Zážitky s kyselinou
citrónovou
1. Účtenka pro klimouše
Je čtvrtek 20. září 2012 a do
našeho podhorského kraje se pomalu vkrádá podvečer. Na nebi se
líně převalují baryové mraky, zvláště tam, kde se právě
kloní slunko k obzoru. Technický vítr, který po celý den
nemilosrdně podchlazoval krajinu a navozoval tak atmosféru pozdního
října, však pomalu slábne. Můžeme se tedy těšit na klidnou
chvíli odpočinku a zamyšlení u hřejivých plamínků večerního
ohýnku. Po chvilce do sebe s potěšením vpíjím sálavé teplo z
táboráku a v hlavě si promítám zážitky z našich letošních
antiklimateroristických akcí a experimentíků. Přinesly mi
spoustu cenných poznání. Čert vem jeden prožraný trampský
kotlík od octa a dva podobně zhuntované pekáče, jakož i jeden
postarší neutěšeně rezavějící plech. Tyto čerstvé adepty do
kovošrotu klidně oželím; s nelibostí však nesu skutečnost, že
již druhým rokem nás technické květnové mrazy připravily o
radost ze skvostných květů magnólie tulipánokvěté. Pro někoho
to může být jen obyčejná parková dřevina, pro mne je to však
výborný spolupracovník v mé práci. Vždyť v sobě nese geny a
paměťové informace z pradávných druhohor, z dob, kdy ještě
měla zelenou moudrá příroda a žádné invazní rozumové ego se
jí ve své vlastní nicotnosti nesnažilo klást limity a nabubřele
nařizovat, co smí a co nesmí.
Když už jsme ale v tom koloběhu
virtuálních peněz (a dluhů), slušelo by se dát do kupy účtenku
pro klimouše za vzniklou újmu, jež mi v průběhu minimálně
posledních dvou let vznikla jejich destruktivním
velkopokusničením. Zahrnu-li do své účtenky nejen výdaje za
hmotné prostředky, ale i výdaje z mého osobního energetického
potenciálu, který byl po dlouhou dobu zcela nedobrovolně,
bezostyšně, hanebně a potajmu vykrádán skrze sítě haarpových
zařízení, máte mi, milí klimoušové, věru co splácet až do
důchodu. Však nemějte obavy, že bych si to od vás zase postupně
nevybral zpátky a samozřejmě s tučnými úroky. Možná o tom ani
nebudete vědět (:-)))))
2. Den pro kyselinu citrónovou
S velkou chutí a
nadšením jsem si přečetl příspěvek od čtenáře V. o
vlastnoručně nabytých zkušenostech týkajících se úspěšného
využití kyseliny citrónové na redukci technicky vyráběného
počasí. S vlastními experimentíky jsem začal v sobotním
dopoledni dne 15.9. Sáhnul jsem rovnou po nerezovém nádobí, jež
úspěšně provází naši domácnost již bezmála deset let. Ve
vlažné vodě jsem rozpustil jeden sáček kyseliny citrónové a
směs zahřál na plynovém vařiči téměř k varu. Venku
profukoval přízemní severozápadní vítr a oblohu pokrývaly
nízké mírně plující modrošedé mraky. Jakmile se páry
odpařované kyseliny citrónové dostaly do vzduchu, začalo se nad
námi projasňovat. Do deseti minut se mraky nad naším obydlím
protrhaly a skrz haarpovanou plazmu nás pozdravily matné sluneční
paprsky. Měl jsem radost, že hnedka první pokus dopadl úspěšně.
Do dvaceti minut od roztažení oblohy k nám přiletěl jakýsi
vrčoun a pak se najednou mraky kolem nás daly svižně do pohybu.
Do pěti minut jsem měl nad hlavou nasunutou novou baryovou deku.
Poté se pohyb mraků – jakoby náhodou – opět výrazně
zpomalil. Vycítil jsem, že mám pro tento den skončit a střádat
síly na příznivější období.
V následujících
dnech jsem se ve volných chvílích věnoval získávání dat o
energetickém chování kyseliny citrónové a octa. Přes
vizualizace i automatickou kresbu se mi ukázalo, že molekuly
odpařovaného octa vykonávají při výstupu do atmosféry klidný
krouživý pohyb. Pokud se dostanou do nízkých chemických mraků,
většinou se o ně zarazí a reagují s nimi. Pokud nízká
oblačnost chybí a obloha je počmáraná čerstvými chemtrailsy,
octové anionty vystoupí výše a reagují s nasprejovanými
chemickými kationty, které pozvolna klesají do spodnějších
vrstev atmosféry.
