Děkuji všem, kteří jste napsali nádherné chápající komentáře ke slovům Archanděla Michaela ke Keshově nadaci. Určitě se vám bude líbit i tento úryvek ...
Steve Beckow:
V této diskusi o návratu Mistrů,
kterými jsme vy sami, se mluví o tom, že jsme součástí rané
vlny Vzestupu. Můžeš prosím něco říci o raném Vzestupu a o
tom, jak se jeho fáze projeví?
Archanděl Michael:
Ano. Mnozí z vás mají již za sebou
větší část procesu vzestupu. A je možné váš stav přirovnat k jisté
poníženosti - například čekáte, až někdo jiný vyhlásí
Odhalení vesmírné rodiny, když vy jste to již udělali. To je
krok zpět, snižujete to, kde jste a kdo jste v tomto procesu
Vzestupu.
Mnozí z vás již prošli skrze
přechod, rekonstrukci i odpojení. Prošli jste přes vlny i údolí.
A někteří z vás jsou ještě na cestě.
To, co skutečně chcete vědět, na co
se mě doopravdy ptáte, je: „Jak poznám, drahý Michaeli, že už
tam jsem? Jak poznám, že jsem opravdu dosáhl svého mistrovství,
které je odrazem Jednoty i spojením s Jednotou? Je to jako žárovka?
Je to událost?“
Co to je, to je odevzdání, když
dosáhnete toho bodu, kdy absolutně cítíte, víte a jste v takovém
stavu bytí, že vše to, čím jste, čím jste kdy byli a čím kdy
můžete být, je láska.
Řečeno vašimi slovy, je to pocit naprostého zaplavení, přílivu, který prorazil, provalení
přehrady, otevření záplavových vrat, naprosté otevření, a
nemůžete jít zpět a nemůžete už být v kontaktu ani mít vztah
ani se zabývat starými nesprávnými vzorci. Můžete je uznávat,
ale uvnitř vašeho pole neexistují a nemohou existovat. Je to jako
vzpomínka na zemi, kterou jste procestovali před dávnými časy.
Jednou z věcí v tomto procesu, před
tím odevzdáním, než necháte vše jít – a ta je pro každého
z vás individuální – tou poslední stopou je strach. Protože vy
doslova skočíte do sféry …. nezáleží na tom, co řekneme,
nebo jak mnoho vám dáme detailů, prostě stěhujete se do
dimenzionální reality, kterou plně neznáte, které nerozumíte
ani jste ještě nepřijali. Přijmete pojmy, přijmete ideu, ale
nemůžete tam plně být, dokud nepocítíte ono odevzdání a onu
plnost.
Už jsem o tom mluvil s mnohými, a
přirovnávám to k momentu porodu. A i když jste muž, je ve vás i
žena, a víte, co je to rodit.
Je tu vzrušení z těhotenství a
růstu dítěte, jak v obou z vás roste energie, a její pole se
obrovsky, odvážně, beze strachu a radostně rozvíjejí.
A pak přijde moment porodu, kdy máte
strach, že ztratíte život, protože bolest je tak intenzívní, a
přejete si, aby to dítě ve vás nikdy nezačalo sídlit, a udělali
byste cokoliv, abyste se ho zbavili a aby už vyklouzlo z vašeho
lůna. A to je moment strachu a zoufalství a beznaděje, a potom
přijde odevzdání do naprosté lásky.
Proces rození je u lidské rasy jedním
ze způsobů, v němž se učíte bezpodmínečné lásce a
odevzdání. A právě tam jste. Mnozí z vás jste právě tam. A
jste ztuhlí strachem: „Dokážu to? Kde mám nějaké pokyny?“
Pravdou je, že vy jste tím pokynem.
Vy jste katalyzátorem, jste výsledkem. Jde o odevzdání se do bytí
v lásce, a nic jiného. A z toho se zrodí, jako Fénix z popela,
mistr, spolutvůrce, katalyzátor, který je připraven pomáhat
ostatním s porodem.
Takže, ptali jste se mě mnohokrát:
Je to okamžik? - Ano. Je to událost? - Ano. Je to proces? - Ano. A
vy procházíte, a už jste i prošli tím vším. A řeknete: „Aha,
tak proč necítím plnost toho, čemu říkáte vyšší dimenze?“
A já vás žádám, já vás snažně
prosím, jděte do svého srdce, do svého ducha, a dovolte tomu být.
A jděte daleko za cítění či myšlení, protože když to děláte,
začnete se bát a pak se rozhlížíte vně: „Dejte mi více
informací. Dejte mi více pokynů. Umožněte mi, ať to mentálně
pochopím.“
Ne, my se nesnažíme eliminovat vaše
mentální tělo či vaše ego. Naopak! Je to integrovaný proces.
Ale přestaňte se dívat ven a jděte dovnitř, protože když jste
změnou, jste posunem, napomáháte posunu lidstva. Mnozí z vás
jsou právě v tomto místě, v momentu zrození. A já vás žádám,
vydržte a nechte vše jít.
Zpět se vrátit nemůžete. Nemůžete
se odvrátit. I když to je taky možnost, ale nevěříme, že jí
využijete, protože vás známe a milujeme vás. Máte svobodu
odvrátit se? Samozřejmě. Ale dovolte mi také říci, že když se
obrátíte ke mně a řeknete: „To všechno je na mě moc,
Michaeli, vzdávám to, odcházím,“ tak to neznamená, že odejdu.
Neznamená to, že Gabrielle nebo Rafael nebo Matka odejdou, my vás
neopustíme.
Budeme po vašem boku, vy se nadechnete
a rozmyslíte si svou pozici – ano, užívám slovo myslet –
a pak vám jemně položíme ruce na ramena, a s láskou vás
obrátíme zpět tam, kam jste se rozhodli jít už dávno předtím.
Proto říkáme, že každý je vítán. Každý. Nikdo nepřišel do
tohoto přechodu, to této velkolepé kosmické události, aby se
obrátil pryč a řekl: „Ach ne, děkuji.“
Zda jsou takoví, kteří otevřeně
odmítli se připravit? Ano. A takoví, kteří půjdou do náhradní
reality? Ano. Ale i to může být pokládáno za formu transformace
či Vzestupu. Každý na Gaie vzestupuje.
A jak jsme již řekli a opět říkáme,
pasem je láska.
Ale říkáme vám jasně: nemáme v
úmyslu prodlužovat tento časový rámec. Časový rámec je něco,
s čím pracujete vy. To, čemu říkáme my čas, je teď.
Nečekejte. Nečekejte už ani den. Pojďte s námi. A pojďte teď.
Příspěvky
