Jak zlepšit svět? Vstupte do pravé mozkové hemisféry

Díky za upozornění na krásné video (a dobrý kanál TED na zajímavá videa i s českými titulky).

Výzkumnici mozku Jill Bolte Taylorové se naskytla výzkumná příležitost, kterou by si jen málo neurovědců přálo zažít. Prodělala rozsáhlou mozkovou mrtvici, během níž sledovala, jak se její mozkové funkce - pohyb, řeč a vědomí sebe sama - postupně jedna po druhé vypínají.  Levá mozková hemisféra přestala fungovat, ale funkce pravé hemisféty - stručně vnímání přítomného okamžiku - zůstalo zachováno. Uzdravila se, aby tento úžasný zážitek mohla sdělit ostatním, s poselstvím, že každý z nás má možnost si zvolit život v přítomném okamžiku. 

"Kdo jsme? Jsme živou silou vesmíru, máme dva typy mysli, a v každém okamžiku máme moc si zvolit, kým a jak chceme v tomto světě být. Vstoupíme-li do pravé hemisféry, spojíme se s ostatními bytostmi. Vstoupíme-li do levé, jsme oddělené individuality. Čím více lidí a čím častěji vstoupí do klidu pravé hemisféry, tam, kde jsme všichni stejní,  tím více klidu to přinese planetě."

Stejně hovoří i Eckhart Tolle ...
(Chvíli počkejte, než se video natáhne, pak se tam objeví možnost českých titulků.)

Eckhart Tolle: Hojnost

Z přednášky zveřejněné na ET TV, duben 2011.

Na dnešek mám téma - hojnost – pokud se to nezmění, až začnu mluvit. (:-)) Díval jsem se na nějaké otázky, co mi poslali lidé, a je tam několik otázek na toto téma, zda je správné či špatné mít či snažit se o hojnost, jaký je vztah hojnosti a životního prostředí a podobně, jak manifestovat hojnost ve svém životě, zda je to dobré či ne. První, na co lidé pomyslí, když se řekne hojnost, je „spousta věcí“, věci kolem vás. Ale ve skutečnosti to je jen ta nejvnějšnější úroveň hojnosti, ne tak důležitá. Nejzákladnější úroveň je ta, že hojnost je pocit hojnosti.

Co vlastně znamená slovo hojnost (angl. abundance)? Pochází z latinského slovesa „abundare“, jehož původní význam je „přetékat“. Můžete mít kolem sebe obrovské množství materiálních věcí, aniž byste měli pocit hojnosti. Nejste šťastni s tím, co máte, a sháníte více. Takže bez pocitu hojnosti nejste ve skutečné hojnosti. Je mnoho lidí, kteří jsou velmi bohatí, ale pořád mají v hloubi duše pocit nedostatku a strádání, za nímž leží strach, a mají velkou snahu shánět stále více, v naději, že v určitém bodě strach odejde. Jenom potřebuji o trochu více. A to samozřejmě není opravdová hojnost.

Celý dlooouhý překlad zde: http://dotekticha.blogspot.com/2011/04/hojnost.html

Eckhart Tolle: Pravda vás osvobodí

(Z přednášky 31. 10. 2008, TV leden 2011)

Překlad: Orgonet

Jedno z nejdůležitějších učení zenu je osvobodit se od reaktivity a prostě ztělesňovat absolutní přítomnost. V tom je nesmírná prostota, a je to velmi mocné učení, ztělesněné zenovými mistry. Ti se na většině zobrazení tváří dost přísně, asi takhle (:-)))), ale když jsou to dobré kresby, opravdová umělecká díla, a když se podíváte zblízka, za tou přísností můžete uvidět soucit a jemnost. Ta přísnost tam je, aby proťala mysl a ego v druhém člověku. (:-) 

Před mnoha lety jsem mluvil se zenovým mnichem, bylo to asi dva nebo tři roky poté, co jsem prošel oním probuzením. Byl jsem na návštěvě kláštera, a on řekl:  „Zen je ve skutečnosti o nemyšlení“. A pro mě to bylo veliké učení, protože jsem si najednou uvědomil, proč jsem byl v předchozích dvou letech tak klidný. V mé hlavě už neprobíhalo tolik myšlení. Nějaké nezbytné ano, ale náhle tam nebylo to myšlení, které mě činilo nešťastným, což bylo mé obvyklé myšlení. To mě činilo mě neustále nešťastným, ale já to nevěděl. Myslel jsem, že ta nešťastnost má něco společného s mým životem (:-)), že jsem nešťastný kvůli svému nešťastnému životu. Ale ten život nebyl nešťastný. 

Můj nešťastný život, to byly jenom nešťastné myšlenky v mé hlavě. Na mém životě nebylo nic špatného. Je pravda, že jsem neměl peníze, bydlel jsem v Londýně v malé místnosti, kam se vešla jenom postel, v jedné místnosti jsem musel vařit a dělat všechno, měl jsem společnou koupelnu s dalšími sedmi či osmi lidmi, kteří měli podobné pokoje, musel jsem stát ve frontě na záchod, měl jsem kvůli tomu zácpu, a k tomu spousta drobností, ale celkově to bylo fajn. Celý problém, nešťastnost, byl v mé hlavě. Byly to moje myšlenky. Úzkost, co se mnou bude, zda se dokážu prosadit, všechna mínění o mém životě, jak je to celé hrozné, prostě myšlenky. 

A pak jednu noc ty myšlenky jakoby zkolabovaly, a já jsem se ráno probudil ve stejném hrozném pokoji, který už nebyl hrozný. Do téhož hrozného života, který už náhle nebyl hrozný. Protože „hrozný“ byla myšlenka, a to ostatní byl život. Takže jsem se probudil, a bylo to krásné, prima. Najednou na tom pokoji nebylo nic špatného, ani na čekání na toaletu, prostě jsem jenom počkal. Ale neuvědomil jsem si, odkud ten klid přišel, prostě jsem nevěděl. Navštívil jsem různé učitele, a ptal jsem se. Nakonec jsem potkal toho zenového mnicha, už si ani nepamatuji jeho jméno, a on řekl: Zen je o nemyšlení. A to bylo pro mě velké učení. Náhle jsem si uvědomil, proč jsem byl v předchozích dvou letech tak klidný. Je divné, že jsem nevěděl, že už tolik nemyslím. Prostě jsem jenom tolik nemyslel. A to nemyšlení jsem pociťoval jako klid. Tak jsem tomu říkal klid. Ale teprve až jsem potkal toho mnicha, uvědomil jsem si, že moje mysl už není tak aktivní. Ten hlas, který je v hlavě, už toho tolik neříkal. A to málo, co ještě říkal, nebylo tak důležité. 

Takže ten hlas mě už nečinil nešťastným tím, co povídal. Říkal jen pár věcí, jako třeba „Jé, to je pěkné“. A to vás nedělá nešťastným. Je to velký krok, když hlas ve vaší hlavě ztratí moc činit vás nešťastným. To je konec nešťastnosti. Protože veškerá nešťastnost se ve skutečnosti odvozuje od hlasu ve vaší hlavě, který vám něco říká a vy tomu věříte. (:-) A když se rozhlížíte, říkáte si, copak je nějaká nešťastnost v tomhle stole, v téhle kytce, nebo ve vzduchu, který dýchám, nebo na ulici, kterou vidím, nebo ve stromě, nebo v šálku čaje, ne, nikde není žádná nešťastnost. To všechno je v hlavě. Ale já jsem to nevěděl, myslel jsem si, že je to v hlavě, protože je to i kolem. (:-)) A to je probuzení. Může k tomu dojít postupně, tak jako u mnoha z vás, kteří tu sedíte, nebo se to může stát náhle, skrze nějaký zvrat ve vaší hlavě. Ale tím nezhloupnete. Naopak, stanete se inteligentnějšími. Když ustoupí obsesivní myšlení, mysl by si mohla pomyslet: "Ach, já zhloupnu, protože už nebudu nic vědět". 

Vy nepotřebujete vědět spoustu věci, o nichž si myslíte, že je potřebujete vědět. Například o druhých lidech. Nepotřebujete mít neotřesitelné mínění o tom, kdo jsou, protože potom si je „zmrazíte“. V pojmové struktuře vašeho myšlení ve vaší hlavě „zamrznou“. Když tohle uděláte jiným lidem, je to skoro něco jako násilný čin. Vy si je takhle zmrazíte a víte, jaký on nebo ona jsou. Stačí pár soudů a pojmů, a máte zhodnocenou celou osobu, a to je hrozná věc, kterou můžete někomu udělat, ale samozřejmě je to nevědomé. A když to už ostatním nebudete dělat, ta úleva, tolik to zlepší vztahy k ostatním lidem, a pak to nebudete dělat ani sobě samým, protože lidé to dělají ostatním, ale dělají to i sami sobě. Vytvoří si svazek myšlenek o tom, kdo jsou. Ale to nejste vy, vy jste nekonečně hlubší a rozsáhlejší, tak přestaňte vytvářet mínění o sobě i ostatních. A pak může život plynout. Nádherně, ve vztazích, sám běh života, necháte ostatním jejich svobodu. A i vy sami se stanete svobodnými. Budete se cítit uvnitř svobodní. 

