylo řečeno ve škole, že Amerika je svobodná země. Čemuž jednoduše také věříme. Naše školní výuka na to podle plánu dohlédla.

A teď ty dobré zprávy. Jakmile pochopíte logiku za moderním školstvím, jeho trikům a pastím se dá poměrně lehce vyhnout. Školy trénují děti, aby se z nich stali zaměstnanci a spotřebitelé; učte vaše vlastní, aby byly vůdci a dobrodruhy. Školy trénují děti, aby reflexivně poslouchaly rozkazy; učte vaše vlastní přemýšlet kriticky a nezávisle. Dobře vyškolené děti mají nízký práh nudy; pomozte vašim vlastním vyvinout si vnitřní život, aby se nikdy nenudily. Nabádejte je, aby si vzaly vážné materiály, dospělé materiály, o historii, literatuře, filozofii, hudbě, umění, ekonomii, teologii – tedy o všech věcech, kterým se učitelé raději vyhýbají. Dopřejte vašim dětem dostatek samoty, aby se naučily užívat si vlastní společnost, aby vedly vnitřní dialogy. Dobře vyškolení lidé jsou formováni tak, aby byli vyděšeni z toho, být sami, a proto vyhledávají neustálou společnost prostřednictvím televize, počítače, mobilního telefonu a prostřednictvím povrchních přátel, rychle nabytých a rychle opuštěných. Vaše děti by měly mít mnohem smysluplnější život, a mohou.

Nejprve se ale musíme probudit a pochopit, čím naše školy doopravdy jsou: laboratoře experimentů na mladých myslích, výcviková centra zvyků a postojů, které korporátní společnost vyžaduje. Povinné vzdělávání slouží dětem jen tak mimochodem; jeho pravým účelem je udělat z nich služebníky. Nenechte svému vlastnímu dítěti prodloužit dětství, ani o jeden den. Pokud mohl David Farragut vést zajatou britskou válečnou loď ve věku 12ti let, pokud mohl Thomas Edison vydávat noviny ve stejném věku, pokud se mohl Ben Franklin stát učněm u tiskaře také ve stejném věku (poté prošel studiem, z kterého by se dnes udusil i absolvent z Yalu), nikdo neví, čeho je vaše vlastní dítě schopno. Po dlouhém životě a třiceti letech v zákopech veřejného školství jsem došel k závěru, že genialita je na každém rohu. Potlačujeme svoji genialitu jen proto, že jsme ještě nepřišli na to, jak řídit populaci vzdělaných mužů a žen. Řešení je podle mě jednoduché a překrásné. Nechme je řídit sami sebe.

---

[1] William James (1842 – 1910) byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie, autor vlivných knih o mystice, o psychologii náboženství a filosofii výchovy a významný představitel pragmatické filosofie. (pozn. překl.)

[2] Orestes Augustus Brownson (1803–1876) byl intelektuál a aktivista z Nové Anglie, kazatel a spisovatel. (pozn. překl.)

[3] Mluvčí Bílého domu v letech 2001 – 2003 za prezidenta George W. Bushe. (pozn. překl.)

Originál naleznete zde

Reakce Velvyslanectví ČR v Belgii na Nadaci Keshe

Velký dík Otovi, který se zeptal velvyslanectví v Belgii a obdržel odpověď. Opravdu diplomatickou (:-)), avšak mezi (dvěma) řádky lze vytušit, že tu pozvánku dostali. I to je příznivé ...

Ahoj OrgoNete!

Z velvyslanectví jsem obdržel ve věci nadace Keshe následující diplomatickou odpověď :

Dobrý den,

vzhledem ke známým problémům s možným vojenským využitím íránského jaderného programu a z toho vyplývajících mezinárodních sankcí vůči Íránu (na základě zpráv IAEA, OSN a.j.) jsme v účasti na  íránských vědeckých projektech a jiných aktivitách zdrženliví. 

