Eckhart Tolle: Nakolik máme svůj život pod kontrolou?

Píšete si o Eckharta Tolle, že už dlouho nebyl. Máte pravdu, jak ten čas utíká, píšu samé informace a starosti o budoucnost, a zatím nám utíká něco mnohem důležitějšího, ty ne-informace, ta moudrost, kterou tak krásně předává právě Eckhart.

Já ho poslouchám denně, zejména když se v noci nebo brzo ráno probudím. Se sluchátkama občas usnu, a pak mám skvělé sny, že jsem někde na výletě/semináři/u moře/kdekoliv přímo s Eckhartem, a on ke mně mluví, nebo že někdo jiný mluví jako Eckhart, pak se divím, jak to tak krásně může umět... Ty sny jsou velmi osvěžující, miluju je ...

Slibuju, že pro vás něco od něj sepíšu mnohem častěji než dosud. 
O budoucnost se totiž nepotřebujeme starat, stačí se postarat o přítomnost - jak si přečtete dále (:-)))

Eckhart Tolle: Nakolik máme svůj život pod kontrolou?

Z Eckhart Tolle TV, září 2012

Překlad: OrgoNet

Posluchačka: Měla jsem dvě otázky, a jednu z nich už jste zodpověděl … Takže, nakolik máme svůj život pod svou kontrolou? Potřebujeme si plánovat svou budoucnost, nebo jen důvěřovat tomu, co je, a mít víru, že se vše stane tak, jak se má stát?

Eckhart Tolle: OK, často se stane, že jedna odpověď pokryje dvě otázky … možná existuje i univerzální odpověď, která pokryje všechny otázky (:-)))

Budete-li se snažit mít pod kontrolou budoucnost svého života, bude to dost frustrující, mít pod kontrolou to, co se stane. Ale můžete kontrolovat, nebo ani ne tak kontrolovat, ale převzít odpovědnost za přítomný okamžik. Za svůj stav vědomí v tomto okamžiku.

Můžete dát pozor, jaký je stav vašeho vědomí v tomto okamžiku. A můžete třeba zjistit, že váš stav vědomí v tomto okamžiku je stav nikoliv úplné identifikace s myšlením nebo vaší emocionálními pohyby, ale že tam je jistá identifikace s myšlenkami a formou, čili dysfunkční stav, setrvávání v negativitě. Jakmile si to uvědomujete, už to není totálně dysfunkční. Totálně dysfunkční znamená, že jste totálně identifikováni s myšlením, a nevíte o tom. V extrémních formách jsou lidé doopravdy šílení, ale vůbec netuší, že jsou šílení. Ale když víte, že jste šílení, tak nejste úplně šílení. Když víte, že se ztotožňujete s negativním stavem, třeba že máte strachuplné myšlenky, co by se mohlo stát, co se pravděpodobně stane, co byste mohli ztratit, třeba zaměstnání, nebo máte myšlenky o minulosti, tak pokud si uvědomíte, že se to děje, tak v tom je samozřejmě už jistá přítomnost. Pak můžete převzít odpovědnost, být bdělostí, uvědomělostí, a nebýt myšlenkou. Uvědomělost, to je ztotožnění s přítomností, to je to, co skutečně jste. Vy jste uvědomělost.

Takže, převezměte odpovědnost za tento okamžik, berte ho správně, což znamená, buďte v jednotě s tím, co je v tomto okamžiku. Cokoli se vyskytuje kolem vás, je takové, jaké je. Není ve vás žádný odpor k tomu, co je. Žijete ve stavu ne-odporu, jste v jednotě s tím co je zvenčí, i uvnitř. Pokud je uvnitř emoce, také je to to, co je. To vám řekne bdělost. Musíte přijmout to, co je zevně i uvnitř, jinak trpíte. Takže, přijmete to, co je, stanete se prostorem pro to, co je. A to je jediný rozdíl mezi obyčejným člověkem a duchovním mistrem. Ten je zajedno s jsoucností tohoto okamžiku. Například zenový mistr, který je v naprosté jednotě s čímkoli, co se vyskytne. Nejsou k tomu potřeba žádné znalosti. Ale to, co je třeba v tomto stavu jednoty, přijde z této jednoty.

Když tedy převezmete odpovědnost za přítomný okamžik, tak se budoucnost o sebe samozřejmě postará sama. Protože to není nic jiného než další přítomný okamžik. Neboli jeden věčný přítomný okamžik. Budoucnost jako taková neexistuje. To dobře víte, protože jste se s ní nikdy ještě nesetkali. Ani nikdo jiný. Nic takového jako budoucnost neexistuje, je to jenom myšlenka.

Budoucnost nemůže být víc než myšlenka. Jinak byste ji už někdy zažili. Musela by nějak přijít. Ale nemůže, protože je to budoucnost. (:-))) Takže budoucnost existuje pouze ve formě myšlenky. Snažíte-li se mít kontrolu nad svou budoucností, tak jste v pasti určité mentální formy, ale nevíte to, a samozřejmě, ovládat budoucnost je nemožné. Ale můžete převzít odpovědnost za přítomný okamžik, a budoucnost se o sebe postará sama. Je taky nějaké takové přísloví, něco jako „Postarej se o dnešek, a zítřek se o sebe postará sám“. (:-)))

A ke druhé části otázky: máme důvěřovat, že všechno se stane tak, jak má? Mocnou vírou je myšlenka, že cokoli se děje nyní, je dobré. Důvěřujete v jsoucnost. Protože formu, kterou má nyní přítomný okamžik, přinesl celek vesmíru. Všechno, co se děje ve vesmíru, má nesčetné příčiny. Kdybyste se snažili je zpětně vystopovat, museli byste se dostat až k počátku stvoření. Takže, jakákoli forma existuje nyní ve vašem vědomí, je tam proto, že celek vesmíru tuto specifickou formu vytvořil. Ta nebude trvat věčně, ale v této chvíli má tuto formu. A vy důvěřujete tomu, co je, a neptáte se: Proč se mi to děje? Co jsem udělal, že jsem si to zasloužil? Proč se špatné věci stanou vždycky mně? To není fér! Kéž bych tak byl někde jinde! Kéž bych tak byl někdo jiný! Kéž bych nemusel žít s těmito lidmi! Kéž bych měl jiné zaměstnání! Můžete si i dát nálepku na auto: Radši bych byl na rybách/na golfu! - Před pár týdny jsem navštívil Ram Dase v jeho domě na Maui, a ten má na svém autě nálepku: Radši bych byl tady a teď! (:-)))

Tady to „radši bych“ je jeden z mnoha způsobů, kterými mysl popírá přítomný okamžik a vytváří z něho utrpení. Někde jsem napsal: přijměte každý okamžik, jako byste si ho zvolili. Každý okamžik vlastně znamená tento okamžik, protože vždycky je jen ten jeden přítomný okamžik. Takže: Přijměte tento okamžik, věčné teď, jako byste si jej zvolili. To je stav jednoty s jsoucností tohoto okamžiku, života. Neříkám lidem: „Když se vám stalo tohle, tak jste si to na nějaké úrovni zvolili“. To jim neříkám. To je učení New Age. Možná to není zcela chybné, ale neříkám to, protože je nechci rozzlobit. (:-))) A není to úplně správné.

Více pomáhá, když se řekne: „Přijměte to, jako byste si to zvolili.“ Pak nemusíte přesvědčovat sami sebe: „OK, tak mám tuhle nemoc. Zvolil jsem si to. Ale proč jenom? Proč?“ Nebo cítíte extrémní vinu: „Propadl jsem. Hluboce jsem propadl. Musel jsem udělat něco opravdu hrozného, když po deseti letech meditace jsem dostal tuhle nemoc. Proč?“ V některých učeních, která jsou jinak krásná, se klade takový důraz na aspekt fyzického uzdravování, že je to poněkud nevyrovnané, a každý, kdo se jimi řídí, a dostane nějakou nemoc, okamžitě cítí vinu. To vytváří další velký problém, ještě navíc k jeho nemoci. „Nejsem dost dobrý.“ Takže, tohle nepotřebujeme. Vše, co potřebujeme, je přijmout přítomný okamžik, jako bychom si ho zvolili. A sledovat, jak se život pro nás vyvíjí, rozvíjí, rozplétá.

Při této praxi nemůžete nic ztratit. Řekněte si třeba jenom na jeden den, nebo půl dne: „Dobrá, vyzkouším to. Cokoli přijde, cokoli se objeví, každá osoba, každá situace, každá událost, okamžitě se s tím vnitřně sjednotím, jako bych si to zvolil, ať se stane cokoli. Budu to praktikovat v příštích třech hodinách.“ Možná že to tři hodiny nevydržíte. Vy, co jste tady, pravděpodobně ano, ale někteří lidé spíš ne. A sledujte, jak vnímáte život, jaké je to, když vaše vědomí je ve stavu přijímání. Uvidíte nesmírné zlepšení, nejen v tom, jak se cítíte, ale i v tom, jak se k vám věci odrážejí zpět, od ostatních lidí. Když budete v opravdové jednotě s tím, co je, uvidíte zlepšení i v tom, jak se ostatní lidé chovají k vám, i v tom, jak se vám dějí události, i když ne možná tak okamžitě. A je to opravdu zázračná věc, kterou můžete prožít. Ale k tomu bude třeba trochu víc než tři hodiny. (:-))) Ale abyste vyzkoušeli, jak to chutná, začněte jednou hodinou, nebo aspoň deset minut … (:-)))

Je-li místo, které nemáte rádi, řekněme hlučný provoz ve městě, nebo supermarket, nákupní centrum (někteří lidé milují nákupní centra, tak ti použijí něco jiného), prostě místo, kde jste neradi, řekněte si: „OK, přijímám tohle místo, jako bych jsem si ho zvolil. Ten hluk, ti lidi, to okolí.“

Někdy, když trénujete „jako bych si to zvolil“, se vaše myslící mysl zpomalí, a otevře se něco, co je hlubší než myšlení. Je to bdělost, uvědomění. Protože když není o co se hádat, tak mysl nemá tak moc o čem přemýšlet. Když nejste v neshodě s přítomným okamžikem. A vaše ego se začne sfukovat, protože nemáte nic, na co byste si mohli stěžovat. Když si ego nemá na co stěžovat, začne se sfukovat. A samozřejmě může zareagovat, protože si všimne, že slábne. A než si toho všimnete, začne: „Já to tu nesnáším!“ Může přijít zpátky a zase se vás zmocnit. Ale to je v pořádku, to vše je součástí cvičení.

Takže, nejsilnější je samozřejmě jednota s přítomným okamžikem.

Ale druhá věc: kdykoli něco děláte, nedělejte to primárně jako prostředek k nějakému cíli. Zkuste, jestli ta činnost může být pro vás cílem sama o sobě. Jednoduchý příklad: Jdete nebo jedete autem do supermarketu na nákup. Ta chůze nebo jízda autem není méně důležitá než dostání se do supermarketu. A chození po supermarketu není méně důležité než dokončení nakupování. A pak cesta s nákupem domů, zpáteční cesta, není méně důležitá než příjezd domů.

To je staré vědomí, nevědomost, že příští okamžik je vždy důležitější než cesta k němu. Vždycky máme něco v cestě, co nám překáží, abychom se tam dostali. Takže, když jedete do supermarketu, vadí vám cesta v autě. Když jste v supermarketu, vadí vám nakupování, abyste se dostali odtud pryč, protože už chcete být doma. A když jedete zpátky, taky vám to překáží, protože už chcete být doma, a až budete doma, bude překážet zase něco jiného.

Takže, vždycky chcete, aby vám něco ustoupilo z cesty, co možná nejrychleji, protože to není naplňující. Samozřejmě, ani příští věc nebude naplňující, protože mysl je nastavena tak, že přítomný okamžik není naplňující. Nikdy není dost dobrý, ten příští je vždycky lepší.

Takže, to znamená, nebrat konání jako prostředek k cíli, ale brát ho samo o sobě jako cíl. A to je spojeno s praktikováním sjednocení s přítomným okamžikem. To je jeho aktivní součást. Jeho pasívní součást, zdánlivě pasívní, je prostě přijmout jsoucnost všeho, co nastane v přítomném okamžiku. A takto můžete mít pod kontrolou svůj život. Vašemu egu se bude zdát, že váš život je naprosto mimo kontrolu …

Posluchačka: OK, zkusím metodu „jako bych si to zvolila“, až se můj teenager zase bude se mnou hádat ...

