29. ledna 2014

Aolian: Tajemství Stínové duše Života aneb Hologramy v praxi (1. část)

Někteří jste se mě nedávno ptali, co je s Aolianem, a hle, už se opět ozval (:-))) Těšte se, bude toho 14 kapitol.


Tajemství Stínové duše Života aneb hologramy v praxi
Aolian


Motto: Cesta za Pravým vědomím Života bývá zatarasena mnoha vrstvami technických sítí

… Úvodem

Od konce loňského roku zřetelně vyciťuji umírání různých Starých Cyklů bytí a startování něčeho Nového, co zatím neumím s jistotou pojmenovat. Zároveň cítím, že rození onoho Nového probíhá pod velice silnou duchovní ochranou bdělé Správkyně, které mám prozatím, dle rad svých astrálních průvodců, říkat „Základní Síla Univerza“ nebo „Síla, která je vždy nad věcí“. Pod tímto jménem se prý skrývá vše potřebné... Tak príma, pod tímhle ochranným elementem se cítím jako v peřinkách a zároveň mám obrovskou chuť učit se novým očistným metodám objevujících se s umíráním starých již neefektivních způsobů. Sedí mi to festovně, neboť potřebuji pracovat v prostředí, kde cítím duchovní podporu, ale zároveň mě nikdo úzkostlivě nevodí za ručičku, naopak mě spíš hecuje k aktivitám stylem „přichází čas Velkých Improvizací, tak si vyzkoušej práci se vším, co k tobě přichází“.


Základní sílu univerza vnímám jako veliký ochranný deštník, který mne dokáže skrýt před nepohodou a zároveň mi poskytuje dostatek potřebného prostoru pro můj osobní vývoj. Nepřemýšlím nad tím, zda bych tuto Sílu vyciťoval i v případě, pokud bych neměl zájem jít dál a zůstávat pasivní pro spolupráci na očistných procesech. Mám zájem jít dál a pracovat s plným nasazením svých sil. Zatím se sice ještě rozkoukávám, ale už nyní můžu s jistotou prohlásit, že rození onoho Nového by probíhalo mnohem rychleji a samovolněji, kdyby mu nestály v cestě překryvné vrstvy astrálních i fyzických technických sítí.

Při své nedávné cestě do Plzeňské metropole mně připadlo, že se měním v malou rybičku, která proplouvá nekonečným labyrintem všech možných sítí a nemůže dohlédnout jejich konce:-))))))))))))))))) Některé sítě se tvářily neutrálně, jiné mne chtěly polapit a vtáhnout do své iluze Nevědomé otupělosti a bezbřehých strachů o svou budoucnost. Dalo by se tomu říkat „hybridní sítě“ budované vyzařováním vojenské techniky, mobilních vysílačů, wifin, satelitů aj. technokrámů a v celém tomhle Babylonu, nad ním i v podzemí byly viditelné ještě rozsáhlé prostory astrálních monitorovacích sítí s mnoha uzly a mřížkami. Celá tahle spleť sítí se nacházela na modrém podkladu Staroatlanského moře. Důvěrně mi to připomnělo Gatesovu sytou modř na tapetě počítačových Windowsů. Než jsem to stačil všechno vstřebat, byl jsem vypojen z aktivního vyciťování ochranitelské Základní síly univerza. Barevné a veselé vnímání světa vystřídala prapodivná vlezlá šeď paralyzující mé povadlé smysly tísní, chaosem a skleslostí, že nic nemá smysl. Tak a je po práci, pomyslel jsem si otráveně. Najednou se u mě, ve speciální astrální úrovni, objevila přírodní bytost vzdušné povahy, která se kamarádsky představila jako „Poděs plzeňský“ a škodolibě se uchichtla: „Koukám, že ti tenhle plzeňský koktejlíček zrovna dvakrát nevoní. Jo, kamaráde, končí Věk Ryb a začíná Věk antitransformačního teroru. A tak ti z celého svého srdce gratuluju k úspěšnému vstupu do nových Učebních Lekcí!“ Než jsem se nadál, vzdušný poplašňák-misionář byl ten tam a mně bylo v ten moment jasné, že příjezd do zasíťované Plzně neznamená mou osobní zkázu nýbrž přijímací řízení do Nového Učení:-)))))))))))))))))

