Jak jsme pozorovali počasí V.
… aneb únor bílý, chemtrails sílí
21. 2. 2011
1. Na začátek malá všehochuť
V úvodu své další reportáže o pozorování počasí se musím přiznat, že jsem byl mile překvapen převážně kladným přijetím mého předchozího článku „Jak se stát přáteli a spolupracovníky Přírodních Bytostí“. Po zveřejnění svých příspěvků vždy nejpozději do tří dnů cítím a prožívám energetickou odezvu na svůj výplod a zatím jsou to opravdu převážně příjemné a povzbudivé energie. Díky za ně, vesele se o ně dělíme s celou naší čistící armádou. Radost mi udělaly také odkazy na zajímavé příběhy z tajemné Přírodní Říše. Bytosti Přírody se mohou manifestovat v mnoha podobách a když chtějí s někým navázat komunikaci, zjeví se mu tak, aby je mohl co nejsnáze zachytit a co nejsnáze jim porozumět. A to je přesně případ „Pravdivé pohádky“ (Hatikvo, díky za odkaz), proto jsem rád, že ji Orgonet přidal na svůj web. Znám také několik citlivých osůbek, které dokáží přírodní bytosti zachycovat automatickou kresbou, málokterá bytůstka však souhlasí se zveřejňováním svých portrétů a ani to vlastně nemá moc smysl. Každý si musí najít svou cestu a svůj způsob komunikace s mnohotvárným přírodním světem oplývajícím nekonečným množstvím paralelních úrovní aneb ať žije pestrost a originalita!
V předchozích letech mi hodně lidí nadávalo, že jim servíruji nepříjemné věci včetně „potřeby vlastní hloubkové očisty“. Byl to hlavně protest ega, které čulo, že jeho vůdčí pozice je ohrožena a snažilo se radikálně přejít do protiofenzívy. Poslední dobou mám ale pocit, že se mi daří potkávat čím dál víc osob, které odhazují egoistické prvky této společnosti v dál a začínají v sobě probouzet jemnější vzorce vyciťování vůči okolnímu světu. Nemám v tom žádná osobní přání ani nejsem závislý na výsledku, ale tohle mě opravdu těší.
Ale to není všechno. Poslední dobou začínám potkávat i stále více lidí, kteří vědí o chemtrails nebo je toto téma hluboce zaujme. Pokud se podaří, aby určité procento osob v naší populaci propralo svým mozkem a vlastním prožitím klimateroristické metody modulace počasí, odstartuje se tím samovolná řetězová reakce, díky níž se pak tyto informace lavinovitě rozšíří do celé populace. Tenhle „evoluční“ zákon funguje spolehlivě.
Musím zaklepat, ale zatím na sobě nijak vehementně nepociťuji žádné negativní příznaky aktuální, skrytě probíhající chemické války. Ani fyzické ani psychické. Když se mi udělá špatně a cítím se pod psa, vždycky nakonec dospěji k tomu, že prvotní příčinou mého nezáviděníhodného pastavu je moje vlastní temno, které vylezlo na světlo jako horký adept na rychlé vypucování. Již delší dobu s přáteli pozorujeme, že nejlepší podmínky k čištění skýtá poslední dekáda v měsíci, kdy na začátek datumu naskočí číslo dvě (tedy od 20. dne v měsíci). Zato v předchozí dekádě, kdy datum začíná jedničkou, jež stále přenáší energie přebujelého ega, se s pucováním temna nadřeme mnohem víc. Temné vrstvy, ať v našich aurických tělech, nebo na naší planetě, drží mnohem houževnatěji, někdy doslova jak přibité a je docela záhul odloupnout je ke zdárnému rozložení. Zároveň se nám mnohem hůře detekují skryté zálohy temných vrstev, struktur a pokřivených kódů života. Tyto zákeřné temné zálohy mají luciferovci uložené mimo naši planetu (nejčastěji na Orionu, Siriu neboVenuši) a dokáží z nich obnovovat a znovu sem dohrávat některé vrstvy, obaly či kódy, které ve zdejších úrovních pracně vyčistíme. Také – jakoby náhodou – náhle zprotivní někteří naši příbuzní a staví nám do cesty energetické bariéry (klidně i na dálku a samozřejmě pod horlivým vlivem luciferovců). Pokud se k tomu ovšem zadaří hvězdná noc, celá situace je o dost lepší, neboť sem proudí větší množství transformační fotonové energie. Ale nějaký účinný zlepšovák to stejně bude chtít. Nejspíš v tom smyslu, že je potřeba najít základní kód programování a manifestace ega v čísle jedna. Zní to hezky, bude to ale asi pěkná fuška. Úzce s tím souvisí i případ iluzivní „černobílé strategie“ luciferovců v jejich systému „Dobro vs. Zlo“, o níž jsem psal ve svém minulém příspěvku. Od jednoho čtenáře jsem zaznamenal dotaz, zda se jedná „o bílý jin s černým jangem nebo je to naopak“. To mě přimělo k podrobnějšímu energetickému rozboru. Když energeticky stojíme v luciferskému systému „Dobro vs. Zlo“ a vyšleme pozitivní myšlenku nebo energii, má bílou barvu a je jinového charakteru. Luciferovci tuto myšlenku nebo energii okamžitě zachytí ve svém „monitorovacím systému“ a bedlivě na nás zaměří svou pozornost. Sledují naše aktivity a když zjistí, že naše bílé pozitivní myšlenky se dle jich vkusu až přespříliš sjednocují s ostatními a že by to mohlo někde „nežádoucně“ rozhýbat něco ztuhlého a vynést na světlo nějaké nepravosti, okamžitě zahájí temnou jangovou protiofenzívu. Naše úsilí a vynaložená námaha propadne vniveč a luciferovci na nás jako bonus za naši troufalost něco změnit vrhnou temné struktury vyvolávající deprese, smutek a vnitřní strach. To proto, abychom ztráceli vnitřní motivaci s něčím hýbat a usilovat o pokrok.
Pokud vyslovíme radikální bojovou hlášku typu: „Ty chemtrails, to je ale nehoráznost, musí se to už konečně provalit!“ a stojíme přitom oběma nohama v systému „Dobro vs. Zlo“, naše slova se okamžitě zformují do černého jangu, nepříjemně zagresivní a zakrátko na sebe začnou nabalovat podobně agresivní a temné myšlenkové formy z okolí. Původní dobře míněný záměr nám doslova ztemná před očima a smlsne si na něm opět naše staré známé ego. Když jdou dva skalní rozumáři krajinou a diskutují spolu, vše živé od nich utíká na sto honů. Jejich myšlenky a slova plozená egoistickým rozumem se totiž formují do temných jangových energií, které mají povahu ostrých pichláků. Nelítostně se zabodávají do energetických obalů krajiny a příroda má zas o starost navíc, jak se jich zbavit a očistit svá jemnohmotná těla. To všechno patří k „černobílému systému“ lidské iluze. Energie zde neustále kmitá mezi oběma póly sem a tam, bezcílně a bez pokroku a zároveň blokuje důležité transformace k oddělení cizorodých úrovní a temných struktur od přírodního světa. Svět přírodních bytostí, řídících elementů a původních lidských duší je násilím spoutáván ve věku Ryb poznamenaném „zaseknutím“ evolučního vývoje ve staré Atlantidě. Od té doby až do té současné docházelo převážně k tomu, že jak na bytostech, tak i v krajině se na sebe doslova kupily nové a nové temné vrstvy, nic se nerozkládalo ani neřešilo. Cizorodé invazní civilizace byly ovšem luciferovci postaveny do věku Býka, do epochy síly a hojnosti. Byla jim dána funkce panovníků nad hmotou i přírodou a široké možnosti čerpat prostředky z přírodního světa, aniž by se za to museli přírodnímu světu řádně revanšovat. Prostě urvi, co můžeš. Celé této hmoťácké epoše předcházelo násilné uspání gnómů, řídících složek zemského živlu, aby aktivita tektonických desek byla co nejnižší a „neobtěžovala invazní populace a jejich temná sídla“. Není divu, že celý tenhle falešný systém na sobě nese jasně viditelný punc „tot mori“.
Pokud ovšem energeticky stojíme a jednáme v přirozeném systému „Výstavba plus Rozklad“, pro luciferovce jsme prakticky neviditelní a můžeme dělat jakoukoliv pozitivně laděnou kampaň na pomoc přírodě nebo sobě. Práce v systému „Výstavba plus Rozklad“ probíhá v prostředí přátelské spolupráce a formuje se do cyklických kruhů, jež jsou stavebním pilířem evolučního vývoje. Dávání a braní je zde v rovnováze. Klasickým případem kampaně vedené energeticky převážně v přírodním systému „Výstavba plus Rozklad“ je úspěšné prosazení pralesní divočiny na rozsáhlých plochách Bavorského národního parku v 80. letech minulého století. Nejvíce se o to zasloužil bývalý ředitel Bavorského parku Hans Biebelriether, který dokázal koncepci lesní divočiny vybojovat navzdory konzervativním lesníkům a místním obyvatelům vyděšených z hromadného umírání stárnoucích smrků v důsledku masivní kůrovcové kalamity. Ale co bylo nejdůležitější: dokázal svou koncepci samovolného vývoje lesa pod taktovkou přírody úspěšně obhájit před politiky, kteří stáli na klíčových řídících postech. Tomuto energickému lesoochranáři se totiž podařilo velice šikovně a obratně sjednotit sílu všech čtyř přírodních živlů. Chceme-li úspěšně realizovat své cíle v praxi, nejdříve musíme harmonicky sjednotit sílu všech čtyř přírodních živlů, teprve až poté máme zelenou. V Bavorském parku se to podařilo a díky tomu dnes můžeme zažít krásnou skutečnost, že lesní svět ponechaný svému vlastnímu osudu je mnohem zdravější, živější, bohatší a podnětnější než klasická hospodářská kultura.
Abych lépe poznal, zda při své práci omylem „neujíždím“ do luciferského systému „Dobro vs. Zlo“, dohrál jsem si z Kolektivního Vědomí Celku karmický kód, který výrazně urychluje proces zvaný „Příčina – Následek“. Jde v podstatě o zrychlení zpětné vazby na veškerou moji práci. Laicky řečeno: když něco udělám blbě, hned se mi to vrátí jako bumerang, pořádně mě to praští přes nos a já už vím, že je nutné se pokusit o rychlou nápravu. Krom toho každý večer před usnutím prosím své pomocníky, aby mi pomohli detekovat a čistit všechny temné struktury, které nevědomky vznikly při mých pracovních aktivitách a stahují mne do systému „Dobro vs. Zlo“. Zatím se tam vždycky něco našlo, mám ještě hodně co vylepšovat, však nadšení a elánu pro věc je stále dosti.
2. Klimateroristé hodni stachanovců aneb kterak se naše zahrádka změnila v mrazák
Příjemné předjaří v prvním únorovém týdnu nám dlouho nevydrželo. Klimouši se činili se vší vervou, abychom mohli na předjarní romantiku zapomenout. Celé jsme to pečlivě sledovali na satelitních snímcích Google Earth. Na zchlazení a následné vymražení střední Evropy pracovali nejméně čtrnáct dní. Horlivě vyráběli umělé mraky na obou pólech a dále v celé severní Evropě. Se svými chemtrails obdarovali také východní Evropu, hlavně Pobaltí a přilehlé oblasti. Samovolně se tvořící mraky u pobřeží severní Ameriky naopak neustále rozbíjeli a tříštili, nejspíš hlavně haarpováním. Slunečné předjaří v prvním únorovém týdnu bylo provázeno masovými chemickými postřiky oblohy a zjevným zastavováním teplého atlanského proudění. Dne 11. února došlo k vytvoření chemtrailsového pásu, který oddělil Čechy od přísunu teplejšího vzduchu ze západu až jihozápadu a vpustil sem studený proud ze severní Evropy. Celé jsem to sledoval i v předpovědích počasí a postupně mi došlo, že klimateroristi dokáží rozdělit jedno souvislé frontální proudění na dvě a tím vytvářet umělá frontální rozhraní. V případě umělého návratu zimy do střední Evropy nejprve „napomohli“ přetočit proudění ve směru západ – východ na proudění ve směru sever – jih a potom oddělili teplejší proudění vzduchu nad Atlantikem od chladnějšího proudění v severní až severovýchodní Evropě. Tento studený vzduch pak postupně vytlačil teplejší klima v naší republice a postaral se o návrat zimního počasí. Samozřejmě se vším všudy, co patří k umělému vychlazování krajiny. Nechyběla ani inverzní deka z beztvarých modrošedých až šedivých mraků, ani mrazivý východní až severovýchodní vítr, ani plošné haarpování mraků ve vysokých vrstvách atmosféry. Čím prudší byl fučák v přízemních vrstvách atmosféry, tím línější a mrtvější bylo proudění tam nahoře, ve výšinách, kam klimateroristi neustále horlivě sypali další dávky chemických postřiků, ať ve dne či v noci. Mezitím trochu zasněžilo, ale do přírodního sněhu to mělo daleko. Z myšlenkových forem se daly a stále dají vyčíst určité snahy zasněžit naše hraniční hory pro dychtivé lyžaře, vyrobit srážky „na přání“ však zdaleka není tak jednoduché jako vyrobit studenou inverzi. Teplejší vzduch se, dejme tomu, dá vytěsnit násilným proděravěním atmosféry nebo se dá zchladit umělým zakrýváním slunce. Ale vodní potenciál na naší planetě je mnohem stálejší, když do některých oblastí záměrně přidáme srážky, v jiných oblastech jich bude o to méně. A z vývoje počasí na celé naší planetě je patrné, že klimateroristé nedokáží řídit koloběh vodních srážek tak, jak se jim to zrovna hodí do krámu. Vymyká se jim to z rukou: opakované mohutné sněhové bouře u severního pobřeží Ameriky hovoří za vše. Co se vysněžilo tam, to teď chybí v Evropě a nutnost současného umělého dosněžování lyžařských sjezdovek na horských hřebenech Alp i v našich hraničních horách jsou toho dobrým důkazem.
Vidět Sluníčko je už zase pomalu událost roku, jakoby jeho sluneční paprsky patřily na Červený seznam vzácných přírodních úkazů chráněných klimateroristickou vyhláškou č. 666. Když se náhodou chce trochu oteplit, hned přeletí několik letadel a teplota rychle seskočí zpátky pod nulu. Několik předchozích dnů se u nás ale tvořila docela hezká námraza. Když přírodní bytůstky viděly, že z toho propadákového zimního počasíčka nejsme zrovna dvakrát nadšení, schválně nás vodili po mezích a tam nám ukazovaly svá skvostná dílka. S radostí jsme omrkli uschlé lístky na mladém dubu, jejichž okraje byly nádherně lemované krajkou z ledových krystalků a hezky nazdobené větvičky smrků i borovic na okraji lesíka.
Naše zahrádka se během posledních dvou nocí proměňuje v mrazák a ve stodole úspěšně zamrzá naše bio-chemické WC. Poslední dny mám dokonce pocit, jakoby snad naše atmosféra byla uměle chlazená tekutým dusíkem. Přirozeně by se chtělo oteplovat, když tu najednou ovane celou krajinu neskutečně ledový proud vzduchu a rázem se skokově zchladí tak, že mi to odebere většinu tepla z povrchu mého těla. Jakoby mi někdo na chvilku vypnul termoreceptory. S ledovým kontinentálním prouděním od našich východních sousedů to tady ovšem vypadá nadlouho, neboť tvořící se dešťové fronty u západní Evropy jsou pravidelně rozrušovány klimatickými zbraněmi.
Rozhodně se tím ale nenechám otrávit! Jaro stejně přijde, jde tedy jen o to vydržet a nezrezignovat. Sotva jsem na to pomyslel, vybavil se mi v mysli můj dávný život v drsné ruské přírodě u máťušky Volhy. To je ono! Vždyť si v sobě můžu oživit staré dobré kódy pro úspěšné přežití v surově vymrzající krajině a bude to. Život u Volgušky se odehrával v rozkvétajícím absolutismu báťušky cara a vzhledem k tomu, jak to dnes vypadá v naší politice, nebude možná na škodu dohrát si z té „požehnané“ doby také kódy na přežití v hmotné nouzi.
Farmaceutická a lékařská lobby si určitě mne ruce, kolik v tom čertovsky vymraženém počasí přibývá „pacošů“ a jak jdou báječně na odbyt všemožné léky a lektvary všeho druhu. Nám zatím postačí pangamín a navíc jsme s přáteli zjistili zajímavou věc. Měli jsme v plánu objednat si přes internet nějaké bylinkové likéry na posílení imunity. Při jejich okukování a študování najednou cítíme, že informace o jejich léčivých a posilujících účincích se začínají dohrávat do naší aury, a sice podobným způsobem jako při jejich fyzickém užití. To bylo ale překvápko! Získanou sílu jsem použil na vlastní očistu a ještě mi zbyla energie na čištění lobbistického krunýře kolem naší Matičky Země. Právě tenhle krunýř dělá z naší krásné planety malou černou kuličku (viděno jemnohmotným pohledem) vibrující přízemními energiemi agrese, zastrašování a soupeření o hmotné statky či kariéristické pseudoposty.
Svou esej však opět zakončím optimisticky. Po dlouhém tápání a motání se v různých bludných kruzích mi už konečně svitlo v lebce, kam přednostně směrovat energetická čištění naší planety. Teď už vím, že je mám směrovat k Čistému Pravzoru naší planety ležícímu ve světlých výšinách. Pochopil jsem, proč naše planeta tolik stůně a proč má tak malou obranyschopnost a sílu čelit destruktivním aktivitám invazních civilizací. Je to tím, že luciferovci vehementně blokují přirozené spojení Země s jejím Čistým Pravzorem. S jejím ochráncem, pečovatelem a Velkým Léčitelem, který by ji dokázal vcelku rychle a bravurně vykurýrovat ze všech jejích neduhů. Jen mít tu správnou Příležitost… Milá planeto, jsme s tebou a uděláme vše, co bude v našich silách, abychom zdárně odhalili a vymetli všecky zažrané blokády, které ti brání sjednotit tvé síly se svým Čistým Pravzorem.
Blíží se jedenáctá dopoledne a venku svítí sluníčko. Dobré znamení pro Přírodu a všechny přírodomily. Ať žije naše planeta aneb Vivat LION OI!
Příspěvky
