16. února 2012

Ken Robinson o našem vzdělávání

V únorovém vydání ET TV hovoří Eckhart Tolle s Kenem Robinsonem. Je to velmi známý světový odborník na vzdělávání ... tak se dívám, zda se o něm ví u nás, a tu je jedna z jeho přednášek. Zajímavé! Doufám, že předznamenává počátek všeobecných změn - změna vzdělávání je stejně naléhavá jako ostatní oblasti. 
Současný proces vyučování na jakýchkoli školách je opravdu nesnesitelný, lituju všechny děti, co do něj musejí vstupovat. Přitom není nic krásnějšího než se vzdělávat - ale v podmínkách státně školního "teroru" to prostě nejde ...
(Ken Robinson, to je něco jako náš Komenský. Ken navrhuje učení pomocí divadla - ale to náš Komenský dělal už před 400 lety ve svém projektu schola ludus (:-)))

Převzato: http://www.seaplanet.eu/index.php/souvislosti/vzdlavani/288-ken-robinson-o-naem-hloupem-vzdlavani

Hloupé trendy ve vzdělávání

S humornou nadsázkou o ubohosti školských systémů a hloupých trendech ve vzdělávání dětí. To je, stručně řečeno, skvělá prezentace Kena Robinsona o současných trendech ve školství a vzdělávání. Rozhodně se zasmějete nad vtipnými bonmoty, ale ještě více vás zamrazí, pokud se zamyslíte nad tím, o čem Ken Robinson mluvil. A na závěr jedna z myšlenek: Kdyby na celé planetě zmizel hmyz, do 50 let by zmizel život. Kdyby na celé planetě zmizel člověk, svět by znovu začal rozkvétat.

Prezentace se konala v rámci Konference TED (Technology, Entertainment, Design)
Největší géniové a špičky z různých oborů dostávají 20 minut prostoru, aby promluvili ke světu. TED - koncentrovaná esence lidské inteligence, představivosti a excelence.

Další videa (české titulky): Mozek a jeho obdivuhodné schopnosti podle Jill Taylor



Záznam přednášky:

Dobré ráno. Jak se máte? Zatím to tu bylo skvělé, ne? Celá tahle akce mě naprosto dostala. Vlastně jsem už na odchodu. (Smích) Tři témata, pokud se nemýlím, zaznívají na této konferenci, která se vztahují k tomu, o čem bych chtěl mluvit. Prvním tématem jsou ony výjimečné důkazy lidské kreativity ve všech prezentacích, které jsme tu viděli, a ve všech zde přítomných. Ta její rozmanitost a rozsah. Druhé téma souvisí se skutečností, že nás kreativita dostala někam, kde nemáme ponětí, jaký bude další vývoj, jaká bude budoucnost. Prostě nevíme, jak se tohle může vyvinout.

Já se zajímám o vzdělávání. Vlastně zjišťuji, že o vzdělávání se zajímají všichni. Co vy? Tato skutečnost mi přijde velmi zajímavá. Když jste na nějaké slavnostní večeři a řeknete, že pracujete ve školství... i když, pokud pracujete ve školství, tak na slavnostních večeřích nejste často. (Smích) Nikdo vás nezve. A překvapivě vás nikdy nepozvou dvakrát. To vážně nechápu. Ale pokud tam jste a někomu řeknete, však víte, někdo se zeptá: „Co děláte?“ a vy řeknete, že pracujete ve školství, uvidíte, jak zblednou. Hlavou se jim honí: „Ach Bože, proč zrovna já? Můj jediný volný večer za celý týden a takhle dopadnu.“ (Smích) Ale pokud se zeptáte na jejich vzdělání, chytnou se vás a už nepustí. Protože vzdělání je jedna z věcí, která se lidí hluboce dotýká, nemám pravdu? Podobně jako náboženství, peníze a další věci. Velmi se zajímám o vzdělávání a myslím si, že to platí pro každého z nás. Pro nás všechny je vzdělání nesmírně důležité, zčásti proto, že právě vzdělání nás má posunout do oné budoucnosti, kterou si nyní ani neumíme představit. Když se nad tím zamyslíte, děti, které začnou tento rok chodit do školy, půjdou do důchodu v roce 2065. Nikdo dnes nemá ponětí, navzdory vší té odbornosti, která tu byla na odiv během uplynulých 4 dnů, jak bude svět vypadat za pět let. A i přesto máme děti vzdělávat tak, aby se v něm neztratily. Ta nepředvídatelnost je podle mě zcela mimořádná.