Takže onen mnich mi dal poznání, proč jsem tak klidný. Bylo to v tom myšlení. Později, když ke mně přicházeli lidé a kladli mi otázky, postupně jsem poukazoval na to, že v lidské hlavě je hlas. Nevím, kdy jsem to někomu řekl poprvé. A ten člověk mi řekl: „Cože? Já jsem tedy blázen?“ A já jsem řekl: „Ano, jste. (:-))) A právě tak všichni ostatní, a já jsem byl také.“ A to je také důvod, proč velmi málo lidí chápe zen. Důvod je, že ho nemůžete chápat. Konceptuálně. 

Je jedna zenová historka, kde je žák dotázán mistrem, obvyklým způsobem zenových mistrů, kdy jakoby udeří překvapivě na žáka: „Chápeš zen?“ řekne mistr. „Ne, nechápu“, tetelí se žák. A mistr zahřímá: „Já taky ne.“ (.-))) Takže rozdíl mezi žákem a mistrem je, že žák nechápe, ale myslí si, že by měl chápat. Mistr nechápe, ale je plně spokojen s tím, že nechápe. To je hlubší úroveň. Potřeba konceptuálně pochopit je pryč. Mistr je zakořeněn v bytí v přítomnosti. A žák si myslí: „Měl bych pochopit, měl bych pochopit ...“   

A nejde jenom o zen, jde i o vás. Nemusíte chápat, kdo jste. Mnozí lidé se snaží pochopit nějakou úplnou odpověď o tom, kdo jsou. Kdo jsem, co je na mně špatného. (:-))) Mnozí lidé mají neustálý pocit, že je na nich něco špatně. Mnozí lidé se domnívají, že jsou problémem, který je třeba řešit. Chodícím problémem k řešení. A jdou za psychiatrem:“Můžete vyřešit problém, kterým jsem já?“ (:-)) Takže konečný závěr o sobě není možný. Protože jste mnohem hlubší a širší, než můžete pojmout do několika myšlenek, ať jsou jakkoli komplexní. Ty nejsou to, co jste vy. 

Takže když opustíte potřebu pochopit, kdo jste, je to zrovna tak důležité, jako opustit potřebu pochopit zen, protože zen jste vlastně vy. A pak půjdete hlouběji do inteligence, která nepotřebuje být konceptualizována skrze myšlenky. Pak jste zakořeněni v oné širší inteligenci, a nestáváte se hloupými, ale stáváte se poprvé opravdu inteligentními. Jste zakořeněni v oné hluboké inteligenci. Tam sídli kreativita, živost, svěžest, radost. A vy jste tam, protože už nepotřebujete mít mínění o sobě, o své identitě odvozené od nějakých myšlenek ve vaší hlavě. (13.35)

Eckhart Tolle: Probuzení náhlé i postupné. Životní jistoty.

Zaujal mě úryvek z přednášky Eckharta Tolle, zveřejněné na Eckhart Tolle TV. Snad se bude líbít i vám.

Eckhart Tolle, z přednášky 31. 10. 2008

Překlad: Orgonet

Audio MP3 anglicky zde.

Dotaz posluchače: Je probuzení postupný proces, nebo je to náhlý posun, tak, jak popisujete své vlastní probuzení? 

Eckart Tolle: A jak je to zatím s vámi?

Posluchač: Velmi postupné. (:-)))))

Eckhart Tolle:

 

To je docela v pořádku. Velmi drastická a náhlá transformace je vzácná, většinou pouze tváří v tvář extrémnímu utrpení, které buď přichází zevnitř nebo z nějaké životní situace, jako vážná nemoc nebo úplná ztráta čehokoli, nebo jiná forma bolesti, pak je tu možnost velmi radikálního náhlého posunu. Ale pro většinu lidí jde o postupné probouzení, a postupný pohyb dopředu i zpět, není to nutně lineární postup, ale o většinou o pokrok ve formě spirály. Občas můžete spadnout do nevědomých vzorců chování, vyvolaných situací, a pak se zase vrátíte zpátky do více přítomnosti. Ale celkově jde o postupný přírůstek přítomnosti, která plyne do stále více oblastí vašeho života. A pak může i dojít k náhlému propuknutí, vyvolanému nějakou událostí, a obvykle je to něco, o čem se nedá říci, že je to příjemné. A to může přinést náhlé propuknutí bdělosti, a náhlý vzestup na novou úroveň. 

Znám například lidi, kteří nějakou dobu cvičili a jejich přítomnost pomalu narůstala, a bylo nádherné to pozorovat, a pak náhle došlo k závažnému zdravotnímu stavu, a to přineslo velmi rychlou intenzifikaci bdělosti. U některých lidí to může způsobit upadnutí do hlubokého strachu, přičemž ztratí bdělost,  ale u mnoha jiných jsem pozoroval zesílení bdělosti, zejména když dojde na možnost smrtelnosti, a pak tu může být náhlý vpád přítomnosti. Ale ten přišel jen proto, že již po několik let cvičili, a žili v bdělosti. A když potom přišla velká výzva, přinesla s sebou obrovské zesílení, a může to být i konečný průlom v této věci. Ale v tom vlastně není žádný konec, vždy je možné ještě prohloubit přítomnost. Takže, buďte spokojen s tím, co se děje s vámi. A pokud je třeba ještě něco dalšího, život vám to přinese. 

Bolest jako duchovní učitel je méně potřebná a méně nutná k prolomení ega pro ty, kteří dobrovolně přijímají vzrůstající nové vědomí, přítomnost. Ale ti, kteří ji nepřijímají, kteří mají kolem sebe jakousi skořápku, a něco uvnitř nich chce růst, ale nemůže, protože naráží na tu skořápku, a začne to být bolestivé, a skořápka ega je všude kolem, a mnozí lidé mají uvnitř touhu, ale egoistické vzorce jsou příliš silné, a pak má život tendenci prolomit tu skořápku prostřednictvím nějaké události. Může to být cokoli, někteří lidé ztratí zaměstnání, a ztráta vyvolá změnu, přijdete o dům, opustí vás náhle žena, může to být něco fyzického. Ať je to cokoliv, je to šok. A tento šok prorazí skořápku a dovnitř pronikne světlo. A samozřejmě první trhlina je bolestivá, přinese utrpení, a pak náhle poznání, intenzifikace vnímání života. 

Za léta jsem potkal mnoho lidí, ke kterým přišly takové závany něčeho, čemu můžeme říkat jakkoliv, život, vesmír, víra. Závany, o nichž pak zpětně řekli, že to byla nejlepší věc, která se jim kdy mohla přihodit. A mnoho lidí mi řeklo: „Já bych tady nebyl, a nemluvil bych s vámi, kdyby se mi nebylo stalo tamto.“ A jsem si jist, že i tady jsou lidé, kteří mohou říci totéž. Aspoň já určitě můžu říci totéž. Bez onoho intenzívního utrpení bych tu nebyl. Takže za takovými zdánlivě negativními událostmi se vždycky skrývá nějaká milost. 

Mnozí lidé v naší současné ekonomické situaci chápou takové věci jako extrémně negativní, což slyšíte, když posloucháte zprávy. Ale všechny podobné výzvy jsou vlastně potencionální probouzející zkušenosti. Ego si říká: „Kdyby tak bylo v životě všechno absolutně jisté! To by bylo krásné. Měl bych jisté a stálé zaměstnání na smlouvu ... „ Tak to bývalo obzvláště v Japonsku, a do jisté míry i někde na Západě: když jste měli zaměstnání, věděli jste, že je to až do konce života, a že se společnost o vás postará až do hrobu. Vy jste byli naprosto identifikováni s tou společností, a váš veškerý pojem o tom, kdo jste, byl spjat s tou společností. Ale to už neexistuje ani v Japonsku, a tak přichází strach, protože postrádáme jistotu. 

Ego vyžaduje jistotu. “To by bylo skvělé, kdybych měl jistotu a nemusel si dělat starost o zaměstnání. Pak bych se mohl snažit o probuzení, o přítomnost ...“ Ne, to byste šli spát. Se stoprocentní jistotou – pokud by nebyly další faktory – by lidé šli spát. Pěkný měsíční příjem, o němž víte, že tu bude po deset až dvacet let, penzijní plán, životní pojištění, čeká na mě domov pro seniory... na Floridě ... Všechno je naplánováno a nic se nemůže stát. Ale život stejně není takový. I kdyby byl takový v oblasti financí a zaměstnání, samozřejmě byste museli čelit nejistotě ohledně své tělesné schránky, a také s nejistotou ohledně lidí kolem vás. Kdo ví, co udělají. Vaše děti, vaše žena, kdo ví, se může stát. Nebo řízení auta – může se stát všelicos. 

Takže žít v nejistotě ohledně toho, co se s vámi může stát, a umět to přijímat, je vlastně nádherná věc, a lepší, než se pořád strachovat, že nevíte, co se vám může stát. Poddat se nejistotě a nebezpečí, protože to je  život. Život v podstatě plyne daleko mocněji tam, kde je nejistota. 

Proto lidé často zažijí vnitřní transformaci, když jedou na velkou cestu, kde je každý moment nejistý. Každý moment je nebezpečný, nikdo neví, co se může stát v příští chvíli. Cesta, to je téměř metafora pro život. Podstatou každé cesty je, že je nejisté, co se stane zítra, co bude, kde budete. Samozřejmě nikoliv tehdy, když si koupíte zájezd all-inclusive, kde je všechno přesně naplánováno: autobus vás vyzvedne v 10.55 a vysadí u hotelu v 11.30. Jídlo bude podáváno tehdy a tehdy ... a když máte trochu štěstí, tak možná něco neklapne ... (:-))) A pak můžete najednou zakusit život. A právě tehdy se transformace stává možnou. Ale pokud stále odmítáte nejistotu, a chcete jistotu, to je, jako když stále zavíráte vrata, kterými přichází život, a uzavíráte se možnosti transformace. 