Film na víkend: Eckhart Tolle: Žít vědomě

Když nám zmizel z youtube film Proměna (jde stáhnout z uložto), tak zkusme jiný krásný film, který přeložil Peťa Derfler. 
(Na jeho youtube kanálu http://www.youtube.com/user/petaderfler a blogu http://eckhart-tolle-cz.blogspot.cz/ najdete spoustu dalších překladů...)

(Eckhart Tolle je vždycky nádhera, je to moje droga, poslouchám ho denně, a mám velkou chuť nechat být všechno ošklivé zpravodajství a radši vám překládat moudrost ... ale asi je těch zpráv ještě třeba ... tak se těším, až tento čas pomine...)

Eckhart Tolle: Rozhovor s Geneen Roth 4

Rozhovor s Geneen Roth 4

Eckhart: (56) Teď o něčem trochu jiném, i když to souvisí. O tom, co vyprávíte ve vaší nejnovější knize Lost and Found (Ztráty a nálezy). Je to o velmi zajímavé výzvě, která přišla do vašeho života před nedávnou dobou, a ta výzva vám byla milosrdně poskytnuta vaším zřejmě nejdůležitějším duchovním učitelem, jehož jméno je Mistr Bernie Madoff. (:-)))) Ten vám milosrdně odebral třicetileté úspory, veškeré životní úspory, aby vám pomohl zažít podstatu toho, kdo jste. I když jste nezažila podstatu toho, kdo jste, bezprostředně hned ...

Geneen: Řekla bych, že je to slabé vyjádření ...

E. A popisujete to nádherně v knize, v kapitole jedna či dvě, jak to bylo, ta neuvěřitelně obrovská reakce strachu, když došlo ke ztrátě veškerých životních úspor... Popisujete, co to udělalo se stavem vašeho vědomí.  Je to nádherně vysvětleno a illustrováno. Možná byste chtěla o tom krátce pohovořit...

G.: Pro těch několik málo z vás, kteří by snad nevěděli, kdo je Bernie Madoff: provozoval Ponziho systém (Pozn. Orgonet: U nás „letadlo“ nebo „pyramida“, viz např. http://www.investujeme.cz/ponzi-a-jeho-nasledovnici-past-na-hlupaky/)

v podstatě po celém světě, a podařilo se mu ukrást obyčejným lidem 65 miliard dolarů. A jak velmi rád říká můj manžel, když vypráví tu historii, „není to všechno moje“.

My jsme v tom tedy měli své životní úspory, a jednou mi někdo zavolal, manžel byl zrovna pryč. My jsme mysleli, že ten systém je velmi bezpečný, i naši přátelé tam měli peníze, jejich otec a jejich přátelé byli u Madoffa, bylo to v kurzu, mít peníze u Barnieho Madoffa. Každý mohl do jeho fondů vložit cokoli, 600 dolarů nebo 1000 dolarů, kolik jste měli. A my jsme tam dávali všechny naše peníze. Někteří naši přátele tam byli i 30 let. A jak říká můj manžel, v těžkosti začnete věřit teprve, když se systém zhroutí. My jsme si celou dobu mysleli, že je to absolutně bezpečné. A ono nebylo. A pak přišel ten telefonát, že peníze jsou pryč. Byla jsem v šoku. Nejprve v šoku, a pak v hrůze, a pak hysterická. A v tom stavu hrůzy jsem zavolala několika velmi drahým přátelům, duchovním učitelům, a říkala jsem jim: Přišli jsme o všechny naše peníze. To bylo zanedlouho po tom telefonátu. A dva z nich mi řekli: „Přišli jste o peníze, ale nepřišli jste o nic cenného.“ A já jsem jim v tom stavu šoku řekla: „Teď není čas na duchovnost“. (:-))))) Byla jsem o tom přesvědčená. „To mi neříkejte! My přišli o peníze! Co budeme dělat? Budeme bezdomovci! Budeme bydlet na ulicí! A co budeme jíst?“ Byla to absolutní panika.

Mně se i teď těžko mluví o tom okamžiku šoku a paniky. Poté jsem zavolala manželovi, který byl kdesi v Antarktidě. Ten telefonát byl velmi drahý, přes satelit, ale musela jsem mu říci, že nemáme ani vindru. Našla jsem správné číslo, dostala ho k telefonu, a on řekl: „Kdo umřel?“ Já na to: „Nikdo, ale přišli jsem o všechny naše peníze.“ A on byl klidný, i já byla klidná, on řekl, že to bude dobré, a oba jsme plakali. A jeden z nás měl duchapřítomnost říci: „Musíme zavěsit. Už nepatříme mezi lidi, co si mohou dovolit mluvit přes satelitní telefon za deset dolarů za minutu.“ Zavěsili jsme, a já si začala za chvíli uvědomovat, že to bude nesnesitelné, abych žila uvnitř své mysli. Absolutně jsem nemohla žít uvnitř své mysli, která mi říkala: „Co jsi to udělala, to je neuvěřitelné, jak to, že jste peníze neinvestovali na různá místa, i čtyřleté dítě ví, že se musí peníze diverzifikovat!“ A začala jsem samozřejmě všechny obviňovat, včetně sebe samé, a to řvaní a blouznění bylo tak silné, že skoro okamžitě, během jednoho dne, jsem si uvědomila, že se musím vrátit k tomu, co mám, ne být s tím, co jsem ztratila. Co mohu najít místo peněz, které najít nemohu. Co je už tady, to je ta oduševnělá živost, uvnitř sídlící živost, o které mluvíváte. A musela jsem sama sebe k tomu přivádět znovu a znovu a znovu, chvíli za chvílí. Každou chvilku moje mysl zabloudila k tomu, že budu ztracená, že budu žít v bídném děsu. Tak jsem pořád prováděla to cvičení v bdělosti,  a pokaždé, když jsem to neudělala, panika a hysterie mi to připomněly. Někdy je těžké to místo bdělosti najít, a já jsem si ani neuvědomovala, že jsem na tom místě, až do chvíle, kdy jsem cítila, že zvládám tak reagovat na každé co budu dělat, kde budu bydlet - zařídila jsem, že budeme bydlet u přátel, jedna přítelkyně mi řekla, že můžu u ní bydlet, jak dlouho chci, že mě bude mít jako vlastní, ale že musím omezit počet svých svetrů, vzít si jich jenom pár. ...

Víte, ta věc byla sice hrozná, ale ukázala se jako největší požehnání. Opravdu to považují za požehnání, právě to mě naučilo vracet se k sobě, ať se děje cokoli, v kterékoli chvíli.

Považuji to za dramatickou illustraci toho, že to, co dělá mysl ve chvíli katastrofy, dělá vlastně pořád! Byla to jenom zostřená verze toho, co se děje každičký den. A tak do dvou dnů jsem byla šťastná, velice šťastná. Když mi zavolala matka, jak se mám, řekla jsem jí: „Mám se skvěle.“ To bylo asi po 48 hodinách, co jsem zjistila, že jsme přišli o peníze. A ona řekla velmi starostlivým hlasem: „Drahoušku, musím se tě na něco zeptat. Nebudu tě obviňovat ani soudit“. A já jsem řekla „Co, mami“? A ona se zeptala: „Jsi na drogách?“ A já řekla: „Ne, ale pochopila jsem tu bezdůvodnou radost, radost prostě z toho, co je.“

Je skoro nemožné pochopit ji z konvenční perspektivy, kdy váš život závisí na tom, co máte. A když ztratíte své bezpečí, jste ztracení. Tím vlastně ztrácíte něco většího, než jste ztratili.

Eckhart: Když jsme spolu před pár dny mluvili, řekla jste, že vaše vydavatelka řekla, že nemůžete napsat, že jste cítila tu intenzívní radost, protože tomu nikdo nebude věřit. Že máte jenom napsat, že jste byla „docela šťastná“. (:-)))) (1.06)

Geneen: Ano, byla to panenská čistá radost. Ale ona cítila, že to je nesdělitelné. Nebylo to ani tak štěstí, byla to prostě radost, téměř exstatická. Protože jsem uviděla, o co jsem přicházela. Uviděla jsem velmi jemné způsoby, jak se mysl soustředí na to, co je špatně. Velmi jemné pasti mysli, do nichž jsem předtím byla chytána. Po celá ta léta, kdy jsem cvičila, meditovala, jsem pořád žila v mysli.

Eckhart: A to byla ta dezidentifikace od formy. A nedošlo k ní plně, dokud situace ve formě nebyla mimořádně neuspokojivá, protože formy, s nimiž se identifikujeme, se rozpouštějí, a leží za nimi prázdný prostor, který je pro vědomí založené na egu velmi hrozivý. Kdyby se to nebylo stalo, nebylo by ve vás došlo k onomu velkému zlomu, ke skutečnému odtotožnění od formy. I když formy mohou slibovat, že vám dávají jstou míru bezpečí, neodtotožníte se od nich, dokud se nestane něco opravdu drastického, a vy uvidíte, jak nestabilní formy ve skutečnosti jsou. Vnější formy, které se zdály tak stabilní. (1:08)

, 

Eckhart Tolle: Praktikování přítomnosti

Eckhart Tolle: Rozhovor s Geneen Roth 3

1. část rozhovoru zde: http://orgo-net.blogspot.com/2012/04/eckhart-tolle-rozhovor-s-geneen-roth-1.html
2. část rozhovoru zde: http://orgo-net.blogspot.com/2012/05/eckhart-tolle-rozhovor-s-geneen-roth-2.html

Geneen: Zdá se, že pro vás se probuzení – to velké probuzení, to „příští ráno“, - odehrálo najednou. Tu kapitolu vaší knihy Síla přítomného okamžiku jsem četla mnohokrát. A to byla zase jiná zkušenost než moje. Cítit tu živou bdělost, a už nikdy nemuset jít zpátky, abyste zkoumal cokoliv ze své minulosti. Nechat jít bolest a utrpení, o kterém jste mluvil.

Eckhart: Ano, to je pravda. Bylo to odtotožnění od mysli, od myšlení, a také od emocionálního pole. Nebylo to potlačení ani nic podobného, jen kolem toho všeho velký prostor. Nicméně integrace stavu přítomnosti do života a jeho ovlivnění nějakou chvíli trvalo. A to se nezmiňuji o pochopení toho, co se vlastně stalo. Neměl jsem ani tušení, co se stalo, jen jsem si uvědomoval, že jsem v klidu. Vůbec jsem nevěděl proč, jak si to vysvětlit, a trvalo několik let, než jsem doopravdy pochopil to odtotožnění od mysli. Neměl jsem ani tušení, že se to stalo. Jenom jsem cítil hluboký mír, aniž jsem věděl proč. Nezměnilo to okamžitě všechno, co jsem v životě dělal. Bylo to, jako by moje staré já, zejména vnější konání, mělo jakousi setrvačnost. Takže jsem pokračoval v tom, co jsem dělal, byl jsem stále v akademickém světě, pak jsem začal dělat Ph. D., aniž jsem věděl, že už to dávno není cílem mého života. Ale starý způsob života měl setrvačnost, a než se vyčerpala, a pak jsem teprve pocítil, že je rozpor mezi tím, co dělám a mým vědomím, tím, kdo jsem. A to mi umožnilo vystoupit z toho, kde jsem byl, opustil jsem akademický svět a odešel do nicoty, neměl jsem zaměstnání, peníze ani nic, ale byl jsem šťastný. A ani pak to ještě nebylo zcela integrováno. Dva roky jsem se jen tak potloukal, ale pak jsem musel hledat nějakou práci. Nevěděl jsem, co dělat, o co se ucházet. Dokonce jsem se ucházel o zaměstnání v bance, i na univerzitě, protože jsem se musel nějak živit. A na univerzitě byl moudrý profesor, jeden z těch, co se mnou dělali pohovor. Odpovídal jsem spontánně na otázky, které mi dávali, a ten starý profesor si asi něco uvědomil, protože na konci pohovoru se mě zeptal: „A co chcete doopravdy dělat?“ (:-))) Pro mě to byl velký vhled, sám vesmír mi řekl  něco skrze něj.

