Praktické poznatky k odumřelým kouskům duše a další zajímavůstky z akčních astrálních výprav
K mému březnovému příspěvku vznesl jeden ze čtenářů zvídavý dotaz, co to vlastně jsou takzvané nefunkční kousky duše. Není problémek se o tom trochu víc rozepsat. Díky letošnímu nesmírně inspirativnímu a energeticky dynamickému jaru se na mne nové poznatky, prožitky a zkušenosti doslova valí jak velká voda a zrovna vyzbyla i trocha času něco sesmolit, tak hurá na věc!
1. Proč máme na sobě nefunkční kousky duše a jak se jich zbavit
Mrtvé, zparalyzované nebo jinak nefukční kousky našich duší - zní to docela hrůzostrašně, ale tak hrozné to není... Nejlepší je být nad věcí… Tím, jak jsme ve zdejším vesmíru i ve spoustě jiných vesmírných úrovní prodělali spoustu různých traumatických inkarnací, muselo zcela logicky dojít k určité újmě nejen na fyzických tělech, ale i na našich duších. Spousta z nás prodělala tragické úmrtí při různých zrůdných technických pokusech včetně jaderných výbuchů a ekologických katastrof na planetě Tiamat a jejích měsících, na Marsu, Venuši, Měsíci i tady na Zemi. Spoustu z nás rovněž postihla tragická zranění či úmrtí při různých válečných konfliktech a rituálech černé magie ve Staré Atlantidě, ve Starém Egyptě i temném středověku. Při každém takovémto a podobném traumatu došlo k umrtvení či vážnému poškození určitých složek naší duše. Určité složky naší duše může poškodit i užívání toxických léků, očkování, noční směny aj.
V energetických vibracích Věku Ryb se prožité problémy z traumatických inkarnací hlavně jen vrstvily a hromadily, aniž by byla nějaká šance na celkovou očistu duše. Inkarnace se totiž odehrávaly v prostředí, kde byl výrazný překryv reálného časoprostoru s iluzivními úrovněmi. Zkusil jsem omrknout, co je příčinou vzniku paralelních iluzivních světů. Ukázalo se mi, že k jejich vzniku dochází především při rozličných cílených i neplánovaných zásazích s použitím všelijakých technických zařízení. Tato technická zařízení jsou schopna vytvořit v reálném časoprostorovém kontinuu něco jako „časoprostorové trhliny“. Za trhlinami se otevřou nové prostory (meziprostory) s pokřivenými vibracemi nesouznějícími s Přírodním řádem. V těchto meziprostorových trhlinách pak mohou přežívat mutantní bytosti bez vlastního života, které jsou oživovány skrze různé náboženské rituály a myšlenkové formy. Pomocí zcizených kódů přírodního systému nebo skrze spoutané přírodní bytosti odčerpávají tyto temnářské virtuální entity energii Života z reálného časoprostoru do svého virtuálního světa. Nejinak je tomu i na naší planetě. Reálný časoprostor je zde zčásti překryt iluzivním světem tvořeným neuvěřitelným množstvím rozličných nízkovibračních záhrobních úrovní, z nichž je udržován a střežen stávající temnářský pasystém našeho hmotného světa.
S tím, jak postupně slábnou vibrace Věku Ryb, mají všechny ty nakupené a navrstvené obaly a nefunkční kousky duše tendenci se „odlupovat“ a rozkládat. Uvnitř našich těl, v oblasti mezi srdcem a podbřiškem, je viditelný světlý zárodek vejčitého tvaru, který se postupně zvětšuje a krouživými pohyby vytlačuje staré vrstvy na povrch aury. Za normálních okolností by každá stará vrstva, která se dostane na povrch, velice záhy odpadla do rozkladných úrovní. Temnáři se nám však snaží tento regenerační a transformační proces sabotovat a omezovat, seč jim síly stačí. Snaží se v nás přes speciální astrální reproduktory a antizvony vyvolávat emoce strachu a slabosti, abychom se báli nechat odumřít všechno, co už má svá nejlepší léta za sebou a jen nás stahuje do nízkých vibrací. A právě strach je největší nepřítel všech pozitivních transformací. Temnáři dobře vědí, že pokud dojde k opětovnému Znovusjednocení reálného časoprostorového pásma, které bylo v celém tomto vesmíru násilně a záměrně rozfragmentováno agresivními ataky s použitím brutálních technických zařízení, můžou to tady rovnou zabalit. Přírodní systém v reálném časoprostoru je automaticky vyhodnotí jako „parazity a škůdce“ a rozkladné mechanismy je spálí na prach.
