Eckhart Tolle: Prostá pravda 2

Prostá pravda 1: http://orgo-net.blogspot.com/2011/11/eckhart-tolle-prosta-pravda.html

(16.42) Proud myšlení se vždy zabývá minulostí a přítomností. Takže pro většinu lidi, kteří jsou stále identifikováni s myšlením, každá myšlenka obsahuje pojem „já“. Každá myšlenka vás naprosto ovládne. To znamená identifikování. Každá myšlenka, která vyvstane, se stane „mnou“. Vy si ji myslíte, a jste v ní. A tak jsou mnozí lidé vlečeni po celý den tímto proudem myšlenek. Jedna myšlenka za druhou. A v tomto proudu myšlení je myslí vytvořený pojem „já“, sestávající se ze vzpomínek na minulost a zkušeností, a věcí, s nimiž se identifikuje vaše mysl, které patří k vaší identitě. To jsou všechno myšlenkové formy. Například moje vlastnictví, moje znalosti, moje zkušenosti, nebo co mi lidi udělali, nebo co já jsem udělal lidem, věci, s nimiž se identifikujete a pak to, co vězí ve vaší mysli, se stane „já“. A tohle „já“ jsem v tu noc rozpoznal, že to není skutečné já.

Takže, je tu proud mysli, je tu identifikace s proudem mysli, a je zde možnost vystoupit z proudu mysli, tím, že vstoupíme do přítomného okamžiku.

Pro většinu lidí přítomný okamžik téměř neexistuje, protože to, co je opravdu zajímá, je příští okamžik, nebo nějaký pozdější. Žijí stále směrem do budoucnosti. Žijí stále pro příští okamžik. A nevědomě považují příští okamžik, příští bod v budoucnosti, kam se potřebují dostat, za důležitější než tento okamžik. Neuvědomují si, že pro budoucí okamžik, kam se tak zoufale chtějí dostat, dnes večer, zítra, při každé aktivitě, se potřebují dostat z každé aktivity tak rychle, jak je možné, aby se dostali do konečného bodu, a to v malém i velkém měřítku.

Nevědí, že budoucnost nemá žádnou jinou existenci kromě myšlenkové formy. Takže, když stále žijete směrem k budoucnosti, žijete svůj život tak, že jste chyceni v pasti myšlenkové reality, myšlenkových forem, které představují pro vás důležitější pravdu než bezprostřední skutečnost života, která je vždy teď. Protože váš život se skládá zcela a úplně z přítomného okamžiku.  Uvědomte si skutečný význam tohoto výroku, že váš život se skládá z přítomného okamžiku, že váš život není nic jiného než tento okamžik. I když vzpomínáte na minulost, můžete na ni vzpomínat pouze teď. A když myslíte na budoucnost, můžete na ni myslet pouze teď. Ale lidé žijí, jako by přítomný okamžik byl překážkou, kterou musejí překonat, aby se dostali do nějakého lepšího bodu, který nikdy nepřijde...

Takže, to je šílený způsob života, a činí život těžkým. Činí ze života úsilí. My jsme za ty tisíce let podmíněni lidskou myslí, což byla původně nádherná věc, schopnost myslet, která v jistém bodě před velmi dávnou dobou musela vzniknout – schopnost pojmového myšlení. To otevřelo lidstvu úplně novou dimenzi  a učinilo z lidstva nejmocnější druh na planetě, protože lidé nejsou nejsilnějším druhem fyzicky, ale byli schopni ovládnout všechny ostatní druhy kvůli své schopnosti myslet. 

V mytologické formě je to pravděpodobně vyjádřeno v příběhu Genesis, na začátku Bible, kdy snědli ono jablko pocházející ze stromu poznání dobra a zla, aby odlišili jedno od druhého. To přijde pouze při schopnosti myslet, analyzovat, oddělovat.

To se postupně v lidech rozvinulo, až to vytvořilo problémy. Otevřely se nové možnosti, a pak po několik tisíc let myslící mysl sílila, rostla a rostla, a postupně lidé ztratili spojení s tím, co je hlubší a podstatnější než oni sami, co by se dalo nazvat bytím. Pocit živosti, hlubší inteligence, která je více než pouhé myšlenky ve vaší hlavě. Postupně lidé kvůli nárůstu myslící mysli cítit hlubší spojení s životem. Až jsme dospěli k bodu, kdy celý náš pojem toho, kdo jsme, je zakódován v mysli a v myšlenkách.

Jsme teď ve vývojovém stádiu, které bylo pro lidstvo nezbytným, a které můžeme nazvat stádium mysli, myšlení. Jsme teď v takovém bodě, že jsme naprosto ovládnuti myslí, aniž to víme. Nemůžeme přestat myslet. Což se nám jen zdá, můžeme přestat, ale pro většinu lidí to ještě není skutečností. Musejí myslet, mají nutkání myslet, a odvozují sami sebe od pohybu mysli.

My přicházíme na konec tohoto vývojového stádia, a aby lidstvo nyní mohlo jít dále, musí transcendovat – přestoupit mysl. Už nemůže být dále ovládáno myslí. Musí jít za naléhavou potřebu myslet,  k vyšší úrovni, k bytí. Je to něco jako znovu získat to, co ztratilo. Ale když znovu získáte něco, co jste ztratili, získáte to s vyšším vědomím. A to je proces, do něhož jsme teď zapojeni, do něhož je zapojeno lidstvo. Protože evoluční transformace vědomí už nadále není luxusem, není už pro lidstvo jednou z možností, ale poprvé v historii lidstva je transformace vědomí nezbytností, pokud má lidstvo přežít. Protože vytváříme na planetě zmatek, vytváříme rozsáhlé peklo na planetě, která je potenciálním rájem.

Otázka: Proč jste si zvolil být učitelem?

ET: Stát se učitelem, to byla reakce na požadavky, které ke mně přicházely. Nebyla to ani tak vědomá volba, že chci nebo potřebuji učit. Prostě to vzniklo tak, že ke mně přicházeli jednotliví lidé a kladli otázky, chtěli nějakou pomoc, zajímali se o to, co říkám, prožívali po několika návštěvách vnitřní posun. To, že jsem učitel, se vyvinulo organicky, aniž bych se někdy rozhodoval, že chci být učitelem. Od jednotlivců se to vyvinulo k malým skupinám, tak to fungovalo po několik let.

Při těch setkáních s lidmi jsem si dělal poznámky o tom, co jsem tam řekl, protože ty věci byly nové i pro mě. Přicházely z toho okamžiku. Přicházely jako odpovědi na otázky lidí. Takže jsem je sbíral, a za pár let jsem měl sbírku poznámek, a některé z nich byly později zahrnuty do Moci přítomného okamžiku. Takže tato kniha je částečně výsledkem mé práce s lidmi po několik let, a částečně je to nové učení, které se vynořilo v procesu psaní.

Otázka: Prý jste byl několik let absorbován pouze bytím, a nic jste nedělal. Takže to byla taková nerovnováha ve vašem životě.

ET. Poté co došlo v onu noc ke transformaci, můj vnější život po několik let probíhal tak, jako by se nic moc nezměnilo. Pokračoval jsem v postgraduálním studiu, i když jsem u toho již nebyl plně svým srdcem, u intelektuálních snah, u analytické práce. Můj vnější život měl určitou setrvačnost, trvalo to pár let a pak setrvačnost skončila. Konec přišel, když jsem byl v Cambridge, dělal jsem doktorskou práci, trochu jsem učil, a náhle jsem si uvědomil, že to skončilo, a prostě jsem z toho odešel. 