Proto tradičně je ve všech kulturách, na Východě i na Západě, významná myšlenka pouti, kdy se vydáte na dlouhou cestu. Obvykle máte nějaký cíl, ve středověké Evropě se chodilo do Říma, a to bylo extrémně nebezpečné třeba pro poutníky ze severu Evropy, trvalo to několik měsíců. Nebo třeba do Santiago de Compostella, a nebo jinam, kam vedly poutnické stezky. A to vše bylo velmi nebezpečné, a skutečným účelem vlastně nebylo dojít do cíle, ale byla to ta samotná nejistota cesty, která měla transformační účinek. Lidé to zřejmě intuitivně věděli, a vracívali se z pouti transformováni. Dnešní pouti, pokud na ně lidé vůbec chodí, spočívají v tom, že se najme letadlo, to přistane v Lourdách nebo kdekoliv jinde, a pak lidé zase letí zpátky letadlem. To už není pouť. 

Život znamená nejistotu života, žít s ní a začít ji milovat, aniž víme, co se stane. Při nadměrné jistotě se zmrazí i veškerá kreativita – podívejte se na životopisy umělců a velkých spisovatelů: většina z nich, až snad na pár výjimek, neměla žádnou jistotu, neměla stálý příjem, mnozí museli neustále bojovat o přežití, v nejistotě. A tak dospěli k životu a probuzení se stalo možným. 

Před lety jsem poznal jednoho buddhistického mnicha, pocházel ze Západu, a ten mi vyprávěl, jak jeho učitel v klášteře v Thajsku, když se domníval, že je připraven, mu dal letenku a poslal ho do Kalkaty. V Kalkatě si měl sám poradit, bez peněz, těch se dokonce nesměl ani dotknout. Žádné peníze, žádné kontakty, nic. Jenom letět do Kalkaty, vystoupit z letadla – a on to dokázal. Podrobil se, stál na rohu se žebráckou miskou. Měl také štěstí, protože byl Zápaďan oblečený jako buddhistický mnich, takže si ho lidé všímali, a také byl vysoký a velmi hezký. (:-))) Ale vůbec jenom přijít do Kalkaty, tak chaotického místa, kde máte konkurenci miliónů žebráků ... ale občas byl pozván k někomu domů. Takže i když měl zpočátku strach – v tom spočívalo jeho cvičení, překonat strach z přijetí nejistoty – bylo to krásné. 

Takže, co svět nazývá negativním, nemusí být nutně negativní. Nemyslete si to pokaždé, když něco slyšíte v médiích. Všechno má i druhou stranu. A zkušenosti, které v těchto dnech kolektivně prožíváme, znamenají pro mnoho lidí i otevření se možnosti probuzení.

Eckhart Tolle: Co můžeme udělat pro změnu?

Úryvek z přednášky Transcendence, která je zveřejněna v novém listopadovém vydání EckhartTolle.tv (placená televize). Eckhart odpovídá na otázku, zda pro transformaci je třeba něco udělat, nebo naopak nemůžeme dělat vůbec nic. Doufám, že si to užijete jako Eckhart, jeho posluchačí i já :-))))

Eckhart Tolle: Máme něco dělat pro změnu?

Úryvek z přednášky "Transcendence".

(Překlad: Orgonet)

My máme dospět k opuštění naléhavého myšlení, to jest posuzování.

Kdyby se právě to neodehrávalo v kolektivním energetickém poli planety, a právě teď, vůbec bychom tu neseděli na přednášce, nebyli bychom tu. Ale my jsme tady, protože právě to se právě odehrává v kolektivním energetickém poli.

Lidé mi často kladou otázku: „To se nám stane jen tak samo, anebo my máme způsobit, aby se to stalo? Anebo máme jenom tak sedět a nechat to, ať se to stane?“

Ať řeknu „Musíme učinit, aby se to stalo“, nebo „Stačí sedět a nechat to, aby se to stalo“, ani jedna z těchto odpovědí není úplná. Musíte je obě spojit dohromady. Protože ve vás není nic, co by nebylo součástí celku. Cokoliv se děje ve vás, je součástí pohybu celku. A váš podíl toho, co celek chce, je, abyste cítili, že můžete způsobit, aby se to stalo. Takto celek pracuje skrze vás.

Takže je dobré cítit, že si můžete zvolit vystoupit z myšlení. Samozřejmě, jen si to zvolit, protože to skrze vás vykonává celek. Ale když to celek dělá skrze vás, skrze jednotlivé vědomí, je to, jako kdybyste to mohli udělat vy. A to je dobré. Zvolil jsem si vystoupit z myšlení. Proč to mohu udělat? Protože se probouzí vědomí, právě teď. Takže to není moje malé já, které dělá posun ve vědomí, ale je to Já jsem, vyjádření toho posunu. Vy Jste. Když řeknu Já jsem, myslím tím velké Já.

Takže učitelé, kteří vám říkají: „Není nic, co byste mohli udělat, ani nechtějte změnit své vědomí, jen dělejte to, co děláte,“ nemají úplně pravdu.  A druzí, kteří říkají: „Musíte tvrdě pracovat, abyste se tam dostali,“ také nemají pravdu. Nechte to vstoupit do svého života, buďte otevření, spolupracujte s evolučním impulsem vesmíru, a to je to, co můžete udělat. Přestaňme klást překážky evolučnímu impulsu vesmíru, žijme ve spojení s přítomným okamžikem, ve vnitřním spojení.

Neříkejme přítomnému okamžiku „ne“, říkejme mu „ano“. A vystupme z myšlení v denním životě tak často, jak můžeme. Ale to vyžaduje, abychom měli záblesk toho, že je potřeba, abychom byli vědomim bez myšlení, právě teď, právě v této chvíli. 

Nemusíte přece pořád myslet, to je iluze. Je přece o tolik krásnější jenom tak sedět, vůbec nic tím neztrácíte, jste zde jako pole vědomí. A to přenesete do svých interakcí. Podívejte se na jinou lidskou bytost. Proč ji potřebujete posuzovat?

Můžete se tomu učit od psa. Pes se na vás dívá a neposuzuje vás. Protože pes je ve stavu předmyšlenkovém. Proto je tak nádherné dívat se na psa, protože se díváte na neposuzování. Ale tam my se nechceme vrátit. My chceme do stavu postmyšlenkového. A tam se setkáme se psem v neposuzování. Pes je v předmyšlenkovém stavu, a my v postmyšlenkovém. Tam najednou poznáte tu krásu, vy i pes: Ano, teď jsme oba v neposuzování. 

Možná že jste slyšeli vtip: Bože, modlím se k tobě, udělej mě takového, jaký si můj pes myslí, že jsem. (:-) Samozřejmě, malá chybička je v tom, že pes nemyslí. (:-) Ale pes vás miluje, protože není blokován myšlením, je v tom otevřenost k radosti a lásce. Pes vás miluje, dívá se na vás, takhle vrtí ocasem – pes nemyslí, nekritizuje vás. Prostě neposuzování, jenom tok energie.

A tam se máme dostat, když půjdeme za to, že musíme myslet, za potřebu myšlení, a tam budeme ve stejném stavu, ale mnohem hlubším, než je stav psa. Protože je v tom hluboké poznání.

A to bude možná ten důvod, proč lidstvo muselo projít tím egoistickým stavem. Proč by se to jinak takhle dělo? Někteří lidé si myslí, že to byla velká chyba, ale já si to nemyslím. Muselo se to stát. A jak to vím? Prostě to vím sám od sebe, že jsem musel projít iluzí ega a hluboce trpět, a skrze toto utrpení způsobené falešnou představou sebe, když se to utrpení stalo nesnesitelným, došlo k uvolnění, probuzení, jako když rozkvete poupě. Takže vlastně celou historii lidstva můžete pozorovat v sobě. Dokonce můžete pozorovat celou historii vesmíru. (1:16)

Eckhart Tolle: Zbavte se posuzování

Mám dnes náladu spíše na duchovno. Takže vyvěšuji úryvek ze zvukového záznamu přednášky "Creativity" Eckharta Tolle, z říjnového vydání ET TV. Tolik se mi to líbí, že kousek překládám, i když si myslím, že se mi v překladu ztrácí Eckhartova lehkost a jasnost ... co se dá dělat, snažím se. Eckhart i publikum se opět dost nasmáli ...

Eckhart Tolle: Zbavte se posuzování

... Co v životě děláte – jaké zaměstnání, jaké aktivity - to je v podstatě druhořadé. Prvořadé je to, jak děláte to, co děláte. Jak to děláte, to znamená, jaký stav vědomí je za tím, co děláte. To je ono „jak“, které je mnohem více životně důležité, než „co“ děláte. Začněte to praktikovat hned, a neříkejte si: „Počkám si na lepší okolnosti, abych ve svém životě mohl praktikovat bytí v přítomnosti“. To znamená odklad, a bude to trvat dlouho, a možná to neuděláte nikdy. 