S pozdravem,

Velvyslanectví ČR 

Brusel, Belgie

dotaz na prezentaci Nadace Keshe

Vážený pane velvyslanče, 
važení pracovníci českého zastupitelství v Belgii ! 


Dovoluji si Vás dotázat, zda Vám byla doručena pozvánka na prezentaci nové plasmové technologie Nadace Keshe k výrobě energie a k dalším účelům? 
Nejbližší prezentace pro zastupitelské úřady a vlády jednotlivých zemí by měla být tento pátek 21. září 2012 v Belgii. Místo a čas je na pozvánce, kterou 
jste měli obdržet od Nadace Keshe. 

Dle prezentace Nadace Keshe může tato nová technologie vyřešit energetickou krizi na naši planetě a poskytnout čistou energii lidem na Zemi. 
Zároveň technologie může být využita ke kosmickým projektům, k výrobě nových materiálů a k úspěšnému léčení lidí. 

http://www.keshefoundation.org/en/ 
http://www.youtube.com/user/keshefoundation?feature=watch 

Na projektu a nabídce Nadace Keshe je zajímavé i to, že autoři technologií se rozhodli poskytnout tyto objevy všem lidem a všem zemím, pokud o ně projeví 
lidé a jejich vlády zájem. Technologie je nadějí pro budoucnost lidstva a mohla by přispět i k míru na planetě a k vyřešení mnoha problémů naší civilizace. 

Myslím si, že by bylo velmi užitečné se této prezentace zúčastnit a zjistit podrobnosti o možnostech, jak získat a využít technologie pro naši zemi a naše občany. 

Budu Vám vděčný za jakoukoliv informaci v této věci, či odkaz, který mi poskytne více detailů o tom, jak v této věci postupuje naše zastupitelství ČR v Belgii 
i úřady vlády ČR. Myslím, že je to velká šance, kterou bychom neměli promarnit. 

Předem velice děkuji. 


S přátelskými pozdravy

Zkušenosti matky: Jaké je to ne-učit děti doma?

Děkuji převelice Kateřině, matce pěti dětí, které (ne)učí doma, za krásný inspirující příspěvek! Katko, až ty děti odrostou, určitě napíšeš nádhernou knihu ... Carky a hacky chybí proto, že Kateřina píše z Anglie, snad to nemusím přepisovat (:-)))

Ahoj Orgonete,

Ach rada Ti napisu jaky je to ne-ucit deti doma. Jenom nevim, jestli se nerozjedu vic nez bych mela, nemam cas zestarnout, takze jsem hyperaktivni grafoman, jedna z vyhod byti a ziti s detmi. Ze by clovek starnul? Na to neni cas, cas je na dulezity a pravdivy veci, ne na clanky o vraskach..

Poprosila jsem deti o chvilku s tuzkou a papirem, zadala kolonky “vyhody” a “nevyhody unschoolingu” z jejich pohledu, protoze je to samozrejme hlavne o nich, i kdyz moje a manzelova sebeucta a vira v pravdu v tom jedou stejne.

Tedy k vyhodam:

·         Muzes vic cist

·         Muzes hrat stolni hry

·         Muzes si dat prestavku kdykoliv chces a potrebujes

·         Muzes se ucit o vecech ktery te zajimaj

·         Vsichni umime varit

·         Nemusis zvednout ruku kdyz se na neco chces zeptat

·         Muzes bejt s tatou a mamou vic a pracovat s nima

·         Muzes vstavat kdy chces nebo potrebujes a jit spat az skoncis co delas

·         Jsi vic kreativni

Nevyhody? Ach premyslely deticky, mely pocit ze je chudak kolonka prazdna, i dohodly se ze aby nebyla smutna, tak napisou ze ve skole potkas vic lidi, takze mas moznost mit vic pratel.