Pak jsem zkusil
omrknout energetické chování kyseliny citrónové rozkládané při
elektrolýze. Ukázalo se mi, že vznikající elektrolytické
produkty této kyseliny nekompromisně vystřelí přímočarým
pohybem do atmosféry a pokud v ní chybí vrstva těžkých
baryových mraků, jsou schopny se dostat velmi vysoko, dokonce až k
samotné dvourozměrné plazmě udržované přes síť HAARPů.
Zbývalo ještě omrknout, jak si počínají molekuly odpařovaného
vinného octa. A ukázalo se, že si také počínají celkem zdatně,
neboť i ony jsou schopny pronikat do atmosféry rychlým přímočarým
pohybem. Teorie by byla v kupě, je tedy potřeba vystihnout nějaký
příznivý den a zkusit to akčně testnout v praxi.
Proběhly asi tři
poměrně nemastné neslané dny, až konečně, 21.9., přišel den
D. Hned po ránu jsem cítil, že již od noci sem přichází
obzvláště příjemné a inspirativní kosmické záření. Den
jako stvořený pro blankytně modré nebe a zářivé sluneční
paprsky, které by s povděkem přivítalo i dozrávající ovoce v
zahradách. Není tedy divu, že jsem s jistou dávkou nelibosti
sledoval, kterak klimoušové hned po rozbřesku vystabilizovali na
nebi nízkou pseudoinverzní chemtrailsvou deku. Prohlédnout si ji
můžete na této fotografii pořízené po osmé hodině ranní:
Situace nevypadala
právě růžově, zcela zřetelně jsem však cítil, že příroda
má dnes sílu zabrat proti falešně podstrkovaným chemickým
mrakům. Vždyť také - kdo by chtěl být pod deklem a nechat se
dusit hloupostí iluze, když sem z kosmu plnou parou proudí očistná
a povznášející síla? To jedině nízkovibrační rozumové ego
se potřebuje ukrýt před palbou razantní energie, neboť by v
jejím plném lesku bylo vidět, jaký je to chudáček a mrzáček
zaostalý a že to nedotáhnul dále než na pouhý technický
implantát.
Nic naplat, dobrá
příležitost podpořit přírodu je tu a toho se musí využít. Na
plné kule. Vzápětí mi blesklo hlavou, že bych měl nejdříve
sáhnout po octu a jeho párami naklížit nízkou baryovou deku.
Když se mi to podaří, jistě tím usnadním cestu kyselině
citrónové vzhůru do oblak k její radikálnější působnosti
proti falešně pytlenému počasí. Dal jsem se tedy s chutí do
octování. Můj kamarád Nemo mezitím připravil k chodu umně
sestavené zařízeníčko na elektrolýzu kyseliny citrónové.
Neuplynula ani hodina a chemtrailsová deka nad námi začala zdárně
slábnout. Byl čas spustit elektrolýzu koncentrovaného roztoku
citrónovky. Aby octíku a citrónovce nebylo smutno, sáhnul jsem
ještě do sklepa pro nezdárně zkysaný kredenčák. Sotva jsem
povolil zátku od láhve, ozvalo se prudké zašumění a vzápětí
se vyhrnuly ven mraky bublající pěny. Dokonalé šampáňo s
kyselinou vinnou :-)))))))
Po desáté hodině
ranní jsme mohli s potěšením pozorovat zdárně světlající
oblohu, jíž zachycuje následující fotosnímek:
V čase oběda,
tedy kolem dvanácté hodiny, byla baryová deka již prakticky pryč
a odhalil se pohled na chemtrailsy postupně sprejované do horní
vrstvy astmosféry. Jukněte na následující fotečku:
Krajinu začaly
prohřívat sluneční paprsky, které postupně získávaly na síle.
Po poledni vyšplhala teplota na příjemných dvacet stupňů.