Protože život neustále přináší nové problémy a výzvy, a každý problém může být výmluvou, že teď ještě není ten čas, abyste byli v přítomnosti. To znamená, že nikdy nebudete mít čas na přítomnost. Protože jste příliš zaneprázdnění. „Kdybych tak měl více svobody pro praktikování, kdybych měl více peněz, abych mohl jet do lázní, tam by se někdo staral o moje tělo a já bych mohl ležet v lázni s plátky růží, s nádhernou vůní, a masírovali by mě těmi nejexotičtějšími oleji, všude kolem příjemná hudba, pak bych teprve mohl praktikovat bytí v přítomnosti.“ (:-) Ale ono to nemusí tak být, je pravděpodobnější, že místo bytí v přítomnosti byste usnuli. 

Ale když se v životě v čemkoli nedaří, což je jenom jiný výraz pro problém nebo výzvu, vzniká tím mnohem lepší příležitost pro praktikování bytí v přítomnosti. Takže méně vhodné okolnosti jsou vlastně vhodnější než ty zdánlivě nejvhodnější. Ještě prostěji řečeno, špatné věci jsou pro vás duchovně lepší než dobré věci. (:-) Jakmile tohle víte, tak ty špatné věci už nejsou špatné. Protože špatné věci jsou špatné jen tehdy, když je vaše mysl nazve špatnými. „Nic není ani dobré ani špatné, pouze myšlení to takovým činí.“ To řekl někde Shakespeare. 

Takže příště, až se vám stane něco, co se vám bude zdát špatné -  začněte raději s malými věcmi, jako například zpoždění na letišti z důvodu sopečného popela – asi si budete říkat: „Jak je to děsné, příšerné, tři dny strávit na letišti, peníze docházejí, aerolinie nezaplatí hotel, a tak dále, prostě hrůza.“ Někteří lidé v Evropě prý museli cestovat dva až tři dny, aby se dostali na letiště, které ještě fungovalo. Prostě hrůza. Ale četl jsem taky v novinách, že někteří řekli, že se tím cestování vlastně stalo znovu zajímavým. To byli lidé, kteří se vzdali definice, že je to „špatné“, a šli s tím, jak plynul přítomný okamžik. A viděli, že je to vlastně dobrodružství. A budou si ho pamatovat po celý zbytek života. Jak nelétala žádná letadla, a oni museli cestovat vlaky a autobusy, po celé hodiny a dny. A jiní zase z toho všeho byli velice rozčilení. 

Takže co je dobré a co špatné? Lidé, kteří jsou dosud nevědomí, neumějí oddělit událost od její mentální interpretace, od toho, zda ji mysl definuje jako špatnou. Dokud je člověk nevědomý, je pro něj událost, její mentální interpretace i z toho plynoucí emoce jedním celkem. 

Například když si řeknete: „Stala se mi hrozná věc,“ to znamená, že jste neoddělili tu věc a „hrozné“. Spojili jste mentální definici a odsouzení té věci v jedno s tou věcí. Tak to není, ta věc je jedno a „hrozné“ je druhé. (:-)) „Hrozné“ je myšlenka. Ale sama ta věc je taková, jaká je. Ale když máte myšlenku „hrozné“, a ta vám zcela splyne s tou věcí, pak přijde emocionální reakce na tu myšlenku. A tak vznikne ještě další vrstva „hrozného“ navíc. Takže teď máte dvě vrstvy „hrozného“ – jedna je vaše myšlenka, druhá je tělesná reakce na myšlenku, čili vaše emoce. A pak to ještě smícháte dohromady s tou událostí, (:- )) dobře promícháte, a všechno se stane jedním. (:-))) 

A tak jsou lidé, kteří se po celý život nacházejí v „hrozných“ okolnostech. Nikdy si neuvědomí, že na jedné straně je to, co je v tomto okamžiku, okolnosti, událost, situace, v které se nacházím, a na druhé straně je mentální odsouzení a emocionální reakce na tu situaci. Nenapadne je to oddělit. Jejich mentálním vzorcem chování je stavět se situaci na odpor, protože se domnívají, že když budou dostatečně nešťastní, tak se situace zlepší. Ani po 50 let stěžování si neuvědomí, že to nefunguje. (:-))) 

Možná že tenhle vzorec chování začíná pro některé lidi v dětství, kdy dítě ví, že když bude dostatečně řvát, dostane se mu pozornosti rodičů. Možná je to jeden z důvodů, proč tenhle vzorec vzniká. Dítě se naučí, že když bude řvát, dostane to, co chce. Stačí jen řvát dost nahlas. Ááááá ... Tak jo, tady to máš. (:-))) A stane se mentálním návykem, že stačí být dostatečně nešťastným, a pak mi Bůh dá to, co potřebuji. (:-))) Ale tenhle vzorec chování mají i lidé, kteří v Boha nevěří. Takže to udělá někdo, kdo je na místě Boha: nějaký velký otec, či matka. Je třeba být dostatečně nešťastný a stěžovat si, a tím se to změní. Bohužel, nebo bohudík, tomu tak není. Ale mnoho lidí v tomto světě si to nikdy neuvědomí. (:-))) Takže si stěžují i těsně před smrtí. Třeba že jídlo není dobré ... a nikdy si neuvědomí že na jedné straně je to, co je, a na druhé straně moje interpretace toho, co je. To je záležitost myslí. 

Ale jakmile to oddělíte, získáte svobodu. Uvědomíte si, že situace je taková, jaká je: „Uvízl jsem na letišti, nebo na autobusovém nádraží, ležím tu ve spacím pytli někde v koutku“. To je prostě to, co je. Proč k tomu mám přidávat ještě „nešťastnost“ tím, že si to budu určitým způsobem definovat a čekat na emocionální reakci odpovídající mému posouzení? Mysl vám řekne:“To je špatné“.  A hned přijde emoce, vztek. A emoce vzbudí další myšlenku: „Tohle je opravdu špatné“. To vzbudí další emoci, ještě větší vztek. (:-))) Ale nic se nezmění. Takže ve své mysli jste v hrozné situaci. 

Osvobození přijde, když si uvědomíte, že situace je neutrální. Nešťastnost je to, co si k ní přidávám já. A jakmile pochopíte tento mechanismus, můžete to trénovat. Příště, až budou věci špatně - a na to nebudete muset dlouho čekat, při tom, jaký je tento život – řekněte si: „Tohle je to, co je“. Možná tam nějaký odpor vznikne, protože jste na to tolik zvyklí, ale hned potom si řekněte: „Aha, to je jen mentální reakce na situaci.“ A pak to trochu prozkoumejte: „Je možné, abych tuto situaci, tuto událost, nechal být? Mohu brát její mentální posuzování jen jako posuzování? Mohl bych to snad dokonce úplně nechat být?“   

A když už dokážete posoudit mentální posuzování jen jako posuzování, pak jste už jednou nohou venku. Už nevěříte svému posuzování jako absolutní realitě. A budete z toho úplně venku, až si řeknete, že už nepotřebujete žádné posuzování, protože to k situaci nepřidává nic jiného nežli nešťastnost. Samozřejmě, mentálně vykonstruované já žije právě z té nešťastnosti. Samotné ego žije tím, že se identifikuje s myšlením a emocemi. Nešťastnost ho živí. Je tím silnější, čím jste nešťastnější. (46.39)

Eckhart Tolle o konci světa (:-)

Matthew nám poradil, že se nemáme nechat "převálcovat" spoustou informací, která se na nás odevšad valí. S tím zcela souhlasím. Takže kvůli rovnováze zase trochu duchovna od mého nejoblíbenějšího duchovního učitele Eckharta Tolle. Je to úryvek z přednášky, která byla právě zveřejněna na jeho TV. Myslím, že se Eckhart při ní dost pobavil (smajly znamenají, že se chechtal on i obecenstvo). Sám říká, že nikdy předem neví, co vyjde z jeho úst, takže tentokrát z toho vyšla přednáška na téma Konec světa v roce 2012. 

"Hodně lidí se ptá se strachem, jestli svět v roce 2012 skutečně skončí. (:-) Tak já bych tu měl takový malý vzkaz pro budoucnost,  (:-), která neexistuje jinak než jako přítomný okamžik. Zde je vzkaz pro člověka, který nás sleduje na této nahrávce v roce 2013. (:-) Ta osoba to sleduje samozřejmě ve svém přítomném okamžiku, v žádné budoucnosti, protože budoucnost neexistuje, nikdy ji nemůžete zažít. Takže: „Ahoj vy tam v roce 2013. Už víte, že svět neskončil, že?“ (:-) Anebo možná že se nahrávky v roce 2012 rozplynou? (:-)

Já nedělám často předpovědi do budoucnosti, z toho prostého důvodu, že v absolutních pojmech žádná budoucnost neexistuje. Ta existuje pouze v konvenčních pojmech. To jsou různé úrovně.

Abych dal příklad, že v absolutních pojmech budoucnost není a v konvenčních pojmech je: v konvenčních pojmech jsme nejprve tady, pak si dáme přestávku, a potom šálek čaje - takže to vypadá jako budoucnost, což je konvenční realita. V absolutních pojmech nikdy nezažijete to, co jsem teď popsal, jako budoucnost. Jediný způsob, jak prožijete to, co jsme popsal – že strávím chvilku tady, pak půjdu ven a pak si dám čaj – to vše můžete zakusit jen v přítomném okamžiku. Nikdy jako budoucnost. Taková věc, jako zažívat budoucnost, prostě neexistuje. Budoucnost není nikdy zde. Ta je vždycky pouze v mysli. Takže o tom nemusíme filosofovat, protože je to okamžitě zřetelné – v absolutních pojmech budoucnost neexistuje. Protože jinak byste mohli říci: aha, tady to je. (:-). Platí to i o minulosti, tam také nikdy nemůžete jít.

Přes to vše učiním nyní předpověď. (:-) Předpověď o konci světa v rámci konvenční raeality.: Všichni, kdo jsou na této planetě naživu, miliardy lidí, úplně všichni, budou smeteni v průběhu příštích 80 – 90 let – opravdu všichni. (:-) Je to hrozná věc. (:-). Úplné vyhlazení lidí, kteří jsou nyní na této planetě. Vlastně je to už za pár let. No, buďme velkorysí a řekněme, že za 90 let, možná některé malé děti za 100 let. Je to tak. Vy řeknete: Ano, ale budou tady jiní, kteří se narodí, ti tady budou i potom. Ano, to je pravda, ale mluvme opět v konvenčních pojmech: To vám nijak nepomůže, že ano. (:-) Můžete se uklidňovat myšlenkou, že tady budou po vás další, ale to vám nepomůže, vy budete pryč a ostatní také. Pryč z planety. A bude to přes strašnou chorobu, která se nazývá smrt. Způsobuje ji je stáří, nemoce, nehody. ...(:-) Takže v tomto světle konec světa nevypadá už tak hrůzně, že ne?

Viděl jsem před pár lety sci-fi film, možná to byl Star Trek, nejsem si jistý. Byl tam cestovatel v čase, a ten přijel z takzvané budoucnosti do současnosti někde na této planetě, aby byl svědkem katastrofy, která měla přijít. Lidé se dověděli, že přijel z budoucnosti, setkali se s ním, a on jim vysvětloval, že za pár dní má dojít ke katastrofě, která zabije milióny lidí. On že tam je jen jako pozorovatel, protože v jeho době se našly historické záznamy o té katastrofě. Lidé mu řekli: Tomu musíme zabránit, musí se něco udělat. A on řekl: Ne, nedá se tomu žádným způsobem zabránit. A oni se ptali: Copak vy s tím nechcete nic dělat? A on řekl: Ne, vždyť vy jste přece už všichni mrtví. (:-) Pro něj, protože přišel z jiné doby, všichni, se kterými se setkal, už dávno zemřeli. On byl na návštěvě v minulosti ... (:-)

A proč to tu říkám? Protože život formy je tak krátký, prchavý, pomíjející, efemérní, a jaká ještě najdete  pro to ve slovníku synonyma, život formy je tak nestálý, že je možná dobrým nápadem, aby člověk uvažoval o sobě jako o již mrtvém. Je to negativní věc? Pro mysl možná ano. Je to jenom nápad, jaký postoj zaujmout k životu. Je to opuštění připoutanosti k formám života, včetně fyzické formy těla, ke všem formám, které máte kolem sebe. Uvědomíte si, že je to všechno tak krátkodobé, že vlastně nezáleží na tom, co se tady stane. Odpoutáte se od forem. A uvědomíte si, že když už jste mrtví, je to osvobození.

Například: jeden způsob, jak už být mrtvý, je neposuzovat, co se děje. Protože když už jste mrtvý, nepotřebujete posuzovat, co se děje. (:-) A to je velké osvobození. Jste tady a říkáte si: OK, já už jsem mrtvý, mně je to jedno. Neposuzujete, co se děje, a když neposuzujete, něco ve vás umře. A co umře? To, co posuzuje. Ta část vaší osobnosti, která žije prostřednictvím reakcí a souzení. Ta část, která se stále vnucuje, dokud jste naživu, jako Já. Já jsem ještě tady, žiju.

Ale čím více něčemu odporujete, tím více se cítíte identifikován se svou formální identitou, psychologickou formou, i fyzikou formou – někteří lidé jsou plni odporu, a kladou důraz i na svou fyzickou přítomnost, třeba i v hádce. Jsou rozhněváni. Na tom staví třeba televizní seriál Angry. Lidem se to moc líbí, proto se na to pořád dívají, když to teď dávají v televizi znovu. Je tam osoba, která když se rozzlobí, stane se obrovskou a velmi silnou – to by chtěl každý! Je tady egoistická potřeba zdůraznit svou formální identitu. Fyzickou formu, ale důležitější je psychologická forma mého Já.

Takže když máte k něčemu odpor, třeba si na něco stěžujete, nebo něco kritizujete, nesouhlasíte, tak se identifikujete se svou mentální pozicí a tím posilujete psychologickou formu svého Já. V tom případě docela jistě nejste mrtví, ale zdůrazňujete formu. A čím více zdůrazňujete formu - ve staré Číně v taoistické filosofii pro to mají výraz hora, a pak mají výraz údolí, Většina lidí chce být horou. To znamená, že  zdůrazňujete svou formální identitu. A čím více zdůrazňujete psychologickou, formální identitu svého já, tím více ztrácíte kontakt se svou základní identitou. Tou, která je za formou, která je bez formy, a které můžeme říkat údolí. Hloubka toho, kým jste, za tou malou osobností. I velké osobnosti, VIP, jsou ve skutečnosti všechny malými Já. Jenom se po určitou dobu nafukují, než jsou smeteny s planety – někdy mezi teď a uplynutím 90 let. (:-) Stačí malý špendlíček, aby se sfoukly při smrti jako nic ... (:-)

To, co říkám, je děsivé – pro formální identitu. Ale něco jiného ve vás se tím uklidní – v podstatě cítí osvobození. Je to osvobození od formální identity. A to je nádherná věc. A tak když řeknu, že už jste mrtví, myslím tím, že můžete jít životem, jako byste již byli mrtví. To znamená, že tu můžete být jako hluboká přítomnost, a ne pouze jako definovaná přítomnost osobnosti a mysli, egoistického já. Může tu být hloubka toho, kým jste. Takže to, co zemře, je forma. Jenom forma se může rozpustit, jenom ta umírá. Smrt je rozpuštění formy.

Takže je tu možnost pro velký pokus – můžete s tím experimentovat v denním životě a jít životem jako někdo, kdo je už mrtvý. To je jen způsob, jak to vyjádřit.  Neposuzování přítomného okamžiku, to je vše. Pouze přítomný okamžik. Pouze ho nechat být. Nechat být, jak je, protože už je. Když proti němu nereagujete, nezdůrazňujete Já, stáváte se údolím. Hloubkou. Takže opuštěním reaktivity se stáváte tím, čím už jste, ale nevěděli jste to. Objeví se hloubka. A je to více než hloubka, hloubka je jen slovo. Je v tom inteligence, je v tom život, moudrost, z té hloubky povstává život. Z té hloubky mohou povstat formy.

Jste úplně jinou entitou, když přistoupíte k dimenzi hloubky v sobě. Ale svět o tom neví. Nedávají to v televizi, nebo leda tak ve dvě v noci, ale myslím ani to ne. Když se toto aktivuje, stáváte se jinou entitou. Ztělesňujete úplně jinou energii. Zde se stáváte napojenými na něco, co má svou vlastní hloubku, která je hlubší než vy. Spojíte se s hloubkou samotného života. A samozřejmě tento život je věčný. Není to forma života, nemusíte zdůrazňovat formu svého Já, můžete začít pociťovat, co je za formou vašeho Já. A to je plné míru, je to mocné, dává vám to sebehodnotu.

Sebehodnota, to v konvenčních pojmech znamená, že se srovnáváte s jinými a vidíte, že nejste tak špatní. Jsou mnozí horší než vy. Řeknete si, nejsem tak špatný a lepší než mnoho jiných. Na tom není nic špatného, to je konvenční realita. Ale my se chceme dostat nad tuto konvenční realitu a neodvozovat svou hodnotu od toho, že jsme v některých oblastech lepší než jiní, že jsme dosáhli více než jiní. Na této úrovni dosahujete toho, aby vás ostatní zmenšovali. Ale můžete se dostat tam, kde nebudete potřebovat, abyste čerpali svou hodnotu z měření s ostatními. Ta hodnota pochází z místa, kde nejsou pojmy, je to cena a síla života samého. A vy, toto vaše fyzické tělo, je jen jeho dočasným vyjádřením, dočasným projevem"

Eckhart Tolle: Máme poučovat ostatní?

My, co se tady rozčilujeme nad chemtrails a klimatickými zbraněmi, máme asi všichni stejnou zkušenost, že to, co pozorujeme, bychom rádi sdělili všem. A ouvej, sdělování je velmi obtížné. Absolutní většina lidí to vůbec nebere. Jeden čtenář mi napsal, ať mu poradím metodu, jak má přesvědčit své okolí. Dostal pravdivou odpověď, že prostě nevím. Proto dávám věci na blog, aby si je tam našel ten, koho osloví. O chemtrails a manipulacích počasí se ode mě dověděla jen moje rodina, a ti to chápou. Z ostatních lidí, s kterými se běžně stýkám, to bere pouze jeden člověk.

Tohle sdělování pravdy se netýká jen chemtrails, ale duchovní oblasti vůbec. Člověk třeba začne dělat jógu, nebo se seznámí se s duchovním učením, nebo pozná výborného léčitele, je nadšen, změní mu to život, ale lidé kolem něho neposlouchají...