I vmisila jsem se do debaty a zeptala se na pocet pratel ve skole a nyni, doma, v “bezskoli”...jeden chlapecek pravil ze ve skole mel rad jednoho kluka, ale on jeho doopravdy ne, ted napocital sest kamaradu. Slecna mela sedm tehdy i nyni a treti musketyr pravil ze ve skole mel jednoho kamarada a asi sedm ne-kamaradu, nechce pry jim rikat nepratele, ale lehky to tam nemel, ted ma sest malejch lidi s kterejma si rad hraje.

Jeste dodali ze ve skole mas vic kamaradu, ale nejsou to opravdovy kamaradi, ted, kdyz jsou doma,  se ostatnima detma muzou opravdu pratelit, protoze s nima muzou delat veci...to prosim rekly.

A co na to ja? Mas pravdu, ziju v Anglii, proc? Prvni syn se mi narodil v roce 2000 a me bylo od ty chvile jasny ze tuhle uzasnou dusi ceskymu skolstvi napospas nedam. A ruznejma zabavnejma cestama, pres Waldorfsky skolstvi (ach boze ), katolickou skolu (ach boze rozboze ) jsme se vsichni dokodrcali k nasemu uz ctvrtymu roku unschoolingu. Samozrejme, ja i  manzel jsme zarne priklady podvedomyho programovani, jeden si mysli jak to zvlada, jak si je vedom rozdilu mezi cernou a bilou, jak si ceni svobody, ne tak, jede to tam vzadu porad, clovek se v jednom kuse chyta za nos, nebo spis prekvapene cuci co mu to tam z toho zadniho supliku v mozku leze. Jeste nectou jo? To je strasny, to budou hloupy...neumej hodiny? No to snad ne...jakto ze pisou jak kocouri? Co vy to jste za rodice?...to je jako mate porad zavreny doma? Vy jste nejaky podezrely...a jede to a jede. Kdyz se ale jeden zastavi a koukne co ty deti vlastn e porad a bez ustani delaj a tvorej, co umej v porovnani s jejich vrstevnikama , no zastavis se a jsi hrdej a stastnej a dokazes se podivat do zrcadla a rict: jo, ja svy deti miluju. A vis co? Hehe, oni milujou me. Jedem v tom spolu.

Byly ve skole jen par roku, nejstarsi slecna (13 )tam stravila  tri roky, v deseti neumela (proskolena...) cist, psat, pocitat, co ona to tam ty TRI roky delala? Ted cte bichle, dela klenoty z polymerovy hliny, sedi nad tim cely dny, prodava je a za peniz pekny, pomaha pani s ucetnictvim, vytaci krasny veci na soustruhu, hezci nez strejda od vedle, ma krasny dlouhy vlasy, ne zadnou modni patku, usila si krasny saty, vari jak spousta vysokoskolacek nikdy nebude, uci se na piano...

Dalsi kluk (12 ), tri roky skolstvi, jenom na to pomyslim a uz se mi zrychluje dech. Hodnej kluk, se smyslem  pro humor a pomoc druhejm. Po roce ve skole si zacal v pokojicku vylepovat ty metrosexualni chlapce fotbalove a dozadoval se tricek a bot jaky nosi Beckham, s nim to skoncilo dost rychle, nechtel chodit do skoly, sikanovali ho tam osklive, trikrat sel pro pomoc za pani ucitelkou a ona pry domluvila chlapcum, ktery ho za to bili vic, pak uz nikomu neveril a trvalo to 14 dni nez o tom vubec promluvil. Co je doma, plakaty sam polozil ke kamnum, preferuje cervenou zed s obrazem litajicich balonu nad Parizi co si koupil sam, fotbal hraje bosej, leze na stromy, vi kde je kazdej stat na svete protoze ho to bavi, filozofuje o Pratchettovi a zase si hraje s ostatnima. Cleba dela lepsi nez ja a dneska nam udelal spagety, vod zacatku, mouka, vajicko, co ja vim co tam dava, ja do ted spagety kupovala,  to byla vecere...

