Obamova odmítací řeč
Nebyla to řeč k přijetí ceny za mír. Byla to infokomerční reklama na válku. President Obama si s sebou odvezl domů cenu za mír, ale zanechal za sebou v Oslu chválu války, své výzvy k válce a svůj názor na alternativní a mírovější přístup ke světu, který spočívá ve vražedných ekonomických sankcích.
Některé význačné výroky:
„Jsou někteří muži a ženy na světě, kteří byli uvězněni a biti ve snaze o získání spravedlnosti; ti, kteří se namáhají v humanitárních organizacích, aby zmírnili utrpení; nedoceněné milióny těch, jejich klidné projevy odvahy a soucitu inspirují i ty nejzatvrzelejší cyniky. Já se nemohu přít s těmi, kteří se domnívají, že tito muži a ženy – někteří známí, někteří pouze pro ty, kterým pomáhají – si zasluhují tuto poctu daleko více než já.“
Ano, právě se s nimi přete. Přete se tím, že přijímáte tuto cenu ... a pak podáváte falešné argumenty pro válku.
„Válka, v té či oné formě, se objevila s prvním člověkem. Na úsvitu historie nebyla její morální oprávněnost zpochybňována. Byl to prostý fakt, jako sucho či nemoc – způsob, jímž kmeny a pak civilizace získávaly moc a řešily své rozdíly.“
Tato pravda se naprosto netýká všechny kmenů a civilizací, pokud válčení nepokládáme za jedno z kritérií civilizovanosti.
„Vynořil se pojem ´spravedlivé války´ evokující, že válka je ospravedlnitelná pouze za určitých podmínek: pokud je zvážena jako poslední východisko či v sebeobraně; pokud je vynaložená síla v určitých proporcích; a pokud, kdykoliv je to možné, jsou civilisté uchráněni násilí.“
Jak se odvažuje ten, kdo je odpovědný za nezákonné okupace a letecké nálety a použití bezpilotních čmeláků pronášet taková slova. (Odpovědný, to jest, při současném selhání Kongresu a nás lidí, kteří ho máme zastavit.)
„Amerika vedla svět při výstavbě architektury k zachování míru: Marshallův plán a Spojené národy, mechanismy ke správě vedení války, smlouvy na ochranu lidských práv, zabránění genocidě a omezení nejnebezpečnějších zbraní.“
Jak se odvažuje president, který odmítá podpořit smlouvu o pozemních minách, takto hovořit? Předpokládá se, že my pouze slyšíme jeho slova, ale nevidíme jeho skutky?
„Činím toto prohlášení pamětliv slov, která řekl Martin Luther King před lety na stejné slavnosti: ´Násilí nikdy nepřinese trvalý mír. Nevyřeší žádný sociální problém. Pouze vytváří nové a daleko komplikovanější.´“
Velmi moudré. Velmi pravdivé. A naprosto nedodržené ve skutcích Baracka Obamy a ve většině slov v této řeči. Slyšeli jsme snad tato slova jinou částí mozku než zbytek řeči obsahující obranu války?
„Nenásilné hnutí by nezadrželo Hitlerovu armádu. Jednání nemohou přesvědčit vůdce Al-Kajdy, aby odložili zbraně.“
Takže teď je skupina sta rozhněvaných lidí v Afghánistánu se svými spojenci pokládána za hrubý ekvivalent „Hitlerových armád“ a ospravedlňuje brutální okupaci národa desetitisíci a statisíci vojáky a žoldnéři, tanky a letadly, a bezpilotními čmeláky? A jednání, s Talibanem či kýmkoli jiným, nejsou možná, protože .... protože ... nu protože už byla použita rétorika o Hitlerových armádách.