Na slábnoucí vibrace Věku Ryb reaguje reálný časoprostor automatickým znovusjednocováním sebe sama pečlivým hojením a uzavíráním časoprostorových trhlin. Týká se to i nás samotných, neboť také naše duše byly v předchozím dění porůznu fragmentovány a podrobovány nejrůznějším úskalím. Nyní však máme dobrou příležitost odhodit všechny staré "kabáty" do rozkladu a obnovit si svoje plné spojení se Životem.
A jak vlastně ty poškozené kousky duší vypadají? Dle svých vlastních zkušeností je vidím jako šedivé obaly nebo šedé povlaky na našich tělech, orgánech či částech orgánů. Občas jsou propojené soustavou astrálních kabelů, které někdy tvoří jakýsi korzet se stabilním upevněním kolem krku. V tomto pasystému se obvykle vyskytují i přídatné technické implantáty ve tvaru různých křížů, šroubů, tlačítek, krabiček a jiných vymoženin technicko-náboženského iluzního světa. Často také vidím šedý nebo černý dekl na temeni hlavy, který omezuje příjem kosmické energie a snižuje aktivitu mozku. Všechny tyhle pokřivené struktury a paskvilní systémy je potřeba bez milosti vyházet, i za cenu fyzických bolestí nebo různých depresí aj. psychóz. Vypadá to, že většina dnešních depresí vzniká hlavně z toho, že naše podvědomí vyplavuje na povrch stará traumata, aby se naše duše od nich mohla očistit. A ať chceme nebo ne, loučení s některým odumřelým či poškozeným kouskem naší duše bývá někdy provázeno velikým smutkem. Jako bychom někdy doslova "oplakávali" kus našeho Já, které nám ale už nemá co dát a musí pryč. Někdy zase dojde k tomu, že některý kousek naší duše, který se dostane na povrch k výpucu, je natolik zdevastovaný, že nás z toho až může popadnout nechuť cokoliv dělat. Často se také stává, že některé kousky duše poznamenané válečnými konflikty, ženou naše jednání do agrese a vzteku vůči svému okolí, zvláště pokud jsou skrytě napojeny na programovací skříňky temnářských bandiček. Síla pozitivně směrovaného vědomí ve fyzickém těle je ale obrovská a dokáže s úspěchem překonat celé plejády nepříznivě vyhrocených situací. Pokud se dostanu do kolize se svým okolím, je to pro mne jasný impuls proskenovat si celé své astrální tělo, zda v něm nevystrkují růžky nějaké negativně napolarizované kousky duše předurčené buďto k rychlému oddémonizování nebo k radikálnímu výpucu a rozkladu.
Postupně zjišťuji, že výpucy zdevastovaných nefunkčních kousků našich duší usnadňuje dostatečný přísun selenu, kyseliny listové, zinku, hořčíku, vápníku, vitaminu B12 a koenzymu Q a také pravidelný příjem fotonové energie (dle potřeby doplňujeme z různých zářivek). Pokřivené spektrum slunečního záření technickými úpravami počasí není pro obrozenecké transformace zrovna to pravé blaho, proto se vyplatí pracovat na posilování svého vlastního vědomí a psychické síly a „táhnout“ to hlavně přes ně.
K výpucům nefunkčních kousků duší také hodně pomáhá nějaká tvůrčí práce ve hmotě. Kdo pracuje převážně na počítači, tak ho to chtě nechtě pořád vtahuje do "ploché" 2D úrovně a brzy může chytit pěknou depku nebo bolehlav z toho, že vlastně tvoří jen "virtuální" hodnoty. Postupně stále víc a víc dospívám k závěru, že pokud nemáme dostatek tvůrčí práce ve hmotě, kde můžeme spojovat trojrozměrnou dimenzi přírodního světa s dalšími vyššími úrovněmi, naše duše trpí, je nemocná, bolavá a nemůže se řádně očišťovat od balastu. A proto ať žijou zahrádky, rodové statky, biofarmy, týdny pro les a další radostná kouzlení se sílou Přírody.
Samozřejmě musíme počítat s tím, že klimoušové se nám to budou snažit sabotovat, seč to půjde. Jedno je mi ale jasné: kdyby neměli ty svoje temnářské poskoky na mezihmotných technických platformách, tak by se tady ve hmotě s prominutím ani neuprdli. Takže čím více meziprostorových trhlin a iluzivních časoprostorů se nám podaří uzavřít (i na vlastních duších), tím víc ulehčíme naší planetě a podpoříme Pravý Život.
2. Elektromagnetismus jako výkonná síla pozitivních transformací ve hmotě
Je bezesporu zajímavé a napínavé sledovat vnitřním zrakem, jak probíhá odseparovávání reálného Života od nepřirozených iluzních úrovní. A jak přitom spousta temnářů skřípe zuby a snaží se svými ubohými astrálními nebo mezihmotnými HAARPy opětovně rozfragmentovávat znovusjednocené časoprostorové kontinuum. Trochu jsem zabrouzdal do historie života na jiných planetách v naší sluneční soustavě a dospěl ke zjištění, že na všech planetách, kde došlo k rozfragmentování reálného časoprostoru, se po určité době objevily tendence k jeho znovusjednocení. Nikdy však k tomuto přirozenému znovusjednocení nedošlo. Temnáři zatím totiž každý takovýto nadějně se sjednocující systém násilně zlikvidovali globální ekologickou katastrofou. Tím zůstaly celé vývojové megacykly života energeticky neuzavřené, se zálohami pokřivených maticí, které se temnáři snaží rozkopírovávat do dalších úrovní Života včetně naší planety. Nemohl jsem si ale nevšimnout, že Země má oproti svým sousedským planetám mnohem stabilnější reálný časoprostor. Vděčí za to především svému silnému elektromagnetismu, který je schopen efektivně vyrovnávat disharmonie v klíčových prvcích života včetně společenství přírodních Strážců a ochránců tektonických desek. Čím hlouběji pronikám do energií přirozeného elektromagnetismu, tím více oceňuji jeho vydatně podpůrný vliv na očistu od starých nánosů a tím méně jsou pro mne zajímavé všechny ty podružné nástavby jako jsou čakry, merkaby a jim podobné energetické systémy. Neuniklo mi totiž, že právě tyto nástavby pilně vzkvétají v rozmanitých virtuálních světech, jsouce skrze rozvinuté soustavy astrálních kabelů napojeny na různé programovací skříňky temnářů v záhrobí, zatímco v síle přirozeného elektromagnetismu mají tendenci zcela zanikat. Pravý Život je jednoduchý, praktický a bezprostřední – nepotřebuje žádnou vlastní seberealizaci přes nějaká „povznesená“ božstva, andělské světy a složité energetické struktury. A také jsou pro mne čím dál méně zajímaví všelijací ti věční fňukalové, kteří si neustále stěžují na nepřízeň života a nejraději by to tady zabalili. Přál bych jim zažít poznání, o kolik jednodušší a efektivnější je očista a náprava duše přes fyzické tělo a vědomí v něm pevně ukotvené oproti nevtěleným bytostem závislých pouze na astrálním prostředí.