… Přicházím na plzeňské náměstí. Džungle sítí se přede mnou náhle rozplývá jak pára nad hrncem, už mohu volněji dýchat a zašmouraná obloha nade mnou světlá, až v ní začíná prosvítat modré kolo. V pozadí stojí přátelská parta astrálních bytostí z Vnitřní Země a ukazují na holografickou programovací skříňku umístněnou na historické paměťové vrstvě Staré Atlantidy. Tato skříňka byla jejich působením vyřazena z provozu a prakticky okamžitě se pohroutily energetické struktury technosítí v centru města s následným vyrozením nového optimismu a chuti do života:-) Pro začátek své Výuky to tedy budu mít jednodušší, ale jak znám ty své milé vtipálky a taškáře, příště určitě přitvrdí s klasickou černohumorní hláškou „co tě nezabije, to tě posílí“:-)))))))))))))))))


Kapitola první – Nechat v sobě zemřít strach

V následujících dnech jsem byl konfrontován s podvědomým strachem pramenícím z obav, jak zvládnu překonat omezující a stravující vliv technických sítí na svůj osobní vývoj. Výraznou roli v tom sehrály prožitky z mnoha minulých životů, kdy jsem neustál svou pozici a nechal se pod vlivem různé techniky doslova spláchnout do žumpy. Záhy jsem pochopil, že tyto minulé životy musím v sobě nechat radikálně zemřít, společně se vším tím propadákovým strachem, který mě neustále nahlodává a stahuje do nižších vibrací. Chvílemi mě z toho až popadal takový skorovztek na svou vlastní neschopnost. Naštěstí mě včas zachránili moji milí přátelé, domácí obyvatelé Lesa za humny naší osady. Zabalen od hlavy až k patě do teplého oblečení, byl jsem svými Přáteli vyzván, abych se posadil pod svou oblíbenou skálu obklopenou světlým bukovým lesem. Tam jsem se dostal do stavu jakéhosi polospánku, v němž probíhalo moje postupné umírání ve Starém a zároveň jsem se rodil do Nového – do vstřícného energetického časoprostoru plného barev a nadhledu nad všelijakými předsudky a starými, zdánlivě neřešitelnými problémy. Celý tenhle hloubkový transformační proces trval bezmála dvě hodiny a po jeho doběhu jsem se vskutku cítil jako Znovuzrozený. Nabyl jsem určité jistoty, že v tomhle stavu konečně můžu pokračovat směle dál za novým poznáním.


Kapitola druhá – Podívej se na úroveň očima jejích tvůrců

Po své osobní transformaci jsem se začal trpělivě cvičit v náhledech do různých „zasíťovaných“ astrálních úrovní. Před očima se mi otevíraly nové obzory a to, co předtím splývalo v šedé mlze, nyní dostávalo jasnější obrysy. Po nakoukání základních typů energetických sítí jsem se pustil do vyhledávání holografických projekčních zařízení, jejichž likvidací je možné naráz vypnout celou „stěnu“ blokačních sítí a umožnit tak zkušeným Bytostem Života, aby obsadily daný prostor a vybudovaly z něj novou transformační základnu pro naši planetu. A tehdy nastaly problémy. Sotva jsem proniknul do astrálu, už mi temnáři začali házet před oči sítě hustší než klimateroristické mlhy v našich Opičích horách:-))))))))))))))))) Zároveň s tím se mi jízlivě vysmívali, že ať dělám co dělám, stejně ničeho kloudného nedosáhnu. Naléhavě jsem cítil, že bude potřeba změnit úhel náhledu. Z mého tápání mě vysvobodil až můj kamarád Nemo. Změřil si mě pohledem zkušeného badatele a pak povídá:

„Víš co? Zkus se na ty jejich hologramy, programovací skříňky a jiné cerepetičky podívat jejich očima!“