No a třetí téma pak tvoří skutečnost, že jsme se všichni shodli na tom, že děti disponují zcela mimořádnými schopnostmi, hlavně pokud jde o inovaci. Sirena včera večer byla ohromující, že ano? Jen pozorovat, co všechno dokáže. Ona je výjimečná, ale nemyslím si, abych tak řekl, že je výjimečná v kontextu dětských schopností. Je to zkrátka osoba s mimořádným odhodláním, která našla své nadání. A já tvrdím, že všechny děti mají ohromná nadání. A my jimi zcela nemilosrdně mrháme. Takže já chci hovořit o vzdělávání a chci hovořit o kreativitě. Jsem přesvědčen, že kreativita je nyní ve vzdělávání stejně důležitá jako gramotnost a měli bychom k ní přistupovat se stejnou vážností. (Potlesk) Děkuji. Tak to bylo asi všechno. Děkuji vám mnohokrát. (Smích) Takže zbývá 15 minut. Nuže, narodil jsem se... ne. (Smích)

Nedávno jsem slyšel skvělý příběh, strašně rád ho vyprávím, o malé holčičce na hodině kreslení. Bylo jí šest a seděla úplně vzadu a kreslila. Její učitelka říkala, že tato holčička sotvakdy dávala pozor, ale na hodině kreslení pozorná byla. Učitelka tím byla tak překvapena, že za ní přišla a zeptala se: „Co to kreslíš?“ A holčička odpověděla: „Kreslím obrázek Boha.“ A učitelka na to: „Ale nikdo přece neví, jak Bůh vypadá.“ Načež holčička odpověděla: „Za chviličku už budou vědět.“ (Smích)

Když byly mému synovi v Anglii čtyři roky... popravdě čtyři mu byly vlastně všude. (Smích) Striktně vzato, kamkoliv šel, byly mu v tom roce čtyři roky. Hrál ve scénce „O zrození Páně“. Pamatujete si ten příběh? Ne vážně, byl to trhák. Byl to velký příběh. Mel Gibson natočil pokračování. Možná jste to viděli: „Zrození II“. Ale James dostal roli Josefa, z čehož jsme byli zcela u vytržení. Pokládali jsme to za jednu z hlavních rolí. Bylo to tam zaplněno fanoušky v tričkách: „James Robinson JE Josef!“ (Smích) Nemusel v té hře mluvit, ale určitě znáte ten kousek, kdy přicházejí tři králové. Přijdou a nesou dary. Přinášejí zlato, kadidlo a myrhu. A to se opravdu stalo. Seděli jsme tam a myslím, že jenom spletli pořadí, protože jsme pak s tím malým klukem mluvili a ptali se: „Seš s tím spokojen?“ A on řekl: „Jo, proč, bylo to špatně?“ Jen se prohodili, to bylo celé. Zkrátka, ti tři kluci přišli, čtyřletí s utěrkami na hlavě, položili krabičky s dary na zem a první z nich řekl: „Přináším ti zlato.“ A druhý řekl: „Já ti přináším myrhu.“ A ten třetí řekl: „Tohle posílá Frank.“ (Smích)

Tyto věci mají jedno společné. Děti se nebojí zkusit štěstí. Když nevědí, tak to zkusí. Nemám pravdu? Ony se nebojí chybovat. Tím samozřejmě nechci říci, že chybovat je to samé jako být kreativní. Co však víme je, že když nejste připraveni chybovat, nikdy nepřijdete s ničím originálním. Když nejste připraveni chybovat. A tou dobou, kdy se z nich stanou dospělí, většina dětí už tu schopnost nemá. Naučí se děsit se chyb. A mimochodem, tímto způsobem provozujeme naše podniky. Stigmatizujeme chyby. A v dnešní době provozujeme i národní vzdělávací systémy, ve kterých chyby jsou tím nejhorším, čeho se můžete dopustit. A výsledkem je, že vzděláním zbavujeme lidi jejich tvůrčích schopností. Picasso jednou řekl, že všechny děti jsou rození umělci. Problémem je zůstat umělcem i v průběhu dospívání. A tomuto věřím z celého srdce: Ke kreativitě věkem nedospíváme, my kreativitě odrůstáme. Nebo přesněji, vzdělání nás postupně zbavuje kreativity. A proč tomu tak je?

Kromě posledních asi pěti let jsem žil ve Stratfordu nad Avonem. Přestěhovali jsme se ze Stradfordu do Los Angeles. Dokážete si asi představit, jak hladký přesun to byl. (Smích) Vlastně jsme žili v obci zvané Snitterfield, hned za Stratfordem, což je místo, kde se narodil Shakespearův otec. Jste zaskočeni novou myšlenkou? Já jsem byl. Většinou si nepředstavujete Shakespeara jako někoho, kdo měl otce, že ne? Nebo ano? Protože si Shakespeara nepředstavujete jako dítě, nebo snad ano? Shakespeare v sedmi letech? Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Chci říct, někdy mu bylo sedm. A byl v něčí hodině angličtiny, no ne? Jak otravné to muselo být? (Smích) „Musíš se víc snažit.“ Byl posílán otcem do postele ... otec na Shakespeara: „Jdi do postele a hned.“, anebo na Williama Shakespeara: „A polož tu tužku. A přestaň už tak divně mluvit. Všechny akorát mateš.“ (Smích)

No nic, přestěhovali jsme se tedy ze Stratfordu do Los Angeles a ještě jsem chtěl vlastně něco říci k tomu přesunu. Můj syn se nechtěl stěhovat. Mám dvě děti. Jemu je nyní 21, mé dceři je 16. Syn nechtěl do Los Angeles. Miloval to tam, ale přítelkyni měl v Anglii. Byla to ta pravá na celý život, Sarah. Znal ji měsíc. Pozor, to už stihli čtvrté výročí, protože to je dlouhá doba, když vám je 16. Takže v letadle byl poněkud rozčarovaný a řekl: „Už nikdy nenajdu holku jako byla Sarah.“ A upřímně, nás to celkem potěšilo, neboť ona byla tím hlavním důvodem, proč jsme se stěhovali ze země. (Smích)

Ale něco vás udeří, když se přestěhujete do Ameriky, a když cestujete po světě: každý vzdělávací systém na Zemi má stejnou hierarchii předmětů. Úplně každý. Nezáleží na tom, kam se podíváte. Hádali byste, že tomu bude jinak, ale není. Na vrcholu jsou matematika a jazyky, pak humanitní předměty a úplně dole je umění. Všude na Zemi. A téměř v každém systému, navíc existuje hierarchie v rámci umění. Výtvarné umění a hudba jsou ve školách většinou stavěny výše než drama a tanec. Na téhle planetě není jediný vzdělávací systém, který by každý den děti vedl k tanci tak, jak je učíme matematiku. Proč? Proč ne? Myslím si, že toto je důležité. Myslím si, že matematika je velmi důležitá, ale stejně tak je tanec. Děti tancují neustále, když je jim to umožněno, a my všichni taky. My všichni máme těla, nebo ne? Unikla mi nějaká přednáška? (Smích) Pravdou je, že co se děje je, že jak děti vyrůstají, začínáme je postupně vzdělávat od pasu nahoru. A pak se zaměříme na jejich hlavy. A více na jednu polovinu.