Pak následovaly dva roky, kdy jsem toho dělal velmi málo, neměl jsem vlastní domov, pohyboval jsem se sem a tam, většinu času jsem seděl prostě venku, pokud bylo dost teplo, na lavičkách v parku, procházel jsem se, to bylo v Londýně. Byl jsem tak hluboko ponořen do míru, do požehnání prostého zážitku bytí, do prostých pocitů dobroty života v každém okamžiku, že jsem zcela ztratil zájem o budoucnost, neměl jsem žádné ambice ani zájem něco dělat.

Z vnějšího pohledu se může zdát, že můj život se stal nevyrovnaným. Tak hluboko jsem byl ponořen v bytí, že jsem ztratil zájem o dělání. Dalo by se říct, že jsem na čas ztratil schopnost být ve světě aktivní. A pak se postupně ta schopnost vracela. Po nějakém čase se sama znovuustavila rovnováha. Takže teď jsem schopen být ve světě aktivní, a současně být zakořeněn v bytí. Jedno nevylučuje druhé. Ale z nějakého důvodu jsem musel jít na nějaký čas velmi hluboko dovnitř. 

Možná v širším měřítku to tak musí být, že někteří lidé musí jít hluboko do bytí, prostě proto, aby vytvořili rovnováhu na úrovni kolektivního vědomí. Protože většina lidí je naprosto ztracena v dělání. Možná je třeba několika lidí, kteří jdou velmi hluboko do bytí, aby vytvořili rovnováhu. Na osobní úrovni to může vypadat, jako že jsou nevyrovnaní. (30.16)

(Podle možností hodlám pokračovat v překladu, je to více než hodina přednášky, celé úžasné ...)

Test první elektrárny na volnou energii v Itálii

Něco pro povzbuzení: Volná energie se začíná prosazovat!

Díky Otovi za tip, já taky podobné články miluju ...

Zdroj: 

http://pesn.com/2011/10/28/9501940_1_MW_E-Cat_Test_Successful/http://pesn.com/2011/10/28/9501940_1_MW_E-Cat_Test_Successful/

Úspěšný test jednomegawattové elektrárny na volnou energii

Překlad: OrgoNet

28. 10. 2011 předvedl Andrea Rossi prvímu zákazníkovi svůj 1-megawattový E-Cat systém. Jeho výkonnost zhodnotili i inženýři a vědci. Podle nich produkuje nepřetržitou enrgii 479 kW po 5,5 hodiny v soběstačném režimu.

Ten velký den už přišel i odešel. V Bologni v Itálii bylo otestováni jednomegavatové zařízení na studenou fúzi. Neznámý zákazník, který test prováděl, je zjevně spokojen.

Byly tam nějaké problémy, takže zařízení nemohlo běžet na plný výkon v soběstačném režimu, ale to, co předvedlo, je velmi působivé.

Zařízení běželo po 5,5 hodiny a produkovalo 479 kW v soběstačném režimu. To znamená, že nebylo zapotřebí dodávat žádnou vnější energii k jeho provozu, protože běželo samo, a produkovalo přebytek téměř půl megawattu. Rossi vysvětlil důvody v prezentaci, kterou jsem natočil na video a později zveřejním.

Byla to polovina předpokládané kapacity, ale i tak je to významný výkon pro toto zařízení, které bylo dokončeno v minulém týdnu – první toho druhu na naší planetě.

Brzy ráno před předváděním, jak řekl Rossi, bylo třeba se rozhodnout, zda jet na výkon 1 megavatu, ne v soběstačném modu, nebo v soběstačném modu s nižší energetickou úrovní. Zákazník si zvolil funkci v soběstačném modu. O následných zkouškách se zatím nemluvilo, ale předpokládám, že zákazník provede mnoho testů, aby pochopil hračku, kterou si pořídil, a že informace budou Rossimu sděleny.

Když jsem se zeptal na tiskovce, zda byl zákazník spokojen s testem, Rossi řekl: „Ano, myslím, že jsou spokojeni.“

Zde je krátké video z hodinové Rossiho přednášky pro zákazníky, a otázek a odpovědí. Zaznamenal jsem celou prezentaci, a zítra ji zveřejním, doufám i s přepisem. Polovina byla italsky, protože Rossi chtěl vše vysvětlit italsky i anglicky.

V tomto výňatku Rossi odpovídá na otázku. „Takže, je to průlom?“

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=7sZHOQ6P-Rw

 

(Zkráceno, přepis videa a další informace najdete na zdrojovém článku viz výše.)

Omluva: nestíhám zpracovat maily

Přeju pěkný začátek týdne a rovnou se omlouvám všem, co poslali mailem odkazy či příspěvky či fotky. I když jsou většinou velice podnětné, přestává být v mých silách na všechny reagovat.
Nejvíc mi vyhovuje, když pošlete hotový text/dopis, který je možno rovnou překopírovat na blog.
Pokud pošlete jen odkaz nebo tip a je potřeba něco přeložit nebo dohledat, aby z toho byl článek, tak na to teď právě stojí dost dlouhá fronta. Snaha tu je, ale ale i tak už věnuju blogu možná příliš mnoho času - viz rekordní počet příspěvků v uplynulém říjnu. Většina je tu samozřejmě díky vám, já osobně můžu napsat tak jeden dva denně ... jenže když dělám "redakce", tak ani to ne.
Pokud posíláte jen odkaz, je možná lepší dát ho do komentáře, tak si ho hned najdou aspoň ti, kteří mají speciální zájem o tématiku. Mně to může utéct ...
Náš společný blog je produktem téhle přechodné doby, kdy přibývá informací a odhalení, stále více lidí se o ně zajímá, ale přibývá i zdrojů informací - tak možná můžu tady trochu polevit v intenzitě informování a trochu přidat v duchovnosti ... a nebudu se trápit tím, co nestihnu, a vy doufám taky ne.
Zdraví Orgonet

Eckhart Tolle: Prostá pravda 1

Přednášky Eckharta Tolle jsou mou každodenní duchovní potravou. Každý měsíc vycházejí nové na jeho televizi ET TV, takže mám pořád co poslouchat.
Teď se ke mně dostala starší nahrávka, datovaná pravděpodobně několik málo let po publikaci Moci přítomného okamžiku, před knihou Nová Země. Možná, že její překlad udělá radost i některým z vás ... 

Eckhart Tolle: Prostá pravda

Překlad: Orgonet

Otázka: Osobní historii nepokládáte za důležitou, ale přesto bych se vás chtěla na ni zeptat. Jak a kde jste vyrostl, v jaké rodině?