To je ono, blesklo mi v ten moment hlavou. Tak tohle se tedy musí hned vyzkoušet. Ponořil jsem se do sníženého stavu vědomí a zkusil vyladit své zrakové i emocionální vjemy k obrazu Tvůrců antitransformačních technických úrovní. První, co jsem vycítil, bylo rozbujelé „budovatelské ego“ a pýcha nad tvorbou „pokrokových“ úrovní pod taktovkou vyspělé techniky. A jelikož ego se nadmíru rádo chlubí svými výtvory, záhy se přede mnou začaly doširoka otevírat brány do technických časoprostorů, kde doslova zářily celé temnářské základny pod taktovkou pilných Osvětlovačů iluze. To byl tedy nášup! Tak hrrr na ně, to bude príma ňamka pro úderné jednotky Univerzálního Rozkladu!


Kapitola třetí – Likviduj nás, jak chceš, stejně jsme nesmrtelní!

Měl jsem před očima celou velkou soustavu astrálních technických základen stojících na pevné tmavé desce. Ve spolupráci s ohňovými bytostmi jsme pod touto deskou vybudovali velký ohňový kotel, poté jsem desku prorazil obřím kyjem a nechal obsah všech základen propadnout do očistného ohně. Po likvidaci celé této technoúrovně jsem pocítil příjemnou úlevu. Otevřu oči, vykouknu z okna a vidím projasňující se nebe nad hlavou. Potěšující znamení od přírodních bytostí, že akce proběhla v pořádku. Má radost však netrvalo dlouho. Ke slovu se znovu přihlásilo pyšné technické ego a suverénně prohlásilo:

„Likviduj nás, jak chceš, my jsme stejně nesmrtelní a tak tomu bude až na věky věků!“ Vzkaz byl provázen masovým řehotem. Zůstal jsem jako opařený. Zaplavil mě totiž neklamný pocit, že v určitém ohledu skutečně bojuji s větrnými mlýny.


Kapitola čtvrtá – Co se stane, když Výstavba předhoní svého kolegu zvaného Rozklad

Hláška o nesmrtelnosti technických úrovní života (pseudoživota) mi nasadila brouka do hlavy. Vnitřně jsem cítil, že vysvětlení bude jednoduché, jen mám problémy se k němu dostat. V ten okamžik mi silně až bolestivě zaškrábalo v levém oku. Znamení, že neustále přehlížím něco podstatného, co mi brání pochopit pravou podstatu věci. Vzápětí přichází povzbuzující telepatická zpráva od mých astrálních přátel, že k Poznání chybí už jen několik krůčků a že při něm bohatě zúročím své prožitky a nabyté zkušenosti ze svých předchozích „učebních lekcí“. To je ovšem skvělá zpráva, neboť zvláště poslední půlrok byl po všech stránkách nesmírně náročný a plný zcela neočekávaných překážek.

Od července do konce prosince roku 2013 jsem žil střídavě v Přítomnosti a v Minulosti, aniž bych to nějak plánoval. Přicházelo to samo, jakoby to bylo řízeno odněkud z jiných, snad i vědomějších sfér. Ať už pocházelo z té či oné strany, zcela nenásilně mi bylo umožněno zajímavými až netradičními způsoby prožít některé málo utěšené scény z dramatické historie našeho vesmíru, z období velkých Vesmírných (andělských) válek. Závěry, které se z toho daly vyvodit, nevyznívaly právě optimisticky. Poukazovaly totiž na vážné poškození některých aspektů původní Praduše Života. Některé traumatické události z válečných karambolů se dotýkaly až samotného základu Praduše Života ukotveného v Říši Prasvětla. V rámci svého bádání jsem astrálně navštívil celou řadu vesmírných i prasvětelných úrovní zdevastovaných válečným pustošením, neuváženými technickými experimenty a také megalomanskou až hysterickou výstavbou neskutečně rozsáhlých životních prostorů, které se nakonec následkem vlastní nestability zhroutily samy v sobě. Také mi bylo umožněno zpětně se naladit na obrovský psychošok původních řídících elementů Prasvětla po odstartování první etapy andělských válek. Poté jsem byl konfrontován s částečnou či úplnou rezignací některých těchto řídících bytostí na daný stav pod vlivem síly, kterou lze s trochou nadsázky nazvat Technické vědomí života (pseudoživota).