Takhle to u nás vypadalo ve dvě hodiny odpoledne:
Jsem rád, že
jsme si bezmála tři hodiny mohli užívat příjemného babího
léta. Mezitím se ovšem nebesa v nepravidelných intervalech
otřásala hlukem sprejujících letadel. Stíhačku jsem nazahlédnul
žádnou (od té doby, co jsem v zimě na jednu takovou razantně
zahrozil lyžařskou hůlkou, k nám již nelétají). Zato mám ale
silné podezření, že k pravidelnému špiclmonitoringu naší
oblasti využívají až nadužívají vyhlídkové letouny z
klatovského letiště, jež nyní pilně obhospodařuje světově
známá firma Aircraft.
Po půl třetí
odpoledne klimouši přitvrdili s chemtrailsovými sprejungy. Obloha
se začala postupně zatahovat, až na ní zbylo jen jediné
bezmračné místo. Tehdy přistoupili klimoušové k husarskému
kousku, který by se dal nazvat „okružní jízda po nebesích“.
Nemovi se ho podařilo zachytit na následujícím videu:
Musím se přiznat,
že tahle tečka za dnešním antichemtrailsovým pokusnictvím nás
srdečně rozesmála. A nebyli jsme sami, smály se i houfy
spřátelených přírodních bytostí kolem nás, jakýže je to ten
rozum ješitný pitomec. Z nálad bytůstek přírody bylo však
zároveň cítit nesmírné pohrdání vším tím pomýleným
geoinženýrsky-technokratickým počínáním. Při horlivém
odpoledním sprejungu jsem z řad rozverných skřítků zaslechul
ironickou hlášku:
„A heleďme se,
už jsou tady zase. Látači a lepiči ze své ctěné říše
Nýmandie.“
Jedno je jasné:
čím více uvadají příznaky věku Ryb, který přál hlavně
nízkovibračním platformám nezdravě rozvinutého patriarchátu v
podobě ego- rozumu a dogmatických náboženských směrů, tím
lépe mohou rozkvétat odvážné záměry Strážkyně Univerzální
předlohy přírody pro celostní revitalizaci naší planety. Mezi
ně patří i postupné hojení a zacelování všech
časoprostorových trhlin, jimiž neřízeně uniká životadárná
energie do iluzivních meziprostorů, kde pak mohou bujet škodilské
astrální entity.
Velmi jsem se
zaradoval, když se mi do ruky dostal obrázek od neznámého autora
(což mne mrzí, rád bych jej zde citoval), kde je velice výstižně
zachycena situace s časoprostorovou trhlinou. To je přesně ono, co
i já tak často v různých variantách vídávám v astrálu tohoto
vesmíru. Nemovi se povedlo obrázek naskenovat a tak jej přikládám
k prohlédnutí:
3. Kyselina citrónová – pomocník
pro eliminaci škodlivých nanočástic železa
Již delší dobu
sleduji, že sprejování chemtrailsů i široké používání
technických zařízení se železnou konstrukcí vnáší do našeho
prostředí vysoké koncentrace škodlivých nanočástic železa.
Tyto nanočástice pak mohou oslabovat náš vlastní
elektromagnetismus a v plicích omezovat převod kyslíku do krve.
Energeticky se chovají jako posilovače temných „vládců“ naší
planety, neboť podporují iluzivní lineární čas rozumového ega
orientovaný na naivní vidinu neomezeného růstu ekonomiky, zisků,
těžeb přírodních zdrojů, produkce zemědělských plodin či
materiálů apod. Každý bdělý pozorovatel přírodních jevů
však dobře ví, že je to absolutní nesmysl. Nelze přece
donekonečna zvyšovat produkci a zisk. Reálný čas přírodního
řádu je oproti tomu nekompromisně cyklický: den se střídá s
nocí, jarní výstavba s podzimním rozkladem, lesní ekosystémy
mají své cykly růstu a odumírání a tak dále. Právě příklad
cyklické proměny přírodního lesa je velice hezky a výstižně
popsán v knize „Přeměněný les“, kterou napsal význačný
lesoochranář Chris Maser.
A jak s tím vším
souvisejí zvýšené koncentrace nanočástic železa v našem
prostředí? Tyto částice mají totiž tendenci zacpávat důležitá
energetická centra na naší hlavě, která se otevírají za účelem
naší postupné celostní separace od rozumového ega a temnářského
patriarchátního systému, jež vede k násilnému vynucování si
nadvlády skrze zastrašování a nepřirozenou autoritu. Tato
významná transformační centra se nacházejí především na
temeni hlavy a na obou spáncích. Ani naše planeta to nemá lehké.