3. Pozemská hmota versus 5D úroveň
Svou inkarnaci do zdejší hmoty jsem si pečlivě naplánoval a snažím se jít krok za krokem po vymezené linii s cílem dát si do kupy všechny potřebné věci. Už jsem se tak nějak smířil s tím, že spousta osob, s nimiž jsem se před našimi inkarnacemi domluvil na pozdější společné práci, se na to jaksi stále nemůže rozpomenout a některé věci prozatím lehce váznou. Rozhodně se ale nehodlám smířit s tím, že bych měl ze zdejší hmoty odejít od rozdělané práce do jakési 5D úrovně. Proštudoval jsem o tom celou řadu příspěvků a komentářů. Ze své praxe dobře vím, že bez větší námahy, jen s pouhou vírou či skrze nějaké meditace, není možné se dostat do úrovně, kde jsou s takovou vehemencí slibovány sladké odměny a rozličné vymoženosti. Zní to lákavě… Ale dosud jsem se nikde nedopátral kloudného vysvětlení, jaký je vlastně hlavní cíl a pracovní úkoly 5D úrovně z hlediska prospěšnosti pro pravý systém Života. Nehledě na to, že v přírodním systému prakticky neexistuje rozčlenění jednotlivých úrovní podle čísel. Rozhodl jsem se proto podniknout zvídavou astrální výpravu přímo do lůna oné vysněné páté dimenze. V první fázi jsem zahlédnul spoustu různých oblaků vyprodukovaných myšlenkami a sněním lidí, jaké to asi v té 5D úrovni bude. Po krátkém okouknutí jsem soustředil veškeré své síly na mentální přesun do té „opravdové“ páté dimenze. Vcelku plynule jsem se přesunul na severní pól naší planety. Nad ním, v částečném překryvu s naší planetou, se nacházel široký meziprostor blížící se tomu, co je popisováno v různých článcích včetně chanellingů s „druhou stranou“. Mentálně jsem se ocitnul ve velké zahradě se sterilními trávníčky a pečlivě uhrabanými lehce kýčovitými záhonky. Za nimi se nacházel rozlehlý přepychový palác s uměleckou výzdobou. Po zahradních pěšinkách se zasněně procházely rozmanité postavy a jakoby se vznášely v nějaké zvláštní euforii. Marně jsem se snažil dopátrat osob, které by zde dělaly nějakou užitečnou práci. Prohledal jsem všechny kouty zahrady a všude mne míjely jen bezcílně bloumající postavy s nevědomým úsměvem na tváři. Nikde ani kousek pořádné přírodní divočiny, všude jen samé vyumělkované parkové prostory. Hm, tak to je teda docela slabota.
Napadlo mne, že bych se mohl na celou tuhle úroveň podívat z ptačí perspektivy. Vystoupal jsem tedy do výšky, odkud jsem měl celý 5D prostor jako na dlani. Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval, pak ale přišlo poznání, na které jen tak nezapomenu. Kolem celého prostoru oné páté dimenze se nacházelo šest pravidelně rozmístěných promítaček napojených na záhrobní dvourozměrnou matrix temnářů. A těchto šest šikovně instalovaných přístrojíků umně vytvářelo holografický obraz dokonalé iluze nebeského ráje, která nejlépe vyhovuje lidské mysli. Za jednou pomyslnou stěnou tohoto holografického prostoru se nacházelo cosi, co silně připomínalo černou díru. Nedalo mi to a mentálně jsem se přenesl k oné díře. Najednou jsem ucítil silně nepřátelské vibrace a než jsem se nadál, obklopovala mne soustava velikých zrcadel, mezi nimiž jsem ztrácel orientaci. Nezbylo mi nic jiného, než znovu vystoupat nad celý prostor a odtud rozvibrovat zrcadla přes vlastní mentální sílu do takové míry, až se roztříštila. A hle – za jednou sadou rozbitých zrcadel se ukázal zvláštní černý tunel. Kampak asi vede, říkám si a přesouvám se k němu. Dno tunelu vyplňuje speciální pásový dopravník. Vydávám se tunelem a zanedlouho se dostávám do temné úrovně působící stísněným až depresivním dojmem. Cítím chlad a nízké vibrace. Všude kolem dokola se nacházejí podivné tmavé haldy připomínající soustavy pustých sopečných kopců. Při bližším ohledání zjišťuji, že haldy jsou tvořeny odumřelými kousky duší nebo zparalyzovanými dušemi různých bytostí.
Všechny ty haldy se nacházely na tmavé mramorové desce, která představovala jejich ukotvení na dvourozměrnou matrix temnářské iluze. Co takhle zkusit ty haldy odhmotnit a odkotvit, blesklo mi hlavou. Energeticky jsem rozvibroval astrální mramorovou desku, až celá popraskala. Poté se všechny ty temné haldy propadly do rozkladného kotle. Odumřelé kousky duší a virtuální bytosti shořely na jemný popílek, zatímco reálné bytosti přírodního světa vstaly jako bájný Fénix z popela a vystřelily z tohoto nakaženého vesmíru jak namydlený cukrář do svých Domácích úrovní a Domácích skupinových duší. Pro jemný popílek usazený na dně rozkladného kotle si přišla skupinka víl pečujících o květinové astrální zahrady. Víly popílek postupně rozprášily do rozkvetlých záhonů a pohnojily s ním bujnou vegetaci. Dokonalá recyklace!
Tímto skončila má zvídavá výprava do páté dimenze. Nejsem sebevrah, abych se dobrovolně hrnul do takového svrabu končícího paralyzačním tunelem. Přišel jsem do hmoty, abych měl sílu zabrat na vybourávání temnářských platforem. Tady se můžu plně opřít o přírodní časoprostor a ani mě nenapadne, abych se odtud odkotvoval přesunem do snové úrovně, která navíc představuje pěknou past pro všechny důvěřivce zmámené iluzí nebeského ráje. Pohodovou a přátelskou úroveň pro práci, to ano, ale napřed si ji přece musíme plně zasloužit. Jen tak namátkou jsem nakouknul do jedné vesmírné soustavy, kde už mají špinavou průmyslovo-lobbistickou éru za sebou. A byl jsem potěšen, neboť civilizace, které původně dosti neomaleně devastovaly přírodu a životní prostředí kolem sebe, si ten svůj humůsek před započetím nové čisté éry po sobě pěkně uklidily pod vedením erudovaných Strážců krajiny.
4. Roztančený svět bytostí Života
Ve svém minulém příspěvku jsem také zaznamenal dotaz, jak souvisí výpucy staroatlanských platforem s tančícími vodními bytostmi u řeky. Je to úplně jednoduché a logické. Půvabné a rytmické tance jsou nedílnou součástí tvůrčí aktivity všech bytostí Života. Při radostném a dynamickém tanci přivádějí bytosti přírody do zdejšího prostředí vysokovibrační kosmickou energii pro láskyplnou péči o své přírodní klenoty a pro celkovou harmonizaci krajiny. Při tanci zároveň očišťují své prostředí od nežádoucího balastu. Pokud někde nalezneme oblast, kde chybějí přírodní bytosti oddávající se radostným tancům, něco není v pořádku. Při čištění starých platforem vodního živlu často narážím na skupiny zkroušených, rezignovaných, zastrašených a nepřirozeně ztrnulých vodních bytostí bez elánu do života. Dokud nezjistím příčiny jejich bezbřehého smutnění a rezignace, obvykle nejsem schopen s tím aktivně pohnout. Jednou je to dědictví prokleté Staré Atlantidy, jindy je to negativní emoční obal z nešťastné události nebo drastických válečných konfliktů, v jiných případech jde o emoční šoky z necitlivých technokratických rekultivací krajiny. Někdy se kombinuje více faktorů najednou a jelikož právě vodní živel je úzce spjat se světem emocí, je potom docela fuška s tím hnout. V mnoha případech jsou vodní bytosti po negativním využívání krajiny tak zdecimované, že je nejlepším řešením odpoutat je z jejich pracovišť a pomoci jim přes imaginární světelný most přejít do harmonických přírodních úrovní. V některých případech však postačí energeticky uzavřít staré pracovní platformy světa přírodních bytostí a rozpustit negativní emoční obaly v krajině a bytosti vodního živlu se vcelku bez problémů chopí své práce. Energeticky se přesunou na očištěnou vrstvu krajiny a radostně se dají do tance. To je i případ vodních žínek u řeky v Českých Budějovicích po výpucu deprimujících staroatlanských platforem.
V letošním roce jsem byl svědkem oslavných rituálních tanců a rejů přírodních bytostí při vítání jara. Vlilo mi to do žil nový optimismus, že tady, na téhle Zelené planetě, se určitě podaří uzavřít všechny bludné kruhy temnářských časových smyček, očistit a znovusjednotit reálný časoprostor a že temnáři protentokrát ostrouhají kolečka.
Inspirován veselým tančením přírodních bytostí, začal jsem při výpucu starých nánosů a uzavírání minulých životů u svých známých i na sobě praktikovat očistné tance našich vlastních podstat (duchů). Jednoduše, silou myšlenky a dopingem mentální energie roztančím naše duchy a sleduji, jak z nich postupně opadávají staré negativní nánosy a přes levotočivou zlatožlutou spirálu dochází k uzavírání našich minulých životů.
Nedávno jsem na jedné ze svých výprav za vodními bytostmi potkal v městském parčíku příjemnou mladou dvojici vedoucí se za ruce. Krátce nato mi před očima samovolně vyvstal obraz jejich duchů. Také se drželi za ruce a při tom spolu radostně tančili. Nedaleko stála majestátní letitá lípa. V jejím kmeni lehce tančila půvabná déva a rytmickými pohyby svého jemného průhledného těla láskyplně vytahovala životní sílu z kořenů do koruny svého stromového příbytku.
5. Vítězství přírodních bytostí nad egoistickou technikou
Na závěr svého příspěvečku bych se rád zmínil o malém, ale nesmírně povzbudivém vítězství bytostí přírody nad klimateroristickou technikou. Došlo k němu v pátek 23. března letošního roku. Pamatuji si, že toho dne začala u nás v západním Pošumaví krátce po obědě probíhat aktivní výroba umělé bouřky. V nepřirozeně napolarizovaných energiích se začaly srocovat dva typy mraků - jedny měly podobu světlých přírodních kumulů, druhé tvořily tmavší namodrale šedivou deku. Po setmění začalo vzrůstat napětí ve vzduchu a několikrát zahřmělo. Kdyby tak aspoň trochu sprchlo, ale ono ne a ne se to pořádně spustit, jen takové přicmrdnuté krápání... Zkusil jsem v tom bouřkovém koláči, který seděl nad našimi „opičími horami“, zharmonizovat energie vzdušného a vodního živlu a požádat o pomoc přírodní bytosti. Najednou se nad bouřkovým koláčem objevila skupina jemných dlouhovlasých víl, začaly nad ním tančit a zanedlouho se nad mračnem zjevila krásná harmonizující astrální fontána. Víly ještě uhladily energie ostře našlehaných mraků, zamávaly na rozloučenou a potom se vytratily jak pára nad hrncem. Za malou chvilku hladce vyprchalo nepříjemné napětí ze vzduchu a z nebe se spustil jemný déšť, který pěkně zavlažil celou krajinu kolem nás. A klimoušové si mohli v ten moment strčit tu svou ubohou mrtvou egoistickou a rozumářskou techniku klidně za klobouk.
Přírodnímu řádu, akčnímu jaru a všem pokusům o praktické koumání na platformě „Já vím“ třináctkrát zdar!
Aolian (plus Tilio – můj bdělý a podnikavý astrální průvodce do každého počasí)
A na úplný závěr trocha humoru do uměle podchlazených jarních dní: