Hezký den - „Orgonete,“
Není tomu tak dávno kdy jsem se dostal na Vaše stránky, kde jsem současně nalezl lidské hledání.
Ano, všichni hledáme, ale ne každé hledání vede také k životu a lásce na cestě lidského ducha v tomto Stvoření. Je velmi dobré, je-li takových možností v současnosti co nejvíce, neboť ve velké převaze právě obyčejní lidé této planety již pociťují cosi přicházejícího, cosi, co změní tento tolik neklidný a zatím temný svět. Přeji Vám tedy do další Vaší činnosti jak zde na Orgonetu, tak i osobně vše dobré a mnoho světlého působení, a rovněž všem lidem mnoho trpělivosti a odvahy změnit především sebe sama!
Anti
PS: V příloze Vám zasílám článek: ZRCADLO. Zda jej zveřejníte také pro ostatní je již ve Vašich rukou, stejně jako tento mail.
Zrcadlo
Sedím
před zrcadlem a dívám se do něj. Jak je možné, že vidím osobu
stejnou jako já? Vždyť dělá právě to, co já!? Sedím dlouho,
a člověk podobný mně sedí za zrcadlem a civí na mě stejně
jako já na něj! „Co chceš? Jdi pryč!“ křičím, a vidím
pouze, jak ten člověk v zrcadle vraští čelo, a zdá se, jakoby
stejnými slovy křičel to samé.
Co
mám dělat, aby odešel nebo se otočil? Jsem již bezradný, a tak
pozvedám a házím kámen, aby uhnul a odešel. Co však vidím!
Cizinec, a přesto jako bych to byl snad já sám, zvedá taktéž
kámen a hází po mě! Och běda! Rychle pryč, nebo ještě
schytám!
Rychle
se zvedám, otáčím se a utíkám. Zvědavost však mé kroky
rychle zpomaluje a opatrně se ohlížím, abych viděl vítěze!
Zjišťuji, že můj kámen taktéž vetřelce zahnal, a on, stejně
jako já, zvědavě kouká na mne!
Usedám
tedy v přemýšlení na hroudu hlíny, která se zde náhodou jeví
býti vyvýšená, a společně s nezvaným hostem, který, jak se
zdá, přišel na stejný nápad, se zaposlouchávám do svého
nitra. Zavírám oči a snažím si vysvětlit pro mne nepochopitelný
děj.
Najednou
se mlha rozptyluje a přede mnou vystupuje obraz.
Vidím
velkou zahradu a zahradníka, který pobíhá sem a tam a stále
zasévá a zalévá. Tato zahrada i zahradník sám jsou velice
zvláštní. Na jedné straně zahrady pečlivě upravené chodníčky
s pěknými květinovými záhony, na straně druhé chodník
klikatý, nepěkný, s bodláčím, kopřivami a snad dokonce i
jedovatými trny!
Nerozumím
tomu, a tak se ptám sám sebe, co to má znamenat? Sotva si však
položím otázku, ozve se ve mně něco jako odpověď. Zvláštní
a tichý hlas povídá.
To,
co vidíš, je život člověka dnešní doby. Všimni si dobře, jak
je zahradník, aniž o tom ví, spojen s hadicí, kterou protéká
velké množství vody – oživující síly. Kam se zahradník
podívá, tam současně proudí síla, a vidíš, jak je zaléváno
právě to, na co upíná svou pozornost, co chce a na co myslí.
Nyní
si také poslechni jeho myšlenky a prožij city, které právě teď
zažívá jeho nitro.
Mé
tělo se dává do pohybu a po malé chvilce doslova splývá se
zahradníkem.
Stojím
na zahradě a dívám se směrem k upraveným záhonům. Jsem šťasten
a mé myšlenky jsou plné radosti, štěstí a lásky k životu.
Raduji se z přítomného okamžiku a dílo mé se daří. Nové
druhy semen jsou zasety, klíčí, slibují nový nádherný záhon
divotvorné krásy.
Potřebuji
další semena! Kde je však vzít, přece nekradu! Vzpomenu pojednou
na svou výdělečnou práci, kterou jsem nucen vykonávat, aniž k
ní cítím cokoliv přitažlivého. Chmurná myšlenka zprvu slabá
je nyní již mnohem silnější a aniž tuším, otáčím své
kroky a pozvolna kráčím k druhé části zahrady.
Au!
Nepříjemné škrábnutí mě přivádí zpět z myšlenek. Otvírám
oči a s nitrem již dost nahněvaným vidím bodláčí a spoušť,
kam se jen podívám. To je hnus! Kdo to udělal?! Mé myšlenky
krouží v rytmu zhnusení a hněvu, protože vím, že někteří
jiní zahradníci mají vše neustále krásné. Závist se zmocňuje
mého nitra.
-------------------------------------------
Jako
mávnutím proutku se opět pomalu vzdaluji od zahrady a hlas hovoří
dále. Dívej se jen! Před mýma očima se odehrává scéna, na
jakou bych nikdy ani nepomyslel. Vše se nyní mému zraku jeví
zcela jinak. Dříve jsem viděl na jedné straně upravené pěšinky
lemované krásnými květinami.
Nyní
vidím více než jenom chodníček s krásnými květinami, cítím,
že vznikl z jeho radostného chtění a zformoval se jako přímá
světlá cesta jdoucí vpřed s láskou a štěstím, vírou a
nádherou jeho duše, která nechala rozkvést svět kolem něj v
nádhernou scenérii!