Eckhart Tolle: Vyrůstal jsem v severozápadním Německu až do 13 let. Můj otec byl novinář, matka v domácnosti. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 12, a můj otec se stáhl z konvenčního života a společnosti – bylo to rané stažení, předtím, než termín drop out vůbec existoval, a odešel žít do Španělska. Takže, rodiče se rozvedli, otec odešel, a já jsem byl velmi nešťastný ve škole, a ve 13 letech jsem odmítl chodit dál do školy. To byl můj jediný akt vzpoury v dětství, celkově jsem byl velmi poddajné a poslušné dítě, ale něco ve mně mi zabránilo chodit do školy, už jsem prostě nemohl, tak jsem přestal. Matka nevěděla, co se mnou dělat, a tak bylo rozhodnuto, že půjdu ke svému otci do Španělska: Otec se znovu oženil a vedl velmi nekonvenční život, pár let žil ze svých úspor, a pak tam začal pracovat.
Já jsem tedy strávil svůj –náctiletý věk od 13 do 19 ve Španělsku, takže se španělština stala mým druhým jazykem. Byl jsem vyjmut z kultury, která mě obklopovala po prvních 13 let mého života, a přišel jsem do úplně jiného prostředí a kultury, a to bylo pravděpodobně dobré, protože když někdo stráví celý život v jedné kultuře, má tendenci být podmíněn touto zvláštní kulturou, aniž si to uvědomuje. Takže tím, že jsem jako dítě žil v různých kulturách, měl jsem méně hluboké a méně rigidní kulturní zázemí.

Můj otec byl velmi nekonvenční člověk, někdo by řekl excentrický, a tak když jsem přišel do Španělska, zeptal se mě: „Chceš chodit do školy?“ Samozřejmě jsem řekl, že ne. A on řekl: „Dobře, tak nechoď do školy. Dělej, co chceš.“  A to jsem dělal, četl jsem knihy, literaturu, večer a odpoledne jsem chodil do jazykových kurzů, studoval jsem některé předměty, které mě zajímaly, například astronomii. Takže jsem vyrostl, zejména ve svých letech dospívání, bez tlaku, který prožívá většina mladých. A pak v 19 jsem odešel žít samostatně do Anglie.

Otázka: A pak jste se začal vzdělávat v Anglii?

ET: Ano. Tam mi nabídli práci, i když jsem neměl žádnou formální kvalifikaci, bylo to jako zázrak, učil jsem několik let němčinu a španělštinu na jazykové škole. A pak začalo jakési hledání, a v té době také začala moje deprese, kterou jsem periodicky zažíval, a žil jsem ve stavu narůstající úzkosti. Hledal jsem odpovědi na dilema života a žití, a hledal jsem intelektuálně ve filosofii, takže jsem začal hodně číst, a myslel jsem si, že odpovědi pravděpodobně najdu na univerzitě u profesorů. Takže jsem složil ve večerní škole zkoušky, které jsem potřeboval, abych mohl jít na univerzitu, a šel jsem na Londýnskou univerzitu, kde jsem dělal jazyky a literaturu. Pokračoval jsem v hledání, absorboval stále více znalostí, a postupně jsem si uvědomoval, že tam vlastně není odpověď na otázky života. Pamatuju se na jednoho profesora, kterého jsem měl velmi rád a chodil na jeho hodiny, obdivoval jsem ho pro jeho znalosti, a jednou jsem přišel v pondělí ráno do školy a řekli mi, že právě spáchal sebevraždu. To mě vnitřně šokovalo a uvědomil jsem si, že lidé, k nimž jsem vzhlížel v naději, že najdu odpověď, ji také nemají. Takže se moje deprese prohloubila. U zkoušek jsem si vedl velmi dobře, protože jsem usilovně studoval, bylo to ve skutečnosti ze strachu, byl jsem poháněn úzkostí. (:))))

Po ukončení Londýnské univerzity jsem asi rok nedělal nic, v tom roce jsem byl ještě nešťastnější a deprimovaný, a tehdy náhle došlo k vnitřnímu posunu uvnitř mě. Bylo mi tehdy 29 let, probudil jsem se uprostřed noci, to nebylo neobvyklé, že jsem se budil uprostřed noci a měl jsem intenzívní depresi a současně pocit strachu. To se stalo i té noci, a přišla mi myšlenka: „Už se sebou nemohu dál žít.“ Ta myšlenka se opakovala v mé mysli: Nemohu se sebou žít. A pak jsem se najednou na tu myšlenku podíval, jakoby jsem od ní odstoupil a podíval se na ni, a řekl si, že je to divná myšlenka: „Já nemohu žít se sebou. Jsem já jeden nebo dva?“ Myšlenka naznačovala, že tu jsou dva lidé: Já a druhé já, se kterým nemohu žít. Neuměl jsem na tu otázku odpovědět, jenom mi nasadila do mysli záhadu. Později mi to připomněly koan ze zenu, že tou záhadou je zastavit mysl. Například, jaký zvuk vznikne, když tleskneme jednou rukou, to je slavný koan, a na intelektuální úrovni nemá odpověď. Otázka, která vznikla v mé mysli, také neměla odpověď na intelektuální úrovni. Kdo jsem „já“, a kdo je „ mé já“, se kterým nemohu žít?

Ta otázka způsobila vnitřní posun. něco ve mně, čemu jsem tenkrát nerozuměl, se muselo oddělit od „mého já“, mého „nešťastného já“, jak jsem to později nazval. Takže došlo k nějaké vnitřní disidentifikaci „Já jsem“, které jsem později rozpoznal jako vědomi, které se oddělilo od podmíněné entity, která mi poskytovala pocit identity, „Já“. A toto „Já“ spočívalo především v nešťastném příběhu. (:))

Takže jsem pocítil, jako bych byl vtažen do nějakého víru energie, ve kterém jsem mizel. Byl v tom ještě moment odporu, a v sobě jsem uslyšel jakýsi hlas, který mi řekl: „Neodporuj ničemu.“  Takže jsem se vzdal odporu a dostal jsem se do pocitu téměř nicoty.

Z té noci si už moc víc nepamatuji, ale ráno, když jsem se probudil, otevřel jsem oči a díval jsem se po místnosti, všechno se zdálo, jako bych to viděl poprvé. Svěží, nové, živé, oknem přicházelo světlo, na stole známé předměty, které vypadaly svěže, nově a živě. Šel jsem ven na procházku, díval se kolem, a všechno se zdálo tak klidné, i doprava ve městě. Něco podivného se stalo, všechno bylo naplněno živostí a mírem, a já jsem nevěděl proč. A pokračovalo to dál, a tento vnitřní klid jako podklad veškerým zážitkům a smyslovým vjemům, i jako podklad k mému myšlení, mě vlastně už nikdy neopustil.

Trvalo mi dlouho, než jsem to pochopil, než jsem byl schopen vyjádřit to slovy. Později jsem začal zkoumat jiná duchovní učení, nejprve buddhismus, křesťanství i současnější duchovní učení, a velmi rychle jsem rozpoznával pravdu, která se v mnoha případech skrývá někdy za staletími kulturních přídavků, interpretací a překroucených interpretací, a mohl jsem uvidět pravdu v buddhismu i křesťanství, v původním učení, a tato učení vrhla světlo na to, co se stalo mně.

Například jsem vzal Nový zákon, kde Ježíš říká: „Mír, který překračuje veškeré chápání“. To je přesně to, co cítím, a tento mír, kterému nerozumím, co to je? Měl tedy stejnou zkušenost: náhle vznikl mír, který nebyl příčinně spojen s ničím ve vnějším světě. Nebyl způsoben žádným zázračným dějem v mém vnějším prostředí. Nezdá se, že to má vnější příčinu.

Později jsem pak navštívil učitele zenu a tak dále, a rozpoznal jsem ihned pravdu zenu, a oni mi také pomohli pochopit to, co se mi stalo, v širším kontextu.

