Zářivky a děti: zdravotní varování
Next-up 1. 6. 2009
VPMD (Věkem podmíněná makulární degenerace, viz česky o ní http://zdravi.doktorka.cz/makularni-degenerace-sitnice--hrozba-pro-vase-oci/) spojená s věkem je progresivní patologií, je bezbolestná a postihuje žlutou skvrnu - makulu umístěnou na sítnici v zadní části oka. Žlutá skvrna je místem nejostřejšího vidění. Degenerací ztratí postižené osoby ostré vidění (nemožnost čtení, sledování televize, řízení auta), obvykle zůstává periferické vidění. Tato nemoc se stává epidemií od doby, kdy se začaly všeobecně používat fluorescenční zářivky. Postiženy jsou již i děti.
Ve vědecké literatuře je tato patologie známa jako senilní makulární degenerace. Dosud byla přímo spjata zejména s věkem, s dědičnými genetickými mutacemi či variantami, ale nyní je zjišťován její raný výskyt u dětí a dospívajících, takže je spojena i s jinými faktory životního prostředí. (anglicky http://www.ahaf.org/macular/)
Základní informace o VPDM
Mechanismus VPDM byl popsán jako akumulace odpadních látek buněčných zbytků v sítnici, které vedou ke špatné funkci a později ke smrti pigmentového epitelu sítnice i v ní uložených fotoreceptorů. Akumulace těchto odpadních látek a zbytků probíhá v průběhu celého života. Během posledních let v USA počet postižených touto nemocí doslova explodoval.
Dr. Timothy Johnson, vydavatel lékařského časopisu ABC News, prohlašuje: „Tato hrozná nemoc postihuje dnes asi 13 milónů Američanů, více než všechny ostatní oční nemoci dohromady. Nyní má každá třetí starší osoba degeneraci a odborníci předpovídají obrovskou vlnu nárůstu až na 30 miliónů osob, které budou muset čelit slepotě.
Přes tato čísla vědci oficiálně nevědí, co vyvolává toto zvýšení, ale i když existují silná podezření, příčině, původu a léčení je věnováno málo studia.“ Dr. David Steftel dodává: „Mezi 55 a 64 lety má celkem 14% lidí degeneraci sítnice a u starších číslo dosahuje 19%. Stojíme na prahu nové epidemie 21. století.
Celek statistických údajů je k dispozici na webových stránkách Národního očního institutu a Národní lékařské knihovny s datem 5. 11. 2007: . http://www.ahaf.org/macular/
Statistika konstatovala stabilitu výskytu u padesátiletých až do r. 1960, pak má postup degenerace silnou zrychlující tendenci.
V prohlášení specializovaného editora Henry Grunwalda se předpokládá, že „toto postupné snižování věku počátku degenerace sítnice odpovídá postupnému zvyšování expozice fluorescenčnímu světlu, jemuž bylo množství současníků vystaveno v průběhu dětství v učebnách, v nemocnicích, obchodech, a stále více míst mění typ osvětlení na fluorescenční úsporné zářivky za účelem šetření energií.
Proč světlo zářivek působí či prohlubuje škody?
Když v průběhu 60. let začaly být v průmyslu široce užívány lasery i jiné zdroje intenzívního světla, jako svářečky, vyvolalo to obavy o zdravotní účinky na oči pracovníků. Vědci, kteří jsou závislí na státních zdravotních úřadech začali studovat tento typ poškození na zvířatech, která vystavovali světla různé intenzity, trvání a vlnové délky.
V r. 1974 varoval americký úřad pro bezpečnost a zdraví před ozářením vlnovou délkou mezi 425 a 450 nanometry, protože způsobovala nejvíce poškození na očích pokusných zvířat a také u lidských obětí nadměrného vystavení ostrému světlu.
