Operace Gladio - teror vlád a výzvědných služeb proti vlastnímu obyvatelstvu

U příležitosti falešného teroristíckého útoku v Norsku by bylo dobře vědět něco o tajné organizaci, která již po několik desetiletí provádí celosvětově inscenované teroristické operace proti civilnímu obyvatelstvu. Je to Operace Gladio. 
Na internetu o ní najdete spoustu informací v angličtině, zájemci si jistě zagooglují. Třeba wikipedie má rozsáhlý článek http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Gladio.
Pro začátek přináším aspoň základní stručnou informaci dle Globalresearch.

Stojí za povšimnutí, že v době vzniku organizace Gladio byl záminkou teroru proti vlastnímu obyvatelstvu boj proti "levicové subverzi", a dnes je to boj proti "pravicové subverzi", viz události v Norsku. Prostě, jde o boj proti jakékoli subverzi, která ohrožuje struktury u moci.

http://globalresearch.ca/articles/FLO502B.html

Organizace Gladio sponzorovaná Spojenými státy:

Hra mečem: Útoky na civilisty za účelem ospravedlnění „větší bezpečnosti“

Chris Floyd, 2005

O přísaze organizace Gladio:„Měli jsme útočit na civilisty, muže, ženy, děti, nevinné lidi, neznámé lidi dalece vzdálené politickým hrám. Důvod byl prostý: donutit veřejnost, aby žádala stát o zajištění větší bezpečnosti.“

Toto byla podstata Operace Gladio, po několik desetiletí trvající tajné kampaně terorismu a podvodu řízeného výzvědnými službami Západu – proti svému vlastnímu obyvatelstvu. Byly zabity nebo zmrzačeny stovky nevinných lidí – na vlakových nádražích, v supermarketech, kavárnách a úřadech – a tyto útoky byly pak svedeny na „levicové podvratníky“ nebo jiné politické oponenty. Cílem bylo, jak se praví ve výše uvedené přísaze agenta Gladio Vincenza Vinciguerry, démonizovat určené nepřátele a vystrašit veřejnost, aby podpořila stále rostoucí moci vládních vůdců – a jejich elitistických starých přátel.

Organizace Gladio (z latiny, doslova „mečem“) byla poprvé odhalena italským premiérem Giuliem Andreottim v r. 1991 a je až dodnes vedena svými zakládajícími patrony, CIA a MI6. Parlamentní vyšetřování provedená v Itálii, Švýcarsku a Belgii vynesla na světlo několik fragmentů pravdy o mnohaletém působení. Jsou sebrány v knize „Tajné armády NATO: Operace Gladio a terorismus v západní Evropě, od Daniele Ganser. http://www.globalresearch.ca/articles/GAN412A.html

Gladio bylo původně založeno jako síť tajných buněk, které měly být aktivovány za bojovou linií v případě sovětské invaze do západní Evropy, ale rychle se rozšířilo na nástroj politické represe a manipulace pod vedením NATO a Washingtonu. Gladio používalo pravicové bojůvky, podsvětní figury, vládní provokatéry a tajné vojenské jednotky a provádělo nejen rozsáhlý terorismus, vraždy a volební podvratné akce v demokratických státech jako je Itálie, Francie a západní Německo, ale také posilovalo fašistické tyranie ve Španělsku a Portugalsku, napomáhalo vojenskému převratu v Řecku a pomáhalo turecké represi Kurdů.

Dokument Pentagonu, Polní manuál FM 30-31B, uvádí podrobnosti metodologie provádění teroristických útoků ve státech, které „nereagují s dostatečnou efektivitou“ proti „komunistické subverzi“. Je ironií, že manuál praví, že nejnebezpečnějším momentem je, když levicové skupiny „se vzdají použití síly“ a zavedou demokratické procesy. V tom případě „americká armádní špionáž musí mít prostředky k provedení speciálních operací, které přesvědčí vládu tohoto státu a veřejné mínění o reálně hrozícím nebezpečí“. Přirozeně tyto mír dusící „speciální operace musí zůstat přísně tajné“, varuje dokument.

A skutečně by nebylo žádoucí, aby se rodiny 85 lidí roztrhaných na kousky při bombovém útoku 2. srpna 1980 na nádraží v Bologni dozvědělo, že jejich milovaní byli zavražděni „lidmi uvnitř italských státních institucí a ... lidmi spojenými se strukturami amerických výzvědných služeb,“ jak uzavřel italský Senát své vyšetřování v roce 2000.

Boloňská hrůzná událost je příkladem toho, co mistři organizace Gladio nazvali „strategie napětí“ – živení strachu za účelem toho, aby se obyvatelstvo udržovalo v otroctví pod vedením „silných vůdců“, kteří ochrání národ před stálepřítomnou hrozbou terorismu. Tato strategie se neomezila na západní Evropu. Byla aplikována s hrůznou účinností i ve střední Americe vládami Reagana a Bushe. Během 80. let pravicová komanda smrti, gerilové armády a státně bezpečnostní síly – ozbrojené, trénované a vydržované Spojenými státy – zavraždily desítky tisíc lidí v celé oblasti, často jednajíce s mimořádnou krutostí i tehdy, když se zdálo, že je na dosah mírové řešení konfliktů.

Pentagon provádí stejný program i v Iráku, kde došlo k mnoha teroristickým útokům na vyloženě civilní cíle, jako nemocnice a školy. Tyto události zdůvodňují „naléhavou potřebu“, aby americká vojska zůstala na scéně na dobu neurčitou a poskytovala bezpečnost proti všudepřítomné hrozbě teroristických útoků. Bushisté si také vystavěli v Iráku své kýžené stálé základny – pevnosti k ochraně ropy a odpalovací základy pro nové hry o geopolitickou dominanci.

Americká historie elity, která řídí a podporuje teroristické útoky proti mírovému obyvatelstvu, je velmi rozsáhlá, takže to vyvolává otázky o původu všech teroristických činů, ke kterým dojde ve světě. Při každé čerstvé hrůzné události se musíme ptát: Bylo to dílo „pravých“ teroristů nebo inscenovaná akce výzvědných služeb – anebo obojí?

Nejlepším vůdcem při této otázce je staré latinské Cui bono? Komu to prospělo? Čí moc a politika byla útokem posílena? Neboť je nesporné, že „strategie napětí“ znamená moc a výtěžek pro ty, kteří vlastní klíče k „bezpečnosti“. A tato cynická strategie je vládnoucí ideologií naší doby od Kremlu až k Potomacu.