16. května 2012

Aolian: Klimaterorem zmítané zahrádky


Klimaterorem zmítané zahrádky

… aneb vydrží tam něco zeleného nebo nás čeká Velká éra Plastoflóry? 

V letošním roce to květiny a stromy v našich zahrádkách opravdu nemají jednoduché neb jsou prakticky neustále zmítány extrémními klimateroristickými praktikami. Důvod? Egoistické šlapání po práci druhých a určitě také snaha odrovnat domácí pěstitele, aby k nám mohly ve velkém proudit kamióny se zeleninovým i ovocným blátem bez chuti a zápachu pěstovaným v obřích fóliovnících na pobřeží Itálie nebo Španělska. Likvidaci naší vinařské úrody určitě uvítají francouzské provincie se svými megaplantážemi hroznového vína. Pozadu nejspíš nechtějí zůstat ani Spojené státy americké, zejména co se týče dovozu svých vlašských ořechů. Dle vyžilé a nažluklé chuti lze usuzovat, že to nejspíš budou přebytky z let minulých…

Napíšete-li o tom byť i jen drobnou úvahu do diskuse komerčních internetových serverů, nejpozději do deseti minut je vaše zpráva nekompromisně smazána. Ostrá cenzůra všeho, co se týče umělé manipulace počasí, tam funguje dokonale. Přesně po vzoru zkorumpovaných řídících jednotek ve zdejším vesmírném centru. Když se objeví nějaký radikální buchar, který by dokázal dobře zatřepat s jejich dvourozměrnou temnářskou matricí, přes speciální nástavby na vesmírném orchestru pohotově vyzkratují jeho úderné vibrace. Je proto logické, že ve zdejší hmotě je jejich hlavním oponentem přirozený elektromagnetismus naší planety, který posiluje zdravé přírodní zákony na úkor jejich nemocného světa iluze. I kdyby se však na hlavu postavili, evolučně starší Univerzální předloha přírody napořád zůstane tou hlavní určující jednotkou pro směr a pohyb životních sil a v jejím lůně nakonec budou kompletně a bez obalu zrestartováni.

Při péči o svou zahrádku nespoléhám jen na pomoc přírodních bytostí, ale snažím se jim to v maximální možné míře usnadnit pěstováním houževnatých druhů statečně odolávajících zhoubnému klimateroru. S většinou nověji šlechtěných odrůd ovocných stromů se nejspíš budeme muset úplně rozloučit. Klimateror nejhůře snášejí ovocné dřeviny se silně rozvinutou jinovou energií. Jejich opatrovníci jsou sice něžné a láskyplné bytosti, ve zdejším světě s převahou hrubých a ostrých vibrací však velmi strádají a mají problémy se v něm udržet.

Nejlíp si u nás na zahrádce teď vede dřevina, která umí dobře vybruslit z různých nepřízní počasí a přitom poskytnout spoustu jedlých bobulí plných vitamínů. Tipujete-li muchovník, statný keř s hrozny bílých květů, tipujete správně. Další chutné a mrazuvzdorné bobuloviny se nám podařilo získat adopcí rozličných zplanělých „utečenců“ ze zahrádek našich babiček. Včetně málo šlechtěného angreštu planě vyrostlého na mezi za vsí. Má sice drobnější bobulky, ovšem velmi aromatické a sladké chuti.

Při výběru květin do naší zahrádky jednoznačně dostávají přednost rostliny nalezené na rozličných skládkách. Vyzařuje z nich nezdolná chuť do života, kterou veleradostně šíří po celé naší zahrádce. Zvlášť veselým dojmem působí pestrobarevná záplava květů patřící nenáročným orlíčkům. Velkou inspiraci k omrknutí a naštudování dalších odolných květinových druhů mi dávají akční průzkumy bývalých vojenských prostorů v našich příhraničních oblastech hor, hlavně Šumavy. Podnes jsou zde patrná torza drobných zahrádek provázející ruiny po bývalých staveních. Díky této inspiraci zdobí naše záhony žlutá květenství prvosenky vyšší a později modré květy chrpy horské, jirnice a kosatce sibiřského. Na vlhkých místech bují mohutné trsy kolotočníku ozdobného se sytě žlutými úbory květů. Ve stinných zákoutích zahrádky si spokojeně hoví pomněnka lesní, žlutokvětá hluchavka pitulník horský, kopytník vonící po kafru, mařinka vonná, česnek medvědí a pupkovec pomněnkový. Pod stromy se šíří opojná vůně z divokých bělokvětých narcisek. Neméně opojnou vůni vydávají světle modrofialová květenství původního druhu šeříku a hrozny bílých květů střemchy obecné. S pročišťováním energií nám vydatně pomáhají mladé vrby jívy a břízky. Naši zahradní květenu hodláme výhledově obohatit také o dvě nenáročné horské „mrkvovitky“ všedobr horní a čechřici vonnou, jejíž nažky zajímavě voní po hašlerkách.

