Zážitky z uměle naprogramovaných „Zmrzlíků“
Ještěže máme naše přičinlivé klimouše, jejichž samolibý
rozum nikdy nespí a nezaspal ani dobu tří tradičních „Zmrzlíků“ – totiž
Pankráce, Serváce a Bonifáce. Příroda a naše planeta jsou energeticky i fyzicky
sice už někde dávno jinde, když se však mozky hovící si v lůně ego-virů
rozhodnou ke klimaterorové šikaně krajiny a jejích obyvatel, zarputile se
chápou každé, byť i přežilé příležitosti. A letos k tomu dokonce přidali i malý
bonus, neboť po třídenní pauze mrzlo ještě další dvě noci.
1. Pan Čoudil, vyděšení sousedé a krupobití
Akci „Výroba Zmrzlíků“ jsem podrobně sledoval a myslím si,
že klimoušové se docela nadřeli, než to celé připravili. Do téhle geoinženýrské
žumpy zvané Weather Control (WC) museli opravdu spláchnout nemalé množství
prostředků i energie. Nad námi mohutné sprejovací manévry a obhlídkové kontroly
začmáraného nebe, nad severní Evropou a Grónskem pro změnu výroba „nálevky“ na
pozdější vpuštění vychlazujících proudů od severozápadu. Noční mrazy přicházely
jakoby zezhora, přímým spadem podchlazené masy vzduchu na vegetaci. Zatímco na
volných plochách byla tráva pokrytá hustým povlakem šedostříbrné námrazy, pod
korunami stromů oplývala i za ranního svítání svěže zelenou barvou a po námraze
ani památky.
K tomu všemu známé triky na udržení chladného počasí:
na noc obloha jako vymetená, bez jediného mráčku, hned při ranním kuropění však
vehementní tvorba dekovité našedivělé přikrývky značky Anti-Larisa a ostrých
závanů přízemního větru.
Měli jsme v pohotovosti rozličné pomůcky proti klimoušským
manévrům a po příchodu první nadílky aprílových polohranatých krup jsme se
nekompromisně pustili do radikálního octování. Obloha nad námi začala světlat a
po chvilce ozářily naši krajinu zvídavé paprsky sluníčka. Než jsme se však
nadáli, přiletěl směrem od Plzně hřmotný letoun. Letěl tak nízko, že se nám
zdálo, jakoby se právě chystal přistát na střeše některé z chalup v naší
vísce. Několik sousedů vylákal ten hřmotný zvuk ven a zanedlouho jsme všichni
byli svědky vskutku netradiční příhody. Letoun výhružně zakroužil nad naší
vískou a náhle se mu začalo čoudit ze zadku.
Jedna ze sousedek poděšeně zvolala: „Vždyť on to tady ten
šílenec práškuje!“
Také všichni ostatní hleděli s vytřeštěnýma očima na
„pana Čoudila“, jak krouží nad střechami domků a sype do vzduchu nějaké
šedobílé svinstvo. Náhle se vznesl výše a zmizel směrem k Šumavě.
V tu ránu nad nás připlul těžký mračoun, který předtím pomáhaly octové
výpary držet v povzdálí a vrčení letounu vystřídalo šumění drobných krup.
Byly už alespoň o něco povedenější než ty předchozí - docela hezky zakulacené a
hopkavě odskakovaly od země jako miniaturní pingpongové míčky. Sousedé byli po
téhle „úletové“ příhodě jedno velké ucho, tak jsme zdárně rozšířili naši osvětu,
co se umělé manipulace počasí týče. Že nám k tomu protentokrát zcela
kuriózním způsobem nahrálo geoinženýrské ego zmanipulované nezvládnutými
emocemi, netřeba zdůrazňovat.
2. Profíci z Velké Tajgy
Krom různých akčních experimentíků jsem se snažil vykoumat,
jak bych mohl přírodě napomoci překonat výmrazový klimateror prací s energiemi.
Požádal jsem spřátelené bytůstky na naší zahrádce, aby mi naznačily, které
květiny bych měl před hrozícími mrazíky zakrýt peřičinami. V té
nahaarpované „nálevce“ pod severním pólem sloužící pro záměrné vychlazování
střední Evropy jsem objevil spoustu pomocných astrálních struktur na její
udržování. Také se kolem ní pohybovala řada různých ztemnalých záhrobních
bytostí. Zkusil jsem to všecko radikálně vymést a ukončit existenci všech
pomocných astrálních struktur včetně obřího umrlčího kříže zabodnutého do
původního severního pólu naší planety. Pranic mne nepřekvapilo, že to souviselo
se spoutanými mořskými energiemi, neboť právě ony tvoří na naší planetě nosnou
platformu Života. A čím častěji nahlížím do astrálu, tím více se utvrzuji ve
svém poznání, že zmutované invazácké klony jsou kovaní mistři
v ponižujícím ukřižovávání Přírody a Života po celých široširých
vesmírných soustavách. Zároveň mi však neuniklo, že akční přírodní bytůstky se
už nenechají tak snadno spoutat a zešikanovat jako dříve. Mají za sebou náročný
trénink a umí si dát pozor, aby se nenechaly jen tak pro nic za nic vtáhnout do
pomíjivých emocí iluzivního světa. Pevně setrvávají pod ochranným štítem Univerzální
předlohy přírody, kde nejsou zranitelní vůči temným silám a zkorumpovaným
vesmírným pavládcům. Když jsem jim naznačil, že o tom vím a mám z toho
radost, hned začaly kolem mne vesele tančit.
V jeden ten zmrzlíkový večer, kdy jsem cítil
v kostech, že klimoušové připravují na noc nejdrastičtější výmraz, nebylo
mi zrovna dvakrát do zpěvu. Až do setmění jsem stále něco kutil na zahrádce a
přitom se snažil o usilovné výpucy všech možných temnářských platforem. Rezidua
jsem hned odváděl do očistného ohýnku, kde dýmaly staré peřičiny a vonné stonky
šalvěje. Najednou jsem si povšimnul, že bytůstky kolem mne se nějak
tajnůstkářsky chichotají. Už jsem jim s tím vším nejspíš k smíchu…
Náhle zaslechnu příjemně zvonivý hlásek jedné z nich: „Nic
se neboj a jdi klidně spát, všecko dobře dopadne.“ Tak jsem je poslechnul,
stejně mi už nic moudrého nenapadalo.
Ráno se probudím a radostí se mi tají dech. Na zahrádce je
všecko v pořádku. K večeru, za praskotu nového akčního ohýnku,
začínám celým svým srdcem vnímat, co všechno se odehrálo oné mrazivé noci, jíž
jsem se tak obával. Stávám se svědkem „Malého Zázraku“.
Před mýma očima vyvstává obraz stmívající se krajiny. Skrze
zářící bránu přicházejí nekonečné zástupy rozveselených bytůstek. Mají na sobě
pestré oblečení připomínající selské kroje, v hlavách krásně vyzdobené
čelenky a v rukou drží hůlky s barevnými kamínky. Nad nimi se láskyplně
vznášejí veliké sněžné bytosti oděné do bělostných šatů posetých nádherně
tvarovanými sněhovými vločkami. Do celého tohoto velkolepého průvodu vyhrává
svižná hudba na motivy klasického ruského folklóru a já už vím, že nám přišly
na pomoc činorodé bytůstky z Překrásné sibiřské tajgy. Se zatajeným dechem
sleduji, co se bude dít dále a v uších mi zní veselá písnička o šumících břízách
a horském zurčícím potůčku. Sněžné bytosti se drží za ruce a vytvářejí jemnou
pavučinku s vějířky a varhánky, které vyhlazují vibrace ostře drnčících
haarpových ladiček naprogramovaných k umělým výmrazům.
