Filozof samouk, který se vydal zdolávat horu poznání
Po cestě potkávám hodně lidí, někteří jdou směrem nahoru jiní dolu. Všichni jsme ovšem dokonalé bytosti, pouze s rozdílem, že někteří jsou méně a jiní více uvědomělí (neboli probuzení). Když potkám lidi scházející z hory, snažím se s nimi promluvit. "Pojďte se mnou vzhůru. Na vrcholu získáte duševní rozhled a prozřete. Vše najednou bude tak jednoduché a prosté - pochopíte smysl všeho." říkám jim. Většinou neposlouchají nebo nechtějí poslouchat či neumějí. Nevadí, já povinnost vůči svému bratrovi splnil, a on za nějaký čas pochopí, že jediná cesta je vzhůru. Pochopí to ať už s mojí pomocí nebo bez ní.
Hora poznání má mnoho překážek. Stačí se ale ohlédnou dolů, na cesty jež jsem už zdolal a o to radostněji zvládám překážky nadcházející. Pod horou vidím bažiny, místo kde jsem se dříve málem utopil, odtud jsou už ty bažiny tak malé a bezvýznamné. Vidím horské štíty jež mi připadaly nezdolatelné, a přesto teď zde stojím. Když se ohlédnu směrem vzhůru, na cestu jež mě ještě čeká, tak vidím podobné štíty a průsmyky. Díky zkušenostem už ale vím, že vždy existuje cesta vzhůru. Vím, že vše je možné. Vidím, že cesta, která mě čeká, je ještě převelice dlouhá a náročná, ale já si tu cestu užívám. Na úpatí hory mě zavalila lavina, myslel jsem, že umřu ale přežil jsem a zesílil jsem. Teď mě může zavalit deset lavin a já je přesto projdu. Ta cesta je zábavná protože při ní cítím, že žiji jako nikdy. Samozřejmě, nastanou těžké chvíle, kdy se topím v jezeře beznaděje, ale neutopím se protože věřím, protože to nesmím vzdát a protože vím, že smrt není konečná ale spíš přestávka na svačinu.
Na této hoře jsou také ale vyšlapanější cesty, cesty náboženství. Když se zadívám do dálky, tak je vidím. Těsní se tam hodně lidí a jdou jak nahoru tak dolu – zvláštní. Tyto cesty jsou ale hodně ochuzené a omezené. Jsou z nich odstraněny “překážející“ balvany a šutry a jsou vedeny co nejschůdnější cestou, aby cesta vyhovovala co nejvíce lidem. Lidé na takové cestě nezískají dostatek zkušeností a poznání. Navíc, velká část cesty je vedena průsmyky a tunely, takže lidé na ní vůbec nemají rozhled. Nejsmutnější však je, že cesta končí těsně pod vrcholem. Lidé na těchto cestách odmítají připustit existenci jiných cest a to je jejich omezením. Toto omezení jejich mysli je důvodem toho, že cesta nevede na úplný vrchol . Sám jsem tyto lidi na své cestě potkal. Mnoho takových cest jsem použil jako křižovatku. Mají dokonce i své určité kouzlo ale nesetrval jsem na nich. Od setrvání na těchto cestách mě odradila přítomnost mnoha pomatených lidí, kteří ani neporozuměli tomu, co jim jejich průvodce říkal, neporozuměli jeho slovům. Neporozuměli co jim říkal o krásách hory, vzduchu a větru. Ten kdo z nich však porozuměl, na této cestě nesetrval, uviděl totiž nesprávnost této cesty a nesprávné pochopení. Proto tito lidé šlapali spíše podél těchto cest než přímo v nich.
Koukám vlevo. Kdesi v dálce se krčí jedna z těchto cest. Koukám vpravo. V dálce vidím mnoho turistů jdoucí po jiné z těchto cest. Také vidím pár lidí, jdoucích osamělou cestou jako já. Koukám pod sebe, na cestu jež jsem prošel a jsem šťastný. Jsem tak šťastný, že jsem si tyto cesty prošel, někdy i protrpěl abych se pak mohl ohlédnout a vidět jak je to najednou bezvýznamná a malá překážka, že na tom vůbec nezáleží. Koukám nahoru. Jsem tak šťastný, že příběh ještě nekončí a můžu se bavit dál. Cesta je tak dlouhá a vím, že nic jiného, než zdolávat ji, bych dělat nechtěl. Kdesi v dáli, v nížinách, jsou města přeplněná lidmi. Každý sám z těch lidí pozná kdy přijde jeho čas, pak každý sám se vydá k hoře a na její vrchol.
Dost bylo rozjímání a kochání se přírodou. Batoh přes záda, myšlenky upřít na přítomnost, úsměv, hluboký nádech svěží energie a můžu pokračovat vzhůru. Opět zdolávat horu. Horu, jež je mým učitelem a nejlepším přítelem. Horu, která mě někdy těžce zkouší ale stejně tak i bezmezně chrání. Horu, na které jsem se narodil, ze které jsem vzešel.
Přeji Vám hodně štěstí, lásky a porozumění při zdolávání hory - při zdolávání sebe sama. :-)
Příspěvky