Pokud byste se měli podívat na vzdělávání jako mimozemšťané a říci k čemu slouží veřejné vzdělávání, myslím, že byste museli dospět k závěru, při pohledu na výsledky, kdo je v tom úspěšný kdo dělá vše, co má, kdo slízne všechnu smetanu, kdo jsou vítězové, myslím, že byste museli dospět k závěru, ze celý smysl veřejného vzdělávání na celém světě je produkovat univerzitní profesory. Nebo není? Oni jsou těmi, kdo z toho vypadnou úplně nahoře. A já sám jsem býval jedním z nich, takže... (Smích) A já mám univerzitní profesory rád, jenže... Neměli bychom je vystavovat jako nejvyšší laťku všeho lidského úspěchu. Jsou pouze formou života, jinou formou života. Ale jsou tak trochu podivní, a tohle říkám z náklonnosti k nim. Z vlastní zkušenosti vím, že na profesorech je cosi zvláštního. Ne všichni, ale typicky, žijí ve svých hlavách. Žijí tam nahoře a více v jedné polovině. Jsou odděleni od svých těl, tak nějak doslova. Hledí na svá těla jako na způsob přepravy svých hlav, nebo ne? (Smích) Je to způsob, jak dostat své hlavy na schůzky. Mimochodem, pokud chcete opravdový důkaz mimotělních zážitků, zúčastněte se domácí konference zkušených akademiků a zaskočte na diskotéku během závěrečného večera. (Smích) A tam to uvidíte, dospělí muži a ženy svíjející se nekontrolovatelně mimo rytmus, vyčkávající až to skončí, aby mohli jít domů a napsat o tom vědecký článek.

Náš vzdělávací systém je založen na myšlence akademických schopností. A je k tomu i důvod. Celý systém byl vytvořen v 19. století, v době, kdy nikde na světě neexistovaly systémy veřejného vzdělávání. Všechny vznikly v důsledku potřeb industrialismu. Takže ta hierarchie stojí na dvou myšlenkách. První, že předměty nejužitečnější pro práci jsou na vrcholu. Sami jste asi byli jako děti ve škole v dobrém úmyslu odrazováni od věcí, které jste měli rádi, kvůli tomu, že by vás nikdy neuživily, kdybyste se jim věnovali. Je to pravda? Nech hudbu být, stejně nebudeš hudebník. Nezabývej se uměním, nebudeš přece umělec. Dobře míněné rady, dnes však naprosto chybné. Celý svět se zmítá v revoluci. A ta druhá je akademická schopnost, která se ve skutečnosti stala pilířem našeho pohledu na inteligenci, protože univerzity navrhly ten systém k obrazu svému. Když se nad tím zamyslíte, celý ten systém veřejného vzdělávání po celém světě je jakýmsi rozvleklým procesem přijímacího řízení na univerzitu. A následkem toho je, že mnoho velmi talentovaných, bystrých, tvůrčích lidí si o sobě myslí, že nejsou ani jedno, protože to, v čem byli ve škole dobří, nebylo doceňováno, nebo to bylo přímo stigmatizováno. A já myslím, že už si nemůžeme dovolit pokračovat dál touto cestou.

V následujících 30 letech, dle odhadů UNESCO, dokončí na celém světě vysokou školu více lidí než od počátku dějin. Více lidí. A to je kombinace všeho, o čem jsme zde mluvili: technologie a jejího transformačního účinku na práci a demografie a té obrovské populační exploze. Najednou, tituly nemají žádnou hodnotu. Není to pravda? V dobách, kdy jsem byl studentem, když jste měli titul, měli jste i práci. A pokud jste práci neměli tak jen proto, že jste ji nechtěli. A upřímně, já ji nechtěl. (Smích) Ale nyní se děti s titulem často vrací domů, aby pokračovaly v hraní počítačových her, protože nyní potřebujete magistra, zatímco dříve stačil bakalář a pro další zaměstnání budete potřebovat doktorát. Je to proces akademické inflace. A to naznačuje, že se celá struktura vzdělávání mění přímo pod našima nohama. Potřebujeme radikálně přehodnotit náš pohled na inteligenci.

