Iva Adamcová: Buďte jenom spokojení

Buďte jenom spokojení, vše je dobré

Iva Adamcová, z přednášky Žďár na Sázavou 23. 11. 2013

Přepis audiopřednášky: OrgoNet

.... (00:38:00) Psala mi před dvěma dny jedna žena. (Pro vás je vždycky lepší, když vám budu vyprávět příběhy. Tam se víc pochopí, než když mluvím obecně. Ta žena mi říkala, že byla na dvou přednáškách. A možná i svým způsobem, když poslouchá Danovy nahrávky, tak jí tímhle odpovím, protože to by bylo dlouhé a dlouhé mluvení a psaní.)

Takže, abyste viděli, jak pracovat v jednoduchosti jako Bohové s hmotou. Není to těžké. Vždycky uděláte kus práce, obrovské práce. Vy si to ani nedovedete představit jaké.

Ta žena mi psala, že má syna. Tomu synovi je dnes 25 let. V 19 letech na nějakém výletě, kde byl se svým kamarádem a kamarádkou, to byli partneři, zažil, že ti dva lidi zemřeli. Stala se nějaká veliká nehoda, on je samozřejmě zachraňoval, nepodařilo se mu to, ti dva zemřeli, a ten kluk samozřejmě odmítnutím toho, že ti dva zemřeli, a že jim nepomohl, se obrovsky zablokoval. Začalo to tím, že začal kouřit marihuanu, pak se dostal do tvrdých drog. Hledal útěchu, hledal zapomenutí. Ten blok je odmítnutí. 

Podívejte se, jestliže já budu na výletě a teď se tohle stane, tak vím, že pro ty lidi mohu udělat maximum co moje tělo sílu má, ale když oni prolnou na druhou stranu, musím to respektovat. Já jsem ráda, že jsem s nimi mohla žít, že jsem jim mohla posloužit, a to je všechno. Tím by se ten člověk nezablokovat. To byl obrovský poryv egoismu – nechcete to. Anebo, chcete, aby žili. To je vždycky chtění opaku. Ale osud je jiný. I vy ve vašem osudu jste si zvolili, abyste si to prožili, protože v minulosti se udál odpor k těmhle věcem. Proto to bylo dobré. Vidíte to? Když přijmete v životě úplně všechno, tak to pak v dalším životě nemáte nastaveno. Ten život je úplně jinak vybraný.

Jenže ono to pokračovalo. Ten její syn na drogách se dostal do psychiatrické léčebny. Je na těžkých prášcích a má samozřejmě vstupy, vidí věci, pláče, nechce tam být. A ona říká: Jak mám být spokojená, když moje dítě tohle má?

Tak a teď dobře poslouchejte. Zdánlivě obrovsky těžká situace. Ano, vy prožíváte obrovsky těžké věci. Tak co by dělala Ivanka, jo?

Zaprvé, jestliže je to moje dítě a všechno, co se děje, jsem si zvolila, tak já vím, že tomu dítěti musím pomoct tím, že ho naučím respektovat svůj život přesně tak, jak běžel. Dneska bych za ním chodila do té psychiatrické léčebny a snažila bych se s ním mluvit. Aby konečně třeba i dneska přijal to, že se to stalo, a vysvětlovat mu obyčejně a lidsky, jak to bylo. Protože i dneska tady v téhle přítomnosti vy pracujete na vašich budoucích životech. Jestliže on to konečně přijme, tu událost, že se stala, když za ním lidsky, jako matka, budu chodit, tak já mu pomůžu. I já ho mám ve svém osudu. Já ho mám ve svém osudu proto, že kdysi dávno v minulosti jsem litovala svoje dítě nebo někoho bližního kvůli tomu, co prožíval. A mým blokem byla lítost. Ta nikam nevede. To mu nepomůže, to mu přihorší, protože on mě vlastně tím chováním zraní. Tam se vlastně navazujou karmy.

Takže já tam teď budu chodit, to je vlastně jediná pomocná zbraň, kterou můžu využít. Pomůžu mu svým tělem, budu mu nosit jídlo, útěchu, moji přítomnost. A budu ráda, že se společně takhle učíme. Já likviduju svoje lítosti, dělám pro něj maximum svým tělem, co je mi dáno, jako nástrojem, jako zbraní, kterou můžu použít, přijmu pokorně i svůj osud i jeho osud, a kus toho odporu, té karmy, my spolu v tomto životě zvládneme. Protože vy odkládáte po milimetrech. Vy nemůžete zvládnout hodně, to by vás zabilo. Přesně v tom životě máte míru vyřešení nastavenou. A tím už máte smysl života nastavený. Já už vím, že to má smysl, že to, co se stalo, já přijímám. A jenom udělám to, co mi bude umožněno udělat. I to je nastaveno. A tohle vám dá obrovský klid.

