Jak to, že tuny vody mohou viset kilometry nad zemí?

Scott Stevens už obnovil svoje původní články na weatherwars.info. Zamýšlím z nich občas přeložit informace, které mě loni tak zaujaly a přivedly k zájmu o umělé zásahy do počasí. Jeho teorie mi prostě sedí.

Dnes o věcech kolem bouřek.

Grafika o tvoření bouřky z aktuálně: http://aktualne.centrum.cz/veda/grafika/2007/01/29/jak-vznika-bourka/?cid=638058 se tváři, že je svou věcí jista, ale kdoví.

Elektřina na obloze, ionizace a vyvolávání deště

(začátek článku Holes 1, http://weatherwars.info/?page_id=23

Na odkazu http://www.holoscience.com/news.php?article=9eq6g3aj si můžete přečíst, jak ruští atmosféričtí vědci prodávají a instalují v severním Mexiku tzv. atmosférické ionizéry, aby ulehčili jeho vyprahlé zemědělské půdě.

Ale jiní vědci tomu příliš nevěří...

"[Ionizace] je vysoce nekonvenční a pokud jde o mé zkušenosti, ještě jsem neviděl žádný konkrétní důkaz publikovaný v seriózním časopise, ani jsem nezaznamenal dostatečné důkazy na vlastní oči, že tato technologie funguje tak, jak se tvrdí,“ říká George Bomar, meteorolog, pověřený texaskou vládou k povolení státních plánů na modifikace počasí.

Komentář: Toto je běžný jev kognitivní disonance ve vědě. Rusové provádějí experiment s počasím, který by měl podle přijatých teorií selhat. Takže si vědec stěžuje, že neviděl žádný konkrétní důkaz publikovaný v oficiálním časopise. Ale stížnost se omezuje na předmět víry. Vědci nevěří, že do systému počasí patří i elektrický proud. Ti, kteří věří, že atmosférická elektřina je výsledkem, spíše než příčinou počasí, by téměř jistě našli podklad pro odmítnutí financování nebo publikace zpráv o takovém experimentu. Totéž platí o publikování zpráv důvěryhodných svědků. Po desetiletí dosvědčují piloti letadel zvláštní blesky nad bouřkami, ale byli odrazováni od toho, aby o nich mluvili. Námitky jsou chybné a nevědecké. Jde o ohrožení ustálených pravd.

Ionizační trechnologie se nazývá buď IOLA (Ionization of the Local Atmosphere) od Erthwise, nebo ELAT (Elecrification of the Atmosphere) společnosti ELAT. IOLA a ELAT si konkurují v konvenčním zasévání mraků, kterážto myšlenka je také dosud věděcky neprokázaná. Tato technika je používána ve více než 24 zemích a 10 státech USA. Zasévání mraků obvykle zahrnuje rozptylování chemické látky jako jodid stříbrný do mrakových formací, které napomáhá tvoření ledových krystalů, které vede, jak soudíme, k větším mrakům a větším srážkám bez zasévání.

Ionizační metoda, podle Bissiachiho, který je současným vicepresidentem ELAT, dělá něco podobného a ještě dvakrát tolik. Ionty přitahují vodu do atmosféry, tvoří aerosol, který vytváří mraky, a také nabíjejí vzdušný prach, takže částečky se stávají jádry přitažlivými pro kapičky vody, které se srážejí a padají na zem jako déšť.

Komentář: Zdá se, že základním problémem pro získání uznání pro ionizační technologii je jednoduchý popis, jak se vytváří déšť. A to je problém zděděný od odborníků – meteorologů a atmosférických vědců.

Vodní molekula je fascinující, protože na rozdíl od molekul kyslíku a dusíku ve vzduchu je elektricky polarizována.

Strana kyslíku (modrý) v molekule vody je zápornější než strana vodíku (červený), a vytváří elektrický dipól. V elektrickém poli bude molekula vody rotovat, aby se vyrovnala s polem. Když se kondenzuje v mraku, průměrný elektrický dipól molekuly vody v dešťové kapce je o 40% větší než v jedné molekule páry. Toto zvýšení je výsledkem široké polarizace zapříčiněné elektrickým polem přivedeným okolními molekulami vody. V atmosférickém elektrickém poli budou molekuly vody seřazeny tak,a že jejich dipóly budou ukazovat vertikálně a ve směru, který je určen polarizačním nábojem v mraku. Je zajímavé si všimnout, že vrcholky bouřkových mraků jsou nabity kladně a základna záporně. To je opak radiální polarizace náboje na samotné Zemi. A právě tato polarizace náboje způsobuje přitažlivou sílu, kterou nazýváme gravitace.

Takže nabízíme teorii, že vodní kapky v mracích zakoušejí antigravitační efekt. Zdá se, že se o něm hovoří u Bienfield-Brownova efektu, kde nabitý vysokovoltový dvojrozměrný kondenzátor má tendenci se pohybovat ve směru pozitivní elektrody. Tento efekt může vysvětlit, jak milióny tun vody mohou být zavěšeny několik kilometrů nad povrchem země, i když kapky v mracích jsou asi 1000x hustší než okolní vzduch.

Samozřejmě toto vede k tématu oddělení náboje v mracích. Konvenční pozemský názor je, že pozitivní a negativní náboje jsou jaksi odděleny vertikálními větry v mraku a že tento proces v bouřkách je odpovědný za nabíjení ionosféry a zapřičiňuje atmosférické elektrické pole. Ale to jsme opět u otázky příčiny a následku. Moderní výškové balóny ukazují, že náboj se v mraku nevytváří, že už existuje v ionosféře nad ním. V lednu 2002 jsem diskutoval o modelu elektrického vesmíru: bouře nejsou generátory blesku, jsou pasívními elementy v meziplanetárním obvodu, jako „samoopravující se“ unikající kondenzátory. Energie uložená v oblačných „kondenzátorech“ je vypouštěna jako blesky, když dojde ke „krátkému spojení“. Ke krátkému spojení dojde buď v mraku nebo po vnějších resistentních cestách k Zemi či k ionosféře. Náboj v oblačném „kondenzátoru“ způsobuje prudké vertikální elektrické větry uvnitř mraku, nikoli naopak.

Tento názor souhlasí s nedávnou zprávou 17. 11. 2003 v Geophysical Review Letters od Josepha Dwyera z Floridského institutu pro Technologii, který říká, že podle konvenční teorie elektrická pole v atmosféře prostě nemohou narůst do dostatečné šíře, aby vyvolaly blesk. Konvenční názor, jak vzniká blesk, je chybný. Takže pravý původ blesku zůstává tajemstvím.

Vodní pára ve stoupajícím vzduchu se ochlazuje a kondenzuje do tvarů mraků. Konvenční vysvětlení pro stoupající vzduch je, že závisí na slunečním ohřevu. Model elektrického počasí má dodatečný galaktický zdroj energie (stejný, který pohání Slunce), aby poháněl pohyb vzduchu. Je to stejná energie, která pohání prudké výškové větry na obřích vnějších planetách, kde je sluneční energie velmi slabá. Jakmile vodní pára kondenzuje do vodních kapek, je přijatelnější věřit, že milióny tun vody mohou být zavěšeny nad zemí pomocí elektřiny spíše než termálním vzestupným prouděním. Mraky obvykle působí zmenšení vzestupného proudění...

Prosím, věnujte čas přečtení celého osvětlujícího článku.

Když ionizační technologie může být použita výrobci iontů pro vyvolání deště, musí fungovat také opak. Díry v mracích, tam, kde by jinak díry nebyly, jsou přímým důkazem, že skalární technologie může vnášet tyto negativní iontové výbuchy do bouří a redukovat jejich schopnost produkovat déšť, nebo dokonce schopnost mraku poskytovat stín v horkém letním odpoledni. Tyto účinky mohou vést ke snížení intenzity prudké bouře, ke změně síly hurikánu prostřednictvím rozložení síly větrného pole, k potlačení tvorby sněhu a deště v mimotropické bouři, kterou nejčastěji nacházíme ve středních zeměpisných šířkách.

Příště si ukážeme obrázky těchto děr, děr negativních iontových výbuchů používaných ke ztenčení oblačné pokrývky a k „vypršení“ dostupné vlhkosti v atmosféře. Jsem si jist, že mnozí z vás tyto díry už viděli a divili se, co způsobuje ty neobvyklé tvary mraků na nebi. Mnozí z vás mi zaslali obrázky, když jsem dělal Art Bell show 30. ledna. Některé obrázky měly čas i místo, mnohé nikoli. Těm, kteří nelitovali času a poslali obrázky počasí, které je zaujalo, velice děkuji. Pokračujte i nadále! Společně můžeme vyhrát tuhle války špatné vědy a mlčení.