Pamatuji si, že jsem se setkal s jedním buddhistickým mnichem, který řekl, že je třeba skoncovat s tím, že stále „musíme myslet“. Řekl: „Zen je v podstatě o ne-myšlení“. Tu jsem si uvědomil to, co jsem si kupodivu dříve neuvědomil, že moje myšlenkové procesy, i když nějaké probíhaly, se redukovaly možná o 80 procent. Už jsem tolik nemyslel. A proto tu bylo tolik klidu. Uvědomil jsem si nepřetržitý mentální hluk, jak tomu teď říkám, což je nutkavé a naprosto zbytečné myšlení, kterému se mnozí lidé nepřetržitě věnují. To skončilo.

Bylo tu ještě nějaké myšlení, mohl jsem ho použít, když jsem potřeboval, takže příležitostně myšlenky  chodily sem a tam, ale byly tu rozsáhlé plochy ne-myšlení. A v těchto dlouhých pauzách a intervalech bez myšlenek zde byl nádherný zážitek vnitřního míru. Uvědomil jsem si, že vnitřní mír tu byl i předtím, když jsem ještě byl v úzkosti, ale byl prostě překryt tou úzkostí, hyperaktivní myslí.

Tohle vše se postupně vyvinulo do duchovního učení. To se pokouší ukázat lidem, že už mají uvnitř sebe to, co možná hledají vně sebe. Živost, mír, pocit hlubokého vnitřního naplnění jsou již přítomny v každé lidské bytosti jako nejvnitřnější podstata. Nejde tedy o to dostat nebo získat něco nového, o což se většinou duchovně hledající snaží. Lidé se snaží najít něco nového, co by je naplnilo – na úrovni materiální, na úrovni zážitků, hromadění znalostí, bohatství. Duchovně hledající hromadí více duchovních zážitků, s tím, že zjistí, kdo jsou, někdy v budoucnosti, a to nemůžete. Protože když vzhlížíte k budoucnosti, že tam najdete sami sebe, sami sebe již přehlížíte. Podstatu svého bytí můžete najít pouze teď.

Takže, to co se mi stalo oné noci, mi trvalo léta, než jsem to pochopil. A v procesu chápání už ke mně občas přicházeli lidé a ptali se mě. Postupně jsem získal schopnost o tom mluvit. A byl jsem schopen rozpoznat i v jiných to, čím jsem prošel, stejné dilema.

Asi jsem trpěl akutněji než mnozí jiní, to je vše. Byl jsem hlouběji ponořen do mentálního hluku, do emočního zmatku, než je normální. Ale stejný mechanismus funguje v každém.

Takže moje učení je poukázat na to, že ve vás je dimenze, která je hlubší než to, s čím se normálně identifikujete. Je hlubší než Já a jeho osobní historie, o které mnozí lidé věří, že je to, kým jsou. Rozpoznání této dimenze přichází, když uvnitř sebe uděláte místo pro přítomný okamžik, protože může přijít jen skrze vnitřní spojení s „teď“, což je sám život ... (16.42)

(Podle možností hodlám pokračovat v překladu.)

HAARP: Pravda o nejděsivější zbraní světa 2.

http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/haarp--pravda-o-nejdesivejsi-zbrani-sveta-2/

HAARP. Pravda o nejděsivější zbrani světa 2

<< EXKLUZIVNĚ >> Komunisté říkali: poručíme větru, dešti. Lidé se tomu smáli. Ale oni to fakt uměli, tvrdí v rozhovoru letecký inženýr.

25.říjen 2011 - 11:55

Redakce serveru Prvnizpravy.cz vám přináší druhou část rozhovoru s leteckým inženýrem a technickým konzultantem na téma klimatické zbraně a vedení geofyzikálních válek. - čtěte první část rozhovoru

***

Často se v poslední době tvrdí, že ukázkovým případem použití HAARPu bylo nedávné zemětřesení spojené s tsunami v Japonsku. Co si o tom myslíte?

Japonsko je příliš čerstvý případ a těch informací kolem něho je příliš mnoho, takže bych nemohl tvrdit, že to bylo způsobeno jednoznačně tímto způsobem. Ale mohlo. Spíše bych však tipoval, i na základě dalších informací, které jsem zjistil, že to byla kombinace více vlivů. To znamená, že ti, kteří to chtěli způsobit, čekali na nějaké menší zemětřesení, které je v oblasti velmi časté, pak způsobili to, co se stalo a jako krytí použili výmluvu na přírodní zemětřesení, které pak způsobilo přírodní tsunami a zničení jaderné elektrárny. Ale zrovna elektrárna Fukušima je opředena ještě tolika dalšími "záhadami", že bych neřekl, že to bylo způsobené pouze tímto. Protože některé velmi seriozní informace naznačují, že došlo i k sabotáži ze strany firmy, která do elektrárny instalovala bezpečnostní zařízení a která předtím měla v Japonsku jen velmi krátkou působnost. Jediným jejím velkým předchozím zákazníkem bylo izraelské ministerstvo obrany. Takže není vyloučeno, že za tím mohla být kombinace vnějšího útoku, vytvoření tsunami a interní sabotáže, která třeba zvětšila škody tím způsobené.

Při minulém rozhovoru jste říkal, že byl HAARP použit i v Jugoslavii. Kdy a jak?

Ano, bylo to v době humanitárního bombardování...

Co vyvolal?

Vyvolal pochopitelně jednak totální destrukci telekomunikačních sítí v některých oblastech. Potom působil také na změnu počasí, aby zakryl lety stíhaček, to znamená působil zvýšení oblačnosti, aby mohly létat nízko. A způsobil i sucha, aby se snížila úroda.

Hodně se v této souvislosti hovoří také o zemětřesení na Haiti nebo o velkých požárech v Rusku loni v létě...
Je to možné. O Haiti to je už celkem polooficiální informace, protože je to natolik profláknuté mezi lidmi, kteří těmto věcem technicky a logisticky rozumějí. Když si například všimnete té souvislosti mezi cvičeními amerických vojáků v oblasti, zkrátka toho, jak Američané rychle zareagovali, tak je to víc než pravděpodobné. Co se týká Ruska, tam je to strašně obtížné vyhodnotit, protože dostat se k ruským informacím je velmi nesnadné. Musím se přiznat, že od doby, co jsme vystoupili ze sovětského vlivu, tak nás, Čechy, totálně izolovali i po personální stránce od informací týkajících se vojenství, včetně takových případů, kdy se například domnívají, že došlo k nějakému vojenskému útoku z druhé strany. Nemají důvod, proč by nám to sdělovali a já už tam bohužel ty kontakty nemám. Měl jsem je, ale měl jsem je v době, kdy jsme ještě byli v "táboru míru a socialismu".

Před časem jsem četl několik článků o tom, že různí ruští vědci tvrdí, že za obrovským suchem a následnými požáry, které loni v létě Rusko sužovaly, mohou stát klimatické zbraně. Ale nevybavuji si, že by něco takového zaznělo z opačné strany - že by Američané tvrdili: teď je Rusko na nás použilo. Tím reaguji na to, když jste říkal, že je těžké tyto informace získat. Protože Rusové je přece běžně uvádějí i ve sdělovacích prostředcích...