„Spojené státy americké pomohly zajistit globální bezpečnost po více než šest desetiletí krví svých občanů a silou svých zbraní. Služba a oběť našich mužů a žen v uniformách posílila mír a prosperitu od Německa až po Koreu a umožnila nastolení demokracie na místech jako je Balkán. Neseme toto břemeno ne proto, že se snažíme vnutit naši vůli. Činíme tak z osvíceného vlastního zájmu.“
V roce 1993 Výzkumná služba Kongresu (CRS) vydala studii Historického centra amerického loďstva, kde bylo konstatováno „234 případů, v nichž USA použily své ozbrojené síly v zahraničí v situacích konfliktu či potenciálního konfliktu či pro jiné než normální mírové účely“ mezi lety 1789 a 1993. Tento seznam nezahrnuje skryté akce či okupační síly a dohody o základnách po 2. světové válce. V r. 2006 byla provedena recenze této studie a dvou dalších, a Gar Smith zjistil, že „v naší zemi za 230 let existence bylo pouze 31 let, v nichž americká vojska nebyla aktivně angažována ve významných válečných dobrodružstvích na cizím území.“ Jinými slovy, méně než 14% amerických dní proběhlo v míru. V r. 2006 bylo v OSN 192 národů. Během posledních dvou staletí Spojené státy zaútočily, učinily invazi, kontrolovaly, svrhly vlády či okupovaly 62 z nich. (http://www.afterdowningstreet.org/militarism)
« Domnívám se, že všechny národy, jak silné i tak slabé, musí přijmout standardy, které řídí použití síly. Já – jako každá hlava státu – si rezervuji právo jednat jednostranně, pokud bude nezbytné chránit můj národ. »Charta Spojených národů, jejichž součástí jsou i Spojené státy, a která je tedy pro Spojené státy nadřízeným zákonem dle článku VI Ústavy, není zjevně standardem, kterým se řídí použití síly, jelikož president Obama ji právě odhodil s tvrzením Obamovy doktríny, která se jeví jako neodlišitelná od Bushovy doktríny. Obama pak trumfuje nad Bushem starším i Clintonovou doktrínou humanitární války :
« Věřím, že násilí může být ospravedlněno z humanitárních důvodů, jako tomu bylo na Balkáně, nebo na dalších místech, která byla poznamenána válkou. Nečinnost rozvrací naši morálku a může později vést k nákladnější intervenci. Proto všechny odpovědné národy musejí přijmout, že armády s jasným mandátem mohou hrát roli v udržení míru. »
Obama prostě a jasně má rovnítko mezi nevojenskou aktivitou, nikoliv-nepřátelskou aktivitou, a neaktivitou. Kde je pomoc? Kde je diplomacie? Kde je spolupráce? Proč jsou z textu projevu k přijetí Nobelovy ceny za mír pouhých 25 let po roce 1984 všechny nikoliv-nepřátelské přístupy k ostatním národům vyloučeny?
« Mír znamená oběť. Pro je NATO nadále nezbytné. »
Co se dá říci, aby toto tvrzení bylo učiněno ještě méně přesvědčivým než je samo o sobě? Možná toto :
« Proto jsem zakázal mučení. Proto jsem přikázal, aby vězení v Guantanamu bylo zavřeno. A proto jsem znovu ujistil, že Amerika je dále věrná Ženevským konvencím. »
Mučení bylo nezákonné v mezinárodním právu i v americkém zákoníku dřív, než se Obama stal presidentem. Obama veřejně instruoval hlavního právního zástupce USA, aby nevymáhal tyto zákony. Vyhlásil pravomoc « vydání » lidí do jiných národů, kde mohou být mučeni. Jeho ředitel CIA a hlavní presidentský poradce prohlásilil, že president, pokud si to přeje, má pravomoc mučit. A president Obama zde proklamuje svou pravomoc zakázat nebo nezakázat mučení, čímž plive do tváře samotné myšlenky zákona či práva. Vězení Guantanámo není zavřeno a převezení vězňů do Illinois či Bagramu či jiných nezákonných amerických větení nepřivede Spojené státy do souladu s Ženevskými konvencem.
„Mluvil jsem o otázkách, které musí tížit naši mysl a naše srdce, když se rozhodneme vést válku. Ale dovolte mi nyní obrátit se k našim snahám vyhnout se takové tragické volbě a hovořit o třech způsobech, jimiž můžeme vytvořit spravedlivý a trvalý mír.“
Alespoň uprostřed řeči je nám předložena kapka oné toxické substance s ochrannou značkou: naděje. Stač spolknout doušek tohoto:
„Zaprvé, domnívám se, že v jednání s těmito národy, které porušují právo a pravidla, musíme rozvíjet alternativy k násilí, které by byly dost přísné, aby změnily jejich chování – neboť chceme-li trvalý mír, potom slova mezinárodního společenství musí něco znamenat. Ty režimy, které porušují pravidla, musí být volány k zodpovědnosti. Sankce musí vyžadovat skutečnou cenu. Neústupnost musí narazit na zvýšený tlak – a takový tlak existuje, pouze když celý svět drží spolu.“
Nechme stranou pokrytectví globalismu a řeči o pravidlech a právu z úst hlavního velitele stupňujícího války a okupujícího 177 národů na celém světě. Poselstvím tohoto sdělení je, že řádnou alternativou války jsou paralyzující sankce, které „vyžadují skutečnou cenu.“ Rozumný kreativní nenásilný postoj zde vůbec nemá místy. A president tuto myšlenku dále nerozvíjí a obrací se okamžitě k jaderným zbraním.
„... ti, kteří mají nukleární zbraně, se budou pracovat na odzbrojení. Já jsem rozhodnut prosazovat takovou smlouvu. Je to ústřední bod mé zahraniční politiky. A pracuji s presidentem Medvěděvem na redukci amerických a ruských jaderných zásob. Ale my všichni máme také povinnost trvat na tom, aby národy jako Írán a Korea nenarušily systém. Ti, kteří požadují, aby se respektovalo mezinárodní právo, nemohou odvrátit oči, když se tímto právem opovrhuje.“
Spojené státy se vážně nezabývají odzbrojením, vyvíjejí nové nukleární zbraně a zřetelně porušují Smlouvu o nešíření nukleárních zbraní. Írán nikoliv.
„Amerika nikdy nebojovala válku proti demokracii, a našimi nejbližšími přáteli jsou vlády, které chrání práva svých občanů.“
President Obama ve své slavné řeči na Středním východě v tomto roce obdivuhodně uznal americké svržení demokraticky zvoleného presidenta v Íránu a nastolení diktátora – který, jako mnozí diktátoři tehdy i nyní, byl jedním z jeho nejbližších přátel. Největším úspěchem mezinárodního práva v minulých letech byl precedens, nastolený žalobci snažícími se přivést k odpovědnosti Augusta Pinocheta. Vzpomíná si někdo dnes, jak se dostal k moci?
„Právě tak jako Amerika respektuje jedinečnou kulturu a tradice různých zemí, bude vždy podporovat i ty, jejichž aspirace jsou univerzální.“
To je fakt.
„Dovolte mi říci toto: Při prosazování lidských práv nejde jenom o pouhé nabádání. Občas musí být doprovázeno intenzívní diplomacií. Já vím, že ozbrojené konflikty s represívními režimy postrádají uspokojivou nevinnost pobouření. Ale také vím, že sankce bez dosahu – a odsouzení bez diskuse – mohou znamenat trvání poškozujícího statu quo. Žádný represívní režim nemůže klesnout na novou cestu, pokud má výběr otevřených dveří.“
A zde, jak se tato hanebná řeč chýlí ke konci, jsou ta slova, kterými měla začít, slova popřená veškerým ostatním obsahem zde a skutky muže, který pronáší tato slova. A pak toho bylo ještě víc:
„Spravedlivý mír zahrnuje nejen občanská a politická práva – musí obsáhnout ekonomickou bezpečnost a šance. Neboť skutečný mír není jen osvobození od strachu, ale osvobození od nedostatku.“
Hořké tvrzení pro lidi z Afghánistánu či Spojených států z úst presidenta, který jedná tak, že naše zdroje zneužívá směrem nahoru k Wall Street a směrem dolů na bomby a základny. Nicméně je to pravdivé a stojí za opakování.
Nepředstavujme si však, že George W. Bush by neřekl totéž. Ten by řekl totéž, jenom s menším vojenským rozpočtem, menším válečným rozpočtem, méně vojsky v terénu, méně žoldáky v terénu, se základnami v méně zemích a s horší mluvou.
David Swanson je autorem nové knihy „Daybreak: Undoing the Imperial Presidency and Forming a More Perfect Union“ („Svítá: Rozpad imperiálního prezidentství a vytvoření dokonalejší unie“), vydalo Seven Stories Press. http://davidswanson.org/book
Příspěvky