Nase dalsi krasavice (10 ) je hodny krasny kote, rada dela veci lidem pro radost. Ve skole mi ji oblepovali zlatejma hvezdickama a vselijak vychvalovali az jsem se zdesenim zacala pozorovat ze z nevinny holcicky se stava tridni vymazlenecek. No jasne ze je to hezky ze se dite umi koupat v ucitelcine prizni, ale boze, ferovyho na tom neni nic a chci dceru rovnou a ne tridni vlezlou premiantku. Tahle ticha vlezla zmena byla asi nejdesivejsi, ona vsechno umela, vedela, hodna byla, nadana, ale menila se mi pred ocima na karieristku kocici...nebrat...ted cte, dela sperky, sije, pece, pracuje na zahrade, dela na trampoline premety, nezastavi se.

Dalsi maly princ to ve skole bral tezko, ten jenom zatvrzele sedel a dival se do stolu, toho proste nezlomili, ten nechtel a nechtel, z toho nebylo proste nic. Jenom nam jednou prisel domu v soku ze ho vybrali jako hrdinu dne a velikyho pomocnika za to ze jednomu decku na dvorku spadla trikolka a on ji pro to dite zved.  Rikal ze to je snad jasny, kdyz vidi ze je potreba tak pomuze, co z toho delali za predstaveni. To rikal kluk, malej, co se tam od tech lidi prisel ucit. Jo, nevim co, ale jak zit, to ne. Ted, doma, protoze chtel , si z mosazi udela nuz, opravdickou kudlu, zasazenou v nejakym rohu, moc pekny, sousedce udelal tinkturu z kostivalu, aby ji nebolely kolena, mesickovou mast, jitrocelovej sirup, pampeliskovej med...

A jak si uziva nase nejmladsi princezna? Jsou ji ctyri, (dela ze )pise, (dela ze ) cte , vysiva si polstar, dela koralky, jezdi na kole, tancuje, zpiva a pamatuje si texty az me vzdycky zarazi, meje nadobi, usila si rukavice, vi jak se dela kolac, no, nezastavi se, ta zije naplno. Zadna skolka, ctyri sourozenci...

Jo, deti jsem popsala, treba je to dlouhy, ale prijde mi, ze popsat jak je kazdymu tomu decku muze bejt asi tak nejuzitecnejsi popis toho velkeho “proc”. Vime, ze kdyby byly ve skole, uz bychom s manzelem davno pradavno nemeli poneti jak nase deti myslej, co chtej a proboha proc to chtej,  proc si nehrajou, proc se nesmejou, proc chtej X-box, proc je nic nebavi a million dalsich jinych “proc”.

Nikdy, nikdy bych se nevracela ke skolstvi, neni to skolstvi, je to instituce kde se soustruzej duse. V jakymkoliv prevlecku,  vzdycky tam tlacej cizi idealy do cistejch zvidavejch spravedlivejch dusi za duverivejma ocima... za jakym ucelem  nechci az tak uplne vedet.

No ale co bylo krasny, prekrasny, jak se rika ze pravda dela radost...trpeli jsme s detma skolstvi a ja rada hledam novy napady, knizky, nazory. I jen tak, ze zajmu (jojo, andele nam ji seslali ) jsem objednala Dumming Us Down od Johna Taylora Gatta. To byla moc hezka chvilka. Zacla jsem vecer, pri uspavani dcery, po prvni strance jsem zacla citit jak mi zrychluje tep, po strance osme jsem vybehla z pokoje, bezela k manzelovi a cetla tech osm stranek. Do tydne byly deti ven ze skoly, vratej se tam jenom z vlastni touhy, ja jim nikdy nic takovyho nutit nebudu. (pomoct najit univerzitu nebo vyssi skolu podle zajmu je neco jineho, s tim rada pomuzu pokud budou chtit...). jak on tam popisuje co se nam vsem delo, no jeden by vybeh na louku a rval “ano, boze, ted vidim”

Uz je to dlouhy, vid? Kdyz o tom se tak hezky pise...zhustim to (nezkratim :)

·         Nekdy chodej spat pozdejc, jo, ale protoze s nima koukame na takovy filmy jako je Cesta nebo Green Beautiful, pak si o tom povidame. Ctu jim knizky, Pana prstenu jsme na vyzadani precetli trikrat, Monte Christa, Tri musketyry, Jacka Londona, Cernosskyho Panaboha a pany izraelity... nikdo nas nehoni a kdyz doctu tak kecame o tom “co by kdyby”.