K dobře prosperujícím obyvatelům naší zahrádky patří i některé rostliny, jejichž mrazuvzdornost patřičně prověřila chladná inverzní údolí. Zvlášť optimistickou náladou vynikají dvě divoké liány břečťan a chmel, jejichž oddenky byly sebrány na břehu řeky Otavy. Mrazuvzdornou náturu projevují také upolín evropský, vrbina penízková, kozlík lékařský a zplanělé zvonky. Na plotech se bohatě zelenají popínavé zimolezy a nové záhony budou nejspíš patřit kamčatské borůvce.            

Přírodní bytosti, které jsou hlavními činiteli v radostném budování naší zahrádky, mi doporučily založit druhově bohatá společenství s rozličnou bylinnou i dřevinnou flórou. Má to svou logiku: při výkyvech počasí v jednotlivých letech se v takto pestrých společenstvech vždy rozvinou právě ty druhy, které si s danou situací umí nejlíp poradit. V takovémto vitálním druhově pestrém společenstvu dokáží přírodní bytosti vybudovat až šest pater vegetace. Úplně dole ve stínu se krčí polštářky mechů, nad nimi nízké bylinky, pak vyšší a ještě o něco vyšší, které se snoubí s nízkými keři. Další patro obsazují vysokovzrůstnější keře a liány a nad celou tou rozvinutou myriádou bylinné a křovinné vegetace rozprostírá svou rozložitou korunu jako ochranný deštník nějaký pěkně urostlý a vitální listnatý strom.

Zatím ještě koukám do zeleného, když ale pod náporem klimateroru vše zklame, vyrazím do chebské kotliny pro mladé exempláře nezdolného bolševníku velkolepého. Dokážu si přitom živě představit ten povyk kolem sebe: „Pomóc, invazní rostlina!!!“
Takzvaná „invazka“ to je jak vyšitá – avšak na rozdíl od invazních klonových (a tím pádem převážně zombických) civilizací vynikajících destruktivním pošlapáváním života umí bolševník harmonicky vyrovnávat ostré vibrace v krajině i dobře asanovat ztemnalou energii. A ve spolupráci s různými merlíky, lebedami a laskavci dokáže pomoci při asanaci zatoxikované půdy. 

Neuniklo mi, že v péči o naše zahrádky můžeme mnohé zachránit vlastní citovou zainteresovaností. Je to v podstatě stejné jako v dobře známé pohádce Pyšná princezna. Když máme rádi jen sebe a zvýrazňujeme svoje ego, odsáváme květinám kolem nás životní sílu. Když nám naopak přednostně záleží na tom, aby se naše květiny a stromy měly jak v bavlnce, nabíjíme je optimistickou energií a ony nám doslova vzkvétají před očima.  

K lokální obraně před klimateroristy se učím mírnit divoké poryvy technického větru tím, že si vizualizuji, jak pohlcuji tyto víry do sebe a doslova je stravuji. Nebo se pokouším o telekinetický přesun větrných vírů do horních vrstev atmosféry. Jakmile zaslechnu nad svou hlavou přelety nepříjemně „chrčivých“ letadel, je to předvěst toho, že klimoušové shazují vítr a déšť do krajiny. Současné fronty nejsou příliš štědré na srážky, ale vychladit vzduch dokáží pořádně.

S díky vítám upozornění na tzv. „studený blesk“. Seštudoval jsem si k němu podrobnější info a potom se mi stala zajímavá příhoda. Při sběru bylin za humny jsem pozdravil svůj spřátelený statný Jasan. Náhle mi připadlo, že mně chce něco důležitého naznačit. Soustředil jsem se tedy na jeho poselství a po chvilce se ukázalo, že strážce jasanu se mi snaží sdělit své obavy z případného ohrožení „studeným bleskem“. Vzápětí jsem zahlédnul obraz z minulosti. Jasan v něm byl ještě jako mladý strom a spodní část jeho kmene obepínalo husté pletivo se železnými podpěrami. Pak jsem se přesunul do přítomnosti a zjistil, že kmen jasanu dodnes obepíná astrální pletivo se železnými podpěrami, které energeticky přitahují blesky společně s reziduálními negativními energiemi od starých majitelů. K tomu se mi ukázala zdémonizovaná duše koně, s nímž necitlivě zacházel jeho bývalý hospodář. Provedl jsem kompletní očištění jasanu i kontaktní krajiny od všech negativních energií a odpoutal dušičku nešťastného koně bezhlavě bloudícího krajinou. Strážce jasanu mi potom připadal veselejší a radostnější.

