Příběh o srdečném přátelství se statečným Květníkem
…Úvodem
Je studený únorový
den roku 2011 a moje kroky vedou do tichých lesních končin
rozkládajících se za humny naší vísky. Potřebuji se uvolnit a
vstřebat všechny prožitky, které se na mě hrnou z mé
osobní nevyřešené minulosti. Začínají se mi otevírat náhledy
do mých minulých životů a z některých vzpomínek mi
doslova přechází mráz po zádech. Brrrrr, to byly tedy živůtky
k popukání!
Jdu bezmyšlenkovitě
zasněženou krajinou a mám čím dál větší pocit, že se již
zakrátko rozpadnu snad na sto kousků:-)))))))))) Na zadumaném
severním svahu porostlém statnými jehličnany i listnáči mne
cosi pobídne k tomu, abych se na chvilku zastavil a věnoval
pozornost Domácím obyvatelům lesa. Přede mnou se objeví jeden
z Vrchních strážců lesa, statný elf s hnědýma očima
a vyzývá mne ke spolupráci. Společně se vydáváme k nedalekému
rozcestí, kde stojí statný Buk se dvěma silnými kmeny. Urostlý
dvoják. Rád kolem něj jezdívám na kole nebo na běžkách:-) Teď
ve mně ale pořádně hrklo a rázem jsem zapomněl na všechny své
splíny. Na kmeni Buku se totiž lesklo výrazné žluté kolečko.
Transparentním sprejem vyznačená tečka odsuzující tento krásný
strom k brzké popravě dřevorubci!
„Takhle to tedy
nemůžeme nechat,“ povídám svému průvodci, strážnému
lesnímu elfovi. Vytáhnul jsem z bundy svůj kapesní nožík a
žlutou značku pečlivě vyškrábal.
„Výborně,“ usmál
se elf a doplnil: „Teď už se o Velký Buk nemusíš bát.
Dokážeme ho skrýt pod Závoj neviditelnosti. Pro zdejšího
revírníka jakoby od této chvíle přestal existovat.“
Vnitřně jsem se
zaradoval a po celém těle se mi rozlilo příjemné teplo. Cestou
domů mne provázela mnohem optimističtější nálada. Velký Buk
bude žít a Domácí obyvatelé lesa jsou príma kamarádi a také
zdatní Kouzelníci. Najednou se mi jde zlehka a začínám si
notovat svou oblíbenou písničku. Tíživé pocity z minulých
životů jsou ty tam, díky vy moji milí šibalové za výpuc a za
tu parádní úlevu! Juchuchúúúúúúúúúú:-)))))))))))))))))))))))