A pak se mě lidé začali příležitostně na něco ptát, říkat mi o svých problémech, a já jsem začal něco říkat, a ani pak jsem si hned neuvědomil, že tohle je to, co mám dělat. Uplynula nějaká doba, než jsem si řekl: „Aha, já mám dělat to, co už dělám.“

G.: Takže v každodenní interpretaci, dělat to, co srdce miluje, co přichází přirozeně ... Než jsem začala učit - už jsem o tom trochu psala v knize Ženy, jídlo a Bůh - myslela jsem si, že mám jít na lékařskou fakultu. Měla jsem maturitu, a nevěděla, co dělat, a řekla jsem si, že mám být lékařkou. Jenže jsem nesnášela chemii a fyziku, vůbec jsem tomu nerozuměla, ale pořád jsem si myslela, že mám být lékařkou – až do toho velkého probuzení, jak jsem říkala – řekla jsem si: „Aha, s jídlem se to dá dělat jinak“,  a pomyslela jsem si, že o tom budu říkat lidem. Neměla jsem zaměstnání, ani peníze, žila jsem jako chůva u přítelkyně ve sklepě, starala jsem se o její dvouletou dceru, a pořád jsem měla nadváhu, asi o 30 – 35 kilo více než vážím teď. Ale věděla jsem, že jsem něco našla, anebo lépe, že něco si našlo mě. Chtěla jsem to dát lidem vědět. Tak jsem se rozhodla dát do novin inzerát: Skupina na podporu impulzívních jedlíků. Může přijít kdokoliv, kdykoliv. A chtělo přijít mnoho lidí, takže moje přítelkyně mi řekla, že to můžu udělat v jejím domě. A já jsem se rozhodla, že si nechám udělat trvalou na vlasech, protože jediná hubená věc na mně byly vlasy, tak jsem chtěla mít trvalou, abych měla pořádné kudrnaté vlasy. A byla to trvalá, co se suší vzduchem, takže jsem musela spát přes noc v natáčkách, a když jsem si šla další den nechat sundat natáčky, to byl den, kdy jsem měla učit první skupinu, u kadeřnice na dveřích byl nápis: Musela jsem na náhlou operaci, nesundávejte si natáčky z vlasů až do zítřka. Takže jsem musela začít mou úplně první výuku mnohem tlustší, než jsem teď, s opravdovou nadváhou, měla jsem na sobě uprostřed prosince letní šaty, protože jsem neměla žádné šaty, co by mi padly, a musela jsem stát před obchodem s lihovinami a ukazovat lidem parkování, protože jinak by nenašli místo. Takže jsem tam stála, natáčky ve vlasech, před obchodem s lihovinami, mávala jsem na všechny a říkala jim: „Ahoj! Já vám pomůžu zbavit se impulsivního jedení!“ (:-)))))) A lidé s křikem neutekli, zaparkovali, a pak jsme pár let zůstali spolu. To všechno se stalo více či méně organicky, ale od toho, že jsem nevěděla, co se bude dít, jsem náhle věděla, co mám dělat a co mám ráda.

E.: To je dobrý ukazatel pro mnoho lidí. Mohla byste vyjádřit několika slovy, co je příčinou každé závislosti? Zdá se, že mají všechny společnou příčinu. Mohl bych to říci svými slovy, jak to vidím, ale rád bych to slyšel od vás, co je závislost, závislé chování, nutkavé chování, obsese, jaká je jeho základní příčina a jak to překonáváte?

G.: Myslím, že obsese a závislost jsou velká slova, a já je většinou neužívám, protože si myslím, že nálepky lidi moc postraší  - oni se pak sami nálepkují, a bojí se té nálepky. Takže ta slovy obvykle nepoužívám. Slovo obsese používám snadněji než závislost. To, co jsem přímo zažívala na sobě, a vidím i na svých studentech, je, že ve vaší mysli je nějakým způsobem „změněn kanál“, a mysl vám říká, že nesnášíte to, co se přes vás řítí. Také   z toho vyvstává  přesvědčení: Já nemohu být s tím, co je právě teď tady. Musím to změnit, napravit. Když si dovolím to cítit (za to si doplňte svůj problém), nebudu schopen snášet tu bolest, budu naštvaný.“

Na začátku „léčby“, když má takový člověk zůstat tichý, neví, jak na to – pokud už nejste aspoň trochu seznámeni s tichostí, tak jste stále naštvanější a úzkostnější, neklidnější, a dokonce panikaříte. Nevíte, jaké to je. Takže si myslím, že jde o deficity, které cítí mnozí z nás, založené na minulosti, a které patří do našeho podmíněného chování a názorů. A mnozí si neuvědomují, že jsou naprosto ztotožněni s těmito deficity z minulosti. Totálně.

Ty věci cítíme jako nesnesitelné. A tak saháme po něčem vnějším, třeba po jídle, abychom je změnili. Nebo abychom je necítili. Pomohou nám, abychom se buď cítili více živí. V okamžiku, kdy si dáte jídlo do úst, jenom ten první okamžik, to je „mňam“ – vaše pozornost, vaše bloudící mysl odejde od čehokoli k „ach, to je dobrota“. Takže na okamžik dojde k uklidnění, přestane to, co vám způsobuje tolik bolesti. Nebo o čem si myslíte, že vám způsobuje bolest.

E. Jeden psychoterapeut řekl, že nemůžeme tolerovat ani malý kousek utrpení. Dítě potlačuje utrpení, protože nemůže jinak. A co je pro dítě obrovské utrpení, to je pro dospělého relativně malé utrpení.  Ale vzorec „nemohu si dovolit, abych to cítil, nesmím se na to dívat“ je vzorec, který pochází z dětství. Ale pro dospělé už to neplatí. Pro dítě to má smysl, aby to dělalo, perfektně to funguje. Ale pro dospělého je to dysfunkční chování. Ale jakmile si dospělý uvědomí „vždyť to není tak zlé, mohu tomu vlastně dovolit, abych to cítil, mohu tomu věnovat bdělou pozornost“, to je ten krok k překonání.

G. Ano, přesně tak. Jde o to pochopit, že často vidíme, cítíme a prožíváme bolest tak, jak jsme to dělali jako děti, kdy jsme neměli na výběr. Tak jsme ji zablokovali, aby mlčela, aby nás více netrápila, abychom s ní nemuseli bojovat. Ale dospělý člověk má na výběr. A jedna z možností je začít se zajímat a být zvědavý na to, co se děje, a tím získat bdělou pozornost. A bdělá pozornost a nutkavé jednání nemohou existovat v jednom prostoru. Jakmile se stanete zvědavými na to, co se tu děje, už je v tom bdělost. Už vidíte, že jste tu vy a ta věc, které říkáte moje bolest, a můžete vidět, že bdělost je větší než to, čemu říkáte nebo o čem si myslíte, že je to nesnesitelné. Je to tak nesnesitelné, že musíte jíst, abyste na to nemysleli.

E. Bdělost je nejen větší než bolest, ona je větší než celý váš pojem o svém Já, který založený na vaší mysli. Pocit toho, kdo jste, byl předtím založen na vaší hlavě, takže jste si sami vyprávěli, kdo jste. Všechny ty názory, to jsou jen myšlenky, ale existuje široký prostor, dá se říci, že uvnitř vás. Nejprve je to pociťováno jako široký prostor uvnitř vás, ale je to transcendentní šíře, jde to daleko za vše. Teologové říkají, a je to ve skutečnosti dosti hluboké, že Bůh je imanentní a transcendentní. Imanentní znamená, že sídlí uvnitř vás, jako Já, a transcendentní – je něco, co je naprosto nepoznatelné, daleko za vším, co je svět forem. Je to átman i brahman. Je to skutečná jednota. A to je právě ono. Proto název knihy Ženy, jídlo a Bůh, protože to přímo vede k uvědomění Boha. Já často slovo Bůh nepoužívám ...

G. Já taky ne, a přesto jsem to dala do názvu knihy (:-)))

E. A podtitul knihy je „Neočekávaný průchod téměř k čemukoli“. To je nádherné.

G. Nechtěla jsem tam dávat „ke všemu“, ale opravdu si myslím, že je to ke všemu, protože učitelé zenu říkají, že způsob, jak děláme cokoli, je způsob, jak děláme všechno. A tak když se podíváte na způsob, jak jíte, nebo jak vedete své vztahy, když všechno děláte s podtextem myšleky „nic není dost“, tak se přejídáte. To, co opravdu chci, je nemožné, tak si aspoň sním tyhle šťouchané brambory. Nebo, zase jsem zklamal.

E. Já mám přítele, co má nadváhu. Žije v Anglii. Říká vždycky: "Měl jsem perný den, zasloužím si odměnu."

G. Ano, je to tak. Chození kolem a kolem ... ale já bych se zeptala: Co se stane, když si dáte tu odměnu? Opravdu to něco zlepší? Protože když to sníte, pak si uvědomíte: Ach jo, já jsem si myslel, že s tím odejde moje utrpení, ale místo toho jsem si ho zdvojnásobil. Protože pořád mám to, kvůli čemu jsem měl perný den – ten neodejde, když sníte tabulku čokolády – ale pak se do toho vloží vaše mysl: „Ach jo, snědl jsem celou čokoládu, co teď s tím budu dělat, bla bla bla ... (:-)))

E. Možná bych měl sníst ještě jednu, jestli by se to nezlepšilo (:-)))

G. Přesně tak!! Já jsem si vždycky říkala: V pondělí začnu dietu. A měla jsem digitální hodiny, a bylo 11.30, 11.56, a já jsem pořád jedla, protože dietu jsem měla začít až ve dvanáct. Musím se najíst teď, protože zítra už držím dietu. (:-))) (56)

(Pokračování)

Jim Carrey představuje Eckharta Tolle

Díky čtenářce za odkaz!

Eckhart Tolle: Klid je vaše priorita

Díky čtenáři za odkaz na video s českými titulky.

Další videa s Eckhartem Tolle: http://www.youtube.com/playlist?list=PL39ED250E20821F5B&feature=plcp

Eckhart Tolle: Rozhovor s Geneen Roth 2

První část rozhovoru: http://orgo-net.blogspot.com/2012/04/eckhart-tolle-rozhovor-s-geneen-roth-1.html

Geneen: Ano. A myslím, že to je skutečně podstata toho, co bylo mou přímou zkušeností. Po dlouhou dobu svého života jsem myslela jenom na jedno, a nebyl to světový mír ani dobro pro Zemi, ale abych se zítra probudila štíhlá. (:-)) Tak to bylo. Žádné ušlechtilé přání. (:-)) Protože jsem si myslela, že moje utrpení pramení z toho. Že kdybych nebyla tlustá, byla bych šťastná.

Eckhart:. A jak jste si uvědomila, že to tak není – přišlo to najednou nebo postupně?

G. To je dobré, já jsem se vás chtěla zeptat na totéž. (:-))) Tak já odpovím první. Pro mě a pro můj život to byl největší zlom. Já už jsem si plánovala, jak se zabiju. Pár let předtím jsem pracovala v krizovém centru jako poradkyně pro sebevrahy – takže jsem věděla, že když se dostanete do bodu, kdy máte metodu a čas, tak je to skutečně vážné.

E. To by byla hrozná rána pro lidi, kterým jste radila ohledně sebevraždy – jejich poradkyně spáchala sebevraždu. (:-)))) To je jako psychiatr, který se dostane do blázince (:-)))

G. Ano. Je to tak. Lidi mě sledujou, když někam přijdu, třeba do restaurace, a tam někdo zná mou knihu, tak se všichni dívají, co jím. Nejí příliš mnoho? Stojí přitom? Sedí přitom? Nechává zbytky? Ano, tak to je.

E. Na mě se také dívají: Proč pijete kávu? Proč chodíte do Starbucks? Někdy tam chodím, vypiju jeden nebo dva šálky za den ...

G. A to kvůli své představě, jak by to mělo vypadat ... Ale zpět k vaší otázce, i k mojí otázce ... Já jsem tedy během svého života mnohokrát hubla – většinu času jsem měla nadváhu, ale nějaký čas jsem byla taky anorektická a vážila jsem asi 40 kg.

E. Říkáte v knize, že jste ztratila a nabrala 500 kg. Tedy ne všechno najednou ... (:)))

G. Ano, to je typická věc pro lidí, kteří jsou nutkaví jedlíci. Ale i když jsem byla anorektická a podívala jsem se do zrcadla, viděla jsem tuk ... Říká se, že když se díváte na svět rozbitými brýlemi, svět vypadá rozbitý.

E. Ano. Já jsem se taky zmínil o anorexii, myslím v Nové zemi, že místo aby člověk viděl své tělo, vidí obraz svého těla, který má ve své mysli. Takže, problém je to, že je v pasti své mysli.

G. Ano. Takže, pár dní před tím, co jsem měla naplánováno, že se zabiju, to přestalo. Došlo k onomu průlomu, a už se to nikdy nevrátilo zpět. Už jsem nikdy nedržela další dietu, nikdy jsem nemusela jíst, když jsem neměla hlad. Občas jím víc, než moje tělo chce, ale nikdy jsem se nevrátila k názoru, že budu navždy šťastná, když zhubnu. V tom momentě jsem prostě přestala bojovat a přestala jsem chtít být jiná, než jsem byla. Uvědomila jsem si, že předtím jsem si myslela, že závislost na jídle je to, co je na mně špatné, ale uvědomila jsem si, že možná je to to, co je na mně dobré. A že bych se měla pokusit poslouchat, co se mi to snaží říci. A nějakým způsobem to přivítat a ne s tím bojovat. Vím, že vy říkáte, že když člověk přestane klást odpor, bojovat, chtít, aby něco šlo pryč, tak se otevře prostor.

E. Ano. Takže to byl pro vás ten průlom. A je to dobrý příklad, jak se překážka stane průlomem. 

G. Ano. To, o čem si myslíte, že je to pro vás ta nejhorší věc, je vlastně branou k nečekané radosti, obrovské radosti. Většina lidí tomu nevěří, zejména pokud jde o váhu, bojují s váhou a říkají: Ale Geneen, podívej se, já ani nevyjdu do schodů, dochází mi dech, já opravdu potřebuju zhubnout 15 kilo. Možná jsem jediný na celém světě, ale pro mě je to jinak.“ A já jim říkám, jak jsem dostala dopis od jedné z těch, co si jsou ve spolku „hlídačů váhy“, která napsala: „Zhubla jsem 5 kilo, a pořád si připadám jako ubožák.“ (:-))) Je to tak, ztráta váhy to nespraví ...

E. A to samozřejmě platí téměř pro cokoli, o čem jste si řekli, že to vyřeší vaše problémy,  odstraní vaši nešťastnost, nebo vás učiní šťastnými. Když to získáte, vidíte, že nedělá, co to mělo udělat ... Kdosi to řekl takto: „Jsou dva způsoby, jak být nešťastný: Jeden je nedostat, co chcete, a druhý je dostat, co chcete.“ (:-)) A to platí tak dlouho, dokud neumíte žít v přijímání, v jednotě, v souladu s tím, co je, poddat se tomuto okamžiku takovému, jaký je. Ať získáte cokoli, neučiní vás to šťastnými.

G. Já jsem tohle prožívala velmi silně. Říkala jsem si, kdybych neměla ty kila a byla štíhlá, pak bych byla šťastná. A můžete si říkat cokoli, kdybych tak měl, tělo, vztah, peníze, zaměstnání, dům, úspěch, na tom nezáleží.

E. U mnoha lidí jejich pocit identity je spojen s tím, co pokládají za své problémy. Buď věci, které v životě postrádají, nebo věci, kterých se chtějí zbavit, jedno či druhé. Musím získat toto, abych se cítil naplněn a šťasten, anebo se zbavit něčěho, abych byl naplněn a šťasten. Takže pohybovat se v tomto kruhu problémů mysli se stává pro mnoho lidí centrem jejich osobní identity. Já a moje problémy. A lidé se dívají na sebe samé jako na problém, který musí být řešen. Zmínila jste to v knize, dívat se na svůj život, jako by to byl problém, který vyžaduje řešení. To je docela zajímavý stav vědomí, ale když už to můžete vidět, tak to vidění je již počátkem změny: Aha, tak tohle dělám se svým životem. To je počátek příchodu bdělosti.

G. Ano, je to tak. Pro mě se to tak stalo s jídlem. Přestala jsem držet diety a přestala jsem vést válku uvnitř sebe. Přestala jsem se snažit napravit. A začala jsem rozumět sama sobě. A také to znamenalo zkoumání mnoha vzorců chování, které jsem měla ve svém životě. Byla jsem velmi identifikována se svou minulostí, se zneužíváním. Já jsem totiž zažila hodně zneužívání, fyzické i sexuální, a měla jsem velmi silné tělo bolesti, jak vy tomu říkáte. Bylo velmi obtížné se od něho odpoutat. Nebylo obtížné odpoutat se od vzorce jídla, z nějakého důvodu. Ale pokud jde o ostatní, musela jsem se vracet zpět po mnoho let. A stále ještě to do jisté míry dělám, když cítím, že něco je hodně velkého v prostoru. Víte, říkám tomu fenomenální loyalita k utrpení (:-)).  Vím, kdo jsem, protože trpím.

Mám přítele, který se ráno probudí a řekne: „Něco je špatně, na koho to mám svést?“ A já se někdy taky tak cítím. Na koho to svedu? Na sebe, na někoho jiného? Je třeba někoho obvinit, je to takové přitahování k negativitě a k utrpení.

A pro mě jsou chvíle, kdy mi nestačí něco označit jako bolest či utrpení, ale musím to zkoumat. Pak se to stává tenčím a tenčím a já začnu rozumět – ano, to je něco, co se mi stalo, hněv, smutek, osamění, nuda, je to tak jak jsem si myslela. Není to story, kterou si sama vyprávím, je to přímý pocit zkušenosti smutku, který ještě cítím. A to už teď umím snášet. Jaké to je, když to cítím ve svém těle.

Zajímalo by mě slyšet od vás, jak poznáte, že jste úplně chycen ve své mysli, a jak poznáte, že nejste chycen v mysli. (37.21)

Eckhart Tolle: Rozhovor s Geneen Roth 1

Povzbuzující čtení na neděli. Moje oblíbená přednáška z dubnového vydání Eckhart Tolle TV. 
Eckhart hovoří s autorkou bestselerů Geneen Roth. Úžasný zážitek, koncert dvou osvícených duší, je to vtipné, veselé, lehké, prostě přímo ze zdroje. Nic dalšího k duchovnímu vývoji mi netřeba.
Záznam má 112 minut, tohle je počátečních 20, a dál je to čím dál lepší, doufám, že toho přeložím co nejvíc.

Eckhart Tolle: Rozhovor s Geneen Roth

Eckhart Tolle TV, duben 2012

Překlad: OrgoNet

Eckhart Tolle - Úvod:

Jak víte, prociťování celého energetického pole těla pomáhá být v přítomnosti. Takže přítomného okamžiku se zmocníte tak, že se zmocníte těla, neboli obydlíte tělo. Přítomnost je jev týkající se celého těla. Jde hlouběji než fyzické tělo. Je tam oživující přítomnost, kterou můžete cítit, jak proniká celým energetickým polem. A ještě zbývá dost pozornosti, kterou věnujete svému okolí, abyste se dívali a poslouchali, a přesto byli zakořeněni v prostorné přítomnosti. V bytí, dá se říci. Zakořeněni v bytí. A pak je dělání méně problematické a nevytáhne vás zcela ven ze sebe samých. 

Chvíle, kdy začnete dělat – a myšlení je také druh dělání – je kritickým bodem pro mnoho lidí, kteří jsou již schopni být přítomni v chráněném prostředí, jako zde, nebo doma, v místnosti. Chráněné prostředí je pro přítomnost jako skleník, kde pěstujete rostliny, aby nebyly vystaveny živlům, protože by rychle zahynuly. V našem případě živly jsou obtížné situace denního života. A v naší metafoře rychle zahynout znamená, že rychle ztratíte přítomnost. 

Nemusí to být ani těžká situace, stačí chvíle, kdy začnete mluvit s lidmi, diskutovat o něčem, a ihned jde veškerá pozornost do hlavy, do myšlenek, a tak už nemáte obsazeno tělo, ale jste obsazeni svými myšlenkami. (:-))) Jiné slovo pro obsazení je ovládnutí. A výsledek je, že ztratíte to, co jste, že se identifikujete s myšlenkami, svým scénářem v mysli, a to se stává vaším já. A to znamená téměř nepřetržitý stav neklidu, úzkosti, obav, starostí, tísně, frustrace z toho všeho. Protože většina věcí se neměla stát, nebo alespoň ne takhle, ale jinak. Mysl vám řekne, že nějaká věc vás učiní šťastnými, ale s ní vždycky přijde i něco jiného, co nebylo plánováno. To je ta stinná stránka.

Takže, namísto abyste byli ovládáni, obsazeni, okupováni svou myslí, okupujte své tělo. A pak, když chcete, můžete jít ven a okupovat Wall Street. (:-))) Ale až půjdete okupovat Wall Street, nebo nějakou jinou ulici, aniž máte obsazeno své tělo, to znamená, aniž jste přítomni, pak nebudete součástí řešení, ale součástí problému. (:-))) To se stalo v historii mnohokrát, že revolucionáři, nebo kdokoli to byl, měli nádherné záměry, ale stali se součástí problému, zejména když měli úspěch. (:-)))

Můžete se cítit živí, aniž byste potřebovali mentální či emocionální stimuly, které  způsobují, že se cítíte naživu. Jestliže nedokážete cítit onu vrozenou živost, pak zoufale toužíte po nějakém stimulu, aby vám pomohl cítit, že jste naživu. V minulosti to mohlo být problematické, ale v naší civilizaci je celý průmyslu určený k poskytování stimulů pro vaši mysl. Nemusí nést žádný významný obsah, jejich důvodem k bytí je poskytovat stimulus pro mysl. Jako disky, jako rozhlasový moderátor, který mluví mezi hudbou vzrušeným hlasem. 

Když přijedete do cizí země, jedete taxíkem, a je puštěné rádio, a vy nerozumíte jazyku, ale slyšíte vzrušený hlas, myslíte si, že se muselo stát něco neuvěřitelně důležitého, (:-))), ale kdybyste rozuměli, viděli byste, že je to naprosto bezvýznamné. Je v tom obrovská síla, ale je to zbaveno veškerého obsahu. Neříká se nic významného, je to jen proto, aby se poskytl stimul a prchavá emoce, někdy hněv. Televizní a rozhlasové stanice jsou často založeny na tom, aby vám dodávaly pocit spravedlivého rozhořčení nebo hněvu. Jsou tam na to specializovaní lidé, stále se na něco hněvají, a lidé milují naladění na hněv, protože pak se mohou cítit také rozzlobeni, dává jim to náhradní pocit živosti. A pak to přejde a potřebujete něco dalšího, a samozřejmě stimulů rozhodně není nedostatek. Můžete taky psát komentáře – na webu je mnoho míst, kde můžete vyjádřit své myšlenky, (:-))) .

Nádherná věc je, když to vše už nepotřebujete, když umíte cítit, že jste živí, aniž potřebujete stimuly nějakých myšlenek nebo emocí nebo událostí nebo nějakých umělých vnějších látek, které musíte spolknout, abyste se cítili naživu: jídlo, léky, drogy, pití, nebo potřebujete nějaký sex, vzrušení z toho, že si s někým začnete aféru, to je nádhera, že, ale samozřejmě to dlouho netrvá, protože na aféře je zajímavý jen začátek, ale pak začne problematická mysl. 

Jak řekl jeden francouzský filozof, myslím Pascal: „Všechny problémy lidstva vznikly z toho, že lidé nejsou schopni sedět klidně v místnosti“. Schopnost klidně sedět v místnosti – to zní velmi povrchně, ale implikace je, že abyste mohli sedět klidně v místnosti, musíte být napojeni na onen hluboký pocit živosti v sobě. Jestli s tím nejste spojeni, pak nemůžete sedět klidně v pokoji, protože buď usnete, nebo se stanete velmi neklidnými a úzkostnými: „Nic se neděje. Necítím se naživu.“ A v partnerském vztahu bez tohoto pocitu živosti, pocitu bytí, potřebujete drama. Bez dramatu se zdá, že vztah není živý, protože vy se bez něho necítíte živí. Drama možná není příjemné, ale aspoň se něco děje.

Takže, být zakořeněn v bytí je životně nejdůležitější věc. Mít tu schopnost a neztratit ji, když přejdete do dělání. To je umění. Můžete to trénovat při sledování televize – současně prociťujte své tělo. Dívejte se na diskusní pořady v televizi, zprávy, a prociťujte tělo. Poslouchejte ostatní lidi z onoho vnitřního stavu spojení. Pak nepotřebujete myslet. Kromě případů, kdy se myšlení vyžaduje, a když vychází z vnitřního stavu, pak je to inspirované myšlení, svěží, živé, nové.

Teď, když jsme všichni přítomni, zakořeněni v bytí, mohu jít dál a říci něco o dnešním hostu, ale předtím bych vám rád přečetl dvě krátké pasáže z této knihy. Pak vám řeknu, co to je.

První krátká pasáž popisuje někoho, kdo vystoupil z proudu identifikace s myšlením a vymýšlením problémů uprostřed noci, vyšel z toho na krátký okamžik, do úplně jiné dimenze vědomí, do přítomnosti.

„Bylo to jako obvykle, když nemůžu spát, obracím se v posteli, jsem horká a zpocená, zapletená do horečné aktivity mysli. Tu přišla myšlenka jako modlitba: „Jdi ven. Vyjdi ze dveří a podívej se na oblohu, jen na minutku. Poslechni si noc.“ Povstanu z hypnotického tranzu probírání, co je špatně, hodím na sebe svetr, vyjdu ze dveří a vstoupím do světa noci. Chlad, ticho, milióny zářivých bodů, srdce bije jednou, podruhé, potřetí. Mysl zastavuje svůj šílený běh, a svět se nepodobá tomu před deseti minutami, který si ustavičně konstruuji ve své hlavě. Vklouznu zpět do domu, jako bych i já byla součástí dimenze bez hranic, myšlenková vata ustupuje, až nakonec zase usnu.“

A druhá pasáž o odevzdání se, o tom, co se stane, když se odevzdáte.

„Jsem si tím jista. Něco se stane pokaždé, když přestanu bojovat s tím, jak věci jdou. S každým mým studentem se cosi stane pokaždé, když přestane provozovat své důvěrně známé programy o strachu, výkonnosti, a prázdnotě. Nevím, jak tuto událost nazvat, ani tu svěžest, která po ní následuje, ale vím, jaký je to pocit. Je to pocit úlevy, nekonečné dobroty, jako extrakt všech sladkých vůní, jako každá krása, která vám zastaví srdce, jako každá ve vás přetrvávající melodie, kterou jste kdy slyšeli. Je to pociťováno jako esence něžnosti, soucitu, radosti, míru, jako sama láska.

A ve chvíli, kdy to cítíte, poznáte, že to jste vy. A že jste tu byli celou dobu a čekali na svůj návrat. Když zapomenete, a to se pokaždé stane, náhle pochopíte, že laskavost k čemukoli, k rostlině, zvířeti, cizímu člověku, partnerovi, vás přivede k tomu blíže. Že péče o své tělo znamená péči o toto. Že péče o Zemi je péčí o toto. A že se odvrátíte od každého a od všeho, co po vás chce, abyste to opustili, protože to je to, co jste chtěli, to je to, po čem jste toužili, to jste milovali po věky. Víte, aniž víte jak, že každý krok, který jste kdy udělali, každý člověk, kterého jste milovali, každý úkol, který jste splnili, byl setkáním s tímto. S návratem k sobě. A že peklo není nic jiného, než to opustit. Nebe je už tady, na Zemi.“

Kniha, ze které jsem četl, je „Ženy, jídlo a Bůh“, bestseller New York Times číslo 1. Autorkou je dnešní host, Geneen Roth. Prosím, Geneen, přijďte sem ... (Pozn. Orgonet: Vyšlo i slovensky, Ženy, jedlo a Boh, Tatran 2011.)

Bylo nádherné poslechnout si tyto dvě krátké pasáže. Jen je mi líto, že si tu knihu nepřečtou muži (:-)), ale velice ji doporučuji i mužům. Taky lituji, že si ji možná nepřečtou ani ženy, které nemají problém s jídlem, ale taky by měly.

Zajímavé je, že v této knize je vstupním bodem do duchovní dimenze to, co je pro mnohé lidi životním problémem, a to je závislost, anebo nutkavé chování, a v tomto případě závislost na jídle. Vy na to zde dáváte odpověď, a je to něco úplně jiného, než by člověk očekával, když se mluví o hubnutí. Odpovědí je samozřejmě bdělost. Nutkavé chování nemůže dlouho existovat v přítomnosti bdělosti. Možná byste nám mohla něco říci o tomto spojení. Máte s tím samozřejmě mnoho zkušeností z vlastního života, také jste měla nutkavé jedení – ale já už příliš moc mluvím, tak nechám mluvit vás.

Geneen: Jen mluvte, i příliš mnoho, já vás nesmírně ráda poslouchám (:-)).

Ve svém životě jsem byla naprosto bláznivá až šílená. Posedlá velikostí svého těla a jídlem. Každý týden se moje váha lišila až o pět kilo. Trvalo to asi 17 let. A přestalo to proto, že utrpení bylo tak silné, že už jsem tak nechtěla žít. Ale jak říkám v knize, ne u všech lidí takhle intenzívní utrpení vede k tak intenzívnímu otevření.

Eckhart: Ale je tomu tak často.

Geneen: Ano. Zdá se, že utrpení je bránou, pamatuji se, že jsem to četla v Síle přítomného okamžiku.

Eckhart: Ano. A váš největší problém je vaší největší bránou. To, co se zdá být největší překážkou, se může stát největší branou. (20:56)

(Na pokračování se pracuje.)

Eckhart Tolle: Jak využít hněvu k duchovní praxi

Z přednášky na Eckhart Tolle TV, duben 2012

(Překlad: OrgoNet)

Otázka posluchače:

Často mě přemůže hněv, a způsobí,  že celá moje duchovní praxe je jakoby vyhozená z okna. Cítím velkou bezmocnost a pesimismus. To je jedna věc. A další věc je, že často mám pocit, že něco je špatně, a že musím něco udělat, abych něco napravil. Asi je to jen imaginární, ne skutečné. Pravděpodobně není třeba nic dělat. Ale musím s tím něco dělat. Například teď cítím, že mi velmi silně bije srdce, myslím, že pro to není žádný důvod ...

Eckhart Tolle:

(:-)) Mluvíte právě na veřejnosti, tak možná proto ... a to je v pořádku, prostě uznejte, že vám bije srdce, a nechte to být. A ten pocit, že je něco špatně, to není váš osobní problém, to je univerzální stav lidstva, které si nese v sobě pocit, že je něco špatně. A mysl se hned rozhlíží, co by s tím mohla dělat, kde je ta věc, která je špatně. A  pak chybně interpretuje situace.

K hněvu: Když přijde hněv, jeho energetické pole okamžitě plyne do vaší mysli, a myšlenky které si myslíte, jsou odrazem hněvu. A proto si myslíte myšlenky, že všechny ty duchovní věci nefungují. To jsou myšlenky, které vycházejí z hněvu, z jeho energetického pole.

Posluchač:

Ano, že ať udělám cokoli, je to pořád stejné, že to nemá žádnou cenu, stejně to nebude fungovat. Takový druh myšlenek to vytváří.

Eckhart Tolle:

Až se to stane příště, podívejte se, jestli jste schopen při těch myšlenkách být si současně vědom, že jsou to myšlenky, které vznikly z energetického pole hněvu.  Jinak řečeno, podívejte se, zda můžete být při bdělém vědomí. V hněvu to není snadné, protože přichází náhle. Podívejte se, zda můžete vidět, že vámi prochází energie hněvu. 

A může to být i starý hněv, který je ve vás už dlouhou dobu. Říkám mu tělo bolesti. Ten starý hněv vstoupí do vaší mysli a ovládne vaše myšlenky. Jste schopen zůstat si toho vědom, když se to stane, a rozpoznat hněv jako výraz těla bolesti? A když si myslíte hněvivé myšlenky, jste schopen si uvědomit, že to jsou myšlenky hněvu, že si je myslí hněv? Že nejsou pravda? Jsou to jen myšlenky, které energetické pole hněvu odráží. Ten pokus spočívá v tom, zda můžete zůstat vědomý, jako pozorovatel či svědek těchto myšlenek a energetického pole hněvu. 

Možná to nepůjde, já to navrhuji jen jako pokus. Zda jste či nejste schopen zůstat přítomen, to záleží na tom, jak mnoho přítomnosti již ve vás je. Jak mnoho síly přítomnosti je ve vás. Možná když tu budete s námi, bude ve vás více síly přítomnosti, protože zdejší energetické pole pomáhá „vytáhnout“ z vás energetické pole. Když u toho dokážete být jako svědek, pak začne docházet ke změnám, nebude třeba nic dělat.

Chápete, co myslím tím svědkem. Prostě být si vědom té energie. Abyste s ní nebyl absolutně ztotožněn. Být svědeckým vědomím.

Stejně tak můžete být svědkem své nervozity. Když tu stojíte, srdce bije, je tu určitá nervozita, a vy můžete být svědkem: Je tu nervozita, je tu bušení srdce, a svědek dovolí všemu, aby to bylo, jak to je. Ale to je ve vás ta hlubší dimenze: řeknete si, buší mi srdce, cítím uvnitř sebe nervózní energii. To je verbalizace, slovní vyjádření, ale za tím slovním vyjádřením je schopnost to vidět. A to bude měnit všechny staré vzorce. Když do toho vstoupí uvědomění, staré vzorce se změní. 

Takže nemusíte měnit sebe, protože to je složité. Mnozí lidé si myslí, že to musí udělat: Musím se změnit. Ale ta největší změna přijde, když se stanete vědomými toho, co se děje uvnitř vás.  Ten hněv, to už nejste vy, hněv je prostě hněv. A vy jste bdělé vědomí. Vy to víte, vidíte, cítíte. A to je rozhodující posun - od toho, že jste hněvem, k tomu, že máte energetické pole hněvu a pozorujete je. To je nádherný posun.

Takže, využijte hněvu k duchovnímu cvičení. A když se to nepodaří, samozřejmě hněv hned řekne, vidíš, zase jsi zklamal, nedokážeš to – to mluví hněv.

Posluchač:

Říká: něco je s tebou špatně.

Eckhart Tolle:

Ano, to hlavně. Je na tobě něco špatně. Možná vás překvapí, že na planetě jsou miliardy lidí, které mají stejný myšlenkový vzorec. Je na mně něco špatně. To je součást lidského ega. Ale to si musíte uvědomit, a pak se vše změní. To je jediný pravý klíč.

Jestliže se vám to nepodaří hned, když přijde hněv, uvědomte si to okamžitě  potom, jakmile se hněv uklidní. „Aha, byl tu hněv, a já jsem nebyl přítomen.“ A přijde čas, kdy dokážete zachytit hněv hned v prvním okamžiku, anebo si uvědomíte, že je ve vás určitá myšlenka, která vytváří hněv, ještě předtím, než se hněv plně rozvine. A možná se z toho ani nestane plně rozvinutý hněv, pokud to zachytíte v první chvíli. Možná na to budete mít jen tři sekundy. Ono to přichází velmi rychle, hněv je explozívní energie, máte na to tři, čtyři, pět sekund, abyste pocítíli: aha, přichází to, je to tady. To přichází hněvivé tělo bolesti. A když ho zachytíte v raném stádiu ... Nepotlačujte ho, ale pociťte ho, buďte tam jako svědek. A i když bude růst, svědek bude růst s ním. Nemusí růst, uvidíte, zda naroste v plně rozvinutý hněv nebo ne. Na tom nezáleží.

Takže, buďte vděční za svůj hněv, protože hněv se stává pro vás velmi důležitým duchovním cvičením. Protože skrze něj může růst uvědomění. Pro lidi je někdy divné, že mají být vděční za věci, které jsou v jejich životě nejobtížnějšími překážkami, ale je to pro ně největší příležitost k duchovnímu probuzení. Využijte to jako součást vaší praxe.

Posluchač:

Myslím, že nejtěžší, s čím je třeba se vyrovnat, je bezmocnost, pesimismus, že jsem zase zklamal ...

Eckhart Tolle:

Ano. Ale musíte rozpoznat, že to jsou myšlenkové formy, myšlenky, které vznikají ve vaší mysli. A když jste při bdělém vědomí, nemusíte věřit každé myšlence, která vznikne. V tom je nesmírná svoboda. Musíte připustit, že jsou to myšlenky, které pocházejí z hněvu, není to pravda. Je to myšlenková forma, která přichází z hněvu, z těla bolesti. Když myšlenka pochází z hněvu, není to pravda, je to překroucení. Připusťte to, aha, tady je další myšlenková forma, která mi říká něco negativního – že se nedá nic dělat, že to mám vzdát. Uvědomte si, odkud to pochází. Je to jen myšlenková forma. Chápete, jak je to důležité?

Možná se setkáme za rok, a bude zajímavé, jak se věci vyvinou. Když budete cvičit svou bdělost, abyste pozoroval svůj hněv, uvidíte, jaké to bude o rok později.

Teď už musíme končit, děkuji vám. Je nádherné vidět, jak se vědomí vyvíjí, probouzí v různých lidských formách, v různými cestami, a měli bychom být vděční za všechno, zejména za obtížné součásti našeho života, protože bez toho by nebylo žádné probuzení. Právě obtížné úkoly vytvářejí nezbytnou energii pro rozkvět vědomí. 