Na webu Eckharta Tolle se právě objevil úryvek z přednášky, kde Eckhart mluví zrovna o tomto problému. Tak ho překládám. Eckhart má sice na mysli sdělení o přítomném okamžiku, ale místo toho si každý může dosadit co, co on sám by chtěl všem sdělit, třeba i chemtrails.

Mimochodem, pravda o přítomném okamžiku je mnohem důležitější než pravda o chemtrails. Pravda o chemtrails může být součástí našeho procesu duchovního probuzení, ale nemůže změnit náš život. Kdežto knihy Eckharta Tolle (Moc přítomného okamžiku, Nová Země) a pochopení přítomného okamžiku náš život MOHOU NAPROSTO ZMĚNIT. (Desetitisíce, možná statisíce lidí po celém světě by vám to potvrdily, včetně mě a několika mých blízkých.) Možná jste je někteří četli a víte, o co jde. Pokouším se dávat některé překlady z Eckhartových zveřejněných videí na blog Dotek ticha, bohužel mi to nepřibývá podle původních záměrů.

Doufám, že následující Eckhartova slova potěší i někoho dalšího než mě.

Eckhart Tolle: Máme poučovat ostatní?

(Úryvek z přednášky, květen 2002, přel. Orgonet)

Posluchačka: Stále více si volím být v přítomnosti, a ráda bych sdělila lidem kolem sebe poselství o síle přítomného okamžiku, aniž bych musela kázat a dávat každému knihu. I můj otec chápe sílu přítomnosti, ale to je skutečně jediný mezi lidmi, s nimiž se stýkám. Moji přátelé jsou skvělí, ale potřebují přítomnost, kterou já znám. Hledám cestu, jak jim to předat. Někdy se z toho cítím vyčerpaná, mám pocit, že je to pořád dokola. Chtěla bych se zeptat, jak je přesvědčit.

Eckhart Tolle:

Dobrá otázka. Je dobře, že váš otec je tomu otevřen, že máte aspoň jeho. Často slyším o lidech, kteří dávají moji knihu příbuzným a přátelům. Někdy příbuzný nebo přítel řekne: Jsem ti neskonale vděčný za tu knihu, úplně změnila můj život. Kdybys mi ji nedal, pravděpodobně bych trpěl dalších 10 – 15 let, než bych ji objevil. Takže někteří jsou vděční. Ale pak jsou jiní, kteří řeknou: Prosím tě, cos mi to dal za knihu? To mi nedává vůbec žádný smysl. Takže někteří jsou otevření, a jiní ne. A je těžké předvídat, kdo bude otevřený, někdy jsou tomu otevření lidé, do kterých byste to vůbec neřekli, a naopak, o někom si myslíte, tenhle člověk chodí každou neděli do kostela a pokládá se za duchovně rozvinutého, ten tomu musí být otevřen. A on naprosto odmítne, co mu řeknete, i tu knihu. Takže je těžké předvídat. Někdy mi lidé řeknou, že jsou zklamáni, když jim blízký příbuzný nebo přítel řekne: Proč čteš takové věci, to jsou přece úplné nesmysly. 

Takže ve vás, v každém, v kom probíhá proces probuzení, je přirozená touha sdělit i ostatním lidem, aby přijali toto poselství. Nejlepší je asi nepokoušet se rovnou sdělit toto poselství slovy, pokud není položena pravá otázka. To je náznak. Můžete darovat knihu, to je dobré, a když si ji přečte, to je taky dobré. Někdo ji odloží na polici a dostane se k ní třeba po deseti letech. Říkali mi někteří lidé, že dostali tu knihu před 10 lety, tenkrát jim připadala nesmyslná, a po nějakých událostech v jejich životě ji v pravou chvíli otevřeli, a každá stránka najednou dávala hluboký smysl. 

Takže s knihou to jde, buď je přijata nebo ne. Ale mluvit o ní s lidmi je obtížné, a ani bych to nedoporučoval, pokud to nevyvstane ze zvláštní situace, která vám řekne, že tohle by mohla být pravý čas o něčem se zmínit. Nebo pokud se dotyčný přímo na ty věci zeptá: O čem je tohle? Anebo si někdo třeba všiml změny ve vás. Pokud jde o to, může se stát, že se změníte v tu nejosvícenější bytost na světě, a vaši nejbližší si toho vůbec nevšimnou, to je jiná otázka :)))  Protože oni mají v mysli váš obraz a už dávno nevidí vás, ale vidí jen svou představu toho, kdo jste. Takže si toho nevšimnou, ale jiní lidé si mohou všimnout. Takže když si někdo všimne změny a položí pravou otázku, je nádherná věc, když se vám podaří začít o tom spontánně mluvit, protože pak těmi slovy, která říkáte, prochází síla... Když se to stane, že ten druhý je otevřen a slova jsou přijímána, tím se zahájí ten magický proces, kdy vzniká duchovní učení. V okamžiku, kdy se to stane, kdy je položena pravá otázka, nikoliv povrchní nebo taková, která naznačuje, že tazatel nevěří v takový nesmysl, tedy pravá otázka je taková, kdy tazatel skutečně chce znát odpověď. Prostá otázka. 

Například někdo si všimne, že jste se změnili, a ptá se, čím jste se změnili. Nebo se někdo svěří s nějakým problémem, trápením ve svém životě, z nějakého důvodu se vás zeptá na radu nebo začne s vámi o tom mluvit. Z té situace si uvědomíte, že je to asi ta pravá chvíle, a začnete něco říkat, a slova začnou být přijímána, začne ten nádherný proces, a vy se stanete pro toho člověka duchovním učitelem. To neznamená, že to začne být vaše základní identita, to znamená, že v tu chvíli je vaší funkci sdělit vědomí. Vědomí mluví skrze vás. A ucítíte, že když druhý ta slova přijímá, že skrze vás prochází síla. Když to ten druhý nepřijímá, vy se snažíte, začnete být frustrovaní, nemůžete najít správná slova, takže jste frustrovaní, i ten druhý člověk je frustrovaný, a tím to končí. :)) 

Takže ono to čeká na pravou otázku, naprosto upřímnou otázku, živou otázku, nebo na situaci, kdy spontánně něco řeknete. A přitom probíhá prohloubení i ve vás, když začnete učit jiného, který je otevřený, a nemusí to nutně být příbuzný, nebo přítel, může to být někdo, koho jste náhodou potkali někde v čekárně nebo kdekoli. Takže ta pravda prochází skrze vás, a ve vás se prohlubuje, protože tím, že učíte, se sami učíte. Ale může to být tak, že s lidmi kolem vás taková situace ještě nepřišla, a nebyla položena pravá otázka, a pak je pouze frustrující snažit se učit lidi, kteří nejsou připraveni, nebo v situaci, která ještě není ta správná. 

V takovém případě je lépe se chovat tak, jak praví Buddha: zachovat vznešené mlčení, a místo snahy něco vysvětlovat prostě žijete to učení, čili přijímáte ostatní lidi takové, jací jsou v té chvíli. A vy tam reprezentujete přítomnost. Existuje také taková věc jako tiché učení nebo učení beze slov. K tomu dochází, kdykoli jste v nějaké situaci přítomni. A to je další způsob, jak skrze vás může probíhat učení. Nemusí to být slovně, protože lidé třeba ještě nejsou připraveni slyšet slova. Může to být tehdy, když naprosto přijmete, jací jsou lidé právě teď, nežádáte, aby byli více otevření, nežádáte, aby vás chápali, nežádáte je, aby si nevytvářeli ty problémy, které si sami dělají. Musíte být naladěni na to, abyste viděli, kdy je situace pro slova, protože padla správná otázka nebo je správná situace. Někdy není situace k tomu, abyste něco říkali, ale vždycky můžete být přítomni. A to je také učení. A je to takové učení, které neprochází přes ego druhé osoby. Když použijete slova, může se stát, že vyvolají reakci v egu té osoby. Pak začnete diskutovat, a z toho nic dobrého nevzejde. Ten člověk se ještě hlouběji zahrabe do svého stanoviska nebo mentální pozice. 

Takže musíte být trpěliví, situace vám řekne, jestli je vhodné, abyste použili slova, nebo abyste tam byli jen jako přítomnost, protože ta osoba zatím nemůže snést nic více. A někteří lidé nikdy nebudou připraveni, po celou dobu, co je budete znát, ne každý je pro to připraven, a může se stát, že když budete procházet procesem probuzení, někteří přátelé prostě zmizí z vašeho života, dojde k nějaké změně. Příbuzní z vašeho života nezmizí, protože jsou to příbuzní, takže se s nimi budete scházet na rodinných oslavách a budete rok za rokem poslouchat, jak povídají možná pořád ty samé věci. 