Když jsem nedávno narazil na pavědecký článek obhajující technokratické aktivity geoinženýrů jako „pomoc pro naši planetu“, hned mi bylo jasné, jak se pod hlavičkou abstraktního dobra snaží zakrýt svůj egoismus a diktátorský přístup k přírodě. Vždyť umělá modulace počasí není nic jiného než spotřebovávání atmosféry. Každý drastičtější zásah do přírodního proudění ukrojí naší planetě plátek z její atmosféry a nebe se „propadne“ zase o kousek níže… Přesto v sobě necítím ani kapánek strachu z budoucnosti a na ničem, co náleží k tomuto světu, nelpím ani v nejmenším.

P.S.Orgonet: 
Vida, mám taky od podzimu nový muchovníček a má se k světu, těším se na úrodu, no, to se budu ještě pár let těšit ... cosi mi říkalo, že to bude dobrá volba (:-)). Díky, Aoliane, za tipy (:-)))

12 komentářů:

  1. Díky Aolian za příspěvek,úžasně to vnímáš:-)
    Tvůj článek mě dal hodně......
    V.Š.

    OdpovědětSmazat
  2. Několik let jsem sháněla odrůdu staré jabloně.Dnes se nepěstuje,protože je to velký strom a má sladká jablíčka.Po hledání na netu jsem ji našla.Na www.srareodrudy.cz najdete i jiné stromy,které se zde pěstovaly několik století,než přišel Rudý a všechno bylo buržoasní a zavedl šlechtění.I já pěstuji vína z USA.V Evropě nejsou povolená,protože jsou dobrá a odolná.Po letošní zimě mi ani jedno nezmrzlo a všechny nasadily spoustu květů.Matka příroda si také umí poradit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nebo www.prodejstromku.cz, je to v Uherském Ostrohu, taky prodávají staré odrůdy. Už jich mám několik - panenskou, banánové zimní, řehtáč soudkovitý a nějaký červený druh kožuchu. Mají toho spoustu.Jen to je všechno u nás na východě, jestli je něco v Čechách, netuším.

      Smazat
  3. Díky Aoliane,od tebe je to vždy takové pohlazení po duši...

    OdpovědětSmazat
  4. Mně už podruhé za sebou zmrzla vinička jarními "mrazíky". Přesto se snažím být pozitivní, i když mnohé keře už toto asi 2x za sebou nevydrží o dozrání úrody ani nemluvím. Jinak šlechtění nezavedl Rudý, šlechtí se zvesela po celém světě o odrůdách z USA nemluvě. Ono je navíc vcelku jedno jakou odrůdu máte. Když je už vyrašená zmrzne všechno bez výraznějších rozdílů. Šlechtění nemusí být špatná věc, záleží jak a s jakým úmyslem se provádí. Sama si ve svém příspěvku protiřečíte, když na jedné straně adorujete odrůdy z USA (rovněž vyšlechtěné lidmi) a na druhé straně zesměšňujete práci šlechtitelů od nás na východ. Budete se divit, ale pochází odtud spousta vynikajících odrůd dnes se rozšiřujících po celém světě. I já uznávám staré odrůdy pro jejich odolnost a přirozenou vitalitu.

    OdpovědětSmazat
  5. čokoľvek zasadím v mojej záhradke tak rastie a prosperuje ako blázon. asi preto, že každý deň obchádzam všetky rastlinky a rozprávam im aké sú úžasné. idem ešte rozhodiť tucet orgonitov.

    OdpovědětSmazat
  6. Dobrý den, to je nádherně napsané. Aolian je velmi inteligentní člověk. Článek mi dal mnoho a také velkou radost z toho, že existují podobné duše. Zu

    OdpovědětSmazat
  7. Dik za typ na Muchovnik podivam se ponem,posledni vikend jsem na zahrade nebyl tak jsem zvedav,loni jsem nemel skoro zadny jabko ani na mega panenci ale svestky byli.Jesem take zvedav na ten Cernoplodec letos po nekolika letech kvetl a rybiz mel uz kulicky a stara Rebarbora narostla a kvetla jak Kvetak.Tak jsem zvedav a doufam ze Duch Lesa,Dubu,Lipi a Divoky Svine mi zahradku dobre hlidali :)
    Jo dik za Typ na Ploskorez moc sikovna vecicka.

    OdpovědětSmazat
  8. dnesni noc mi opet vsechno umrzlo. vsechny ovocne stromy, orech. stejne jako loni. to je na zabiti. jeste
    ze sklenik prezil.

    OdpovědětSmazat
  9. velice prijemny clanek, pis hezky dal. povzbuzujici cetba tot jest:)

    OdpovědětSmazat
  10. Zasadil jsem kamčatskou borůvku Amur a Altaj, obě rostou pěkně spolu s temnoplodcem a muchovníkem i jostou a rybízem. Píšu, protože jinak mi zmrzli i brambory. Mám je nasázené pod jívami v lesíku. Martin Havran

    OdpovědětSmazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, nikoliv pouze urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností.