Chci důkaz!

Občas se tu objeví výkřik: chci důkaz! Když se necháte nachytat a odpovíte nějakým linkem nebo vysvětlováním, ozve se znovu: To není důkaz! Já chci jiný důkaz!

Podávání důkazů je těžké, protože někdo je natolik v zajetí svého vidění světa, že naprosto nic nebude nikdy považovat za důkaz. Takže nemá cenu mu něco předkládat. 

Řeknu vám podobenství o tom, jak jsme jednou jedné ruské bábušce nedokázali ani za nic podat důkaz, že jsme Češi.

Za studií nás jela taková partička na výměnnou brigádu do Sovětského svazu, bylo to někdy v roce 1974, za normalizace. Pracovali jsme na stavbě, na hlubokém venkově, daleko od turistických tras, a po práci a v neděli nás brigadýr Váňa vozil starým autobusem na výlety - do blízkého města, na koupání, na tancovačku a tak.

Toužili jsme se taky někam podívat sami, jenže v Rusku byl tehdy zakázán pohyb lidí, zejména cizinců. To jsme vlastně zjistili až tam. Váňa nás vlastně v tomto směru hlídal. Lístek na vlak nám na nádraží neprodali. 

Pak jsme se seznámili s jedním místním obdivovatelem západu, a ten nás tajně vyvezl sajdkárou do blízké vesnice, kde byl jakýsi svatý kopeček a kostel a tak. 

Tam si nás začala prohlížet jedna bábuška, a dala se do řeči.  
- Proč tak špatně mluvíte rusky? ptala se. My jsme nemluvili rusky, ale česky, tak jsme jí to špatnou ruštinou řekli, ale ona nevěřila.  
- Ne, vy jste chuligáni a schválně mluvíte špatně rusky. Proč jste tak špatně oblečení? (Měli jsme džíny - zpátky do Čech jsme jeli bez nich, protože ruská mládež je od nás vydyndala a koupila.) Protože jste chuligáni a neznabozi.
- Ne, my jsme cizinci (to v Rusku tenkrát vždycky fungovalo a otvíralo všude dveře). Bábuška opět nevěřila, do její vesnice cizinci nikdy nejezdili.
- My jsme Češi, z Československa, tam je Praha, a hokejisti vás porazili, a vojsko jste nám nedávno poslali, internacionální pomoc, a mluvíme česky, takhle se mluví česky... Ukázali jsme jí i pasy.
Nic nepomohlo. Bábuška se čím dál víc zlobila, že nic takového neexistuje, že si vymýšlíme, pro ni jsme byli zkažená mládež, chuligáni a neznabozi, a pánbu nás potrestá. 

Tak jsme to vzdali, nechali si spílat, prohlédli si svaté místo a jeli zase zpátky. Chudák Váňa měl kvůli nám průšvih, že jsme mu utekli.