Zdroj: http://www.prisonplanet.com/a-rejection-of-neocon-foreign-policy-american-military-members-prefer-trump-and-sanders.html
Michael Krieger
Liberty Blitzkrieg
March 16, 2016
Překlad: Orgonet
Tendence k odmítání současného establishmentu příslušníky armády nejsou novinkou. Viz například citát z článku Liberty Blitzkrieg z 28. října 2014: "Přestaňte mi děkovat za mé služby", v němž bývalý americký voják posílá do pekel americkou zahraniční politiku i korporátní stát:
"Ředitel společnosti Starbucks Howard Schultz řekl před Koncertem za chrabrost (pozn: Orgonet: Concert for Valor; byl uspořádán v r. 2014 velkými korporacemi jako Starbucks a HBO na Den veteránů 11. listopadu, na počest amerických vysloužilců, za účasti mnoha hvězd.)
"Od Schultze bylo vychytralé, že přesunul onu známou nálepku „jednoho procenta“ z ultrabohatých, představovaných řediteli jako je on sám, na naše „hrdiny“. Na koncertě bude mít Schultz šanci, aby konkrétněji promluvil o těch zmíněných „pozoruhodných svobodách“. Jestlipak se zmíní i o tom, že USA mají nejvyšší počet vězňů na obyvatele? Zahrne mezi ty pozoruhodné svobody i to, že když zůstanete venku po setmění, abyste protestovali proti zabití neozbrojeného černého teenagera zástupcem stále více militarizované policie tohoto státu, pošlou na vás psy, tasery, slzný plyn a protirvačkovou policii? Bude tam zmíněno, že ta svoboda je dost velká, aby selhala, a aby měla právo zničit ekonomiku a odejít, aniž by šla do vězení – jako Jamie Dimon, ředitel Chase? Zahrnují tyto pozoruhodné svobody i to, že každý telefonát a email každého Američana jsou zaznamenávány a uchovávány NSA?"
„Roky po 9/11 nám přinesly nejdelší období nepřetržitého válčení v historii státu. Méně než jedno procento Američanů, kteří v tuto dobu dobrovolně sloužili vlasti, umožnilo nám ostatním pozoruhodné svobody – ale tyto svobody jsou spojeny s odpovědností chápat jejich oběť, vzdát jim čest a ocenit jejich dovednosti a zkušenosti, které vynaložili, když se vrátí domů.“
Americká presidentská kampaň 2016 zatím ukazuje dramatické a velmi toužené odmítnutí statu quo, čili „establishmentu“, státního zřízení veřejností. Zatímco většina komentářů je oprávněně soustředěna na hněv nad ekonomikou a nad tím, jak stále menší a menší skupiny „insiderů“ systematicky akumulují více a více bohatství pomocí parazitického shánění rent, je zde ještě další velmi významný odpor. A to je naprosté odmítání neokonzervtivní, intervencionistické zahraniční politiky i v řadách armády.