Já měl na mysli spíše osobní kontakty, oficiální kontakty vůči třetím zemím. Ale samozřejmě, že v rámci Ruska ty diskuze a informace probíhají. Navíc ještě sleduji různé ruské servery, protože rusky umím výborně ještě z dávných dob, kdy jsem četl technickou literaturu. Samozřejmě, že se tam zmiňují o těchto geofyzikálních zbraních a někdo Američany čas od času obviní, ale důvod, proč stejně tak Američané neřeknou něco takového naplno, má svůj psychologický důvod. Je to proto, že nechtějí přiznat, že by Rusové v této oblasti měli nadvládu a to tak dlouho. Prostě padesát let vláda USA běžným Američanům vyhlašuje, že oni jsou ti nejlepší, že mají nejlepší technologické vynálezy, že ve vojenské oblasti a v kosmických oblastech se jim nikdo nevyrovná - a najednou by měli přiznat, že nejsou schopni zabránit působení jejich hlavního a dlouhodobého protivníka na jejich území? To je pro ně nepřijatelné - vždyť americká vláda v 70. a 80. letech tak šíleně vykreslovala SSSR jako říši zla, že už to nešlo dál stupňovat. A teď si představte, že někoho vykreslíte jako nejhoršího nepřítele na světě a pak přiznáte, že nejste schopen zabránit, aby na vás takto útočil. Lidé vám řeknou, že jste úplně neschopní.

Svět není čenobílý, nemyslím to moralisticky, ale v některých oblastech měla zkrátka Amerika nadvládu, zvláště v civilní technologické oblasti, ale ve vojenské oblasti, zejména v kosmických zbraních, která vedla k ekonomickému kolapsu Ruska nadvládu získali a dodnes udržují Rusové. To je jeden z hlavních důvodů, proč Američané nemají už dlouhodobě žádné pilotované lety do vesmíru, že tam nemají orbitální stanici a že se ani nepouštějí po mnoho desítek let znovu na Měsíc.

Existují nějaké příklady použití klimatických zbraní v případě Německa, Francie a podobně? U Spojených států a Ruska si něco takového díky tomu, co jste řekl, už umíme představit, zvláště v rámci studené války, ale i v rámci té, řekněme, studené války současné. Ale kdy si něco podobného otestovaly evropské země. Vůči komu to používaly, na čem to zkoušely či zkoušejí?

U Francie a Německa konkrétní případy neznám. Pouze vím od známých, které mám v Německu, od vědců nebo expertů z oblastí s tím souvisejících, že se tam tyto výzkumy, které jsou financované vojáky, provádějí, ale neznám konkrétní aplikaci. Spíše si to můžeme domyslet v případě nějaké vojenské aplikace zase nepřímo - například když se stane, že ze záhadných příčin spadne letadlo nějaké cizí země, která nemá nepřátelské vztahy ani s Amerikou ani s Rusy ani s Čínou, ale shodou okolností předtím proběhla nějaká diplomatická roztržka nebo existuje nějaká dlouhodobá diplomatická neshoda s nějakou z dalších velmocí, které těmito zařízeními disponují. Pak je možné se nepřímo domnívat, že to mohlo být použito. Ale opět - to, že říkám, že to mohlo být použito, neznamená, že bylo. Ale je to velmi silná indikace. Znám velice dobře metody, které používají analytici (sám jsem jich mnoho studoval, protože jsou využívány i pro technickou praxi i pro moji konzultační praxi), vím, jak pracují analytici zpravodajských služeb a ani oni nemají vždy k dispozici všechny potřebné údaje stoprocentní. Pracují s hypotézami, částečnými znalostmi, používají konzultace s lidmi z konkrétních oborů. A stejně tak i já mám velmi rozsáhlé znalosti fyziky, jak teoretické, tak experimentální, mám velmi rozsáhlé znalosti většiny technických oborů nejen z letectví, ale i z kosmického výzkumu. Souvisí to nejen s mým vzděláním, ale i dvacetiletou praxí pro řadu českých i zahraničních firem a na to nabalenými stovkami, tisíci kontaktů na lidi a informační zdroje ve světě.

Mluvíte-li o pádech letadel a o podivných a nejasných okolnostech, které je někdy provázejí, nedá mi to, abych se nezeptal například na tragédii ve Smolensku. Nedávno zase spadlo letadlo na Sibiři, kde "náhodou" zemřelo několik vědců zapojených do íránského jaderného výzkumu... Mohou být tyto příklady jednou z praktických aplikací těchto zařízení? 

To je spíše politické téma. Ale je pravda, že je HAARP možné použít i k zaměření letadla. HAARP a podobná zařízení umožňují zasáhnout letadlo, změnit prudce, doslova během několika minut, počasí v konkrétní oblasti a ovlivnit psychiku lidí, například pilotů, v daném regionu včetně jejich dezorientace a chaotického, často nelogického, chování. V minulosti, i v té nedávné, byla celá řada případů katastrof letadel, které projevovaly přesně takovéto známky. To byl například pád francouzského airbusu a ostatně i Smolensk. Není na to ale žádný konkrétní důkaz. Ale když víte, že něco takového je možné způsobit, a když víte, že se Rusové a Poláci zuřivě hádají o to, kdo to způsobil...

NOVÝ ZPŮSOB VEDENÍ VÁLEK

Zajímalo by mne, jak si asi představujete způsob, kterým probíhá na diplomatické úrovni informování o tom, že v tom a tom případě byla použita právě klimatická zbraň typu HAARP. Protože to, že se dá její účinek skrýt za přírodní úkaz, je sice výhodné, ale na druhou stranu, aby zbraň měla nějaký zastrašovací účinek, tak to ta druhá, řekněme nepřátelská, strana musí vědět. Musí vědět, že to bylo způsobeno zbraní a ne přirozeně. Jak si to tedy země dávají najevo, když navenek popírají, že by takové zbraně vůbec existovaly? Jak probíhá to sdělení, řekněme na diplomatické rovině, kdy dá jedna země druhé vědět, že to, co zažila, není náhoda?
Normálně jim zavolá třeba někdo z velvyslanectví, nebo proběhne schůzka a řekne se, pokud budete pokračovat v tom a tom konání, tak se stane to, co se stalo nyní v menším měřítku, vícekrát.

To je vaše domněnka, že to takto chodí, nebo třeba někdy nějaký insider naznačil, že právě takto to probíhá?

Mnoho insiderů to takto běžně připouští, to není nic tajného, to je standardní způsob komunikace. Můžete se o něm dočíst i v běžných učebnicích politologie a diplomacie, že jsou různé kanály, kterými prezentujete informace druhé straně. Buď veřejně nějakým prohlášením v novinách typu, ´jestliže se stane tohle, vyhlásíme vám válku nebo vás napadneme´. Potom je další rovina, taková nepřímá, kdy nějaký odborník spjatý s vládou napíše zasvěcený článek o tom, co by se mohlo stát v případě, že by druhý stát postupoval v nějaké části světa tímto způsobem. A naznačí celou řadu možností a některé označí jako velmi pravděpodobné. Lidé na ambasádách, analytici na centrálách, ti všichni velmi dobře takové zprávy monitorují a vyhodnocují. A třetí kanál je přímým kontaktem, ať už mezi lidmi na nižší úrovni, třeba úrovni nějakých vyslanců, velvyslanců, a nebo přímo na setkání špiček států nebo špiček velení vojenských armád při nějakých oficiálních příležitostech. Těch způsobů je celá řada, není jen jeden.

Jak se podle vašeho názoru dá dlouho vést taková nevyřčená, nevyhlášená studená válka, kdy je to vůči veřejnosti utajováno?

Trvale...