Víte, že dneska samozřejmě nebudete ještě osvícení, ale ten největší balík už máte za sebou, a v budoucnosti už to můžete vyřešit líp. Ano, respekt k tomu, že ten člověk měl svůj osud nastavený a já také. Patříme k sobě. Ale odmítat to, že mému dítěti se tohle děje – ne, já jsem klidný člověk, který mu řekne: Podívej se, stalo se to, co jiného s tím uděláš? Nic. Může se na tom skutečně hodně odložit. A to je důležité vědět.

A teď si tam napasujte svoje strastiplné osudy. Ano, některé ty osudu jsou opravdu dramatické, ale vždycky klidem, a přístupem jenom tělem jako nástrojem to můžete zmírnit a udělat veliký kus práce v tom životě, ve kterém teď žijete. To tělo nejste vy. To je nástroj, který vy máte ku pomoci, tak ho využívejte. Nefňukejte, že tu žijete, je to vaše, a je to i druhých lidí, kteří si zvolili své osudy. Tohle je důležité vědět. Tehdy máte pevnou půdu pod nohama a nerozjíždí se vám to. Začnete to vidět skutečně v dobrém.

Ano, vy odkládáte karmu, neboli odpory. Jenže vy jste ti, kteří to musí znovu prožít, každý odpor se musí znovu prožít, aby se umenšil. To je odkládání iluzorního hmotného světa. O nic jiného nejde. Jestliže přidám ještě další odpor na další čakře, tak pak vás ještě bolí těla samozřejmě, to je ještě navíc komplikace těch stavů, nemocí těl. Vy v té fázi, kdy vše odložíte, začnete být úplně zdraví. Ten Bůh do vás nateče. Když všechny čakry najednou otevřete a to božství se do vás dostane, není důvod, abyste byli nemocní. Stav Boha ve hmotě je stav mezi šestou a třináctou čakrou. A to je také dlouhý úsek. Dál nekoukejte, prosím vás, protože každá třída má jinak nastavené parametry a jsou tam jiné podmínky. Všechno de fakto je tady a teď. I vyšší dimenze jsou tady a teď, jenže my je nevnímáme. A pozor, každá nižší nevnímá vyšší. Takže i tam jsou veliké odskoky. Ale tím si vůbec nemotejte hlavu, to je zbytečné.

Chci vám tím naznačit, že nejvíc pro Boha uděláte ve své dimenzi,kam patříte, v místě, kde se tady pohybuje vaše hmota, protože vy ještě ve hmotném světě pracujete, a to vy tady ještě jste a dlouho budete, ale už jako Bohové, což už je obrovsky úlevné. Je úlevné vědět, že vše je dobré. Odpadne z vás spousta věcí, nebudete-li je řešit.

Představte si, že teď budete tady člověk, a budete se koukat televizí nebo internetem někam, kde se dějou ohavnosti. A teď to odmítnete. Víte, co se děje? Zkuste si představit, že jste buňka na dlani, a nějakou tou pomyslnou televizí nebo internetem se podíváte třeba do paty, anebo do jater. A teď se tady na té dlani budete rozčilovat, anebo blokovat lítostí, nebo odsudkem, co se v těch játrech děje. Tehdy nemáte energii pro to, abyste sloužili jako buňka na dlani, protože řešíte věci, které k vyřešení vám nejsou dány. Je to běžná logika člověka, ale ono vás to utemuje, to nevyřešíte logikou, ne. 

Já mám kolem sebe prostředí, které můžu vyřešit, do kterého jsem postaven osudem. A tehdy jsem na správném místě. A abyste pomohli lidem okolo sebe, i jejich pohledy, které blokují zase jejich okolí, můžete zmírnit tím „To bude dobrý, to nic není. Jsou horší věci na světě.“ To stačí. To stačí....

A tehdy zažijete, jak ten Bůh je dokonalý. Protože vy ten klid rozdáváte, on se do vás začne dostávat. Tehdy se stanete také svatými grály. Svatý grál je systém, který skutečně pracuje. Je to člověk, který zrušil egoismus nad sebou. (00:43:20) ....