Vzápětí
se otáčím a pozoruji zahradníka, kterak se prodírá bodláčím
a popínavé rostliny se mu omotávají kolem nohou. Brodí
se mezi jedovatým býlím, které otravuje jeho krev.
Vidím
však to podstatné. Jeho hněv a vztek vytváří nová a nová
semena stejné podstaty, jež zapadají do půdy zahrady. A svým
zaměřením se na tuto spoušť je současně zalévá proudem síly
skrze své nitro. Čím více se snaží bojovat s touto temnou
džunglí, tím více se rozrůstá. Je to jako bájná Hydra, které
po useknutí hlavy vyrostou dvě další! Téměř se odvracím, ale
slyším „ JEN SE DÍVEJ!“ Otvírám tedy oči a pozoruji, jak
bodláčí a spoušť díky neustávajícím proudům nové síly
prosperují a jsou čím dál větší a mohutnější!
Oči
se mi otvírají ještě více a již smím vidět, že tato část
zahrady plná jedu, bodláčí a plevele je jeho současné nitro,
jež vytváří stále nová a nová semena nelibosti, zlosti,
závisti … Vidím, jak v půdě klíčí, rostou a dozrávají v
odporné plody stejného obsahu. Způsobují pěstiteli ještě větší
nelibost, zlost, závist … a z tohoto zlého chtění opět padají
další semena ještě více temnější... a strhují zahradníka
stále hlouběji. Zároveň je však spojen se vším, co vytváří.
Nemůže od toho utéci a odejít. Neboť sám nechce!
Již
dosti, chci alespoň na chvíli spočinout na kráse druhé strany
zahrady a ….?! Pozoruji náhle, jak vše rychle usychá, neboť
nedostává se jí dalšího zalévání – té síly, kterou teď
zahradník mrhá na nicotnosti a svém zničení!
Vidíš?
To není zahrada, ale duše člověka a cesta, po které putuje. Je
jen na něm, jestli jeho pouť bude slunná nebo temná. Čím více
se hněvá a probouzí závist a vše temné, tím má toho více, a
o to rychleji se vzdaluje od dřívějšího světlého chtění své
duše. Pak však také, jak je dobře vidět, v něm vše krásné a
ušlechtilé pomalu odumírá, až úplně uschne, neboť jeho nitro
je v tuto chvíli daleko od krásy a lásky, která jediná by mohla
dát vláhu – oživující sílu k udržení dřívější
nádhery.
Do
té doby, než všechno krásné a světlé v duši člověka docela
uschne, má člověk stále ještě naději vrátit se zpět a znovu
započít se světlou cestou přinášející život. Čím déle
však otálí a nechce slyšet, tím více se vzdaluje od možnosti
návratu. Pak člověk zcela propadá tmě a smrti, neboť již
nedokáže pochopit krásu, štěstí ani lásku, a tak se uzavírá
nakonec i síla, která skrze něj proudí, neboť i on sám je jen
díky NÍ živ!
Dobře
víš, že zaseješ-li semínko pšenice, sklidíš celý klas
pšenice, a ničeho jiného. Říkáte také, co zaseješ, to
sklidíš! Nezískáš nazpět jen jedno semínko, ale získáš
mnohonásobně více.
Většina
lidí již nechce vědět a ani si připustit, že stejný Zákon
platí nejen pro semena na této zemi, ale pro všechno, po čem
člověk touží, myslí nebo dělá. Bojuje-li proti válce,
neštěstí, proti čemukoliv, síla proudí skrze něj a rozmnožuje
vše, po čem touží, neboť sílu vede tímto směrem tak jako
zahradník, který bojoval proti zarostlé a zpustošené zahradě.
Dostane tedy mnohonásobek toho, o co usiluje! To jest více boje
proti válce, více neštěstí ...
Hlas
utichá a já se pozvolna opět probouzím a vidím zrcadlo a toho,
kdo je v něm. Usmívám se na něj a vidím, jak se současně
usmívá i on, ten, kterého jsem se tak obával. Nyní již vím,
že to není cizinec, ale já sám!
Teprve
tehdy, až se usměji na druhé, teprve tehdy se budou usmívat i na
mne. Vím již, že budu-li bojovat, zrcadlo mi vrátí pouze boj.
Budu-li pohrdat, vrátí mi pohrdání, budu-li rozdávat štěstí,
a to i tam, kde se mi to zdá být zatím těžké, pak - teprve pak
se můj život stane krásnou nekonečnou zahradou s blankytnými
jezírky zvoucí všechny, jež na svých cestách touží po
odpočinku a nabrání nových sil.
Žijte
v přítomnosti a těšte se ze všeho, co vám bylo dáno. Je toho
velmi mnoho. Až se přestanete stále pachtit po tom, co zatím
nemáte, pak budete mít vše, ba více, než jste kdy snili! Vězte,
že obraz v zrcadle se nepohne dříve nežli vy sami a dá vám
mnohonásobně toho, co v pravdě a bez obelhávání sebe a druhých
cítíte, myslíte a konáte!
Cesta
ke Světlu, štěstí, lásce a kráse je otevřená každému. Musí
se však po ní začít jít, nestačí o ní jen snít!
Anti
Příspěvky