O 20 let později se riziko ztotožnilo s popisech tzv. fotochemické léze v následujícím článku: „Teprve až během posledních let se objasnily mechanismy fotochemického poškození následkem vystavení sítnice vlnovým délkám kratším než ve viditelném spektru, tj. fialovým a modrým. Před uzavřením pokusů na zvířatech v té době (Ham, Mueller a Sliney, 1976) se věřilo, že poškození je možné pouze mechanismy termického poranění. Avšak nyní je konečně prokázáno, že intenzívní vystavení krátkovlnnému světelnému záření (poté označenému jako „modré světlo“) může způsobit nezvratné změny na sítnici.“
Vztah množství a doby expozice (v joulech na čtvereční centimetr) je základem výpočtu prahu poškození. Tato charakteristika „fotochemického poranění“ se nazývá mechanismem reciprocity a umožňuje rozlišit následky zvané termická popálení vedením tepla, kde je třeba vystavení v době několika sekund, aby vyvolalo koagulaci na sítnici, jinak okolní tkáně odvedou teplo mimo oblast sítnice.
U pokusných zvířat byly stanoveny pro vážná poranění stejné prahy pro rohovku i sítnici jako u lidského oka na základě údajů o nehodách. Bezpečnostní limity vystavení UV paprskům jsou založeny na těchto poznatcích. Jako všechny poškozující fotochemické mechanismy je třeba studovat působení různých vlnových délek spektra, které vyvolávají fotobiologické a fotochemické efekty. Vlnové délky nejvíce zasahující žlutou skvrnu jsou od 425 do 450 nm, vrchol kolem 440 nm. Nelze je zaměňovat s ultrafialovým zářením v kratších vlnových délkách, o nichž se mnoho lidí domnívá, že pouze ono může poškodit oči.
Lampy zvané fluorescenční vydávají svou nejintenzívnější energii ve vlnové délce 435,8 nm, což odpovídá přesně maximálnímu nebezpečí pro poranění oční sítnice. Energetická emise na této vlnové délce se lehce mění podle typů zářivek, podle Kelvinova stupně, který určuje obchodní název jako „denní světlo“ apod.
Princip emisí
Škodlivé emise nezávisí na tvaru kompaktní zářivky, ať se jedná o rovné trubičky či spirály, které obsahují směs jemných par rtuti a některé vzácné plyny. Po kontaktu s kovem umístěným vzadu v tělese zářivky elektronicky vytvořená elektromagnetická pole urychlují a zvyšují energii iontů. Když tyto rychlé ionty narazí na atomy rtuti, absorbují a vydávají vysoké energie, proud fotonů, zejména ve dvou vlnových délkách ultrafialových, které odpovídají úrovním energie elektronů kolem jádra atomu rtuti.
Aby tyto fotony byly přeměněny ve vlnovou délku viditelného světla, vnitřek tuby je pokryt vrstvou fosforu. Je to právě excitace bombardování atomů rtuti uvnitř tuby, která nabírá sílu a dává vizuálně to, co je uživateli nazýváno zpoždění osvětlení při rozsvícení zářivky.
Zdravotní varování: Děti a zářivkové osvětlení
Při narození jsou oči velmi citlivé na všechny vlnové délky spektra. Je to doba, kdy dochází ke žloutnutí čočky, která bude do určité míry chránit oko před poškozením většinou vlnových délek spektra. Tato ochrana pochází z fialové a modré barvy spektra, která vyvolává oxidaci postupnými chemickými reakcemi. Čočka žloutne, tak jako například lakovaný materiál, který je vystaven slunci (UV), nabývá pomalu žluté barvy ze stejného důvodu.
Problémem nyní je, že politikové nyní rozhodují o povinném zavedení úsporných zářivek. Přirozený proces žloutnutí, který dříve trval více než deset let, bude brutálně konfrontován s novým zcela umělým prostředím, mimo veškeré normy, s nemožností adaptace sítnice na nové masívní typy spektrálních emisí.
