Vyvěšuji znovu a přidávám začátek přednášky, aby bylo jasné, co je to špička ledovce ...
Eckhart Tolle TV, říjen 2012: Z přednášky s Petrem Russelem.
Špičky ledovce
Překlad: OrgoNet
Je užitečné představit si sám sebe jako ledovec. Jak víte, to je obrovský kus ledu, z něhož 95% je pod vodou, a pouze vršek vykukuje z vody. Takže, to, co vidíte z ledovce, je jen velmi malá část. A ta malá část, to většina lidí důvěrně zná jako své Já. Neuvědomují si, že je tu známé Já, špička ledovce, a neznámé Já. To necituji Donalda Rumsfelda …
(Pozn. Orgonet: Známé video: Rumsfeld mele něco o známém neznámém (;-)))
My jsme tady, abychom si uvědomili to neznámé Já. Ne abychom znali to neznámé Já – teď fakt zním jako Rumsfeld (:-))) - tak jako můžete znát ve světě smyslového vnímání. Nemůžete ho znát, proto se mu říká neznámé Já. Ale můžete jím BÝT. Můžete si to uvědomit, nebo cítit. Ale je to vlastně chybné vyjádření, protože to není TO. Kdyby to bylo TO, znamenalo by to, že je to objekt poznání. Ale protože to není TO, nemůžete to poznat. Cítit TO, to je taky chybné. Ale můžete to pociťovat jako sebe sama. To opravuje tu chybu na začátku, kdy jsme z toho udělali objekt.
Můžete pociťovat to neznámé Já jako sebe sama. Ale nesnažte se představit si, co to je, ani to pochopit, to nemůžete. Ani poznat tak, jako můžete poznat nějaký objekt vědomí. Toto Já, tento věčný subjekt, je nepohodlné známému Já. Protože známé já se cítí nepohodlně, když NEVÍ. Takže, abychom cítili neznámé Já, musíme se naučit cítit pohodlně při nevědění, při nerozumění, kdo jsme v hloubce svého bytí. To je akt odevzdání. A to neznámé Já, které je pod úrovní vody, to si začnete uvědomovat, když myšlení ustoupí stranou a zůstane pouze pocit vnitřního prostoru. Prostornost, jako teď. A vstoupíte do říše nevědění. Zdá se, že tam nic není. A přece, je tam nedefinovatelná Přítomnost. Je to nepřítomnost všeho ostatního, pouze nedefinovatelná přítomnost, kterou nemůžete znát.
Možná proto, že je to absolutní základ, ze kterého vzniká veškeré vědění. Dá se říci, je to samo vědomí. Ne to, co v něm je, nikoliv obsah, ale prostor pro obsah. Snažit se pochopit je zbytečné. Není v něm nic k pochopení. Ale velmi často z něj pochopení vznikne, nikoli pochopení této podstaty, ale pochopení toho, co vyvstalo.
(7.21) Moudrost, což je hluboké porozumění, může vzniknout pouze tehdy, jste-li v kontaktu s dimenzí nevědění. Předpokladem moudrosti je, abyste se cítili pohodlně v prostoru nevědění uvnitř sebe. Nikdy nemůže být moudrost tam, kde si myslíte, že už znáte odpověď. Aby vyvstala moudrost, musíte se smířit s nevěděním. Proto Dalajláma, když mu dávají otázky, a to dost zvláštní otázky (:-))), často říká: „Já nevím.“ A po nějaké chvíli někdy odpověď přijde. (:-)))
Je to nádherná věc, smířit se s tím, že nevíme. Je to prostor uvnitř vás, kde je prostá bdělá přítomnost, v níž cítíte, že nic v tu chvíli vědět nepotřebujete. Ale špička ledovce, vaše osoba,vaše ego, to nemá rádo. To potřebuje chápat (:-))) A tento prostor nevědění si můžete nosit s sebou ve svém denním životě, můžete z něj přistupovat k situacím a lidem, nejen jako osoba, jako špička ledovce, ale jako totalita bytí, nebo vědomí, a zjistíte, že v mnoha případech nepotřebujete vědět pojmově, soudit situace nebo osoby, ale můžete tam být pouze jako nevědoucí přítomnost. Přistupovat tak ke světu, ať se vyskytne cokoli, více jako tato nevědoucí přítomnost, než jako vrcholek ledovce, ta vševědoucí malá osůbka. Ta samozřejmě občas musí fungovat, to je v pořádku.
Nejnádhernější věc je cítit se pohodlně v nevědění. Protože to je zdrojem veškerého opravdového poznání. Vy k tomu zdroji jdete, ale váznete v tenatech své mysli. Nevědění je podstata toho, čemu se říká duchovnost. A samozřejmě, tento prostor nevědění, jakmile ho umíte cítit a prodlévat v něm, být v něm zakořeněn, to je, jak se říká v náboženské terminologii, pravá víra. Lepší slovo pro víru by mohla být důvěra.
Lidé jako osoby - špičky ledovce - si často říkají: „Musím mít víru v Boha.“ Ale to je těžké provést, když všechno, co znáte, jste vy jako špička ledovce. Důvěra vyvstane, když se dotknete v sobě onoho místa nevědění, prostornosti, a zvíte, že ať si vaše malé já dělá co chce, vy jste neseni tímto místem. To je podstata toho, kdo jste. To je pravá důvěra. A to je konec strachu. Být zakořeněn v tom místě znamená konec strachu. Být zakořeněn v nevědění této dimenze je konec strachu. A když skončí strach, všechno se změní. Způsob, jakým interagujete s lidmi, se světem. A je to konec ega, egoistického já. Ego znamená, že znáte pouze sebe, jako špičku ledovce (:-)), a nevíte, jak jste rozsáhlí. Snažíte se přežít jako ta malá špička.
Když půjdete ke starým mystikům, v jakékoli tradici, všichni ukazují na tento stav nevědění, vstup do nevědění, bytí v nevědění. Jedno středověké křesťanské mystické pojednání, anonymní kniha, se jmenuje Oblak nevědění. Je to o tom, jak poznat Boha: Boha poznáte vstoupením do prostoru nevědění.
A samozřejmě, to je konec nutkavého souzení. Protože jinak jdete životem a stále musíte naléhavě soudit, nebo tomu můžete říkat interpretovat, nálepkovat, vše, co se objeví kolem vás: lidi, situace, místa. Okamžitě přijde nějaký soud. A čím více je soudů, tím více se ta malá osůbka cítí silnou. Ti, kteří jsou nejvíce ztotožněni s tou malou špičkou ledovce, jsou největšími posuzovači. Jejich iluze toho, kdo jsou, přežívá ve velké míře z ustavičného souzení lidí a situací. Tím udržuje sama sebe při životě. Nemůže se nikam hnout bez okamžitého nálepkování všeho, co se vyskytne. Prostě všechno ví.
Místo nevědění je opakem. Jakmile ho v sobě najdete, je to začátek naprostého posunu ve vašem životě. Cítíte se pohodlně i s tím, že nevíte, kdo jste vy. To neznamená, že musíte zapomenout svou osobní historii, ta je tu v každém případě. Ale to, kdo jste vy, je hlubší úroveň. Nemusíte, nepotřebujete, nemůžete pochopit sami sebe. Ale můžete jím být. Můžete být sami sebou. Můžete být To.
A to je jediné místo, kde přichází láska a dobrá vůle. To vznikne nikoli z identifikace z formou, ale z bytí bez formy. Přijde s tím i pokora. Protože pokud nevíte, vaše pseudojá nemůže přežít. Ono potřebuje něco vědět. Takže, přichází s tím všechno. Všechny žádoucí věci, o kterých se mluví v náboženských pojmech. Všechno přichází odtud.
Někdy se k tomu přistupuje chybně. Třeba k přísloví: „Miluj bližního svého jako sebe samého“. To je přirozený výsledek bytí sebou samým. Jestliže neumíte být sebou samým, tím neznámým rozsáhlým Já, nemůžete milovat bližního jako sebe samého. Malá špička ledovce nemůže milovat jinou špičku ledovce. Pokud ta špička ledovce není v kontaktu s hlubinou, nemůže milovat, protože vše, co vidí, je naprosto oddělená entita.
