Inscenace teroru na vánočním trhu v Berlíně: úloha rekvizit při působení na emoce
Sepsal Orgonet.
22. 12. 2016
Věc je jasná, celá berlínská akce je režírovaná inscenace.
Pachatele mají. Tedy v hrsti ho nemají, ale lze soudit, že ho do pár dní "najdou mrtvého" nebo "v přestřelce zastřelí" (proto nás již předtím informovali, že pachatel je asi zraněn, možná v nemocnici). Jeho úmrtím si režiséři představení ušetří vyšetřování, soud a nesrovnalosti, na které by museli reagovat dalším a dalším hromaděním lží. (V Bostonu naposledy udělali tu chybu, že nechali "pachatele" naživu a museli ho soudit, od té doby již všichni "pachatelé" spolehlivě hynou před zatčením.)
Už bych s touto berlínskou inscenací dal pokoj. Na youtube se od včerejška se vyrojily ony předvídané tucty videí odhalující falešný útok, krizové herce (z mnoha zemí, jak jsem předvídal), podivnou trasu kamiónu a různé nesrovnalosti, stačí zagooglovat. (Třeba něco z Berlin truck attack false flag hoax, nebo německy na Berlin Weihnachtsmarkt LKW false flag). Ale mám ještě pár vlastních zábavných postřehů ohledně rekvizit, tak je ještě uplatním, dokud jsou žhavé.
Opět tu zavzpomínám na film "Vrtěti psem" (1997), který se nám před léty zdál jako komická, naprosto nereálná nadsázka. Pokud film neznáte, jde tam o to, že volební štáb potřebuje těsně před volbami vymazat z vědomí lidí sexuální skandál prezidentského kandidáta, tak si najme/unese hollywoodského režiséra, aby jim pomohl točit pro televizi falešnou událost na odvedení pozornosti během dní zbývajících do voleb, a to "válku s Albánií". Denně se se natáčejí falešné záběry, a veřejnost je absolutně přijímá, je zcela pohlcena a rozhořčena touto událostí, ani stínem nepochybuje, dávají to přece v televizi... Jednou štáb vymyslí srdceryvný záběr, jak chudá albánská dívka prchá ze svého chudého ostřelovaného domečku kdesi v lesích ... záběr je fajn, ale cosi tomu chybí, aby to řádně působilo na emoce. Velká diskuse tvůrců: Měla by nést kočičku ..., ne, koťátko ... jaké barvy? Bílé koťátko, to je ono.
Inscenované teroristické akce posledních let dokazují, že práce s detaily evokujícími emoce je běžnou metodou organizačních týmů těchto akcí. Vše se dělá pro kamery, pro efekt, pro emoce, které mají vyvolávat fotografie či záběry v médiích. Týmy ovšem nejsou složeny z (inteligentních) hollywoodských režisérů, takže ty detaily jsou leckdy komické, bohužel však jen pro těch několik málo lidí, kteří si všimnou, že tady něco nesedí; absolutní většina lidí je vnímá tak, jak tvůrci zamýšlejí, a nechá si ty emoce vnutit ...