O inteligenci víme tři věci. Za prvé, je rozmanitá. O světě přemýšlíme všemi těmi způsoby, jakými ho prožíváme. Přemýšlíme vizuálně, přemýšlíme zvukově, přemýšlíme kinesteticky. Přemýšlíme v abstrakcích, přemýšlíme pohybově. Za druhé, inteligence je dynamická. Když se podíváte na interakce v lidské mozku, jak jsme včera slyšeli v několika prezentacích, inteligence je úžasně interaktivní. Mozek není rozdělen přihrádkami. Naopak, kreativita, kterou definuji jako proces přicházení s originálními nápady, které mají hodnotu, se většinou uskutečňuje prostřednictvím souhry různých disciplín a jejich odlišných pohledů na věc.

Mozek je záměrně... mimochodem, obě poloviny našeho mozku jsou spojeny svazkem nervů nazývaným corpus callosum. Je tlustší u žen. V návaznosti na to, co včera říkala Helen, si myslím, že toto je asi důvod, proč ženy zvládají lépe více činností najednou. Protože v tom jste lepší, nebo ne? Je na to hromada výzkumu, ale já to znám ze své vlastní zkušenosti. Když moje žena doma vaří jídlo, což naštěstí není často. (Smích) Ale však víte, ona dělá... Ne vážně, v některých věcech je dobrá, ale když vaří, víte, telefonuje přitom s lidmi, mluví s dětmi, maluje strop, hned vedle provádí otevřenou operaci srdce. Když já vařím, dveře jsou zavřené, děti jsou pryč, telefon je zavěšen, když přijde žena dovnitř, tak jsem nevrlý. Řeknu jí: „Terry, prosím, snažím se tu usmažit vajíčko. Dej mi pokoj.“ (Smích) Tak mě napadá, určitě znáte tu starou filozofickou otázku, když spadne v lese strom a nikdo to neslyší, stalo se to vůbec? Pamatujete ten starý ořešák? Viděl jsem teď někdy výborné tričko s nápisem: „Když muž v lese řekne, co si myslí a žádná žena ho neslyší, pořád se ještě mýlí?“ (Smích)

A ta třetí vlastnost inteligence je, že je rozdílná. Právě pracuji na nové knize s názvem „The Element“, která vychází ze série rozhovorů s lidmi o tom, jak objevili svůj talent. Jsem fascinován tím, jak ho ti lidé nacházeli. Přiměl mě k tomu vlastně rozhovor s jednou báječnou ženou, o které možná většina lidí nikdy neslyšela. Jmenuje se Gillian Lynne, slyšeli jste on ní? Někteří ano. Je choreografkou a každý zná její dílo. Pracovala na muzikálech „Cats“ a „Fantom opery“. Je báječná. Býval jsem členem rady Královského baletu v Anglii, jak můžete vidět. Zkrátka jsem byl s Gillian jednoho dne na obědě a zeptal se, „Gillian, jak jste se vůbec dostala k tancování?“ Ona odpověděla, že ta cesta byla zajímavá. Když byla ve škole, byla opravdu beznadějná. A ta škola, ve třicátých letech, napsala jejím rodičům: „Myslíme si, že Gillian trpí poruchou učení.“ Nemohla se soustředit, pořád se ošívala. Myslím, že dnes by řekli, že trpí hyperaktivitou (ADHD). Nemyslíte? Ale tehdy byla třicátá léta a hyperaktivita ještě nabyla vynalezena. Tehdy to ještě nebyla dostupná porucha. (Smích) Lidé nevěděli, že by něco takového mohli mít.

Takže ji poslali k psychiatrovi. Byla to místnost vykládaná dubem. A ona tam byla se svou matkou, a tak tam byla dovedena a usazena na židli na konci, a seděla si na rukách celých 20 minut, zatímco ten muž mluvil s její matkou o všech těch problémech, které Gillian měla ve škole. A když to vše probrali, protože vyrušovala, nosila pozdě úkoly, a tak dále, malé osmileté dítě, tak po to všem se ten lékař zvedl a posadil se vedle Gillian a řekl: „Gillian, vyslechl jsem si všechny ty věci, které mi tvá maminka pověděla a nyní si s ní potřebuji promluvit o samotě.“ Řekl: „Počkej tady, budeme brzy zpátky, nebude to trvat dlouho.“ A odešli. Ale jak odcházeli z pokoje, zapnul rádio, které měl na stole. A když opustili místnost, řekl její matce: „Jen stůjte a pozorujte ji.“ A v okamžiku, kdy opustili pokoj, řekla mi, byla na nohou a pohybovala se s hudbou. A tak ji pár minut pozorovali a on se otočil k její matce a povídá: „Paní Lynnová, Gillian není nemocná, ona je tanečnice. Vezměte ji do taneční školy.“

Zeptal jsem se: „A co se stalo?“ A ona řekla: „Poslechla ho. Nedokážu ani vyjádřit, jak úžasné to bylo. Vešli jsme do sálu, který byl plný lidí jako jsem byla já. Lidí, kteří nevydrželi sedět. Lidí, kteří se museli hýbat, aby mohli myslet.“ Kteří se museli hýbat, aby mohli myslet. Nacvičovali balet, tap, jazz, tančili modernu i současný tanec. Nakonec se dostala na pohovor do Královské školy baletu, stala se sólistkou a měla skvělou kariéru v Královském baletu. Nakonec úspěšně dokončila Královskou školu baletu a založila vlastní společnost, Gillian Lynne Dance Company, potkala Andrew Lloyd Webera. Podepsala se pod některé z nejúspěšnějších hudebně-divadelních představení v historii, potěšila miliony lidí, a dnes je multimilionářkou. Někdo jiný by jí býval předepsal prášky a řekl jí, aby se uklidnila.

A teď, myslím -- (Potlesk) To, k čemu myslím, že to směřuje, je následující: Al Gore zde včera večer mluvil o ekologii a o revoluci, kterou odstartovala Rachel Carson. Věřím, že do budoucna je naší jedinou nadějí přijmout nový koncept lidské ekologie, takový, ve kterém začneme přehodnocovat naše chápání rozmanitosti lidských schopností. Náš vzdělávací systém vytěžil naši mysl stejným způsobem, jakým my těžíme ze země - těžíme určitou komoditu. Do budoucna nám však tento přístup již nebude stačit. Musíme se znovu zamyslet nad základními principy, na kterých vzděláváme naše děti. Vzpomínám si na skvělou citaci od Jonase Salka, který řekl: „Kdyby všechen hmyz zmizel ze Země, do 50 let by všechen život na Zemi skončil. Kdyby všechny lidské bytosti zmizely ze Země, do 50 let by všechny formy života bujely.“ A má pravdu.

TED je oslavou daru lidské představivosti. Nyní však musíme dávat pozor, abychom tento dar užili moudře a odvrátili některé z budoucích scénářů, o kterých jsme zde mluvili. A jediným způsobem, jak toho dokázat, je uvědomit si, jak bohaté jsou naše tvůrčí schopnosti a jak velká naděje se skrývá v našich dětech. A naším úkolem je vzdělat celou jejich bytost, aby této budoucnosti mohly čelit. Mimochodem, my se té budoucnosti možná nedožijeme, ale ony ano. A naším úkolem je pomoci jim s tou budoucností nějak naložit. Děkuji vám mnohokrát.

13 komentářů:

  1. Moudrá slova. Díky za překlad.
    N.B.

    OdpovědětVymazat
  2. "Kdyby všechny lidské bytosti zmizely ze Země, do 50 let by všechny formy života bujely.“

    Kdo tomuto věří, je mi ho moc líto.
    Zamyslete se.
    Jestli přijímáte tuto myšlenku, neměli byste si vzít ve jménu planety Země už dávno svůj život??????

    Neposlouchám lidi, kteří říkají tyto věci, ať jsou jejich slova sebevíce líbivá.
    A proč to vlastně říkají?
    Proč tu na této planetě ještě jsou, když tomuto věří???????

    Nebo snad tento pán neví, že úplně každý lidský život, na této planetě, je ve vesmíru velice ceněn????????

    Jistě za ta slova sklidil velký potlesk, největší od přisluhovačů "depopulační politiky".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebuďte směšnej! Bylo to myšleno s nadsázkou! Ta nadsázka znamenala - člověk se chová tak nezodpovědně, že by si planeta bez něj oddechla... Až zas nebudete vědět, podělte se - a někdo vzdělanější Vám to přeloží... JAN

      Vymazat
  3. byl nějaký Jan Amos Komenský a většina českých gangstas si myslí,že to je zelinář za rohem...ale ve světě je jeho výuka velmi vážena...jak svědčí Alfred Strejček a Štěpán Rak..Když ministr školství Petra Buzková se dostala ke korytu,nemeškala a horempádem poslala svého nadějného potomka do francouzské školy..Ale z funkce na protest proti mizerii českého školství nedstoupila....hezky si dvacet let sami sobě vládneme a nějak se nám STÁLE nedaří........

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to smutné zjištění, ale v Čechách musel vždy vládnout cizinec, aby to tu "šlapalo" /viz manželky Přemyslovců ve 12. a 13.stol., Lucemburkové, Habsburkové/. Jinak tu vládla anarchie, zrada, závist a nenávist. A je to tu zas ! Jen aby nám sem Němci skrze EU nedosadili zase nějakého "K.H.Franka"! V.H.Claus to už zjevně na Hradě nezvládá !

      Vymazat
  4. Z praxe: vaše děti učí lidi, mají na to vzdělání. To téměř všichni. Ne všichni na to mají předpoklady. Ne všichni mají potřebný talent a felexibilitu, aby dokázali třeba i nařízený nový směr aplikovat. Nelze mluvit o školství, že je špatné. Ono to školství je postaveno na lidech a dokonce na dvou zásadních frontách (respektive třech, ale úředníky teď vynechám). Děti nejsou na mnohé věci připraveny z prostředí nejzákladnějšího - z rodiny. Učitelé nejsou na mnohé věci připraveni z prostředí: z rodiny (i oni byli dětmi a páchaly se na nich chyby!), ze školy (studium pedag. směru je sice obohaceno o nové trendy - leč ze škatulky 19. století to moc nevybočuje - a i kdyby vybočovalo - stejně to naturel budoucího kantora nepojme - viz předchozí a následující oemezení), ze života (jedou v matrixovém bludném kolečku jako 99% ostatních). A včíl mudrujme! Kdyby to šlo - zázrakem - a do všech kantorů se vtělily andělské duše plně přítomné a konající z všeobjímající lásky - pravděpodobně by nám rostla velmi rychle generace šťastných a svobodných lidí. A ti by mohli matrix změnit. Kéž by ten zázrak nastal. Ale si nenastane. Na druho stranu - ano souhlasím, žactvo potřebuje sebevyjdáření - v tom co je mu vlastní a kde může zažít přirozený úspěch: plně souhlasím, že tanec by mohl pomoci mnohým. Ústup od encylopedického vzdělávání a lpění na M, jazyku atd. pomalu stejně v realitě nastává - díky žactvu, které prostě je jiné a není ochotné (někdo by řekl schopné) se tyto věci učit, jako jsme se učili my. Takže ten proces, jenž navrhuje video, živelně! probíhá. Zatím to skřípe - učitelská část se nechce klasiky vzdát (i když převážně rezignuje), veřejnost tento trend obecně cítí jako úpadek (protože prostě nejsou na jiný systém nastaveni - vždy't znají na nich páchanou klasiku a nic jiného). Jsme v době lámání - přelomové období - a to není snadné. Ale je to nadějné, mnohem více nadějné, než se propadnout do tuhé doby temna či jiných dogmat. Nebo teda čekat na anděly!?

    OdpovědětVymazat
  5. Muj otec rikaval:nevis co za ta "zapadni privilegia"platime. AZ nyni vidim cely OBLUDNY odporny system proti kteremu byl nas totalitni svet chranen "nevedomosti".Das do skolky 2lete dite bez plenek, zdrave a spusobne, a ve 13-ti letech jako v puberte koukas CO se z nej stalo, protoze tve reci ohledne jeho vychovy jsou odpingpongovany stranou nebo jsi znam jako neprispusobivy...

    OdpovědětVymazat
  6. Ken Robinson je skvelý rečník.. videla som jeho "prednášky" na TED Talks, kde hovoril o tom, ako školy a vzdelávací systém zabíja kreativitu v deťoch. Bol úplne skvelý, všetkým doporučujem si tie videá pozrieť na stránkach TED.

    OdpovědětVymazat
  7. Ups, vlastne toto je jedna z jeho TED prednášok :-) Predchádzajúci komentár som zverejnila hneď, ako som videla titulok článku, bez toho, aby som si najskôr pozrela to video.. Ale v každom prípade doporučujem si pozrieť aj ďalšie jeho prednášky a všeobecne videá na stránkach TEDu :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Bol som veľmi prísny na ľudí, sú takí a onakí a nemožní, krutí, zlí... všetko sa ale zmenilo- po vytrvalom práškovaní zhora, vytrvalom otravovaní cez sieť "lekární" (v každom meste je ich viac ako krčiem), vytrvalom stresovaní v práci, kde tempo je niekedy na nevydržanie... po tomto všetkom by sme mali všetci pochopiť, žeby to bolo inak keby toto zmizlo. Niekto im v tej devastácii vytrvalo pomáha. Hnev treba obrátiť úplne iným smerom, nie na masu ľudí. H16
    P.S samozrejme zabudol som- po vytrvalom vymývaní mozgov cez tzv. vzdelávací systém

    OdpovědětVymazat
  9. AnonymníFeb 16, 2012 09:52 AM

    Ale pravdu v tom má ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evropská komise při EU nabádá občany států staré sestavy EU, aby udávali úřadům v Bruselu nevhodné a korupční jednání občanů zemí střední a východní Evropy. Přesně to zapadá do textů Protokolů sionských mudrců, kde je řečeno, že konfidenti, práskači budou režimem a médii vychvalováni před občany jako vlastenci, jako ti, co si zasluhují veřejnou úctu a metály ! Doufám, že už ty globalistické sr.čky někfo konečně někam vypustí, a na Zemi to nebude !
      Proč nejde vymístit tyto zlé lidi a další entity, jako se to stalo kdysi s Drakoniány ? Když chtějí peklo za každou cenu, ať jim Universum vykáže část vesmíru, a izoluje je tam, aby odtud nikdy nikam nemohli ! A pak ať se sežerou navzájem !

      Vymazat
  10. Také sleduji různé přednášky na stránkách TEDu.
    Ráda tam "chodím", stejně jako sem na orgonet. Ken Robinson říká, že o vzdělávání se zajímají všichni.Ne tak docela!Každý o něm dokáže cosi říci.Každý si umí postěžovat a pojmenovat něco z toho co je špatné a nefunkční. Ale to je málo!!! Jako rodič jsem začala více komunikovat s učiteli svých dětí a jako učitelka ZŠ potřebuji od rodičů větší aktivitu!!Lidi,mluvme spolu, chtějme od sebe více a více potom dostaneme.Neujíždějme na pocitech bezmoci.Proč krčit rameny,že se stejně nic nezmění?Po kom máme chtít,aby to za nás změnil?

    OdpovědětVymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, žádné urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností, minimálně 1x denně, proto se nedivte, když se váš komentář třeba neobjeví hned.