Jedním z aspektů tohoto učení je, že lidé, kteří nejsou pro nic více připraveni, mohou být v některých případech ochotni věnovat pozornost pocitům uvnitř v těle, nic jiného. Pokud je situace vhodná. Nejde si naplánovat, že příště někoho naučíte něco o vnímání pocitů uvnitř v těle. Ale když je vhodná situace, vyplyne to přirozeně. Můžete učit i babičku nebo dědečka vnímat energii uvnitř těla bez jakýchkoliv esoterických slov nebo duchovních slov, proti kterým by asi měli námitky, jejich ego by mělo námitky. Jenom možnost cítit živou energii uvnitř těla. I lidé, kteří jsou velice zatíženi myslí vyrábějící problémy, kteří si stěžují, že nemohou přestat myslet na své problémy, i těm můžete říci, když mně se někdy něco takového stane, a probudím se v noci, a vidím, že je zbytečné ten problém teď řešit, tak obrátím pozornost nejprve do svých rukou, pak do nohou, pak prociťuji celé tělo, a najednou přestanu myslet na své problémy a cítím se dobře, je to pěkné být naživu. To je taková velice základní věc, kterou mohou přijmout i lidé, kteří jinak odmítají i náznak něčeho duchovního :-)) – i ti mohou být schopni tohle přijmout. Protože to zní velmi reálně, je to tělo, tak to musí být reálné. 

Takže to je velmi choulostivá věc, když se s vámi stane velká změna a chtěli byste to hned každému sdělit, je třeba odolat tomu pokušení. Ne každý to chce slyšet právě teď. Počkejte na správnou situaci, na správnou otázku. A pak dojde k učení.

Dotek ticha

Začínám nový blog, kam budu dávat záležitosti duchovní, hlavně Eckharta Tolle. Pár jeho věcí se mi už  nasbíralo a nechce se mi to míchat s chemtrails. Neříkám, že tam budu psát často.

Eckhart Tolle: Život v přítomném okamžiku

Přepis videa (streaming, nejde otitulkovat): 

http://unity.org/eckhartTolle/eckhartTolleVideo.html

Eckhart Tolle: Život v přítomném okamžiku

(Interview pro Radio Unity, 1. část)

Lidská mysl je po tisíce let formována tak, aby hledala naplnění jinde, v prostoru a čase, zejména v čase. Lidská mysl je tedy zformována, aby se dívala do budoucnosti, do příštího okamžiku. (Budoucnost je něco spíše abstraktního. Když řekneme příští okamžik, víme přesně, co to znamená.) Hledá prostě naplnění, úplnost v dalším okamžiku. A takto lidská mysl, její uzpůsobenost, popírá život. Protože jediné místo, kde se koná život, jediné místo, kde se odehrává, je v přítomném okamžiku, teď. Mimo teď není žádný život. A ani minulost a budoucnost vlastně neexistují mimo lidské myšlenkové formy. 

Nejprve se může zdát obtížné tomu uvěřit, protože minulost i budoucnost se zdají tak reálné, ale nejde o cvičení ve filosofii, je to snadnější. Stačí se zeptat sami sebe, jestli jsme někdy zažili minulost nebo přítomnost. A když se na to podíváte zblízka, všechno, co jste kdy zažili, bylo teď. Když se to stalo, bylo to teď. Protože něco se může stát jen v prostoru teď. A když přijde budoucnost, může přijít jen jako teď. Takže minulost a budoucnost jsou myšlenkové formy. 

Mohou být nezbytné na praktické úrovni, zde: můžeme si dát schůzku, abychom se sešli v určitou dobu. Ale když se na ně díváme mimo praktické záležitosti, přinášejí ve skutečnosti velké omezení, jakmile ovládnou náš život. Protože čas – minulost a budoucnost se nazývají čas – ovládne naše vědomí. A stav vědomí omezený časem ovládá mnoho lidí, a je to základní aspekt egoistického vědomí. 

Ego žije v čase a skrze čas. Ego je falešné, myslí vytvořené pociťování sebe samého. Takže lidé to berou jako překvapení, když si uvědomí: ano, vlastně je to pravda, můj život je teď, a nikdy nebyl ne-teď a nikdy nebude ne-teď. To není jen myšlenka, kterou si přidáte do své mysli, tento fakt, že život je jenom teď. To je jen malý, ale účinný ukazatel, a opravdu zastaví vaši mysl. Když se vám opravdu podaří zažít pravdu tohoto tvrzení, musíte udělat krok za mysl, protože pokud budete dále myslet analyticky: ano, vlastně je to pravda, že život je teď, pojďme to promyslet... Je to ukazatel, a když opravdu zažijete jeho realitu, zavede vás do teď. Uvnitř dojde k otevření, vytvoření prostoru, a vy si řeknete: to je ono. Ale co to vlastně je? Nemůžete to definovat, jenom po určitý okamžik víte, že to je život. Život sám, který je prožíván teď. 

Pro většinu lidí je teď to, co se děje v přítomném okamžiku. Proto si lidé myslí, že je mnoho různých okamžiků. Každá hodina se sestává z mnoha různých okamžiků, den se skládá z mnoha okamžiků. Ale když se na to podíváte blíže, není to samozřejmě mnoho okamžiků, ale pořád jen tento okamžik. Důvodem, proč lidé myslí, že je mnoho okamžiků, je to, že si pletou teď a to, co se děje v teď. To, co se děje, se samozřejmě stále mění, ale samo teď je moment, pokud ho chceme vyjádřit slovy, tak jsme omezeni. A přece, když víme, že slova nejsou přesně to, slova mohou jen na to ukazovat, můžeme dále aspoň trochu mluvit o přítomném okamžiku. Přítomný okamžik je tedy prostor, ve kterém se vše děje, či světlo, v němž se vše objevuje. Světlo, ve kterém se věci objevují a mizí, přicházejí a odcházejí, v životě se vše neustále mění. To je ta nestálost, o které mluví Buddha. Vše se stále mění, přichází do světla přítomného okamžiku ...

Podstatou každého prožitku je světlo vědomí, což je prostor přítomného okamžiku. Takže tajemství přítomného okamžiku je, že je to beztvarý základ veškerého projeveného života. Neprojevená beztvará dimenze, v níž se objevuje to projevené. A v podstatě tím světlem jste vy. Poznání sama sebe jako tohoto světla se neděje prostřednictvím myšlení. Není to myšlenka, kterou přidáte do své mysli a řeknete si: OK, já jsem světlo. Aha, teď to vím. Sami sebe jako světlo můžete poznat pouze pokud se mysl zastaví v tomto momentě – a pod tím se může dít všechno. Smyslové poznání, emoce z myšlení, pocity - to zůstává spodní vrstvou, která je prostorem samotného vědomí. Můžeme ji také nazvat klid. Každé slovo vám ukazuje jenom maličký aspekt věci, slovo není tou věcí. Řekne se klid – ale je to širší než klid. Je to vědomí, ale i to je omezená pravda, je to jen slovo.

Takže nalezení toho prostoru v sobě, o to tady jde. Tento prostor můžeme najít jenom teď, protože v podstatě ten prostor je oním teď. Takže kým jste na hlubší úrovni, to je neoddělitelné od přítomného okamžiku. A to je ten nejhlubší smysl přítomného okamžiku. A to je realizace, uvědomění. Stačí záblesk přítomného okamžiku, aby změnil váš život. Neznamená to, že vědomí spojené s časem u vás už nikdy nepřevládne, pravděpodobně se to stane. Ale vy máte ten záblesk, což je vlastně iniciace procesu probuzení. A každý, kdo může vidět pravdu těchto slov, už určitě měl tento záblesk. Anebo v okamžiku, kdy jsou pronášena tato slova, někteří lidé mohou mít tento záblesk a probudit se. A tak si uvědomíte podstatu sebe, která nemá co dělat s formou sebe, tělem, myšlenkami, které vytváří mysl, s emocemi, které máte.

To je dobré, to je úroveň formy. Říkám tomu lidská část. Jsme lidské bytosti, lidské je forma, bytost je bez formy. Většina lidí zná jenom lidskou část a zcela se identifikují s lidskou částí, což je fyzická forma, myšlenkové formy a emocionální formy. Identifikují se s vnějšími formami, majetkem, úspěchy. Ale ve skutečnosti vnější formy jsou také myšlenkové formy převedené do mentálních obrazů. Takže vlastně se neustále identifikujete s mentálními obrazy.

Neidentifikujete se se svým autem, ale s mentálním obrazem svého auta. Takže to je ten svět forem, to lidské. A když je to všechno, co znáte, pak jste ztraceni ve světě forem. Protože tento svět je svět forem. A mnozí lidé takto žijí, ztraceni ve světě, což znamená ztraceni ve své mysli, to jest tam, kde začíná svět. A ten svět je svět forem. A za tím vším je bezčasová dimenze, duchovní dimenze. A ta je podstatou toho, kdo jste. A to je ten nejhlubší význam přítomného okamžiku. 

(Pokračování někdy příště.)

Eckhart Tolle: Transformace vědomí je nutná

Na youtube je všechno, a taky samozřejmě Eckhart Tolle. Tak abyste si ho trošku užili, přidávám malé video s českými titulky (9 min.). 

Jde o úvodní slovo k jeho nové televizi, kde Eckhart vysvětluje, jak nutná je pro přežití lidstva transformace vědomí. (Jeho televize je fakt skvělá, stojí za to si předplatit...)

http://www.overstream.net/view.php?oid=anrgr7m4izir

Ještě Eckhart Tolle: Odpovědnost za svět

Zde je malá ukázka z přednášky Eckharta Tolle - přepis krátkého videa z jeho TV, kde odpovídá na otázku odpovědnosti. To je téma, které mě taky trápí, podobně jako toho hocha, co se na to ptá. Jak můžeme převzít odpovědnost za svět, ve kterém žijeme? Času není nazbyt, planeta již pravděpodobně nebude čekat další stovky let, než lidé projdou pomalým procesem transformace vědomí prostřednictvím utrpení...

http://www.eckharttolletv.com/#
(Je to video č. 3 na uvedené stránce. Dávám to nejprve anglicky, kdo by to chtěl sledovat, a pod tím česky. Otitulkovat nejde. Přepis a překlad Orgonet.)
(Update 28. 7.: Mažu anglický text.)