·         Meli jsme tejden se Sacred geometry, sedeli jsme vsichni u stolu, vsude papiry, kruzitka, pravitka, hadali se o tuzky, to jsou dila, maturitu mam, ze je geometrie takova nadhera jsem nemela poneti. Jeste v noci jsem si na svoji pest konstruovala krychli ze dvou danejch bodu a osy, nebo tak nejak, no, bavila jsem se asi az do tri...

·         Jedem k mori kdyz chcem, skacem do pisku a utikame pred vlnama kdyz ostatni deti koukaj z oken vydejchanejch mistnosti se zarivkama.

·         Chodime spolu vsichni na hodiny klasickyho tance, deti videj ze tata a mama jsou uplne stejny dreva jak oni a vsichni jsme velmi hrdi kdyz pretancime sal v rytmu tanga bez chyby, vsichni, spolu

·          Vsechny (az na nejmladsi ) deti si natvorily nekolik svych osobnich orgonitu, je krasny videt jak o tom opravdu premejslej, ctou o kamenech, tvarujou med, cekaj az to ztvrdne, maj to u postylek... behaj okolo baraku s octem v rozprasovaci a radujou se kdyz se nam objevuje modra nad hlavama :)

Da se to srovnat s rodicema v praci a detma ve skole? S vecerama plnejma unavenejch lidi ktery si maj o moc min o cem povidat protoze kazdej zije neco uplne jinyho nekde uplne jinde? Proto jsme tady?

A bohaty nejsme, v zadny sekte taky ne, jsme normalni lidi co milujou svy deti a moc, ale opravdu moc se timhle ucej a jsou za to vdecny. (kdyz teda deti zrovna neresej kdo sebral tu tuzku nebo nuzky nebo si sed na houpacku kdyz jsem si chtel sednout jaaaaa...to jsem pak na chvilku vdecna min, ale to prende :)

No, vidis Orgonete, zeptal si se...a ona rada pise. O detech jeste radsi, o stastnejch, svuj  zivot zijicich detech uplne nejradsi.

 Jo, tak bych rekla ze “odskolovat” deti doma je prace, jasne, ale moc prijemna. A pravdiva. A kdyz si predstavim ze bych mela jit na tridni schuzku, k nejaky slecne co ma Vysokou skolu pedagogickou...aby mi rikala co maly dite potrebuje. Slecna jedna vzdelana, proskolena, naucena, vytrenovana, prozkousena. Rekla by mi neco o pravde? Prirode? Umeni? Lasce? Pomoci? Jinejch lidech? Hre? Uceni? .....................................

Ja vim ze nerekla, takovy na pedakach nerostou :)

Mej se moc krasne Orgonete  a dekuju

katerina

Jaroslav Dušek hostí Naomi Aldort

Naomi Aldort mě velice zaujala, a myslím, že i mnohé z vás, takže se určitě rádi podíváte na další video, třeba po kouskách ...
Proč mě zaujala? Je mi líto, že její metodu již neuplatním u svých dětí, ale zato mám dvě vnoučata předškolního věku, nádherné bytosti, naprosto nespoutané a svobodomyslné. Jak říká Naomi, vychovávají se samy, jen potřebují stálou láskyplnou podporu. Učí se neustále dovednostem i znalostem, avšak nesnáší vedení, mají na vše své vlastní metody. Například ve 3 a 4 letech se naučily samy plavat, ale museli jsme je nechat být, nesměli jsme jim říkat, co mají dělat rukama a nohama ... Čtení a psaní taky používají podle svých potřeb (začaly vyhledávačem na počítači), zajímá je příroda a vědí toho víc než dospělí, kteří by je chtěli poučovat ... Jsou to typy, které nutně budou trpět při současném školním drilu.  Vážně uvažuji o tom, že pomůžu jejich rodičům, pokud by je chtěli učit doma - oni to také zvažují ....

