1. Spálená
kukuřice i ratolístky mladých dřevin
Ještě teďka se
vzpamatovávám z dvoudenních paralyzujících výpeků,
kterými zavařili klimoušové naši malebnou českou krajinu na
začátku třetí srpnové dekády. Naše stinná zahrádka to přežila
celkem v klídku, když jsem ale po několika dnech zavítal
v rámci jedné terénní výpravy do Plzeňské kotliny, čekaly
mne tam šokující objevy.
Poblíž Zbůchu, nad
mělkým údolíčkem s rybníkem, se mi naskytl netradiční
pohled na jižně exponované pole se zcela spálenou kukuřicí (viz
foto 1). Slunce tady snad muselo pražit jak na poušti.
Nedaleko Stoda, na
výslunném svahu pod tratí, který samovolně zarůstá náletem
dřevin a křovin, mne čekalo další neveselé překvápko. Trnky
byly na některých místech již zcela holé a zbylé lístky měly
nažloutlou barvu jako na podzim (viz foto 2). Podobně zažloutlé
byly i keře šípku. Listy mladých hlohů se pro změnu zbarvily do
oranžova a postupně opadávaly z trnitých větviček. Nejhůře
na tom byly mladé ratolístky jasanů. Silně popálené listy
chytly tmavošedou barvu a byly celé zkroucené. Spálenou vegetaci
hostily i okolní travní plácky s výskytem teplomilných
trav, které jsou od přírody celkem slušně vybaveny tuhými
kožovitými listy, jimiž úspěšně vzdorují horkému letnímu
slunci. Nedávnému uměle zchystanému smažícímu ataku však
podlehly se vším všudy.
Další mé kroky vedly
do okolí Konstantinových Lázní. V malebných hluboce
zaříznutých údolích jsem se vícekrát pozastavil nad vyschlými
koryty drobnějších vodotečí. Ve větších potocích jako je
Hadovka nebo Úterský potok tekla líně po dně koryta troška
vody, místy s podivně bělavým zákalem. Celá krajina
očividně žíznila, což ještě umocňoval od slunka rozpálený
tmavý podklad s převahou vyvřelých hornin. Proto mne ani
nepřekvapilo, že ohňové energie byly výrazně přebujelé a
chvílemi vystřelovaly do krajiny velmi ostré impulsy.
Nakonec jsem přece jen
zaznamenal alespoň jeden pozitivní efekt těchto uměle vyrobených
arcitropických výpeků. Pomohly vytáhnout na světlo další
zašité temnářské vrstvy k akčním výpucům. Neuniklo mi,
že právě v krajině kolem Konstantinek se to projevilo
aktivním astrálním soptěním na všech čedičových kopcích,
které dříve bývaly sopkami - včetně trampíky hojně
navštěvované Vlčí hory. Astrálně soptily také „Švihovské
hvozdy“, zejména Tuhošť a Běleč u Švihova. Reziduí z téhle
sopečné akce bylo samozřejmě přehršel, akční bytůstky živlu
ohně však vydatně pomohly s výpucy.
2. Randálem proti
klimabouřce
Pozorným sledovatelům
klimateroristických aktivit jistě neuniklo, že čím dál víc
umělých ataků přichází po setmění. Místo toho, aby se
krajina zklidnila a odpočinula si od zátěže hlučného a jinak
náročného dne, přicházejí bouře přeplněné technickými
blesky a hromy, prudké lijáky nebo hysterické poryvy větru. Během
posledních dvou let jsem si zkusil naprogramovat svou intuici tak,
abych se vzbudil vždy zavčasu a mohl podniknout opatření na
ochranu naší zahrádky před klimoušskými ataky.
Nedávno mne před
čtvrtou hodinou ranní probudilo slabé hřmění. Vyskočil jsem
z postele a začal připravovat časnou snídani. Pro sebe silný
bílý čaj s ginkgem, pro horlivé klimouše neméně silnou
octovou polévku. Přitom jsem zkusil vyhodit astrální technické
nástavby ze všech vysílačů v našich Opičích horách a
zneutralizovat uměle napolarizované energie všech čtyř
základních přírodních živlů.
Jakmile bylo
naoctováno, jakoby náhodou se spustil přízemní vítr
rozfoukávající octové anionty na všechny strany. Tohle se mi
poslední dobou děje docela často. Vypadá to, že klimoušové
mají na vysílačích nainstalované bezvrtulové větráky a
jakmile si někdo snaží vylepšit kladně přebité klima octem,
nejpozději do půl hodiny „zapnou“ technický vítr na rozehnání
octových výparů. Občas toho využívám k záměrnému vyprovokování
chladivých závanů větru v horkých dusných dnech (:-))))))
Ale zpět k časné
ranní bouřce. Hnala se k nám opravdu velkým kvaltem. Octové
výpary byly rozháněny profuky technického větru, což tedy
zkusit plašení bouřky randálem? Už delší dobu mám takové
tůšo, že klimoušové randál v krajině moc nemusí (hlavně
bubnování), velmi často jim totiž narušuje až boří tu jejich
slavnou umělou plazmičku v nebesích. A když se hroutí
plazma, pak se rozpadají i jejich uměle naprogramované vzduchové
proudy a baryové mraky. Asi nebude náhoda, že v letošním
roce bývá hodně venkovních letních koncertů sabotováno lijáky,
větry a prudkými bouřemi.
Přemýšlel jsem, jak
rychle zpunktovat pořádný randál proti kvapem se blížící
bouřce. Nakonec jsem sáhl do našeho předpotopního kredence,
vytáhl tamodtud dvě velké kovové poklice a pospíchal s nimi
po louce k nedalekému lesíku. Rychle jsem vyhledal závětrné
místo a tloukl poklicemi o sebe, co mi síly stačily. Docela mi při
tom rambajzu zaléhaly uši. V pozadí, jakoby v mlhavém
oparu, jsem svým astrálním zrakem zahlédnul známé postavičky –
hlavní korumpáče ze zdejšího Vesmírného orchestru. „Užijte
si tu muziku,“ povídám jim se smíchem. „Stejně dobře vím o
tom, že vy dokážete hrát akorát falešnou notu, aby tady líp
bujel svět temnářů. To by vám šlo, nastrkovat místo sebe
hologramy iluminátů a sami vysedávat na své teplé židli a
tvářit se přitom jak svatouškové á la My nic, my muzikanti.
Jenže ono se stejně nakonec provalí, co jste zač! Domluvil jsem.“
Juknu na nebe a vidím,
že technicky rozzuřená bouřka trochu ztratila na síle. Přidalo
mi to optimismu pro další hudební kousek. Samozřejmě jsem ho
nezapomněl obohatit o neutralizaci živelných energií.
Bouřka se nakonec
vcelku rychle přehnala a trochu při ní sprchlo. Do sudů se
doplnila voda na zálivku zahrádky. Sice chemická, ale když se do
ní nakape citrónová šťáva, kytičky i stromy ji přijmou celkem
vstřícně.
3. Netradiční
umělecká díla coby odrušovače haarpových vln
Před několika týdny
se mi přihodilo, že jsem po delší době navštívil Klatovy,
město, jež bývá právem nazýváno „Bránou Šumavy“. Proti
městskému elektrosmogu jsem se vybavil starým mosazným klíčem a
silným kulovitým magnetem ze starého reproduktoru.
Již při sestupu
Plánickou ulicí k náměstí Přemysla Otakara II. jsem
zaznamenal přívaly příjemné energie nabité aktivním
elektromagnetismem. To si tedy nechám líbit, pomyslel jsem si
radostně. Ale odkud přichází ten kouzelný zdroj příjemně
harmonizující energie? Rozluštění přišlo záhy. Před
Hostašovými sady jsem zahlédnul upoutávku na výstavu uměleckých
děl od Lukáše Raise. Již z dřívější doby vím, že
tento umělec se specializuje na tvoření železných soch aj.
uměleckých děl svařováním odpadních kovových materiálů.
Okouknout je můžete např. na této webové stránce:
A teď mám jeden
ze zdařilých výtvorů Lukáše Raise přímo před sebou:
vesele se tu vyjímá na zeleném trávníčku, zatímco v pozadí
tiše odpočívají zbytky dávného kamenného opevnění města
zdobeného popínavým loubincem. Netradiční kovové dílko tady
pěkně nenápadně odrušuje destruktivní haarpové vlny jdoucí
snad až odněkud z bavorského Javoru, z oné známé
siluety dvojhlavého kopce, jehož vyšší vrchol je poskvrněn a
zneuctěn obřím vojenským vysílačem.
