V červnu 2008 mě poslali na cestu do Itálie. Bylo zrovna děsné vedro, denně kolem 35 stupňů. Nikde ani mráček. A co víc, nikde ani chemtrails. To už bylo divné.
Jeden den jsme jeli na výlet k Tyrhénskému moři. A hele, nad mořem si stříkací letci klidně hustě poletovali a dělali obvyklou clonu. No, nakonec jsme jim byli docela vděční, na té pláži to bylo příjemné, celodenní zoncnu (= brněnsky sluneční svit) bysme asi nevydrželi. Clona se držela nad mořem a pláží, pár km nad pevninou už zase bylo azuro. Takže to vypadalo, že schválně nepouštějí oblačnost z moře na pevninu. (Fotka je z poledne: Italové na oběde, pláž je naše, máme s sebou svačinu!)
Když už to vedro trvalo pár dní, i sami Italové, kteří jsou celkem zvyklí na teplo, začali z toho být trošku nervózní a stěžovali si večer v televizi, co za takových veder stát spotřebuje proudu na klimatizaci, a že lidé mají kolapsy a tak. A pozvali si autoritu na počasí, perfektně uniformovaného velmi vysokého důstojníka letectva, aby vysvětlil, kdy už bude pršet. (V Itálii totiž na počasí nepoužívají žádné vyfintěné hopsalky apod., předpovídá rovnou vojenská letecká meteorologická služba.) Důstojník viděl, že vlast je v krizi, takže slíbil, že další den se zatáhne a na některých místech Itálie dokonce sprchne. To znělo dost zajímavě, protože na ukazovaných satelitních snímcích nebylo široko daleko žádné oblačnosti. Takže bylo jasné, že si to bere na starost letectvo.
Další den se chystám sledovat, jak to bude probíhat. Máme volný den a trávíme ho v překrásném parku v Tuscii. A je to přesně podle přepokladu: od rána úplně jasno. A hle, v 10.00 přiletí první sprejovací letadlo. Pak další a další, narýsují obvyklé schéma, které se rozplývá do nízké bílé oblačnosti. Ve 12.00 je už zataženo. Dokonce se schází hustší oblačnost jakoby na déšť. Ale nezaprší, během odpoledne se to zase rozchází. Na některých místech v Itálii však prý skutečně sprchlo. Takže se to letcům povedlo.
Další den zase vedro, a pak už za vedra odlet domů. Terminál letiště, odkud se odlétá do Prahy, je plný uniforem. Urostlí chlapi s odznakem Aeronautica Italiana stojí v dlouhách frontách s letištními vozíky naloženými obrovskými bednami. Adresa na bednách: Afghánistán. Je jich určitě kolem stovky nebo více, těch letců.
Takže poslední moje spekulace zde: jestlipak oni ti letci si také nezařídili týden před odletem na misi pořádné vedro, aby jim to pak v tom Afghanistánu nepřišlo tak zatěžko?
Aspoň já teda věřím, že tohle italské vedro si udělali pro sebe.
Příspěvky