Nemusí ale přece někdy přijít okamžik, kdy někomu řekněme ´rupnou nervy´ a prohlásí - vy jste nás napadli, je to vojenský útok a my už si to nenecháme dále líbit a vyhlašujeme vám válku konvenční...?
Pokud se to stane nějakému malému státu, tak si to nemůže dovolit. Pokud si to dovolí malý stát, tak mu totiž řeknou: hele, jestli budeš provokovat, tak se ti to stane víckrát. Buď rád, že se to stalo takto v malém měřítku a udělej, co jsme ti radili. Stejně tak, řekněme v souvislosti s Japonskem, si dovedu představit, že to mohlo být varování jednak proto, že Japonsko mimo jiné má dlouhodobě napjaté vztahy s USA a za druhé, varování proto, že některé jaderné eletrárny spolupracují s Íránem, což samozřejmě velmi nelibě nese Izrael. A vemte si, že velká část populace Japonska žije na pobřeží v přímém ohrožení vlnami tsunami a teď řekněme, hypoteticky, že toto tsunami bylo způsobené uměle, ministerský předseda dostal informaci, třeba mu někdo přímo zavolal a řekl: běda jestli zveřejníte, že to byl vojenský útok, můžeme takto zničit několik vašich měst na pobřeží. Co má dělat? A to je Japonsko obrovská země, natož nějaké malé státečky...

Říkal jste, že země nechtějí vlastnictví klimatických zbraní přiznat. Proč ale takové pokrytectví existuje, když všichni tito silní hráči o sobě vědí, že jimi disponují? Proč se to nepřizná, podobně jako u jaderných zbraní?
Kvůli veřejnosti. Protože to stojí obrovské peníze. Ale obrovské. Několikanásobek toho, co se vynakládá na jakýkoli civilní výzkum. Vezměte si, že na všechny civilní kosmické lety od počátku vzniku NASA, což je 53 let, se vynaložilo zhruba 800 miliard dnešních dolarů, když je přepočteme na dnešní hodnotu, kdežto na tajné vojenské projekty se odhadují ony částky několikanásobně vyšší. A přesto se dnes kritizuje civilní výzkum kosmu jako příliš drahý a lidé se ptají, proč máme dávat miliardy dolarů nebo euro do výzkumu kosmu, vždyť je to na nic. Co by asi říkali, když by se dozvěděli, že se mnohonásobky toho dávají do zbraní tohoto typu...?

To utlumování výzkumu vesmíru souvisí s tím, že se zdroje přesouvají do těchto projektů?
Přesně tak. To jsou myslím i oficiální informace, které se dají dohledat, protože jsem našel články v běžných zdrojích jako New York Times či The Independence, že si v amerických armádních kruzích stěžovali na to, jak čím dál větší procento výdajů na armádu v USA se přesouvá na tajné vojenské projekty. Tak to bylo i v minulosti a pochopitelně to lidé nemají rádi. Vidí, že jim politici tvrdí, že si žijí nad poměry, že se musí šetřit, že není na zdravotnictví, na sociální péči - a najednou by se dozvěděli, že se desetinásobky utrácejí na takovéto věci, to je prostě nemyslitelné. Takže i když velmoci to o sobě vědí, tak to nemohou přiznat. A to se týká nejen USA, ale i Ruska. Může Rusko přiznat, že jeden z důvodů jejich ekonomické katastrofy bylo to, že ve vojenském soupeření se Západem sice - a teď řeknu jednu velice kontroverzní věc - že sice vlastně zvítězili, ale ekonomicky v civilní oblasti prohráli? Jak to vysvětlíte normálním občanům? Těžko.

To mne zaujalo - to by stálo za rozvedení myšlenky, protože se přece běžně říká opak - že Američané Rusy uzbrojili a ve studené válce vyhráli...

To by bylo na samostatný rozhovor...odvedli bychom téma od HAARPu.

Dobrá. Pojďme dále. Bavíme-li se o penězích, které tečou do těchto tajných projektů, jsou to podle vás spíše peníze na další výzkum a vývoj, nebo na provoz?

Na vývoj. Samozřejmě ale i na údržbu, vylepšování a tak dále. Jedna věc je, že někdo něco vymyslí teoreticky, občas něco civilně patentuje, když má pocit, že se to dá použít i běžně... A patenty spíše slouží vůči spojencům. Ne vůči Rusům, protože Rusové ani Číňané na nějaké patenty kašlou, obráceně také. Ale to je proto, aby omezili vývoj těchto zařízení Němcům, Britům, Francouzům a podobně - aby zpomalili jejich vývoj a aby upevnili svoji sílu i nadřazenost vůči těmto spojencům. Čili tu civilní část, tu technickou podstatu s civilním vysvětlením aplikací patentujou, ale využívají to pro vojenské účely. To je v technice velmi častý postup.

Fungují tyto zbraně v rámci NATO? Nebo jsou striktně ve vlastnictví jednotlivých členů NATO?

Jsou ve vlastnictví zemí, ale jsou určitě dotované alespoň zčásti z NATO. To je princip NATO, že se sdílí výdaje na obranu. A když se podíváte na seznam projektů, které jsou ze strany NATO podporované, tak jsou to skoro výhradně mezinárodní projekty. Proto nepochybuji o tom, že i když třeba některá země má možnost je použít bez kontroly vedení NATO, tak že základní princip je, že jsou pod jednotným velením NATO, přesněji řečeno EU.

Vyvíjí něco takového i EU jako celek, která si ráda hraje na velmoc, chce společnou obranu, má společné projekty jako Galileo a podobně?

Ne. Jak jsem říkal. Funguje to pod NATO.

Ale v NATO mají přece hlavní slovo Američané. Myslel jsem to spíše tak, jestli nechce mít Evropa jako celek nějaký konkurenční zbraňový systém - konkurenční vůči tomu americkému...

Ne. Evropské země mohu mít vlastní projekty, akorát jsou zastřešené z těchto organizací (NATO, EU). Můžete mít například nějaký civilní projekt EU, který vám normálně v centrále schválí, posíláte jim pak různé reporty o tom, jak to funguje, dostanete nějaké dotace, ale přesto to není organizované Evropskou unií, šéfové EU o tom nevědí. Stejně tak to funguje u NATO.

Zkrátka podporují takové projekty, které se týkají například navigace, motorů nebo třeba obecně účinnosti elektroniky, ale jenom takové projekty, které mají zároveň možnost vojenské aplikace. V okamžiku, kdy nějaký ten projekt z vědecké fáze postoupí do fáze aplikační a ukáže se, že má možnost vojenského využití, tak další projekty jsou už tajné. Je to tedy několikaúrovňové: veřejné NATO projekty, běžně propagované, a pak ty, které mají potenciál dalšího využítí a které jsou už tajné.

Když jsme tedy součástí NATO, mají ty věci, o kterých se bavíme, nějakou souvislost i s námi v tom smyslu, že by něco takového probíhalo i na našem území nebo že by někdo z našich lidí byl do záležitostí kolem HAARPu zasvěcen? Nebo opačně - stali jsme se někdy obětí podobných experimentů  a podobně?

Ne, neslyšel jsem o tom. A myslím, že to je hlavně proto, že není důvod. My jsme v podstatě loajální člen NATO a všechny polistopadové vlády šly na ruku Američanům a víceméně ani nijak více neprovokovaly ani Němce ani Francii, takže nebyl důvod. O Izraeli ani nemluvě. Nejsem antisemita, v žádném případě, moje manželka je původem Židovka, ale chci říci, že Židé se v Čechách cítí zcela bezpečně a nemají důvod nám vyhrožovat nebo nějak škodit. Žije jich tady strašně moc.