Věci jdou vždycky špatně ve filmech – a pokud ne, tak to není žádný film, postava se nerozvíjí. Všichni zůstávají stejní. Ve špatném filmu je to, co jde špatně, vyřešeno na nějaké vnější úrovni. Ale v dobrém filmu, kde postava čelí problémům, vždy roste, mění se, rozvíjí schopnosti, které předtím neměla. A ve velmi dobrých filmech dochází i k jisté duchovní realizaci. Ale jen proto, že něco šlo špatně.  

Orgonet napaden - lidským egem?

Právě se dostávám ke komentářům, kterých během mé velikonoční pauzy hojně přibylo. A koukám, že se to pěkně hádá. Někteří si dokonce myslíte, že Orgonet "byl napaden".

Taky si myslím, že byl napaden - lidským egem (:-))) To, co teď napíšu, je v duchu Eckharta Tolle - omlouvám se těm, co ho neznají, asi to nebude pro ně srozumitelné.

Volná diskuse na webu je čím dál vzácnější,  a ego několika lidí se tudíž chopilo příležitosti (:-)))

Webová diskuse poskytuje lidskému egu moderní prostředek, jak poměrně snadno růst. Ego velmi rádo píše (zvláště anonymně) na web, miluje to, dělá to moc dobře jeho sílení. Na webu může snadněji než v reálném životě souhlasit či nesouhlasit, ponižovat jiné, tím je oslabovat a sebe posilovat, ukazovat, že ví víc než ostatní ... vše za účelem udržení a posílení myšlenkové konstrukce, v níž ego vězní člověka. Jak řekla Little Grandmother, ego si bere energii z ostatních. A Orgonet poskytuje spoustu věcí, s nad nimiž je možno se rozhořčovat ...

Ono se to krásně hádá i na webu Eckharta Tolle. Ptali se ho, jestli mu to nevadí, a on se smál, že to vůbec nečte (:-))), že jsou to jen projevy ega, kterým není třeba věnovat pozornost.

Takže, vy probuzení, co vás zlobí divočejší diskuse: berte to jako zkoušku. Teď jsme těsně před transformací, a máme poslední šanci splnit těžké úkoly, a jedním z nich je přestat živit své ego, či se ho dokonce úplně zbavit a dosáhnout osvícení. Ti nepříjemní  jsou tu k tomu, aby vám dávali příležitost uvědomit si - a dále neživit své ego. Osvícený člověk bez ega nepotřebuje reagovat na každou myšlenku, ani svou, ani někoho jiného. Jsou to prostě jen myšlenky, výplody mysli, jejíž aktivita brání našemu osvícení.

A kdyby vám to nešlo, nic si z toho nedělejte. Stačí zpočátku, když si uvědomíte až po akci, aha, to bylo moje ego, které reagovalo na jeho ego, ale nevadí, jsem v procesu učení. A příště třeba si uvědomíte svoje ego dříve, a budete ho pozorovat, a vaše přítomnost se bude krůček za krůčkem prohlubovat a prodlužovat.

Mě se to vše taky týká. Nevědomé komentáře mě ještě trošku vytáčejí, ale pokaždé si řeknu, že by to byla reakce na myšlenku, a myšlenka není nic, nemá s realitou nic společného. Prostě, učím se.

V závěru transformace na mě vůbec život dost naložil, to hádky na Orgonetu jsou jen malá kapka. Ale beru to. Jak říká Eckhart Tolle, buďte vděčni za každou výzvu, za každý těžký úkol, který vás donutí žít v přítomnosti.  Protože jinak byste se neprobudili.

Eckhart Tolle: Může být zneužita přítomnost?

Překlad z Eckhart Tolle TV, duben 2012.

Otázka posluchače: Potkal jsem v životě lidi, kteří měli uvědomění i intuici a byli probuzeni do přítomnosti. To je velmi atraktivní a vyvolává to důvěru. Takže, moje otázka je: Může být přítomnost využita pro manipulaci a zneužívání ostatních?

Eckhart Tolle: Aniž bychom šli do detailů, zažil jste něco takového?

Posluchač : Ano.

Eckhart Tolle: Přítomnost nemůže být takto využita, ale může vyvstat a pak být zase překryta, a tehdy se ego může vrátit a dělat si nároky. Domáhá se vlastnictví přítomnosti. To se stát může. Ego si dělá nárok na vlastnictví síly, která sídlí v přítomnosti.

A to je příčina pádu mnohých duchovních učitelů, kteří mají období bez ega, kdy jejich ego dřímá či je odloženo stranou. Přítomnost vyvstane, ale ego číhá v pozadí a znovu se prosadí. Poznáte to tehdy, když si duchovní učitel dělá nárok na nějakou zvláštnost pro sebe, třeba Já jsem ta nejpokročilejší lidská bytost, která kdy žila a bude žít na této planetě. Pak víte, že se do toho pravděpodobně opět vložilo ego. Tentýž učitel mohl před pouhými pár týdny pronášet nádherná, inspirovaná slova. Takže, to se stát může a stává se to.

A druhá část odpovědi: Jsou jisté schopnosti, které mají někteří lidé, a ostatním lidem se zdá, že jsou to schopnosti, které mohou mít pouze probuzené lidské bytosti. Například to, čemu v Indii říkají siddhi. To jsou psychické síly. Lidé mají například jasnovidnost, třeba vám řeknou, jak se jmenovala vaše babička a v kolika letech zemřela. Také mohou ovlivnit ostatní. Mohou třeba přimět lidi dělat věci, které by jinak neudělali, mohou mít hypnotický vliv na ostatní. A pro vnějšího pozorovatele to může vypadat, že mají před sebou vysoce vyvinutou osvícenou bytost. Ale nutně tomu tak být nemusí, protože psychické síly nesouvisejí s duchovní realizací. A když to nevíte, můžete snadno uvěřit, že tyto věci pocházejí pouze z duchovní realizace.

Třeba kdybych já tady a teď levitoval, a někdo to nafilmoval, pak by mnozí lidé na celém světě uvěřili, že jsem ta nejvyvinutější lidská bytost na této planetě. Ale mohlo by jít o to, že bych pouze měl určité psychické síly. Tak jako si někteří lidé vyvinou určité fyzické schopnosti, které ostatní lidé nemají, když trénují určité svaly a určité pohyby, a zdá se, že je to téměř nadlidské, právě tak jsou někteří lidé, kteří mají psychické schopnosti, dá se říci nadlidské schopnosti v této oblasti, a neznamená to nutně, že je to spojeno s absencí ega. Naopak, a to je dost nebezpečné. Může tam být velké ego, skryté - ego je velmi dobré v sebeukrývání. Ta osoba umí třeba ohýbat lžíce, nebo manifestovat věci z ničeho (vypadá to jako z ničeho, ale možná rukáv nelze pokládat za nic – já jsem to dost necvičil (:-)))) ... Prostě, tyhle věci jsou často používány ve službách ega. Ale přítomnost sama nemůže být egem použita.

Ego se tam může vplížit, když přítomnost je překryta, když ustoupí do pozadí. Pak tam ego může vstoupit a něčeho se domáhat. Předtím tam inspirace třeba byla. U některých duchovních učitelů slyšíte rozdíl, když byla přítomnost překryta – kvalita jejich projevu je snížena, jejich slova už nemají tu inspirovanou sílu, kterou měla předtím.

Také je rozdíl mezi přítomností a charismatem. To se často plete dohromady. Jsou lidé, mohou to být duchovní učitelé i jiní lidé v mocenských pozicích, z nichž se jakoby line velice silné pole energie. Nevědomí lidé to opět mohou považovat za duchovní osvícení či probuzení. Někteří duchovní učitelé mají obojí – přítomnost i charisma. Někteří mají jenom přítomnost.

Přítomnost je jemnější a má vyšší vibrační energii než charisma. Charisma je velmi silná energie - čchi nebo šakti -  která z nich vychází. Čchi, nebo šakti, nebo jak to chcete nazývat, tvoří most mezi manifestovaným fyzickým světem a nemanifestovanou beztvarostí. Jako když se z beztvarosti rodí tvar, a prvním projevem toho je energie. Smysly ji nemůžete vnímat. A tato energie plyne směrem k vytvoření formy. Je to most mezi energií a formou. Někteří lidé jsou v kontaktu s touto úrovní, a právě tito lidé mají charisma.

Jak jsem řekl, duchovní učitelé někdy mají přítomnost a příležitostně i charisma, a s charismatem mohou být někdy spojeny i psychické síly. Jsou i jiní lidé ve vysokých pozicích ve světě, a protože skrz ně protéká energetické pole a jsou v centru pozornosti ostatních lidí, rozvine se u nich charisma, kontakt s touto energií čchi. Samozřejmě, někteří z nich nejsou nutně dobrými lidmi, protože tato energie může být využita pro egoistické účely. Třeba Hitler měl velké charisma. Nebo Bill Clinton, lidé říkají, že když vstoupil do místnosti, i když už nebyl prezidentem, cítili, jak z něho vyzařuje energie. V minulosti to měli králové. Ve středověku mnozí králové měli schopnost léčit, a tak se tomu říkalo královský dotek. Nemocní lidé byli přiváděni do přítomnosti králů, a král se dotkl jejich hlavy a oni byli vyléčeni. Možná silou té energie, ale přídavnou energií byla i víra, že v přítomnosti krále budou uzdraveni. Takže to asi byla velmi často jejich vlastní síla, která je vyléčila.

Často je těžké poznat rozdíl mezi charismatem a přítomností, pokud nejste ještě sami pevně zakotveni v přítomnosti. Duchovní učitelé – nebudu samozřejmě říkat žádná jména – mají někdy velký tok energie, a lidé se stanou závislými na této energii, ucítí ji, když přijdou do jeho přítomnosti.

S přítomností je to někdy také tak.  Ale váš duchovní učitel dlící v přítomnosti vám musí zdůraznit, že to, co zažíváte, jste vy sami. Energie učitele probouzí vaši přítomnost.

Zde je často nepochopení. Když jsou lidé závislí na nějaké vnější osobě, na energii, která z ní vychází, tak je na ní závislý jejich vlastní příjem energie, sají jejich čchi nebo šakti a myslí si, že jsou osvíceni. Ale velmi jasným znamením, že nejsou osvíceni, je, že když přijdou zpět do normálního života, jsou právě tak nevědomí jako všichni ostatní. Takže, není tu žádná změna, je to jenom absorpce energie. Ale vy si máte najít zdroj energie v sobě, a ne být závislí na vnějším zdroji.

Takže: přítomnost nemůže být zneužita. Mohou se stát dvě věci: buď nejde o přítomnost, ale čchi ve službách ega, anebo tu byla přítomnosti, která byla překryta a vnutilo se tam ego a uplatnilo své nároky a snažilo se manipulovat lidi pro své vlastní účely. Nevím, co to bylo ve vašem případě, ale možná že už to teď poznáte sám. Důležitá věc je, že přítomnost a ego nemohou existovat společně a současně. Ego může být v pozadí, ale nemůže využívat přítomnost, pokud je přítomna.

Posluchač: Děkuji.

Eckhart Tolle: Absolutně rozhodující bod ve vývoji

Pro pozvednutí blogu do vyšších vibrací to chce něco z Eckharta...

Eckhart Tolle TV, únor 2012, z audiozáznamu přel. OrgoNet

Přichází bod, kdy se můžete dívat po místnosti, nebo na jinou osobu, stůl, květinu, bez jakéhokoli mentálního komentáře. To jest, dosáhli jste absolutně rozhodujícího bodu ve vašem vývoji, který je samozřejmě pouze vývojem vědomí celku. Z omezeného hlediska vaší osoby je to rozhodující bod, kterého jste dosáhli, a v němž jste schopni, abych tak řekl, udržet dostatek přítomnosti. Dokonce můžeme říci generovat dostatek přítomnosti – i když slova nejsou nikdy zcela správná – a mít sílu přítomnosti. Tam, kde dříve bylo nálepkování, nutkavé označování jmény, souzení jiné osoby, je nyní pouze prostorná přítomnost.

Zajímavé je, že se můžete dívat na někoho či na něco, ať je to cokoliv, a víte, co to je, bez jakéhokoli jména či nálepky ve vaší mysli, aniž by něco vyvstávalo jako myšlenka. Takže se seznamujete s odlišným způsobem poznání věcí a lidí – poznání, které není pojmové, není myšlenkové.

