Eckhart Tolle: Máme poučovat ostatní?

My, co se tady rozčilujeme nad chemtrails a klimatickými zbraněmi, máme asi všichni stejnou zkušenost, že to, co pozorujeme, bychom rádi sdělili všem. A ouvej, sdělování je velmi obtížné. Absolutní většina lidí to vůbec nebere. Jeden čtenář mi napsal, ať mu poradím metodu, jak má přesvědčit své okolí. Dostal pravdivou odpověď, že prostě nevím. Proto dávám věci na blog, aby si je tam našel ten, koho osloví. O chemtrails a manipulacích počasí se ode mě dověděla jen moje rodina, a ti to chápou. Z ostatních lidí, s kterými se běžně stýkám, to bere pouze jeden člověk.

Tohle sdělování pravdy se netýká jen chemtrails, ale duchovní oblasti vůbec. Člověk třeba začne dělat jógu, nebo se seznámí se s duchovním učením, nebo pozná výborného léčitele, je nadšen, změní mu to život, ale lidé kolem něho neposlouchají...

Na webu Eckharta Tolle se právě objevil úryvek z přednášky, kde Eckhart mluví zrovna o tomto problému. Tak ho překládám. Eckhart má sice na mysli sdělení o přítomném okamžiku, ale místo toho si každý může dosadit co, co on sám by chtěl všem sdělit, třeba i chemtrails.

Mimochodem, pravda o přítomném okamžiku je mnohem důležitější než pravda o chemtrails. Pravda o chemtrails může být součástí našeho procesu duchovního probuzení, ale nemůže změnit náš život. Kdežto knihy Eckharta Tolle (Moc přítomného okamžiku, Nová Země) a pochopení přítomného okamžiku náš život MOHOU NAPROSTO ZMĚNIT. (Desetitisíce, možná statisíce lidí po celém světě by vám to potvrdily, včetně mě a několika mých blízkých.) Možná jste je někteří četli a víte, o co jde. Pokouším se dávat některé překlady z Eckhartových zveřejněných videí na blog Dotek ticha, bohužel mi to nepřibývá podle původních záměrů.

Doufám, že následující Eckhartova slova potěší i někoho dalšího než mě.

Eckhart Tolle: Máme poučovat ostatní?

(Úryvek z přednášky, květen 2002, přel. Orgonet)

Posluchačka: Stále více si volím být v přítomnosti, a ráda bych sdělila lidem kolem sebe poselství o síle přítomného okamžiku, aniž bych musela kázat a dávat každému knihu. I můj otec chápe sílu přítomnosti, ale to je skutečně jediný mezi lidmi, s nimiž se stýkám. Moji přátelé jsou skvělí, ale potřebují přítomnost, kterou já znám. Hledám cestu, jak jim to předat. Někdy se z toho cítím vyčerpaná, mám pocit, že je to pořád dokola. Chtěla bych se zeptat, jak je přesvědčit.

Eckhart Tolle:

Dobrá otázka. Je dobře, že váš otec je tomu otevřen, že máte aspoň jeho. Často slyším o lidech, kteří dávají moji knihu příbuzným a přátelům. Někdy příbuzný nebo přítel řekne: Jsem ti neskonale vděčný za tu knihu, úplně změnila můj život. Kdybys mi ji nedal, pravděpodobně bych trpěl dalších 10 – 15 let, než bych ji objevil. Takže někteří jsou vděční. Ale pak jsou jiní, kteří řeknou: Prosím tě, cos mi to dal za knihu? To mi nedává vůbec žádný smysl. Takže někteří jsou otevření, a jiní ne. A je těžké předvídat, kdo bude otevřený, někdy jsou tomu otevření lidé, do kterých byste to vůbec neřekli, a naopak, o někom si myslíte, tenhle člověk chodí každou neděli do kostela a pokládá se za duchovně rozvinutého, ten tomu musí být otevřen. A on naprosto odmítne, co mu řeknete, i tu knihu. Takže je těžké předvídat. Někdy mi lidé řeknou, že jsou zklamáni, když jim blízký příbuzný nebo přítel řekne: Proč čteš takové věci, to jsou přece úplné nesmysly. 

Takže ve vás, v každém, v kom probíhá proces probuzení, je přirozená touha sdělit i ostatním lidem, aby přijali toto poselství. Nejlepší je asi nepokoušet se rovnou sdělit toto poselství slovy, pokud není položena pravá otázka. To je náznak. Můžete darovat knihu, to je dobré, a když si ji přečte, to je taky dobré. Někdo ji odloží na polici a dostane se k ní třeba po deseti letech. Říkali mi někteří lidé, že dostali tu knihu před 10 lety, tenkrát jim připadala nesmyslná, a po nějakých událostech v jejich životě ji v pravou chvíli otevřeli, a každá stránka najednou dávala hluboký smysl. 

Takže s knihou to jde, buď je přijata nebo ne. Ale mluvit o ní s lidmi je obtížné, a ani bych to nedoporučoval, pokud to nevyvstane ze zvláštní situace, která vám řekne, že tohle by mohla být pravý čas o něčem se zmínit. Nebo pokud se dotyčný přímo na ty věci zeptá: O čem je tohle? Anebo si někdo třeba všiml změny ve vás. Pokud jde o to, může se stát, že se změníte v tu nejosvícenější bytost na světě, a vaši nejbližší si toho vůbec nevšimnou, to je jiná otázka :)))  Protože oni mají v mysli váš obraz a už dávno nevidí vás, ale vidí jen svou představu toho, kdo jste. Takže si toho nevšimnou, ale jiní lidé si mohou všimnout. Takže když si někdo všimne změny a položí pravou otázku, je nádherná věc, když se vám podaří začít o tom spontánně mluvit, protože pak těmi slovy, která říkáte, prochází síla... Když se to stane, že ten druhý je otevřen a slova jsou přijímána, tím se zahájí ten magický proces, kdy vzniká duchovní učení. V okamžiku, kdy se to stane, kdy je položena pravá otázka, nikoliv povrchní nebo taková, která naznačuje, že tazatel nevěří v takový nesmysl, tedy pravá otázka je taková, kdy tazatel skutečně chce znát odpověď. Prostá otázka. 