Existují nějací Češi na určitých pozicích, kteří by měli z titulu své funkce možnost se seznamovat s těmito skutečnostmi týkajícími se klimatických zbraní?

Velmi málo, protože jim moc nedůvěřujou. Samozřejmě že ti nejvyšší armádní velitelé zcela jistě o tom vědí, především ti, co odešli do struktur NATO, ale z politiků se domnívám, že snad jedině Alexandr Vondra a to ne proto, že je současným ministrem obrany, ale protože byl dlouholetým velvyslancem ve Spojených státech a z toho, jak se choval tehdy i dnes, tak je zřejmé, že hájí zájmy Ameriky víc než České republiky.

A co tajné služby? Ty o tom vědí? 

Nepochybně. Pokud jsou tam jen trošku kompetentní lidé. Kdyby tyto věci neviděli, tak by snad zasloužili rozehnat. A pokud by chtěli, tak jim klidně mohu dát školení, jak se takové analýzy dělají (smích).

MAJÍ JEŠTĚ SMYSL JADERNÉ ZBRANĚ?

Jaký pak vůbec mají vedle těchto zbraní dnes ještě smysl jaderné zbraně? Není to pouze jakési divadlo, všechny ty smlouvy o snižování počtu jaderných hlavic, když to vypadá, že nejdůležitější zbraně jsou dnes právě ty klimatické, které ale oficiálně neexistují? A uvažuje se ještě vůbec vážně o použití jaderných zbraní, když tu jsou možnosti, o kterých celou dobu vykládáte?

Uvažuje a používají se, ale na taktické úrovni. Jaderné zbraně můžete dnes už zkonstruovat tak malé, vpodstatě o velikosti větší krabice. Takové byly například instalovány v západním Německu po druhé světové válce. Nálož má sílu několika tisíc tun klasické trhaviny TNT, dokáže zamořit i okolí, navíc je kompaktní. Tyto zbraně se mezitím zdokonalily a po tisících je mají armády všech velmocí. Používají se například pro tajné operace, kdy se domnívají, že se tolik neproflákne, že byla takováto zbraň použita - například pro podzemní výbuchy, které mohou způsobit třeba zničení přehrady nebo ropné plošiny či obyčejné lodě nebo ponorky.

To zní hodně povědomě - zničení přehrady, ropné plošiny... Narážíte snad na nedávnou událost v Mexickém zálivu?

Ne. Nemám konkrétní informaci o tom, co se stalo nedávno v Mexickém zálivu, ale velmi to připomíná podobnou katastrofu, která se udála někdy v 80. letech společnosti MobilOil na jedné ropné plošině, která byla potopena pomocí takovéto jaderné nálože. Potopili ji Rusové, protože činnost této firmy v Severním moři pro ně tehdy nebyla z jistých důvodů žádoucí. Podobných havárií je celá řada a pokud jsou takzvaně nevysvětlitelné, pak za nimi hledejme právě toto. Já vím, jak se takovéto konstrukce ropných plošin dělají - to je v podstatě nepotopitelný kolos. A to i kdybyste to sabotoval jak chcete, i kdyby tam byli samí diletanti, tak to nepotopíte, to je naprosto vyloučené. A pokud se taková plošina někdy takzvaně potopí v bouři, tak je to opět jen taková "story": v prudké bouři se utrhla ropná plošina a následně se potopila... Nesmysl. Lidé vůbec nevědí, jak se ty ropné plošiny navrhují, jak jsou dimenzované, počítané. Takové zprávy jsou jenom pro laiky.

A co zemětřesení, které před časem zasáhlo přímo Pentagon? To zní samo o sobě hodně podezřele, nemyslíte?

Já nemám online informace z tajných služeb ani jedné z velkých zemí, já spíše ty informace střádám a postupně vyhodnocuji, včetně toho, že se mi někdy něco zdá podezřelého nebo mne někdo na něco upozorní a pak se tím zabývám do hloubky a dostanu se třeba k nějakým dalším informacím. Ale nedělám to na plný úvazek, mám své práce dost. Ale je to možné. Je možné ledacos...

Říkal jste, že se investují ohromné finanční částky do vývoje, říkáte také, že to už funguje desítky let. Jaké jsou podle vás trendy, podle kterých se budou zbraně vyvíjet dál, když tyto jsou vpodstatě zastaralé, fungují-li od šedesátých let...?

Není to zastaralé, je to v plném rozkvětu. Rusové ten systém mají vyspělý a v běžném provozu, Američané ho vyvíjejí a mají ho v testovacím provozu a stejně tak ostatní země. Je to podobné jako s jadernými zbraněmi.

Mnoho desítek let je mělo jen několik zemí a dnes, s dostatkem zkušeností, a když víte, co máte hledat a sehnat na „černém trhu“, je mohou mít i další země. Toho se samozřejmě všechny velmoci bojí. To je straší víc, než že by je měla druhá velmoc. Protože dokud jich bylo pár, tak se držitelé jaderných zbraní vždy nějak domluvili. Teď ale neví, jestli se k tomu nedostane nějaký stát jako Írán se svojí nepředvídatelností nebo některá z jihoamerických zemí, která nemá ráda USA, jako že jich je tam takových hodně. Pak by vzrostla vojenská a politická síla takové země.

Když trochu odbočíme od klimatických zbraní k tomu, co zmiňujete - četl jsem kdesi, že Írán jaderné zbraně už dávno má a celé to mediální divadlo ohledně toho, že je mu potřeba zakázat, aby na jejich výrobě pracoval, je ve své podstatě falešné, protože jde jen o záminku, jak Írán napadnout. 

No jasně. Mají je, ale mají je neveřejně. A to je jiná věc. Stejně jako má neveřejně jaderné zbraně Izrael. On je nikdy oficiálně nepřiznal a jeden jaderný vědec, který se o tom zmínil, byl odsouzen k doživotnímu žalári. Co jsem četl poslední věrohodné odhady z amerických vojenských zdrojů někdy z doby před dvěma lety, tak má Izrael kolem 90-120 jaderných hlavic. Ale to jsou jen dolní hranice, bych řekl. Vzhledem k tomu, že židovští fyzikové v podstatě byli na všech stranách ve všech zemích spolúčastníky vývoje jaderných zbraní, a vzhledem k tomu, že na nějakých neoficiálních úrovních spolu vždy kontakty udržovali a že to jsou inteligentní lidé a vědí, jak se to dělá a v neposlední řadě také proto, že peněz na to mají od USA i od svých sympatizantů - velkých finančních magnátů světa - dost, pak není důvod, proč bych jich neměli klidně několik set.

A podle čeho víme, že je má Írán?

To se spíše domnívám, nemám pro to důkaz, ale myslím si to na základě toho, co jsem už zmiňoval - informace, jak to sestrojit, jsou. Takže to je jen otázka peněz a možností, jak ukrást či na černém trhu koupit ty komponenty. A peníze pro Írán jako pro ropnou velmoc problém nejsou. Otázka je, jestli to seženou jejich agenti po světě, nebo jestli jim v tom někteří, zejména Izraelci, nějak zabrání, což si myslím, že se děje velmi často.

Takže co podle vás v současné době probíhá v Íránu? Pracují na dalších jaderných hlavicích?