Otázka osobní odpovědnosti

Posluchač:
Myslím na budoucnost země, na vývoj lidstva a podobné věci, a občas mám velký pocit odpovědnosti. Můžete něco říci o odpovědnosti?

Eckhart Tolle:

Ano, je to podivné slovo. Mělo by se zdůraznit, že když se na něj díváte (responsibility), vypadá to, jako by šlo o schopnost odpovídat ... Takže, za co máte převzít odpovědnost ... Za prvé, znamená to převzít odpovědnost za stav svého vědomí, které určuje, jaký svět vytváříte. Vy, protože vy jste lidstvo. Lidstvo není abstraktní pojem, který neexistuje, protože lidstvo je lidská bytost. Vy jste lidstvo.

Takže abyste jako lidstvo převzali odpovědnost, musíte nejprve převzít odpovědnost za svůj stav vědomí. Protože pouze nemocný nebo dysfunční stav vědomí produkuje nemocný nebo dysfunkční svět. Slovem svět myslím lidmi vytvořený svět, který byl vnucen tomu, co zde na planetě již bylo. Na planetě, která je potenciálním rájem, neuvěřitelným šperkem, bytostí s velkou inteligencí – od níž nejsme odděleni – ale ta bytost prochází procesem přechodu. A každý proces přechodu je kritický – může to nebo nemusí fungovat, a v tom případě bytost musí jít jinou cestou. Ale váš stav vědomí určuje, jaký svět vytváříte, jakou činnost konáte a jaké následky vaše činnost má.

Takže mým hlavním úkolem zde je zabývat se příčinou dysfunkce, která spočívá v lidské mysli, dysfunkcí lidské mysli, která je někdy v zenu nazývána nemocí lidské mysli. Takže jak to vidím já, a každý, kdo se učil historii, o tom nemůže pochybovat, v lidech je hluboko zaseta dysfunkce, která je zde již po tisíce let, a pokud v ní nedojde k posunu, pak nás tato dysfunkce zničí. Pravděpodobně nezničí planetu, protože planeta má ohromné zdroje, ale bude jí chvíli trvat, než se vzpamatuje.

Vše, co musíte udělat, je zejména převzít odpovědnost za stav své mysli teď. Teď. A o tom je celé toto učení. Jaký je stav mého vědomí v tuto chvíli? Vytvářím rušení? Vytvářím negativitu? Vytvářím konflikt nebo utrpení pro sebe či ostatní? Vytvářím vnitřní znečištění? Znečišťuji tu nádhernou bytost, kterou jsem? Nepřetržitým, absurdním pohybem myšlení, které vytváří negativní emoce, vytváří celou entitu, která je iluzorní, a kterou nazývám Já.

Takže převzít odpovědnost, k tomu potřebujete být ve stavu probuzení, kdy si můžete říci: OK, teď přebírám odpovědnost.

Někteří lidé vůbec nevědí, že je možnost převzít odpovědnost. To proto jste tak důležití. Každý, kdo si to uvědomuje, to jest vy, je počátkem transformace světa. Nevím, kdo první vymyslel tu slavnou větu, co v těchto dnech často slyšíte: Musíte být změnou, kterou chcete vidět. Musíte ji ztělesnit. Ale není prvotní to, co činíte, je něco prvotnějšího, a to kdo jste.

Kdo jste, to je stav vašeho vědomí. Cokoliv děláte, plyne odtud. Takže vaše odpovědnost je prvotně transformovaný stav vašeho vědomí právě teď. Jakmile pochopíte, že v tom je vaše odpovědnost, tak už to víte.

Lidé, kteří ještě nejsou na té úrovni, si to neuvědomují, a to je v pořádku, nemůžete očekávat, aby celý svět již byl na tomto stupni. Stačí, že převezmete odpovědnost vy, s vědomím, že je ještě několik milionů ostatních, kteří nevědí, že mohou převzít odpovědnost, protože žijí v takové nevědomosti, že vidí veškeré zlo v ostatních ... To, co vidí, je zlo v nich samých. A v polovině světa vidí své nepřátele. A všechno je z toho.

To je v pořádku – pouze ti, kteří jsou toho schopni, jsou žádáni, aby převzali odpovědnost. Ale i ti, kteří jsou ještě naprosto nevědomí, na jednu stranu nevědí, co dělají, jak řekl Ježíš na kříži: „Nevědí, co činí.“ Jinými slovy, jsou v moci nevědomých sil, nevědomých mentálních emočních proudů. Nevědí, co dělají. Nemůže se po nich žádat odpovědnost. Ale lidé řeknou: „Cože? Měla by být po nich požadována!“ Ne, nemohla, protože nevědí, co dělají. Avšak fakt, že nemohou být odpovědní, neznamená, že netrpí následky své nevědomosti. Takže vytvářejí utrpení. A utrpení je vlastně oheň, který spaluje ego. Kolektivní ego i osobní ego.

Je to dlouhá cesta, pomalá cesta, bolestivá cesta. A existuje zkratka, kterou vytváří e kterékoli duchovní učení. Bolestná cesta, dlouhá cesta. Probouzení. Více a více utrpení. Planeta možná nevydrží tak dlouhý učební proces lidstva. Takže jestliže se učební proces lidstva nezkrátí, dá se pochybovat, že zda planeta dovolí lidstvu dále se učit skrze utrpení po dalších 500 let nebo jen 300 let nebo jen sto let. Takže tohle je vaše odpovědnost za to vše ... Děkuji.

Čtení, co vám život změní: Eckhart Tolle

Než odjedu na další prázdniny, tak ještě malé doporučení duchovní četby.

Před pár lety mě dcera upozornila na americké bestsellery, knihy Eckharta Tolle: The Power of Now (česky Moc přítomného okamžiku) a A New Earth (česky Nová země). Řekla, že jí tyto knihy zcela změnily život ...

Mě nadchly rovněž a dodnes jsou mou oblíbenou četbou a duchovní inspirací. Po dlouhém duchovním hledání prostřednictvím jógy mi Eckhart Tolle pomohl pochopit, co vlastně hledám. Čím více ho poslouchám/čtu, tím větší je moje úcta před vesmírnou inteligencí, která promlouvá jeho ústy.

Z obálky knihy New Earth:
"Eckhart Tolle inspiroval svým duchovním bestsellerem Moc přítomného okamžiku milióny čtenářů, kteří objevili svobodu a radost žití "v přítomném okamžiku". Tolle rozvíjí tyto silné myšlenky v knize Nová země, aby ukázal, jak je překonání našeho stavu vědomí založeného na ego důležité nejen pro osobní štěstí, ale je také klíčem k ukončení konfliktů a utrpení po celém světě. Tolle popisuje, jak naše připoutanost k egu vytváří dysfunkci, která vede k hněvu, žárlivosti a pocitu neštěstí, a ukazuje čtenáři, jak se probudit do nového stavu vědomí a jít cestou skutečného naplnění své existence. Nová země je osvětlující, informující a povzbuzující duchovní výzva k lepšímu způsobu života - a pro vytvoření lepšího světa.
Eckhart Tolle je současný duchovní učitel, který není spjat s žádnou s existujících tradic či náboženství. Ve svých knihách a seminářích předává prosté, avšak hluboké poselství s nadčasovou a nekomplikovanou jasností starých duchovních mistrů: Existuje způsob, jak najít cestu ven z utrpení k vnitřnímu míru. Tolle hodně cestuje a přednáší po celém světě. Je původem z Rakouska, žije ve Vancouveru, British Columbia."

Eckhart Tolle je prostý a nenápadný svým zjevem i chováním, jeho přednášky jsou skutečným duchovním diskursem .,.

Jeho oficiální web je http://www.eckharttolle.com/eckharttolle. Dají se tam koupit jeho CD a DVD (anglicky, přednáší i německy a španělsky). Má rovněž streaming video za celkem levný peníz, a nově i streaming television . (Ukázka přednášky zdarma.)

Jak to souvisí s orgonitem? Asi takhle: my si říkáme gifteři - dárci. Snažíme se zlepšit svět prostřednictvím rozdávání orgonitu. Důležité ale je, abychom jej rozdávali jako skutečné dárky světu, s pocitem vnitřního míru, a nikoliv z pocitu boje. Až si přečtete Eckharta, pochopíte to, co se tady snažím zjednodušeně vysvětlit: abychom mohli něco změnit, musíme nejprve změnit své vědomí. Velmi jednoduše, tím, že přijmeme přítomný okamžik, nečiníme si z něj svého nepřítele a dosáhneme vnitřního míru. Tím se napojíme na vesmírnou inteligenci, s jejíž pomocí můžeme konat s mnohem vyšší kvalitou než z pocitu odporu, strachu a boje. To je podstata transformace...

Ono je to velmi prosté, ale není to snadné provést, to naše ego nás nutí stále bojovat ... Tak si pokaždé opakuji, co říká Eckhart v New Earth (stránku nevím): Váš nejcennější dar světu je vnitřní mír.