Tak tady je Naomi Aldort u Jaroslava Duška.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10000000034-divadlo-kampa/212251000300027-duse-k-jaroslav-dusek-hosti-naomi-aldort/

Jak jsem se přesvědčil, že ocet funguje

Dopis od čtenáře, který mi udělal velkou radost (:-))), že octování vyzkoušel a přesvědčil se.

Ahoj OrgoNet,
na Tvojich stránkach býva hodne príspevkov o chemtrails a obrane proti týmto činnostiam.Teraz sa objavili u Teba príspevky o použití kyseliny citrónovej.Popravde napíšem,že som neveril (do dnešného dňa ),že ocot či kyselina citrónová môže mať až také účinky ako bolo písané v príspevkoch. O niečo podobné som sa  totiž pred časom pokúsil a ja a výsledok bol len čiastočný (teraz už viem ,že chybou bolo,že som len zavesil namočené handry do  studeného a mála octu a tak zavesil na balkóne ).
Dnes (18.9.2012 ) bola od rána chemtrailsová obloha a bolo potrebné vyčistiť konvicu od vodného kameňa a tak sa naskytla príležitosť. Popoludní cca 13:30 som sa do toho pustil. Vyvaril som kanvicu  s troškou kyseliny citrónovej a vylial som to na dlažbu pred firmou.
Prešlo cca 20 min a naozaj medzi oblakmi vznikli značné medzery. Hneď som pripravil aj druhú várku.Čo ma ale naozaj prekvapilo veľmi rýchlo sa objavil aj vrtulník ( v akýchsi tmavošedých farbách),  ktorý preletel v blízkosti a aj nízko.Fotoaparát nosievam so sebou všade,ale bol som taký prekvapený,že som nestihol reagovať. Toto sa udialo v Žarnovici . Keď som odchádzal,tak ešte aj pred 16 hod boli v oblakoch diery ,cez ktoré sa ukazovalo krásne Slniečko. Tak ma to potešilo a aj nakoplo,že som sa rozhodol akciu zpoakovať v BB ,kde bola obloha taktiež chemtrailsová.
Tentoraz som navaril cca  0,7 l octu a vylial na chodník (cca o 16:20 hod) . Pripravil som foťák a začal dokumentovať akciu (fotky su v prílohe priložené pod číslami 1 až 14 ,za číslom je čas urobenia záberu ). O 16:38 hod už boli v oblakoch pekné diery a objavilo sa aj malé vrtuľové lietadlo ,ktoré poletovalo v blízkosti cca 5 min. V daľšom čase vzniknuté "diery" začali zaliepať chemtrailsové lietadlá (jedno-foto 14- som nafotil s teleobjektívom 250 mm ), tak som akciu zopakoval druhý krát. Celkove ich letelo 4-5 . Zjavne sa im nedarilo a Slniečko presvitalo cez chemtrailsovú deku až do západu.

  Ak je medzi čitateľmi viac takýchto "neveriacich Tomášov" ,tak vrele odporúčam akciu vyskúšať. Nešetrite na octe (ccca0,7l je treba) a najlepšie bude ,keď ho budete intenzívne variť (pozor na bezpečnosť o ktorej tu už bolo písané) , alebo aspoň rozliať horúci na väčšiu plochu.

Z B.B. pozdravuje vigis

PS:1.) Pridal som jednu skladačku z 15.3.2012
      2.) Prajem všetko dobré pri Tvojej práci. Keby si z tej letargie zobudil len pár ľudí ( a to sa Ti zjavne podarilo) ,tak naša úloha je šíriť to daľej. Raz nás bude dosť a nebude to tak dlho trvať