Přijde den, kdy se tohle bude učit ve škole jako jedna z nejdůležitějších věcí. Ne jedna z nich, ale ta nejdůležitější věc v růstu vědomí lidské bytosti. Protože tím překračujete své založení, či vzorce svého založení, které vytvářejí osobu vašeho Já, pocit svého Já. Vaše Já se ještě příležitostně může prosadit a převládnout, ale vy jste už dosáhli rozhodujícího bodu a jste schopni existovat jako čistá svědčící přítomnost. To je nádherné, největší věc, která se vám může přihodit.

A pak jste schopni si ji udržet i tváří v tvář nějakému nepokoji kolem sebe. A už dále neživíte nevědomost nebo šílenost světa. (Jakmile totiž reagujete, živíte opět šílenost světa.) To je léčení v hlubším slova smyslu. Léčíte svět, bez myšlenky „Já léčím svět“. (:-))) Umožňujete, aby léčilo vyšší vědomí, nebo nepodmíněné vědomí, božské vědomí, světlo Zdroje – to léčí svět, ne Já.

Takže, v neutrálních situacích stále více prožíváte rozdíl mezi tím být v přítomnosti a být pohlcen myšlenkami. Takový kvalitativní rozdíl ve vašem životě! A v neutrálních situacích – když jdete odsud támhle, sedíte někde, řídíte, stále více budete zvát do svého života tento stav. A pak, když přijdou výzvy, můžete se buď vrátit do reaktivního stavu, anebo se můžete stát ještě více přítomnými. Můžete jít jednou z těchto cest. A pak dosáhnete stavu, kdy výzva nevyhnutelně prohloubí vaši přítomnost.

Je to nádherné, prosté – je to proces probuzení. Je tak zvláštní, že to nevědí všichni (:-))), divné (:-))) ...

Samozřejmě, předpokládám, že v každém je něco jako KGB, říkejte tomu jak chcete, co chce proces potlačit, protože se jím cítí ohroženo. Vnitřní KGB. Že v Rusku už to neexistuje? Tak možná někde jinde na světě (:-))) ... v Americe je CIA, a nemůžu si vzpomenout, co tam znamená to I (:-)))) (Pozn. Org.: Central Intelligence Agency) ... Ale existuje to zejména uvnitř vás: tohle musíme potlačit, to je nebezpečné ... ohrožuje to status quo ... Ale pokud by přišlo KGB z vaší mysli, poznáte to: Aha, tady je! Ale ve světle přítomnosti toho nemůže moc udělat. Jen něco zablekotá a bude pryč. (:-)))

Takže, toto se stane součástí každých školních osnov. Ale my na to nemusíme čekat. Stane se to součástí osnov jen tehdy, když to budeme prožívat – a tím šířit. 

Eckhart Tolle: Jak se zbavit strachu

Těšíme se na žití ve čtvrté dimenzi, někteří do ní občas nebo častěji dosahují, někteří v ní možná už žijí. Záleží na tom, do jaké míry umíme prožívat přítomnost, viz nedávno zveřejněný článek o dimenzích http://orgo-net.blogspot.com/2012/02/co-je-mysleno-tim-ze-odchazi-treti.html:

"Pravidla “4. dimenze vědomí“ poskytují větší nabídku klidu, možností a schopností, než struktura 3. dimenze.
Čas ve 4D je vždy současnost. Důraz je vždy kladen pouze na tuto chvíli, která se právě odehrává. Jen tuto chvíli , co se děje právě teď. Naše těla znají pouze přítomnost, nevědí nic o včerejšku, či zítřku. Jako vědomé bytosti v naší přirozenosti, náležící však již k 4. dimenzi , již fungujeme v „Teď přítomnosti“. Pokud se zaměříme vědomě na tuto přítomnost, stane se tato volba opět naší možností. Můžeme pozorovat veškeré události s nadhledem, jen jako informační zkušenost, abychom dokázali zvážit, kam směřovat."

Žití v přítomnosti znamená klid, nepřítomnost strachů ... a platí to i opačně: když necítíme strach a cítíme se dobře, žijeme velmi pravděpodobně v přítomnosti, tedy ve 4. dimenzi ... 

Inelia Benz nám poskytla důležitý návod, jak se zbavovat strachů - kdo jste to zkusil v praxi, víte, že jich není vůbec málo a že to není úplně krátkodobá záležitost ... metoda vlastně také spočívá v tom, že si prohlédneme svůj strach v přítomném okamžiku a přijmeme ho ... Pokud to někomu přišlo spíše jako čarování, přečtěte si, jak totéž vysvětluje Eckhart Tolle - v podstatě úplně stejně, jen to snad bude přijatelnější pro racionálnější povahy ...

Eckhart Tolle: Jak se zbavit strachu

(Eckhart Tolle TV, únor 2012, audonahrávka, překlad OrgoNet.)

Otázka mladého muže: 

Co je strach? Zdá se, že má mnoho forem. Dnes ráno jsem se probudil, měl jsem jít na vaší přednášku a položit vám otázku a zachvátil mě strach ...

Eckhart Tolle: 

Když nasměrujete svou pozornost dovnitř do sebe v okamžiku, kdy pociťujete strach, můžete si zjistit odpověď pro sebe sám. Přesto budu pokračovat ve své řeči (:-)))))))....

Dám vám malý návod, jak si sám zjistíte pro sebe odpověď, protože jenom taková odpověď je pravdivá, která pochází z vašeho prožitku: Je třeba jisté pozornosti, když strach vzniká: Hleďme, jak to vzniklo? Jaký to byl proces, který k tomu vedl? A nevyhnutelně najdete – jsem si jistý, že najdete –  nějaké myšlenkové pochody ne o tom, co se děje právě teď, ale co by se mohlo stát v nějakém budoucím okamžiku. Tak, jako dnes ráno, kdy u vás vznikl strach. Právě v tom okamžiku – když ten okamžik mentálně opustíte a vaše mysl začne uvažovat o budoucnosti – Zvládnu to? Co chytrého tam řeknu? -  vznikne strach. Ale když tu stojíte v tuto chvíli, díváte se na mě, není tady nic ke strachu, že ne?

Strach je jenom předtím, než se to stane. Ale strach dřív, než se to stane, je strach z budoucnosti, není to strach z přítomnosti. A protože budoucnost vlastně neexistuje, existuje pouze přítomnost, tak je to strach z ničeho. Nemá žádný podklad v realitě, protože až ta budoucnost přijde, bude to zase přítomnost ... a v přítomnosti není čeho se bát.

Takže strach vzniká, když se necháte stáhnout jistými myšlenkami ve své myslí, když se identifikujete s myšlenkami, a když se mentálně vzdálíte od přítomnosti. To je původ strachu. Hovořil jsem teď o psychologickém strachu.

Je ještě něco, čemu se říká také strach. Dochází k tomu, když nastane skutečné a reálné nebezpečí. Například se tu najednou objeví divoké zvíře, nebo na vás namířím pistoli – neudělám to (:-)))) – můžete zažít jisté stažení, nebo vám začne rychle bít srdce – něco se děje a budete muset rychle utéct nebo bojovat nebo cokoliv. To není opravdový strach, to je instinktivní reakce organismu, protože bude nutná nějaká akce. Možná budete utíkat, a tak se už vytváří energie. Tomu se také říká strach, ale není to opravdový strach, o kterém mluvíme, a je dost vzácný. Čelit takové situaci, kde vznikne tato reakce, je vzácné. Takže, 99,9% vašeho strachu je strach psychologický, a platí to úplně pro každého.

Pokud jde o lidi, kteří žijí na nějakém nebezpečném místě, na to se mě prosím zeptejte jinou otázkou, rád se k tomu vyjádřím, protože je to duchovně poučné. Kdybyste žili v místě, kde je každodenně absolutní chaos, jak je to teď na některých místech planety, kdybyste žili v Afghánistánu nebo v Somálsku, a nevěděli, zda se dožijete konce dne, v které chvíli vás nějaký ostřelovač zastřelí, v tom je také krásné duchovní poučení. Ale o tom teď tady nebudeme mluvit, protože to není vaše realita. Vaší realitou je psychologický strach.

Jak tedy odstraníte psychologický strach? Pozorujete, jak vzniká, a kam vás v tu dobu vaše mysl zavádí, a kam následujete svou mysl svou pozorností. Jakmile si všimnete, že k tomu dochází, a vzniká strach, můžete si říci: OK. Jaká je realita? Kde je ten strach v tuto chvíli? Protože tato chvíle je vše, co teď je. Pak přestanete následovat své myšlenky, a začnete věnovat pozornost této chvíli. Jinými slovy, přítomnost. Stanete se přítomným. Budete soustředěn na tento moment, nikoliv na budoucnost.

Jste mladý člověk, a mladí lidé mají tendenci soustředit se na budoucnost. Kdyby vám bylo 70 nebo 80, pravděpodobně byste byl soustředěn spíše na minulost. Ale oba stavy jsou dysfunkční ... (:-))) Nemyslím to nijak osobně, ta dysfunkce je kolektivní. Takže je třeba, aby posun pozornosti byl do stavu soustředění na přítomnost, a nikoliv na minulost či budoucnost. S tím přichází obrovský posun ve vědomí, který znamená, že můžete stále zacházet s budoucností – s takzvanou budoucností – můžete připravovat věci, činit postupné kroky, plánovat, samozřejmě to všechno budete dělat. Můžete se obracet do minulosti, protože někdy si samozřejmě potřebujete vzpomenout na věci z minulosti, můžete se poučit z chyb, které jste udělali v minulosti – včera jsem udělal tohle, ale už to neudělám, protože to bolí (:-))), to je v pořádku. Ale už tam nežijete, ani v minulosti ani v budoucnosti. Žasli byste, jak mnoho lidí žije v minulosti nebo v budoucnosti. Oni tam opravdu žijí, to je šílené (:-))), ale je to normální ...  Normální šílenost není pokládána za šílenost, protože je to normální.

Takže, vaše cvičení spočívá v tom soustředit svou pozornost stále více na přítomný okamžik. Jaký krok můžete udělat teď? Žijete teď, ne dnes večer, ne zítra, ale teď. To neznamená, že nikdy nemyslíte na budoucnost nebo minulost, samozřejmě ještě občas ano, ale už tam nežijete. Žijete v přítomnosti.

To je převratné, protože v normálním dysfunkčním stavu žijete v minulosti a budoucnosti, a pouze příležitostně navštěvujete přítomnost. A když příležitostně navštívíte teď, najednou se cítíte tak dobře, život je dobrý, cítíte radost, intenzívní pocit života, vidíte krásu i v malých věcech, umíte mít laskavý vztah k jiným bytostem, aniž byste od nich něco chtěli. Konáte dobro a laskavost bez jakýchkoliv postranních myšlenek, čeho byste chtěli dosáhnout, když pomůžete té osobě – to by vás vedlo zase do budoucnosti. Cítíte radost z pomáhání, a není to prostředek k dosažení cíle, je to samo o sobě cílem. To všechno zažíváte.

I lidé, kteří žijí v minulosti a budoucnost, občas příležitostně navštíví přítomnost. Jinak by byli totálně nešťastní. Takhle jsou nešťastni jenom na 90%. (:-))) Takže, když navštíví teď, cítí se obzvláště živí a radostní, nebo mají kreativní vhledy? Protože pro ten okamžik se jejich mysl zastavila a byla tu otevřenost. Vše se dá změnit. Proč být příležitostným návštěvníkem v teď a žít v minulosti a budoucnosti? Můžete to obrátit, být příležitostně v minulosti a budoucnosti a žít teď. A to je jediný způsob, jak se osvobodit od strachu.

Můžete příležitostně pocítit strach, ale vždycky je to spojeno s myšlenkovým procesem, nebo jím vyvoláno. V člověku může být také nahromaděn minulý strach. Protože pokud jste žili mnoho let ve strachu, pak je to energetické pole ve vás vestavěno a je součástí toho, čemu já říkám tělo bolesti (pain body). Strach ve vás pak žije, je to emocionální energie, a mnoho těl bolesti je vystavěno zejména ze strachu. Když se podíváte na některé lidí, kteří jsou ovládáni svým tělem bolesti, když se podíváte do jejich očí, vidíte tělo bolesti plné strachu: „Co ode mě chce? Proč se na mě usmívá? (:-))) Ty určitě něco chceš?“ Je mnoho zemí, kde kolektivní tělo bolesti je velmi silné, a když se tam usmějete na lidi na ulici, tak málem utečou nebo zavolají policii.