Může se tomu říkat láska, ale ta říká: Potřebuji tě, chci tě, musím tě mít, protože bez tebe nejsem kompletní, ty přidáš něco k mému životu, a tak podobně. (:-))). A velmi rychle se to obrátí ve svůj opak. „Jak se opovažuješ neučinit mě šťastným? Jak se opovažuješ mít lidské chyby? Každý má chyby, i ideální partner.
Moudrost, důvěra, láska, laskavá vlídnost, nepřítomnost strachu, všechno přijde tehdy, když se smíříte a budete se cítit pohodlně v nevědění. Budete jenom prostorná bdělost, přítomnost. Skoro jako dítě, předtím, než začne používat pojmy, ale budete mít dimenzi navíc, protože vy se do toho stavu vracíte, a máte tedy přidanou hloubku.
Když nemusíte všechno kolem sebe kompulzívně nálepkovat, tak se kolem sebe díváte a vidíte plno krásy a živosti. Při nálepkování byste pořád srovnávali, třeba dneska to není tak dobré jako včera … Všechno je prostě tak, jak je, v tomto okamžiku. Vy se s tím nehádáte, ale stanete se prostorem pro to, co je.
Tato dimenze je vám přístupná okamžitě. Vy ji třeba hledáte, toto uvědomění, jako by mělo vzniknout jako nějaká událost nebo vnější objekt v nějakém budoucím okamžiku, ale ono už je tady. To jenom obsah vaší mysli je tak svůdný, tak hypnotizující, že všechno, co vznikne ve vaší mysli, je okamžitě vcucnuto celým vaším vědomím. Každá myšlenka, každá emoce. A vy se jí řídíte.
Je to i viditelné, jak to lidé ve své mysli dělají: ti, kteří jsou velice ztotožněni se svou myslí, sedí jako zombies a myslí. Každá myšlenka naprosto absorbuje jejich pozornost, a s tím přichází jakási hustota, tíže. Obvykle je to kombinováno s nějakou emocí, která je vygenerována onou problematickou myšlenkou: strach, hněv, nedůvěra – hrozný stav. Když víte, že obsah mysli má takovou hypnotickou přitažlivost, můžete svou pozornost odvést od obsahu mysli, Protože ten není důležitý. Je to jenom drama. Televizní seriál obsahu. Ale vy si můžete uvědomit, že existuje prostor bez obsahu, a tím je prostě holá pozornost, holá přítomnost. Prostor.
Na závěr našeho malého meditativního setkání: Jedna vaše část existuje jako forma, a vaše mnohem rozsáhlejší část je bez formy. Jedna část je ta malá bytůstka, která je formou, a druhá část je rozsáhlost bez formy. Rozsáhlost dalece přesahuje všechno, co víte o sobě, spojuje vás s celkem, s totalitou veškeré existence, a pravým zdrojem vašeho života. Někdy je to nazýváno Bůh.
Umění žít spočívá ve schopnosti být ztotožněn s formou, protože forma tu je, ale vědět, že je zde přítomna ona rozsáhlost. Ta září i skrze formu. I když myslíte, mezi myšlenkami můžete vidět prostor. Nenecháte se unést každou myšlenkou a každým proudem myšlení, který přijde a drží vás pod krkem (:-))
To je tajemství. Tajemství lidské existence. Říkám tomu tajemství ne proto, že by to bylo nějaké spiknutí, ale proto, že z nějakého důvodu to není běžná vědomost. Vědomost v hlubším slova smyslu. Není to známo. I když by to změnilo lidskou existenci, neučí se to ve školách. Možná v pár školách ano, když je učitel probuzený, ale není to v osnovách žádné školy ani univerzity, pokud vím. Nejdůležitější věc lidské existence, a zdá se, že to nikdo neví ... (:-))))) To je současný stav evoluce.
Ale už to sem a tam přichází, jako zázrak, i tam, kde by nikdo nečekal. Zázraky se stávají. Dokonce i lidé v Googlu se začínají zajímat o probuzení, a tak jsem je nedávno navštívil, a to je další zázrak. Wow! (:-))) (27.18)
Příspěvky
