Z Eckhart Tolle TV, říjen 2012.
Překlad: OrgoNet
Otázka:
Je na překážku duchovnosti, když je
člověk pyšný na sebe a na jiné? Je to pýcha, když má člověk
radost ze svých úspěchů?
Eckhart Tolle:
Když jste pyšní na někoho jiného,
samozřejmě to znamená, že má na něj vaše ego nějaké napojení . Třeba vaše děti, nebo někdo blízko vás, členové rodiny.
Je rozdíl, jestli cítíte dobrý
pocit z něčeho, co jste udělali, a jestli cítíte pýchu. Pýcha
je obvykle založena na nesprávném vnímání: „To jsem udělal
já. Já jsem to dokázal“. Nikoliv na hlubším vesmírném Já,
jehož já jsem dočasným vyjádřením. Pýcha je založena na
omezeném vnímání Já, mého ega: „Já jsem to udělal.
Podívejte se na mě.“
Když tohle dělají děti, musíme je
nechat. Když malý chlapec nebo holčička řeknou: „Podívejte,
co umím!“, anebo řeknou: „Ty neumíš udělat to, co já, já
skočím výš než ty!“, tak jim samozřejmě nemůžeme říci:“To
je tvoje ego, přestaň s tím!“ (:-))))
Ego, to by mělo být něco jako dětská
nemoc. Jako spalničky. Spalničky, to je něco, čím si musejí děti projít. Ego by mělo být něco jako dětský stav vědomí,
než člověk vyroste. Když lidská bytost dosáhne zralosti, měla
by vyrůst z ega. To je to, kam směřujeme. Ale u většiny lidí
tomu tak není. Nevyrostou z ega, ba jejich ego je ještě větší.
Takže, u dítěte je v pořádku, když
řekne: „Hele co umím!“, a rodič je hrdý a řekne: „To je
skvělé, že to umíš.“ Ale když pak ještě třicetiletý říká:
„Podívejte se na mě, podívejte co jsem udělal, podívejte na
moje auto, na můj dům, podívejte, co vím, nebo podívejte, jak
vypadám, líbí se vám, jak vypadám?“ (:-))))))
Ať je to cokoliv, ego se chvástá, a
obvykle si vybere tu nejnápadnější věc ve vašem životě. Když
dobře vypadáte, ale nemáte moc vědomostí, tak se samozřejmě
soustředíte na dobrý vzhled jako na to nejdůležitější. Nebo
dobře nevypadáte, ale získali jste třeba mnoho vědomostí, a tak
ostatním otloukáte o hlavu své vědomosti. (:-))) Nebo jste
získali majetek, a máte moc, světskou moc, a je tu velmi
elementární ego, téměř fyzické, takhle se nosíte po místnosti
(:-))))
Pýcha má obvykle co činit s tím, že
„to jsem udělal já“, a obvykle i implikuje, že ostatní
nedosáhli toho, co já. Pýcha obvykle znamená srovnání sebe sama
s ostatními, a já z toho vycházím vítězně. Vím/umím
udělat/mám více než ostatní. A to mi přináší pýchu. Což je
ego.
Něco jiného je pocit uspokojení s
něčím, co se stalo skrze vás, a ne z něčeho, co jste „udělali
vy“. Já to mám například, když ke mně přijdou lidé a
řeknou: „Vy jste změnil můj život,“ nebo „Vaše kniha
změnila můj život.“ To je příjemný pocit. Ale já vím, že
tu knihu nenapsalo moje já, tato entita. Tu napsalo vědomí.
Evidentně tu knihu napsalo ono jediné vědomí, a změnilo něčí
život. Já se s tím nijak velice neidentifikuji. Stává se to i na
zcela nepravděpodobných místech, třeba jsem nastupoval do
letadla, muž u kontroly si vzal můj pas a letenku, a řekl: „Vy
jste změnil můj život.“ Ale já nad tím necítím pýchu,
protože to jsem neudělal já, moje malé já. Pouze malé já může
cítit pýchu. Ale je to dobrý pocit, pocit správnosti a něčeho
dobrého. Vzniklo tu probuzení, a došlo k němu skrze toto.
Pokud máte pocit, že jste samostatný
konající, je to iluze. Pokud neuznáte spojení s celkem, a že
skrze vás koná vědomí, pak jste v iluzi oddělenosti. A když je
tu iluze oddělenosti, může do toho proniknout pýcha. Anebo
protiklad pýchy, deprese. Když nedosáhnete, čeho jste chtěli
dosáhnout, nebo svět neuznává vaše úspěchy, pak přijde
protiklad, deprese. Cítíte se bezcenní, protože se něco v tomto
světě nestalo, nějaká forma nevznikla, aby vám dala pocit
hodnoty.
Takže pýchu, nebo protiklad pýchy -
depresi, máte, když je zde oddělenost. Samostatný konající, já.
Jako ten vrcholek ledovce, který zná sám sebe pouze jako onen
vrcholek, to, co je nad vodou.
Mít dobrý pocit z něčeho, co se
stalo skrze vás, to se tak moc neliší od pýchy. A je to v
pořádku. Třeba z toho, že lidé k vám rádi přicházejí.
Řekněme že máte nějakou živnost, přicházejí si třeba
ostříhat vlasy, nebo něco jiného, a chodí tam rádi, a vy víte,
že tam chodí rádi. Nejen proto, že jste dobrý holič, ale jsou
rádi ve vaší přítomnosti, protože vy uznáváte jejich bytí.
Necítíte kvůli tomu pýchu, ale dobrý pocit, něco dobrého, co
se děje skrze vás v rámci celku. Ne mimo celek, ne že jste to
udělali vy sami. To by vám bralo sílu. Čím větší je iluze
oddělenosti, tím méně síly vědomí může skrze vás protékat
do tohoto světa.
Můžete být pyšní na své dítě, to je vývojový stupeň vědomí. Moje matka třeba –
myslím, že její generace měla možná více ega než nyní,
vysoce vyvinuté ego – ta byla na mě velmi pyšná. Ale až potom,
co jsem vydal Moc přítomného okamžiku. (:-)))))) Viděl jsem, kolik je v tom jejího ega. Nikdy si nepřečetla celou knihu
... (:-))) Já jsem plně přijal, že tomu nemohla rozumět, ale
čemu rozuměla, že to byl světský úspěch. (:-))) Vzala si z
toho, že její syn je slavný autor. To je naprosto z ega, a to je
pýcha. Ale to je v pořádku. Neřekl jsem jí, že by to neměla
dělat, jenom jsem plně přijal, že je to její vývojový stupeň
a že to, co dělá, je v pořádku.
Můžete být hrdi na to, co dokáže
váš šestiletý, ale buďte si vědomi, že je to vývojový stupeň
ega, které se musí vyvíjet. Ale když se vaše malé dítě stane
dospělým dítětem, to už je jiná. Když potom budete pořád
přátelům i jiným vyprávět o tom, že můj syn, moje dcera umí
to a to, má to a to, dosáhl to a to, tak jste nevyrostli z ega. Je
to sekundární ego, mají ho mnozí rodiče.
Dokonce jsem si všiml v některých
případech, že někdo má egoistickou identifikaci na člena rodiny
v některých případech, a v jiných případech jeho ego se
stejným členem rodiny soupeří. Například, matka, když mluví s
přítelkyní, mluví s pýchou o postavení své dcery, jejích
úspěších, majetku, samozřejmě s podtextem, že moje dcera má
více než tvoje dcera, je lepší než tvoje dcera. Ale když se
matka setká se svou dcerou, žárlí na její úspěch, a tak se
její identifikace ega mění v boj ega proti někomu. Takže ego se
může posouvat, v jednu chvíli se identifikuje, když se to hodí,
a v příští chvíli soupeří. Obojí je stav nevědomosti,
samozřejmě.
Ego je identifikací s
formou a s ideou, kdo jsem já, nebo kdo je někdo v mé blízkosti,
tak blízko, že se stává součástí mého ega. Když to u někoho
pozorujete, tak se tomu můžete usmívat, anebo připouštím, že
některá ega mohou být dost protivná … ale tak to prostě je.
(:-))))
Důvěřuj lidem a měj je rád. Neočekávej od nich dokonalost, ani ty nejsi dokonalý. Snaž se ocenit jejich individualitu. Jen málo lidí je vysloveně špatných. Úsměvem a duševním pohlazením prosadíš víc než přísností a tvrdostí.
Pokud ti něco vadí a můžeš to změnit, učiň tak, pokud to změnit nemůžeš, netrap se tím dále. Pokud ti něco vadí na druhém člověku, tak se s tím buď smiř anebo se mu vyhni – tak jako řeka, když narazí na horu. Snáze přeneseš vrcholek hory či změníš tok řeky, nežli změníš povahu člověka. Tvoje mysl musí mít vždy jasný cíl a stanovisko, nelze být „trochu těhotný“ či sedět na dvou židlích. Nechť je i tvoje řeč jasná – ano, ano či ne, ne.
Příspěvky