Znovu se mi připomnělo mé dřívější poznání, že ono zmíněné Technické vědomí života se zcela neplánovaně vyrodilo z jedné výstavbové řetězové reakce poháněné jangovou Hadí Sílou v kombinaci s přirozeným radioaktivním zářením. V průběhu reakce došlo k nečekanému střetu energií do destrukcí, celý proces se vymknul kontrole a v zápalu expandující Hadí Síly došlo k neuvěřitelně rychlému vzniku nových dimenzí se zmutovanými formami života. Za normálních okolností by tyto zmutované formy života byly okamžitě rozloženy údernými jednotkami z Univerzálního Rozkladu. Při expanzivní výstavbové reakci však došlo k tomu, že dosud pečlivě udržovaná rovnováha a harmonie mezi rozkladnými a výstavbovými energiemi byla náhle porušena. Rozklad byl doslova „předhoněn“ Výstavbou a než ji stačil dohonit, aby se obě síly opět vyvážily a propojily do kolegiálně spolupracujícího Svazku, u zmutovaných forem života se mezitím vytvořilo jakési vlastní (svévolné) „Kolektivní vědomí“. Jeho základní kvantová energie v podstatě odpovídá něčemu, co by se dalo nazvat Hadí Síla technického charakteru. Doposud se mi podařilo prožít a procítit tyto její vlastnosti: a) Přežít za každou cenu a stylem „po nás potopa“ invadovat do různých úrovní života a spotřebovávat jejich zdroje, b) Diktátorsky vládnout okolnímu světu a psychopaticky mu vnucovat svou technickou realitu vnímání světa, c) Vnucovat všem ostatním bytostem formu podřízených a méněcenných tvorů a manipulovat s jejich mentálním a citovým prožíváním, d) Vyžívat se ve stresech z válečných konfliktů a rozvářek mezi znesvářenými bytostmi. A v rámci silně rozvinutého pudu sebezáchovy samozřejmě také nekompromisně likvidovat vysokovibrační očistné energie Univerzálního Rozkladu, které mají za normálních podmínek neomezený přístup do všech životních úrovní, aby odtud nepřetržitě „vymetaly“ balast a veškeré energetické struktury odchýlené od předlohy přírodního řádu. S tímto aspektem přímo souvisí panická hrůza až chorobný strach všech těchto mutantů ze smrti.


Kapitola pátá – Stínová duše Života se představuje

O neplánovaném vyrození technických úrovní pseudoživota mi bylo umožněno dozvědět se již dříve, nyní k tomu však přibylo další a zcela zásadní poznání. Došlo k němu v lůně mého oblíbeného Lesa, za ranního rozbřesku, při akční práci se Strážcem jednoho mohutného smrku. Přestože spolu vědomě pracujeme teprve několik týdnů, hned při prvním kontaktu jsme si náramně kápli do noty. Strážce smrku se s veselým úsměvem představil jako Pracant a záhy mě přesvědčil o tom, že to při své práci umí roztočit na plné obrátky. Zpočátku jsem měl pocit, že snad uletím někam pryč do vesmíru:-)))))))))))))))))

Při onom ranním rozbřesku se však Pracant příliš neusmíval a rovnou mne vybídnul k náhledu do astrálu naší planety. Vše jsem pečlivě okouknul a dospěl k neradostnému závěru, že temnáři během druhé poloviny noci „vyhmotnili“ z transformačních úrovní naší planety několik klíčových elementů Života. Jednalo se o řídící elementy, pro které nastalo vhodné období prodělat hloubkovou transformaci s cílem získat speciální imunitu na obranu proti technickému vědomí života. Pracant navrhnul, že bychom se mohli pokusit vybourat temnářům astrální síťové nástavby, jimiž blokují návrat těchto řídících elementů zpět na naši planetu a záměrně je dusí v meziprostorech, aby jim vypršela lhůta pro transformaci.