Ono to zní možná paradoxně, ale je to zkombinovaný výzkum. Když stavíte jaderné elektrárny, tak určitým "odpadem" je materiál pro výrobu jaderných zbraní. Domnívám se, že chtějí jednak skutečně civilní reaktory, nicméně to tzv. vyhořelé jaderné palivo lze zpracovat na sériovou výrobu jaderných zbraní a je to jen otázka kontroly. Já bych jim to ale nezakazoval, není k tomu důvod.

Proč tedy vlastnictví jaderných zbraní Íránci nepřiznají? Rázem by se "ocitli v klubu", zvedlo by to jejich prestiž a to je přece to, proč země chtějí jaderné země vlastnit?

A proč to nepřiznají Izraelci?

Tomu také nerozumím. Když to všichni vědí... Zrovna jim by se určitě nic nestalo. 

Odpovím vám. Úplně ze stejného důvodu to tají Izrael. Protože jinak by sami sebe legitimizovali jako špatnou zemi. Mnoho lidí je proti Izraeli jako takovému a řekli by: ´vidíte to? Na co potřebuje Izrael 200 jaderných hlavic? A pak o sobě říkají, že jsou mírumilovný národ...´

A proč Írán neřekne: ´Izrael jich má 200 a my jich máme 50´?

No protože se jich ostatní zeptají: ´A na co je potřebujete vy?´ V tom je ten vtip. Izraelci mají alespoň formální záminku - mohou říci, že proti nim je celý muslimský svět, ale Írán nikoho takového vedle sebe nemá.

Může přece říci, že má strach z Izraele...

Však to také říká, že má strach z Izraele...

A co by se tedy stalo, kdyby Írán řekl, že je má a že je má proto, aby se bránil proti případnému útoku z Izraele, kterého se bojí?

To už je "kdyby". Ale když to vezmu čistě hypoteticky - řekněme, že to z počátku z nějakého důvodu mohl přiznat. Ale i kdyby to veřejně přiznal před x lety a řekl: ´Hele, my jsme vyrobili jaderné zbraně, buďte opatrní a dáváme to takto veřejně najevo´, tak Izrael veřejně řekne: ´Teda vy jste parchanti. My nic takového nemáme a vy máte jaderné zbraně...´ (smích). Jakmile to jednou začnete zatloukat, tak už v tom musíte pokračovat...

Vraťme se poslední závěrečnou otázkou zase ke klimatickým zbraním. O čem podle vás svědčí to, že se takové zbraně vůbec používají? Co to vypovídá o lidstvu? Ptám se na to proto, že dříve platila pro vedení válek nějaká rytířská pravidla, kdežto dnes mám pocit, že se války vedou jednak nehumánním způsobem a - hlavně zákeřně. Vyvolat někde zemětřesení je možná dnes už technicky snadné a výhodné proto, že na vás neulpí podezření, ale zároveň to přece vypovídá něco příšerného o světě, ve kterém žijeme. Jak to vidíte vy?

To už je spíše filosofická otázka. Já jsem se nad tím také zamýšlel. Vojáci zkrátka využívají to, co je možné a samozřejmě, pokud chtějí někomu škodit a vědí, že to je kontroverzní, tak čím více to utají, tak pro ně lépe. Například v době, kdy svrhli jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki, tak po výbuchu zabraňovali všem americkým novinářům v přístupu do cílové oblasti na přímý příkaz generála McArthura a v Americe a v Británii běžela předem připravená a zaplacená kampaň v tisku, podle které tyto zbraně vpodstatě jen způsobí jednorázovou velkou destrukci, která odpovídá násobkům kilotun klasické trhaviny, ale že nemají žádné další následky. A přitom v té době samozřejmě Američané z různých testů na zvířatech i tajných pokusů na vojácích věděli dlouho o zhoubných následcích radioaktivního záření. Všechno toto věděli, ale snažili se to před vlastní veřejností utajit, protože tušili, že to není humánní. Ale použili to, protože to měli. Dnes je stejně tak nepředstavitelné, že by se někdo přiznal k tomu, že způsobil zemětřesení v Číně, při kterém zahynulo 100 tisíc lidí. To je zkrátka nemožné.

Děkuji za rozhovor 

(Adam B. Bartoš; foto: haarp.alaska.edu)

Mlha v Sasku

AHOJ
Nedávno jsem projížděla Německem a byla jsem úplně v šoku z tohoto: úplně jasný den, slunce svítilo, žádné větší viditelné mraky, ale vše bylo jako v mlžném růžovo-šedém oparu, okolní kopce přes tu mlhu skoro neviditelné a ovšem tři obr-vysílače, takové se u nás hned tak nevidí ,na kopcích. Když jsem se podívala nahoru, tak ty sprejovací letadla byla taky v mlžném oparu, jeden by je ani nezaregistroval.......
Takže mi došlo asi toto,že odpařování má za úkol co nejdéle udržet "rosol" co nejvýš nad zemí  a tím šetřit letadlům práci.
A cílem je poslušné, zblblé a chorobami prolezlé obyvatelstvo a aby mělo na co myslet, tak ho občas zabaví nějakou tou katastrofou. Zájem jasně vojenský a politický, to ostatní je už jen vedlejší produkt.

A na závěr něco pozitivního.
Přestupujem do věku Vodnáře a tím získáváme moudrost,svobodu a sílu a NIC nás nemůže zastavit!
A dnes na nás na okr.Tachov celý den svítí slunce.
Slunce i Vám všem
 zdraví  Jitka


(P.S. Orgonet: Tento typický obrázek není od Jitky, je z internetu, z propagandistického českého článku, a jmenuje se to Mlha v Sasku. (:-))

2012: Čas na změnu. (Film)

Ahoj Orgo,

posílám odkaz na moc hezký a inspirativní film. Myslím, že se hodí i na dnešní den. Je s titulky.

Krásné časy tobě a všem!http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=mrFkkgb1cUE#!

Fascinující dokument o současné době a krizi vědomi, kterou jako lidstvo procházíme.
Natočil Daniel Pinchback, autor populární knihy Návrat Quetzacoatla. Ve filmu zkoumá skrze svoji osobní cestu probuzeni, co by se mohlo stát, popřípadě co už se děje, kolem roku 2012.
Jeho probuzeni přišlo skrze iniciaci s africkým kořenem Iboga a skrze práci s Ayahuaskou, kde si plně uvědomil posun, ke kterému nyní globálně dochází.
Probuzeni s pomoci psychoaktivních rostlin věnuje první polovinu filmu, v té druhé se věnuje řešení krize například skrze permakulturu, jógu, design, alternativní peníze, mycelium pro odstraňovaní toxinů či pohon automobilů na vodu.
Na rozdíl od jiných dokumentu o roce 2012 tento přináší spíše pozitivní stránku celého transformačního procesu současného světa.
Ve filmu vystupuje přes 200 známých osobností z různých oborů lidské činnosti, aby přinesli svůj pohled na tuto problematiku.
Mezi jinými můžete vidět například Stinga, Davida Lynche, Ellen Page, Dennise McKennu, Gilberto Gila, Barbaru Marx Hubbardovou, Penny Livingston Starkovou, Paul Stametse a skrze archivní záběry i Terrence McKennu, Buckminster Fullera ci Maharishi Mahesh Yogiho.
Film je doplneny animacemi Joao G. Amorimiho.
http://www.2012timeforchange.com/