Takže, je velký posun, když se dostanete z toho, že se nikde necítíte skutečně jako doma, nebo velmi zřídka, protože jste pořád v minulosti nebo v budoucnosti. Jedině když žijete teď, můžete se cítit opravdu doma tam, kde jste, na světě. Mnoho lidí si říká, tady je něco špatně. Samozřejmě, když nejsou doma sami v sobě. Taková je praxe.

Když vyvstane strach z vašeho těla bolesti, který byl vyvolán třeba jednou malou myšlenkou, třeba co by se mohlo stát příští týden – malá myšlenka může vyvolat náhlý obrovský příliv strachu, úplně v nepoměru k té myšlence – to znamená, že působí vaše tělo bolesti. Když se to stane, musíte u toho být přítomni a pozorovat, jaké pocity máte ze strachu jako energie. Když ho pozorujete, čili jste svědky přítomnosti, i tak může ovládnout vaši mysl a přivést ještě více strachuplných myšlenek – vaše mysl to miluje, a je to vše, co zná. Takže, kdybyste měli pocítit nahromaděné minulé strachy, vyvolané určitými myšlenkami, někteří lidé mají dokonce záchvaty paniky, což je extrémní projev strachu, třeba uprostřed noci, OK – je tu přítomnost ...

Pomáhá, když zvete přítomnost do svého života i mimo strach, takže když přijde strach, je ve vás dostatek přítomnosti, abyste byli schopni ho pozorovat. Když nezvete přítomnost do svého života v neutrálních situacích, nebudete mít dostatek přítomnosti, když se objeví strach. To je velmi ohrožující.

Takže, je to vlastně velmi prosté. Buďte doma v teď, to znamená, spojte se s tím, kým doopravdy jste za aktivitou své mysli.

Eckhart Tolle: Touha a radost z tvoření

Z Eckhart Tolle TV, leden 2012.

Otázka: Jaký je základní rozdíl mezi vaším učením o přítomnosti a populárním zákonem přitažlivosti? Za ním stojí učení o touze.  Vždy mě přitahovalo súfijské učení, které říká, že „hluboko skryta v mé touze je touha po Bohu“. Zákon přitažlivosti říká, že kdykoli můžete dosáhnout všeho, co chcete, pokud cítíte a myslíte určitým způsobem. Když to slyším, vidím varovný signál, protože si myslím, že to dobře vyhovuje egu. (:-))) Takže, moje otázka je, jestli je nějaká hlubší základní úroveň touhy, která nepatří egu?

Eckhart Tolle: 

Děkuji. - Súfijci mají pravdu, když říkají, že v podstatě každá touha je přestrojená touha po Bohu.  Je to přestrojená touha po nejvyšším uspokojení a naplnění a po tom, abyste byli plně a úplně tím, čím jste. V zásadě mluvíme o zdroji veškerého života. Každý po tom touží, ale u většiny lidí je touha touhou po tom, co nazývám „cesta návratu“ tam, odkud jste přišli, k prameni veškerého života (nikdy jste ho neopustili, není to vlastně cesta), touhou po návratu k pravému zdroji života. A jen tehdy, pokud ho vědomě najdete, objevíte, pak dosáhnete naplnění života. To je to, co chce vesmír.

Vesmír chce dvě věci. Když budete pozorovat sami sebe, uvidíte, že je to pravda. Vy jste vesmír, a tak můžete mnoho zjistit o vesmíru pozorováním sebe sama, protože vy jste jím a on je vámi. A jak nahoře, tak dole.

První věc je touha tvořit. Lidská bytost má touhu tvořit ve světě formy, přivádět na svět formy, ať je to cokoliv. Mohou to být materiální věci nebo něco jiného. Takže v lidech je touha účastnit se aktu tvoření. Ten je tu samozřejmě i bez lidí. Jen na této planetě jsou tvořeny v každém okamžiku milióny životních forem různého druhu. Překonává to veškerou představivost, jak mnoho je jich tvořeno v každičké chvíli. Samozřejmě, také současně umírají. Zrození – smrt – zrození – smrt – nepřetržitě. I lidé jsou tvořeni v každé chvíli, lidská bytost se narodila někde na planetě teď – teď – teď – teď, a umírají o malinko pomaleji, teď -- teď -- teď -- teď. V této chvíli někdo na planetě umírá, a zase, a zase ... a rodí se ...

Tak to je akt tvoření, do něhož je zapojen vesmír, a to tvoření je stále složitější. Když se podíváte pouze na naši planetu, byl čas, kdy tu byly pouze minerály, pak přišel rostlinný život, a další stupně života, a složitost narůstala. Jako strom, nejprve má jenom jednu větev - kmen, a pak z toho vyroste spousta větví, zvětšuje se složitost. Když jdete zpátky do historie lidí, lidské společnosti a bytostí, před tisíci lety to bylo relativně prosté. I před několika sty lety, když to srovnáte s dneškem, bylo v osobním životě lidí mnohem méně složitosti, v tom, s čím se měli vyrovnávat, i v kolektivu. Takže, složitost vesmíru narůstá a on si to užívá, chce to, těší se z aktu tvoření. Protože jinak by se to nedělo. Touhou vesmíru je tvořit, a tak to dělá.

A to se odráží na lidech. My se účastníme na tomto chtění přivádět na svět. Člověk může tvořit – a v tomto smyslu jsme odlišní od zvířat, protože můžeme tvořit všechny druhy věcí, které jsou absolutně nové. Můžeme tvořit hudbu, vědu, a mnoho a mnoho dalších věcí, umění, filozofie, obrazy, filmy, organizace, Wall Street, všechno možné.

I v sobě to můžete pravděpodobně najít, je to vaší součástí, i vy to děláte, účastníte se aktu tvoření a přivádíte na svět něco, co tu předtím ve světě forem nebylo. Třeba je to kniha, nebo hudební skladba, nebe chcete vytvořit osvícenou organizaci, která změní věci ve světě, nebo chcete pomáhat lidem, kteří trpí, vytvoříte strukturu, která pomáhá, prostě něco vytvoříte. To je ta touha.

V některých lidech je to výraznější, je tu touha něčeho dosáhnout. Někteří lidé jsou velmi mnoho v egoistickém vědomí, neberou to tak, že by něco dávali navenek, ze svého pokladu, a tak něco tvořili. Musíte dojít za svoje ego, abyste tvořili z pocitu plnosti, kterou cítíte uvnitř sebe a z níž můžete teprve opravdově tvořit, ze skutečné přítomnosti. Ti, co jsou v egoistickém vědomí, mají také velký zájem o svět forem, ale nevychází z touhy dávat, ale z touhy mít. Ego si říká: Co mohu získat? Když se účastníte tvoření z přítomnosti, je to: Co mohu přivést na svět? Egoistickým aspektem narůstající složitosti forem a životních forem je chtění něco mít, protože ego nevychází z plnosti, ale z toho, že něco potřebuje, ve smyslu, že nemá dost. A to je egoistická touha: Kde mohu získat ... ? Ego říká: Toužím po tom autu, protože se budu cítit líp, když v něm budu sedět a řídit ho, zejména když se na mě budou dívat ostatní lidé. (:-))) Bez ostatních lidí to už není ono. Protože ono je to příjemné pro ego, jinak je to sice taky pohodlné, ale není to to hlavní. Ego si užívá, když ostatní lidé nemají auta jako to moje. Pak to funguje. Stejně to platí pro dům, nebo cokoli, čeho dosáhnete, majetek ... Ale můžete si dokonale užívat i velkého domu, nebo velkého auta, bez ega, aniž by z toho mělo potěšení nebo se zvětšovalo. I když nemáte ego, můžete si stále užívat krásných věcí, ale ne proto, že je tu pocit já, ale proto, že jsou to krásné věci vytvořené člověkem. Krásný kus nábytku, nebo dům ... Pokud nevycházíte z ega, nebudete pravděpodobně chtít získat pro sebe dům s dvaceti ložnicemi, přítomnost neřekne, chtěl bych dvacetipokojový dům, (:-))). Takže ego nechce ani tak moc tvořit, ale mít ve světě forem, a neegoistický přístup je dávat vznik více formám a zažívat více forem.

Vesmír to dělá i bez lidí, ale dostává to další rozměr, když vesmír nebo vyšší inteligence nebo vědomí tvoří prostřednictvím lidí. Zde přichází naprosto nový stupeň tvoření. Proto máme výraz, že se stáváme spolutvořiteli. Bůh tvoří ryby v moři, rostlinný život, zvířata a lidská těla, a pak pomocí lidí, lidské mysli včetně myšlení může tvořit věci, které by tu nebyly bez lidského spolutvoření.

Takže touha jako taková je egoistický jev. Když tvoříte z pozice za egem, není to ani tak tvoření z touhy, protože touha implikuje nějaký nedostatek. Tvoření je spíše chtění něco dávat z plnosti, kterou cítíte v sobě. Něco chce přijít na svět.

Když jsem psal knihy, chtěly vyjít na svět. Cítil jsem, že to chce být stvořeno. Nebylo to tak, že jsem měl touhu napsat knihu, ale ta kniha chtěla přijít. A to je tvoření, když to nepřichází od ega.

Touha ega, jak jsem před chvíli řekl - pokud se podíváte hlouběji, i to je přestrojená touha po Bohu, po duchovní realizaci. Ale ti, kteří jsou v pasti ega, nevědí, co skutečně hledají, že to není bankovní účet či auto či uznání ostatních či sláva, nebo cokoli, co dává egu naplnění. Oni ve skutečnosti hledají sebe sama. Plnější verzi sebe sama. A kdo jste ve své podstatě? Jste pramen, vaší podstatou je samo vědomí. Abych vyjádřil analogii, pokud Bůh je Slunce, vědomí je světlo Slunce. Bůh je pramen, to neprojevené, to, o čem nemůžete hovořit, protože ať řeknete cokoli, je to zkreslení, a je absurdní o tomto tajemství mluvit, jak říká učení Tao, o Tao nemůžete mluvit. Přesto o tom mluvíme, a přesto bylo Tao napsáno slovy... A lidé, kteří jsou ovládáni egoistickou touhou, vlastně prožívají frustraci a utrpení. I když dosáhnou – a zejména když dosáhnou toho, po čem toužili, uvědomí si, že to asi nefunguje ... vždyť já pořád cítím tu nenaplněnost ... a možná ještě silněji. 

Když už nemáte, kam byste se mentálně mohli promítnout – až budu mít tohle, budu v pořádku – když už máte všechno, co vám tento svět může poskytnout – a někteří lidé to mají, není jich mnoho, ale většína po tom touží – a nějaké, co mají všechno, jsem potkal, ti si uvědomí marnost věcí, které jim nemohou dát pocit sebe sama, nejvyššího naplnění, nejvyššího uspokojení, pocit stálosti, žití v míru. To vám věci nemohou dát.

Ale mezitím, dokud to egoisté neví, mají svobodu praktikovat manifestování věcí, třeba chci manifestovat auto, dům, cokoliv – a do jisté míry to může fungovat. Když vycházíte z ega, vaše možnosti tvoření jsou omezeny, nicméně nějaké máte. Ale to co přichází s tímto tvořením, je vrozená dysfunkce ega – můžete projevit dům a auto, ale také budete manifestovat drama v manželství – drama manžela a manželky ve velkém domě – a to je postranní manifestace ega, které to neplánovalo, ale kvůli vestavěné dysfunkčnosti také manifestuje nepřetržitý konflikt kolem všeho ostatního, co manifestuje. A nakonec si uvědomíte, že vám to neposkytuje uspokojení. A pak se začnete probouzet.

Takže, jsou dva způsoby manifestování. Jeden vychází z pocitu nedostatku, který má ego. Druhý vychází z plnosti v přítomnosti.

Přítomnost může využívat i lidskou mysl, může proudit skrze mysl a může dodávat energii vašemu myšlení, a pak není dysfunkční, a cokoli chce přítomnost manifestovat skrze vás, může použít sílu myšlení, ale bude to vycházet z touhy po dávání, chtění dávat, nikoli něco získat.  Takže myšlení může být použito mocněji, když už do něj nezasahuje ego. Když se člověk stává božím spolutvůrcem, pak může přítomnost proudit do lidské mysli a vytvářet z toho originální věci,  a to je nádherná věc. Z přítomnosti netvoříte proto, že chcete to, co tvoříte, pro své uspokojení, ale tvoříte již z pocitu uspokojení, plnosti, přítomnsti. Důvod pro tvoření je tedy radost z dělání, radost z aktu tvoření. Při egu to nemáte. Není to radost z tvoření, ale stres z tvoření. (:-)))

(20.29)