Musí se během Velké Transformace vypořádat s velikánskou
časoprostorovou trhlinou na severním pólu („temeno hlavy“), k
níž došlo při záměrné likvidaci jednoho ze dvou měsíců
obíhajících kolem Země a udržujících energetickou rovnováhu v
meridiánech planety. Po tomto destruktivním zásahu došlo k
vychýlení magnetické osy a s tím ruku v ruce k oslabení
obranných systémů planety vůči invazním atakům temnářů.
Přirozená moudrost a neutralita přírodního Univerza začala být
postupně nahrazována zkresleným věděním a konfliktní
dogmatickou iluzí „vlády Jediného boha“ postavenou na nezdravě
nadřazeném patriarchátním systému.
Naštěstí lze
negativní vliv nanočástic železa eliminovat a to různými
způsoby. Velmi mne potěšilo zjištění, že právě kyselina
citrónová dokáže efektivním způsobem očistit prostředí, v
němž se pohybujeme, od této látky. Však se také temnářské
elitky v astrálu mohou vzteknout, že se tato běžně dostupná
kyselina začíná úspěšně uvádět do antichemtrailsové praxe.
Snažím se tyto elitky postupně „zaměstnávat“, aby neměli
tolik času nás sledovat a sabotovat naše transformace. Jde to
celkem jednoduše a je to zcela v souladu s přirozeným vývojem
přechodu od nedůstojného přežívání v temnářském věku Ryb
ke světlejší etapě plnohodného žití. Všem těmhle škodilům
totiž stačí efektivně uzavírat jejich iluzivní časoprostory, v
nichž kují svá sabotérská pikle. Poté automaticky následuje
jejich automatický propad do karmického víru událostí a oni jsou
nuceni řešit si své vlastní problémy, které si nadělali ve
svých četných inkarnacích. Tak jen se čiňte, hošánkové, máte
toho na sobě nakydáno, že se sotva držíte na nohou!
Další efektivní
prostředek proti nanočásticím železa je očistná kůra z výluhů
pupenů břízy a ořešáku královského. Pak samozřejmě také
čištění vzduchu ionizátorem.
Nanočástice
železa nás mohou snadněji oslabovat a stravovat, když k nám
přichází nedostatek tepelného infračerveného záření. Právě
toto záření bývá označováno za „teple vibrující barvu
života“. Přes zasprejované nebe se výrazně omezil přísun
infračerveného záření vlnové délky, která je velmi důležitá
pro udržení pohodové srdečné nálady. Asi není náhodou, že
doma teď máme po večerech docela často potřebu si rozsvěcovat
sytě červenou zářivku (sousedé nad tím nechápavě kroutí
hlavami, doufejme jen, že nás nepodezírají z nějakých
podloudných aktivit á la noční kluby v Železné Rudě :-)))))
Nemálo času
věnuji také mentálnímu přeprogramovávání škodlivých
nanočástic železa na zcela neškodné a nicotné látky. Funguje
to – mysl směrovaná k celostnímu návratu do přírodního
cyklického času a časoprostoru má velkou sílu. A překážek
bránících nám znovu se plně napojit na moudrosti Přírodního
Univerza je stále méně. Tyto moudrosti jsou tu stále s námi, po
celou dobu našeho nevědomého tápání v iluzivním věku Ryb, to
jen my jsme se nechali hloupě a naivně nachytat na zlaté pozlátko
a zacpali si své smysly bezcenným balastem a falešným věděním.
Je to docela solidní trapas, ale každý den máme bezpočet
příležitostí pracovat na Velké Nápravě.
P. S. Orgonet:
Aoliane, díky za krásný příspěvek!
Včera navečer se mi podařilo "zacitrónovat" varnou konvicí navečer (nikdo nebyl doma), když k nám klimouši tlačili ten den už druhou dvouvrstvou vlnu umělé oblačnosti a chystali déšť, snad i bouřku, docela se tmělo.
Musím potvrdit, že kyslina citronová působí ve výšce - nízká oblačnost se nezačala rozpouštět hned jako octem, ale vznikly díry, kterými bylo vidět, že vyšší vrstva už je rozpuštěná, a pak se poddala i nižší vrstva. Asi za 3/4 hodiny po začátku varu bylo chvíli úplné jasno. Taky letělo letadýlko přesně nad konvicí (:-)))
Jasno netrvalo dlouho, skončilo natlačením vrstvy oblačnosti odjinud, a pak i sprchlo.