Ahoj všichni. Dnes si povíme o tom, jak se odpoutat od chyb.
Chyba je v podstatě něco, co byste si po zpětném uvážení přáli udělat jinak. Chyby se nám stále přemítají v hlavě. Kontrolují nás až do doby, kdy jsme téměř spoutáni. Někdy se ze strachu z budoucích chyb nehneme z místa.
Pro většinu z nás ze západního světa, naše sebeúcta je často vázána s naším výkonem. Když uděláte chybu, jako byste si odečetli kus sebeúcty. To je důvod, proč některé chyby můžou být velmi bolestivé. V perfektním světě by mezi chybou a sebeúctou nebylo žádné spojení, nebo mezi naším výkonem a sebeúctou. Tohle všechno pochází z toho jak jsme jako děti byly stále opravováni za chyby.
Číst celý článek:
http://www.novazem.info/teal-scot-jak-se-odpoutat-od-chyb/
Příspěvky
Jsem čtenářkou toho webu nějaký ten rok a vím, že se zde vyskytují lidé, kteří jsou ve svém duchovním vývoji hodně daleko. Chtěla bych požádat, zda by mi někdo z vás neporadil, proč se mi stále dějí zlé věci, které jsem ale nezavinila . Snažím se žít slušně, pomáhat, kde je třeba, poradit, či utěšit, když to někdo potřebuje, i když samozřejmě nechci tvrdit, že jsem bez chyb, ale s tím, co se mi děje, si poradit neumím. Po 21.12. mám pocit, jakoby se otevřelo peklo. Nedávno měho starého bezproblémového pejska napadl pes velké rasy a málem ho zabil, zcela nečekaně, bezdůvodně. Jeho majitelka se ani nesnažila něco dělat, jen shodou okolností se z toho dostal, ale za cenu šíleného šoku jeho i mého, trvajícího skoro týden. Od té doby s ním chodím ven s obavami, což se nikdy před tím nestalo. Za 10 dní ho napadl, opět zcela bezdůvodně jiný velký pes na jiném místě, majitel opět nehnul ani prstem. Ten velký pes nakonec mého pejska pustil, opět další šok. Druhý den jsem šla okolo jednoho úřadu, před vchodem byly jakési zaschlé, rozmazané exkrementy. Vyšel chlap kolem 50 a začal na mě křičet, že je tam naděláno a že mě i s tím "čoklem" zkope. Dnes jsem, bohužel, potkala majitelku toho prvního psa, který mého napadl a ona na mě začala křičet, že na mě podává trestní oznámení, protože ji prý mezi pejskaři pomlouvám a to je trestné, že prý můj pejsek (8 kg 15 let) napadl jejího 35 kg těžkého a v plné síle jsoucího agresora (který ublížíl již řadě psů a přesto, že se věc řešila i na úřadě, protože tento pes vážně zranil jiné, majitelka a její matka nechávají psa řádit dál a policie i úřady si hrají na mrtvého brouka). Ta osoba se mi ani neomluvila, tvrdila mi drze že ano, a že jsem jí vyhrožovala, a že se mnou policie zatočí. Běžela se psem za mnou a naznačovala, že ho na mě pustí. Nikdo okolo nešel a i kdyby, lidi dnes dělají, že nevidí, neslyší, nepomohou. Chápete tu zrůdnost, agresor vyhrožuje oběti, kde to proboha jsme? Bylo by toho ještě víc, ale toto myslím je dostatečně vypovídající. Opravdu nevím, jak dál, obávám se, že příště mě už snad někdo zmlátí nebo zabije, je mi zle. PS: prosila jsem vyšší síly o pomoc, ale žádná odezva, zlé věci se mi ději dál. Sophie
OdpovědětVymazatZkusím odpovědět podle toho co vím. Taky pozoruji, že si hodně lidí neví v této době rady sami ze sebou. Proto ubližují a kopou kolem sebe. Psi a jiná domácí zvířata jsou velmi citliví o spoustu těch neduhů ve svém okolí čistí přes sebe. Proto i oni reagují nemocí či vztekem. Tolik k tomu, aby člověk pochopil tu "druhou stranu". V uvozovkách proto, že není druhá strana, všichni tvoříme jeden celek. Ke konfrontaci agresivity, arogance a jiných negativ s námi dochází tehdy, pokud tuto zkušenost sami potřebujeme. V tomto případě je dobré najít příčinu a celou situaci si rozebrat. Metod je určitě více, mně se docela líbí ta, kterou popisuje Teal Scott zde : http://orgo-net.blogspot.cz/2013/02/teal-scott-otazky-odpovedi-2.html v úvodních cca 10-ti minutách.
VymazatŽijeme ve hmotě, někdy je potřeba sáhnout k hmotnému řešení - fyzická obrana, právní obrana a pod. Ale vždycky závisí na našem vnitřním postoji. Postoj typu : "Konečně na tebe došlo" nebo "Teď jsem ti to dal..." nejsou tím pravým ořechovým.
Takže moje rada zní - Sophie neodsuzuj, nehodnoť, nekritizuj. Odpusť jim a hledej, proč se Ti to děje. Libor
Milá Sophie, mohu-li k vašemu příspěvku, něco, co jsem odtušila....zda se trefím a vám pomůže.
VymazatDle mě jste ztratila životní oporu, blízkého člověka a tím veškerou péči jste přesunula na druhé, blízké kolem vás, nejen pejska . Máte tzv. pečovatelský syndrom, tj, obětování se pro druhé. Pomáhat vždy a všem, kde vidíte, že je třeba, ale i netřeba z vyššího principu. Obětujete se pro druhé a tím se dostáváte energeticky do role oběti . A vaše energie bytosti zeslábla tímto. Takže když jdete se svým malým a starým pejskem, který už také není vitální , tak jste napadány agresory. Jako první a jako jedna z mála z davu pejskařů a lidí. Ti lidé - agresoři nemají přesný důvod vás napadat, záměr, oni to ani neumí vysvětlit, pokud byste se jich ptala, oni jednají intuitivně- jdou po energiích (oběti). To samé jejich psí miláčkové. Jsou argesory po svých páníčcích, jako vy jste obětí se svým pejskem. Tohle funguje totiž jen na energetické bázi, která vyzařuje do prostoru pro všechny...
Takže bych radila, změnit postoj sama k sobě a tím k druhým. Tj, mít se ráda, umět se odměnit, trochu narovnat záda a úsměv do tváře...a to hlavně když jdete se svým pejskem, dát si do hlavy, že není důvodu pro ostatní vás napadat, protože nemáte strach, trochu více sebevědomí :-) jste jedinečná, JSTE SILNÁ:-) Zkuste si tuto novou roli při vycházce,i při setkání s lidmi v obchodě, na ulici apod. Uvidíte že se i lidé kolem vás změní:-) Nebude důvodu ubližovat vám a peskovi, protože jste SILNÍ A KRÁSNÍ.
Přeji vám mnoho úspěchů ke změně a novému postoji sama k sobě. ☼ Funguje to:-)
Jedno video pro vás, třeba vám i pomůže váce pochopit ;-)
http://www.youtube.com/watch?v=QJ09Rwh8UJM
Tuto situaci dobře znám, měli jsme dva hodné malé psy, kteří byli napadáni velkými psy. Nic se s tím bohužel neudělá. Čím více se člověk stresuje, tím je to horší. Hádat se s majiteli je bezpředmětné, není nikdo, kdo by vás ochránil. Chodit na procházky tam, kde nic nehrozí, nepřivolávat dramata.
OdpovědětVymazatVyřešilo se to bohužel až s odchodem psů do věčných lovišť, a další už jsme si nepořizovali, protože už jsme dál nebyli schopni snášet ten stres.
Psi nám dali, co mohli, my jim taky. To je způsob, jak vás život vyučuje: člověk si myslí, že mu něco přinese trvalé štěstí, štěstí však trvá jen nějaký čas, a pak ho přehluší problémy ... tak je to se vším materiálním.
Zkuste tapping - "ťukání" na stres ze psů.
Problém je v emocích, všimněte si svého článku, jak to emotivně prožíváte, zajímáte se minulostí (to co se Vám stalo) a budoucností, představy (co by Vás ještě mohlo potkat) a přítomnost je kde? V tuto chvíli se Vám určitě nic neděje, proto zapomeňte na své starosti a představy, protože ty Vás ničí. Je dobré si vyřešit to v čem momentálně žijete minulost- to co se Vám stalo, budoucnost- představy, které neexistují, obojí neexistuje a jen strachem jim dáváte sílu. Až půjdete zase se psem jděte v jinou dobu, jiným místem, když potkáte psa, stáhněte si svého na vodítko k noze a obejděte ho, ale hlavně ne z obavy před střetem, ale protože se máte ráda a svého psa také a vyhýbáte se tak konfrontaci s jinými. Ty situace do Vás kopou, protože Vás mají probudit z Vašich negativních představ. Je dobré poděkovat za to co se Vám stalo aby Vás to posunulo v myšlení a od něho potom k vědomí :o) Oceňte se jak jste to skvěle zvládla a poděkujte paní za upozornění. Možná žijete stále v nějaké křivdě, která se vám kdysi stala a stále se Vám opakuje. Pro začátek se mějte moc ráda, na to aby jste nemusela prožívat tyto situace. Snad porozumíte této odpovědi. Krásný den. mijami
OdpovědětVymazatAmerická jasnovidka Teal Scott vysvětluje obsáhle a logicky... Ptám se, proč tolik imponuje těm typům co chtějí pořád postoupit výš a dál, aby už nemuseli jíst a nemohli onemocnět a mohli mít na co pomyslí atd. atd., prostě těm co by to chtěli všechno jakoby obrátit na ruby. Tato cesta však nevede nikam, je slepá. Nejdříve se musím stát dobrým člověkem a to doslova NEZIŠTNĚ. Tak netvořme proto, abychom někam postoupili, ale prostě proto abychom byli dobrými lidmi. Těmi kteří mají schopnost naslouchat a porozumět (např. empatie), těmi kteří se vědomě snaží žít tak,aby netvořili zlo. A POZOR TO NENÍ MÁLO, to je velmi mnoho. Pak se podaří dát mnoho věcí do klidu a pořádku, pak také jako samozřejmost nastupuje vyšší pochopení a s ním i vyšší schopnosti - jako dar, ale to není konec, spíš začátek vědomého snažení, protože vývoj je vývoj.
OdpovědětVymazatS pozdravem Radbůza :-)
neříkala Teal náhodou, že má mexické kořeny ?
VymazatAhoj Radbůzo.
VymazatDěkuji za Tvůj příspěvek. Všechny jsou dobré, s Tvým se ztotožňuji, takže ještě jednou, Díky.
Krásný den! Ivoš