Než jsem se nadál,
občerstvila mne svěží elektromagnetická síla z umně
propletených kovových trubek a vesele se mi pokračovalo v mé
další cestě, která obnášela i návštěvu několika úřadů.
Tentokrát to na nich nebývale dobře odsejpalo. Kolik nezdarů a
karambolů by se nám asi vyhnulo, kdyby nebylo naše prostředí
neustále násilně polarizováno do konfliktů a chaosu haarpovými
zbraněmi? Už je mi ale jasné, že nostalgické vzdychání,
fňukání nebo hudrování na nepřízeň osudu je mi houby platné.
Vždyť se tady nabízí zajímavá možnost využít ztížené
pracovní podmínky k houževnatému překonávání překážek.
A čím pozorněji sleduji stávající dění na naší zatím ještě
aspoň zčásti Zelené planetě, tím víc nebývám dojmu, že
tohle je vlastně jakési „praktické cvičiště“ před hlavním
Velkým bojem s temnáři.
P. S. Orgonet:
Díky, Aoliane! Ty výpaly, nemyslíš, že by mohly být způsobeny haarpovým zahříváním a vysoušením půdy, spíše než sluncem? Nebo spíš kombinací obojího? Mám občas v přírodě dojem, že na některých místech je půda divně teplá ... a umělé vypařování taky probíhá bodově ...
Update Aolian 3. 9. 2012:
Update Aolian 3. 9. 2012:
Díky všem za odezvu na můj článek. Nemám zatím ujasněné všecky věci týkající se výroby umělých výpeků přes HAARPy. Už v září 2009 jsem ale zaznamenal stav, kdy se po prudkém lijáku intenzivně vyčistila atmosféra od smogu a poté začalo do krajiny prudce pražit slunce. Tam nahoře, ve stratosféře, musel být propastný nedostatek ozónu. A zjevně ho stále ubývá, nejspíše intenzivním působením klimatických zbraní. Klimoušové se jich rozhodně nemíní vzdát, to budou raději dělat v astmosféře deku z chemtrails, vodní páry a smogu, aby to tady všecko nesežehly sluneční paprsky peroucí sem smažící energii přes ozónové díry.
Jejich srpnové smažící výpeky byly zřejmě do určité míry také experimenty, jak se dokáže naše planeta vyrovnávat s deficitem stratosférického ozónu. Vzpomínám si, že v době výpeků jsem každé ráno při vyjasněné obloze cítil silně "zjonizovaný" vzduch podobný tomu, který vychází z naší UV lampy produkující tzv. "tvrdé uvécéčko" (UVC záření).
Vzkazík pro čtenáře z Poleňky: vůbec se Vám nedivím, že se tam cítíte dobře, na Chudenicku jsou obecně velmi příjemné a harmonizující energie. Občas jezdím pracovat s energiemi na Bolfánek a do bývalého vojenského prostoru u Poleně, kde je nyní nádherná přírodní Divočina.
Co se týče hlavního boje s temnáři, zatím je vše pouze v přípravné fázi. Už nyní je ale jasné, že hlavním motivem je postupné odseparování iluze od reálných úrovní Života. Vůbec to není o nenávisti ani se to netýká boje v rámci umělého systému Dobro vs. Zlo. Jde o boj, který je zacílený na a) osvobození klíčových spoutaných Bytostí Života, b) nápravu a ozdravení důležitých energetických systémů včetně Fontány Života, Plamene Života, Velké Lorety apod., c) výpuc všech destruktivních starých astrálních vrstev, neboť na starých prohnilých základech nelze postavit nové stabilní obydlí s harmonickými energiemi (a bráničů, kteří to chtějí udržet v zakonzervovaném humus-stavu je přehršel), d) likvidaci všech klíčových temnářských středisek se sabotéry pokrokových transformací. Zvláště poslední bod je naprosto klíčový, neboť jen ztěží nastolíme láskyplný mír, pokud budeme mít za zády sabotéry, kteří nám neustále budou házet klacky pod nohy a rozvářet všechny vztahy do konfliktů. Určitě o tom podrobněji napíšu ve svých dalších článcích, momentálně mám ale hoňku v práci. Vynikající inspirací, jak takový prakticky zaměřený boj probíhá, je sci-fi seriál Star Trek. Je tam velice pěknou a zároveň srozumitelnou i humornou formou podáno obrovské množství situací, s nimiž se potýká právě tento vesmír.