Například někdo si všimne, že jste se změnili, a ptá se, čím jste se změnili. Nebo se někdo svěří s nějakým problémem, trápením ve svém životě, z nějakého důvodu se vás zeptá na radu nebo začne s vámi o tom mluvit. Z té situace si uvědomíte, že je to asi ta pravá chvíle, a začnete něco říkat, a slova začnou být přijímána, začne ten nádherný proces, a vy se stanete pro toho člověka duchovním učitelem. To neznamená, že to začne být vaše základní identita, to znamená, že v tu chvíli je vaší funkci sdělit vědomí. Vědomí mluví skrze vás. A ucítíte, že když druhý ta slova přijímá, že skrze vás prochází síla. Když to ten druhý nepřijímá, vy se snažíte, začnete být frustrovaní, nemůžete najít správná slova, takže jste frustrovaní, i ten druhý člověk je frustrovaný, a tím to končí. :)) 

Takže ono to čeká na pravou otázku, naprosto upřímnou otázku, živou otázku, nebo na situaci, kdy spontánně něco řeknete. A přitom probíhá prohloubení i ve vás, když začnete učit jiného, který je otevřený, a nemusí to nutně být příbuzný, nebo přítel, může to být někdo, koho jste náhodou potkali někde v čekárně nebo kdekoli. Takže ta pravda prochází skrze vás, a ve vás se prohlubuje, protože tím, že učíte, se sami učíte. Ale může to být tak, že s lidmi kolem vás taková situace ještě nepřišla, a nebyla položena pravá otázka, a pak je pouze frustrující snažit se učit lidi, kteří nejsou připraveni, nebo v situaci, která ještě není ta správná. 

V takovém případě je lépe se chovat tak, jak praví Buddha: zachovat vznešené mlčení, a místo snahy něco vysvětlovat prostě žijete to učení, čili přijímáte ostatní lidi takové, jací jsou v té chvíli. A vy tam reprezentujete přítomnost. Existuje také taková věc jako tiché učení nebo učení beze slov. K tomu dochází, kdykoli jste v nějaké situaci přítomni. A to je další způsob, jak skrze vás může probíhat učení. Nemusí to být slovně, protože lidé třeba ještě nejsou připraveni slyšet slova. Může to být tehdy, když naprosto přijmete, jací jsou lidé právě teď, nežádáte, aby byli více otevření, nežádáte, aby vás chápali, nežádáte je, aby si nevytvářeli ty problémy, které si sami dělají. Musíte být naladěni na to, abyste viděli, kdy je situace pro slova, protože padla správná otázka nebo je správná situace. Někdy není situace k tomu, abyste něco říkali, ale vždycky můžete být přítomni. A to je také učení. A je to takové učení, které neprochází přes ego druhé osoby. Když použijete slova, může se stát, že vyvolají reakci v egu té osoby. Pak začnete diskutovat, a z toho nic dobrého nevzejde. Ten člověk se ještě hlouběji zahrabe do svého stanoviska nebo mentální pozice. 

Takže musíte být trpěliví, situace vám řekne, jestli je vhodné, abyste použili slova, nebo abyste tam byli jen jako přítomnost, protože ta osoba zatím nemůže snést nic více. A někteří lidé nikdy nebudou připraveni, po celou dobu, co je budete znát, ne každý je pro to připraven, a může se stát, že když budete procházet procesem probuzení, někteří přátelé prostě zmizí z vašeho života, dojde k nějaké změně. Příbuzní z vašeho života nezmizí, protože jsou to příbuzní, takže se s nimi budete scházet na rodinných oslavách a budete rok za rokem poslouchat, jak povídají možná pořád ty samé věci. 

Jedním z aspektů tohoto učení je, že lidé, kteří nejsou pro nic více připraveni, mohou být v některých případech ochotni věnovat pozornost pocitům uvnitř v těle, nic jiného. Pokud je situace vhodná. Nejde si naplánovat, že příště někoho naučíte něco o vnímání pocitů uvnitř v těle. Ale když je vhodná situace, vyplyne to přirozeně. Můžete učit i babičku nebo dědečka vnímat energii uvnitř těla bez jakýchkoliv esoterických slov nebo duchovních slov, proti kterým by asi měli námitky, jejich ego by mělo námitky. Jenom možnost cítit živou energii uvnitř těla. I lidé, kteří jsou velice zatíženi myslí vyrábějící problémy, kteří si stěžují, že nemohou přestat myslet na své problémy, i těm můžete říci, když mně se někdy něco takového stane, a probudím se v noci, a vidím, že je zbytečné ten problém teď řešit, tak obrátím pozornost nejprve do svých rukou, pak do nohou, pak prociťuji celé tělo, a najednou přestanu myslet na své problémy a cítím se dobře, je to pěkné být naživu. To je taková velice základní věc, kterou mohou přijmout i lidé, kteří jinak odmítají i náznak něčeho duchovního :-)) – i ti mohou být schopni tohle přijmout. Protože to zní velmi reálně, je to tělo, tak to musí být reálné. 

Takže to je velmi choulostivá věc, když se s vámi stane velká změna a chtěli byste to hned každému sdělit, je třeba odolat tomu pokušení. Ne každý to chce slyšet právě teď. Počkejte na správnou situaci, na správnou otázku. A pak dojde k učení.