Bytůstky v pestrobarevných krojích tančí v kruzích
nad stromy i květinami a přitom rozverně žertují s „místňáky“. Záhy je nakazí
svou nespoutanou radostí ze života a po chvilce se celá zahrádka i sousední
louka ocitají ve víru bujarého tanečního veselí. Už chápu, proč jsou bytůstky
z tajgy tak veselé a rozverné. Mají náročný úkol neustále oživovat a
rozveselovat zádumčivou severskou krajinu, aby se v ní udržel potřebný
pohyb a koloběh Života. A sibiřští profíci, kteří teď točí s naší
zahrádkou, opravdu dokáží veledivy. Vidím tu party velmi jemných a něžných bytůstek,
které si pohrávají s „lehkými“ výstavbovými energiemi a tkají z nich
hedvábné závoje zjemňující mrazivé klima v celé krajině. A pak tu vidím
také úderné party razantních bytostí, jejichž povoláním je náročný rozklad
zhutnělých energií. Na hlavičkách se jim třpytí jasně plápolavé plamínky, jimiž
dokáží rozpohybovat a rozplést i velmi hutná a proklatě zauzlovaná energetická
vlákna. Nad všemi pracovními partami přeletují akční bytosti zabalené do
velikých ohnivých koulí, bedlivě střeží široširé okolí a bleskově odrážejí
každý nepřátelský útok temnářských entit. Zkrátka taková místní policejní
jednotka.
Melodická hudba vyhrávající na celé kolo nádherně navozuje
atmosféru probouzejícího se předjaří na daleké Sibiři. Ostré mrazové vibrace
jsou vyhlazovány jemnými květinovými energiemi. Krajina je poseta
společenstvími něžných namodralých zvonků, které mistrovsky vyrovnávají
energetické disharmonie mezi hmotnou a astrální úrovní. Nad zvonky se to hemží
malými skřítčími hudebníčky. Drží v rukou hůlky s barevnými kamínky a
pod jejich drobnýma ručkama vzkvétá jemně laděná lyrická zvonkohra. Nevycházím
z úžasu, ten hlavní zážitek na mne však teprve ještě čeká. Ke zvonkohře se
náhle přidávají rytmické bubínky, na které vášnivě hrají celé party ohňových
bytůstek. Svižná hudba harmonicky nabíjí auru krajiny a všechny kvítky i
lístečky, jimž hrozí namrznutí, dostávají novou sílu odolávat. Na styčné
hranici astrálu a hmotné úrovně jakoby dochází k návratu některých
časových událostí. Jemnohmotně namrzlá rostlinná tkáň, jíž už už hrozí fyzické
poškození, náhle regeneruje a navrací se do původního stavu před výmrazem.
Žasnu nad uměním přírodních bytůstek z Velké Tajgy a na rozloučenou je
zahrnuji svými vřelými díky a radostným dojetím. Nemohu samozřejmě opomenout ani
naše milé místňáčky, však se také činili ostošest.
3. Malý dodatek na závěr
Už jsem byl svědkem mnoha zvídavých dotazů, jak navázat
přátelskou komunikaci se světem Přírodních bytostí a dorozumívat se
s nimi. Čím dál víc zjišťuji, že není potřeba k tomu pěstovat žádné
speciální duchovní praktiky, ty spíše přitahují různé astrální vtipálky a
šprýmaře. Ze všeho nejlepší je prostě vypnout rozumové mozkové buňky a dát se
do radostné práce s přírodou. Sázet stromky, pečovat o zahrádku, stavět
zídku nebo si třeba hodit týdenní partyzánský pobyt v lese.
P.S. Říká se, že jeden obraz vydá za tisíc slov. A protože
některé ty krásné astrální výtvory tajgových bytůstek vypadají podobně jako
některé hmotné přírodniny kolem nás, přidávám dvě fotky s popisky, ať
z toho taky něco máte. Autorem fotografií je můj kamarád Nemo.
Tak třeba ony vějířky s láskou tvořené sněžnými
bytostmi na tlumení mrazových závanů dosti věrně připomínají mladé plodnice
dřevokazné houby klanolístky:
A ty nádherné namodralé zvonečky jakoby z oka vypadly
něžným kvítkům hyacintovce, který právě v plné parádě rozkvetl na naší
zahrádce: