23. března 2014

Aolian: O lese a květinové říši

Příběh o srdečném přátelství se statečným Květníkem


Úvodem

Je studený únorový den roku 2011 a moje kroky vedou do tichých lesních končin rozkládajících se za humny naší vísky. Potřebuji se uvolnit a vstřebat všechny prožitky, které se na mě hrnou z mé osobní nevyřešené minulosti. Začínají se mi otevírat náhledy do mých minulých životů a z některých vzpomínek mi doslova přechází mráz po zádech. Brrrrr, to byly tedy živůtky k popukání!
Jdu bezmyšlenkovitě zasněženou krajinou a mám čím dál větší pocit, že se již zakrátko rozpadnu snad na sto kousků:-)))))))))) Na zadumaném severním svahu porostlém statnými jehličnany i listnáči mne cosi pobídne k tomu, abych se na chvilku zastavil a věnoval pozornost Domácím obyvatelům lesa. Přede mnou se objeví jeden z Vrchních strážců lesa, statný elf s hnědýma očima a vyzývá mne ke spolupráci. Společně se vydáváme k nedalekému rozcestí, kde stojí statný Buk se dvěma silnými kmeny. Urostlý dvoják. Rád kolem něj jezdívám na kole nebo na běžkách:-) Teď ve mně ale pořádně hrklo a rázem jsem zapomněl na všechny své splíny. Na kmeni Buku se totiž lesklo výrazné žluté kolečko. Transparentním sprejem vyznačená tečka odsuzující tento krásný strom k brzké popravě dřevorubci!
„Takhle to tedy nemůžeme nechat,“ povídám svému průvodci, strážnému lesnímu elfovi. Vytáhnul jsem z bundy svůj kapesní nožík a žlutou značku pečlivě vyškrábal.
„Výborně,“ usmál se elf a doplnil: „Teď už se o Velký Buk nemusíš bát. Dokážeme ho skrýt pod Závoj neviditelnosti. Pro zdejšího revírníka jakoby od této chvíle přestal existovat.“
Vnitřně jsem se zaradoval a po celém těle se mi rozlilo příjemné teplo. Cestou domů mne provázela mnohem optimističtější nálada. Velký Buk bude žít a Domácí obyvatelé lesa jsou príma kamarádi a také zdatní Kouzelníci. Najednou se mi jde zlehka a začínám si notovat svou oblíbenou písničku. Tíživé pocity z minulých životů jsou ty tam, díky vy moji milí šibalové za výpuc a za tu parádní úlevu! Juchuchúúúúúúúúúú:-)))))))))))))))))))))))

15. března 2014

9. března 2014

Pohodový jarní den

Díky čtenářce za krásnou jarní prezentaci.
Bohužel s prezentacemi je zde potíž, na blog nejdou vložit, tak si klikněte na odkaz, snad se to na google disku moc nepopletlo. - A už vidím, že písmo se popletlo, škoda.)

Ukázka:


https://drive.google.com/file/d/0B1lmMjJ4Fl45TVhILXEzWHRpQnM/edit?usp=sharing

Jsme jen pokusná morčata

Díky čtenářce za odkaz na poučný francouzský dokument se slovenskými titulky.

http://youtu.be/w3DVR9FpbbM

Předjarní pauza

Budu teď nějakou dobu (asi 14 dní) pracovně mimo domov, takže budu mít jiný režim a nebudu se moci věnovat blogu. - Je možné, že si někdy najdu chvilku a něco vystavím, ale moc toho asi nebude.

Přeji hezké předjaří a kdyby náhodou přišla "Událost", tak si ji užijeme (:-))))

=Orgonet=

7. března 2014

MUDr. Hnízdil: Bolest není nemoc

Díky čtenáři za zaslání následujícího článek.

Strach - nejnebezpečnější diktátor světa

Ahoj,
Posílám ti článek, který jsem odeslal roku 2003 do MF dnes tehdejšímu hlavnímu komentátoru Martinu Komárkovi.
Už chápu proč ho neotiskli, ale svojí důležitost má pořád. Pokud to uznáš za vhodné, otiskni ho.
Díky za tvou práci Libor.


Orgonet: Děkuji, dobře napsáno a stále živé, možná ještě důležitější dnes než před 10 lety. Tenkrát by skoro nikdo nerozuměl, dnes už stále více lidí začíná chápat ...

Strach – nejnebezpečnější diktátor světa


Dnešní svět je plný obav a strachu. A kdo nám přináší tyto různé obavy až domů ? Média ! Jeden den se zastavme a pozorujme vliv strachu kolem nás a hlavně na sobě. Bojíme se cestovat. Přijmeme názor většiny, že za každým rohem může číhat terorista, nebezpečný vir, zloděj či podvodník, který nás může ohrozit. Ale tak to není ! Jsme jen krmeni informacemi, přinášejícími strach, abychom byli nedůvěřiví vůči vlastním, často opačným úvahám. . Máme strach z nezvyklého chování, když je jeden k druhému hodný. . Televize nám přece denně přináší zprávy o tom, jak se podvádíme a nenávidíme. Bohužel nám média málokdy přinášejí zprávy o lidském dobru, lásce a moudrosti. Protože tyto zprávy nejsou komerční, určitě by to nikoho „nezajímalo“.