Pro srovnání je zde podobnost se zavedením umělého znečištění vyzařování vysokých mikrovlnných frekvencí do životního prostředí pro endokrinní funkce.
Následkem toho nebude již existovat toto velmi pomalé žloutnutí, které poskytovalo účinnou ochranu od konce dospívání či počátku 20 let věku, a nebude prakticky žádná ochrana proti škodlivému modrofialovému záření kompaktních lamp, které budou bez zábrany ozařovat sítnici dětí.
Filtrující prostředky zvané mechanické, umístěné na tubách, neposkytují dostatečnou záruku blokování vlnových délek škodlivých zejména pro děti.
Je třeba také vědět, že právě v tomto období se uskutečňuje zhoršování schopnosti regenerace fotoreceptorů sítnice, které jsou základem dobrého vidění v pozdním věku. Úpadek této schopnosti obnovy je často spojen s nahromaděním zbytků poškozených fotoreceptorů, což je jedním z faktorů VPMD. Zrychlení této akumulace je přímo spojeno s množstvím parazitního světla, které dosahuje na sítnici, a se všeobecným zavedením zářivek do domácího prostředí bude vztah množství/trvání maximální. Současná skutečnost se tedy může pouze prohlubovat, jinak řečeno, stále větší množství lidí bude postiženo makulární degenerací, což se bude zhoršovat se všeobecným zavedením kompaktních fluorescenčních žárovek mimo rámec průmyslového použití.
Je třeba rychlého řešení, neboť situace se neřeší, např. v USA ohledně náhlé epidemie očních poškození u předčasně narozených a novorozenců zvané retinopatie předčasně narozených: vývoj očních cév sítnice není normální, růst je „neharmonický“, což může vést k oddělení sítnice, která je v tomto stádiu křehká jako vlhký absorpční papír.
Podobný zvýšený výskyt se objevil jako následek nekontrolovaného zavedení průmyslových zářivek v Evropě a jinde v 50. letech.
Naprosto zřetelně technologie úsporných fluorescenčních žárovek není cestou, kterou bychom se měli ubírat, pokud jde o osvětlení v naší blízkosti a doma. Při pokroku, který byl uskutečněn v technologii LED, bychom se jí měli zcela jistě zabývat jako seriózní alternativou pro skutečnou úsporu energie, a to i proto, že spotřeba energie je 5x nižší než u fluorescenčních zářivek. (Viz srovnání v dokumentu Next-up http://next-up.org/images/LFC_LED_Tableau_Comparatif_2009.jpg)
Bohužel technologický vývoj je často rychlejší než medicínské poznatky a zkoumání. Medicína tyto choroby často automaticky připisovala zejména genetickým příčinám a diskreditovala ty, kteří varovali, a označovala je za vulgarizátory a pseudovědce.
Pokud dosud nebyl vytvořen striktně vědecký důkaz, v každém případě existují důkazy, že vystavení světlu fluorescenčních kompaktních lamp poškozuje sítnici a může vyvolat předčasnou makulární degeneraci nejen u mládeže, ale přispívá k dlouhodobému poškození celé populace (slepota).
Politika zaměřená na úspory, navíc zřetelně komerční, prosazující fluorescenční zářivky oproti LED, nenahradí v žádném případě zdravotní politiku. Navíc si tyto zářivky naprosto nezasluhují označení jako ekologický výrobek.
Je třeba konstatovat, že namísto aby chránily zdraví a životní prostředí, tyto zářivky urychlují jeho poškozování, což je vrchol!
Všimněte si ještě, na čí straně stojí Greenpeace: chtějí zákaz tradičních žárovek.
Jak už dávno víme, mocní světa si je platí, aby naoko dělali problémy a tím zdiskreditovali hlasy nesouhlasu s vládními zištnými záměry...
Anebo přímo s pomocí lživých "ekologických" argumentů podporovali jejich zájmy, jako zde...