Tak jsme se do toho opřeli společnými silami – bum prásk do těch paralyzačních sítí a najednou se pěkně rozvoněly útroby Lesního chrámu, v němž jsem právě prodléval. Bum prásk podruhé a násilím vyhmotněné elementy života se znovu ocitly na naší planetě po průletu uvolněným prostorem. Teď už jen zbývalo telekineticky je nasměrovat do „transformačního tunelu“ a bedlivě sledovat, jak se to celé vyvine. Na druhé straně tunelu se postupně objevily pěkně rozzářené energetické struktury prosté jakýchkoliv technických nástaveb a okamžitě zamířily do Jádra samotné Praduše Života. Se zatajeným dechem jsme s pracantem sledovali celý tento fenomenální proces. Připadalo mi, jako kdybych se vznášel v oblacích. Pocity lehkosti a radosti nad zdarem celé akce však byly vzápětí vystřídány pořádným šokem. Za Praduší života, v pozadí jejího Základního Kruhu bytí, se nacházelo cosi šedého, také kruh a ten kruh se pohyboval v souladu se základními pohyby Praduše Života. Bezmyšlenkovitě jsem vyhrknul:

„Stínová Duše Života! No to je ovšem pěkný průšvih!“ Musel jsem se pevně přitisknout k mohutnému kmeni smrku, aby to se mnou neseklo. V ten moment jsem si totiž uvědomil, že tenkrát, při oné bouřlivé výstavbové reakci s Hadí Sílou, se vyrodila rovnou celá Technická duše života! Detekoval jsem ji v podobě dvourozměrného stínu, který je pupeční šňůrou napojen na mateřskou Duši Života a nechává se od ní paraziticky vyživovat. Dokonalý hologram plný ztechnizovaných pamětí! Tak jako Duše života má své paměti s obrazovými Pravzory jednotlivých přírodních systémů, tak i u této Stínové Duše života jsou k vidění paměti a sice s obrazovými Pravzory technických úrovní zhmotňovaných skrze systémy „informačních sítí“ všude, kde se k tomu vyskytnou příhodné podmínky. Teď už jsem zcela jasně chápal, že po odstřelení celého komplexu astrálních technických základen si temnáři snadno vystaví nové, neboť původní Praduše Života jim to nejen toleruje, ale ještě jim k tomu dává energii. Na zcela základním principu mateřského vztahu Matky k Dítěti… A tohle Dítě dává své Matce pěkně zabrat: je plné rozmarů, ale za žádné své počiny nehodlá nést zodpovědnost, naopak následky všech svých činů bezstarostně odhazuje na bedra své Matky. Nikdy bych tomu nevěřil, kdybych neměl možnost si to sám na vlastní kůži prožít a procítit.


Kapitola šestá – Osvětlování Stínové duše života skrze Prasluneční Záři

Po vstřebání všech dojmů jsem se rozhodl pokračovat v dalších průzkumech Stínové duše života. Záhy jsem zjistil, že jejím správcem je obrovský ještěr s hranatou hlavou a kostrou připomínající pevnou ocelovou konstrukci. Díval se na mě chladnýma očima a jakoby mi chtěl říci:

„Dělej si co chceš, my jsme stejně nesmrtelní.“

Vytanula mi na mysli hloubavá otázka: „Nesmrtelní? Vždyť jste jenom obrazy, které získávají možnost osobní manifestace skrze třetí rozměr.“ A pak mi napadla ještě další, hodně šťouravá otázka:

„A kdo že vás to vlastně osvětluje, abychom se na vás mohli dívat jak na svaté obrázky?“ Vzápětí jsem spatřil za postavou Ještěra–Správce speciální osvětlovací zařízení. Bylo naimplantované na takzvanou „Prasluneční Záři“, pracovní platformu Prasvětla.Vrchního ještěra nesmírně popudilo, že jsem se prokousal až k podstatě jejich osvětlovacích praktik a než jsem se nadál, přiřítila se ke mně skupina dobře zavedených černých mágů. Jste skuteční nebo jste jen obrazy? Musím to hnedka probádat… Soustředil jsem svou mentální energii na max a skrze ní imaginárně rozkmital molekuly v tělech černých mágů. Těla se rozvlnila jako neklidná vodní hladina a pak se začala měnit na mozaiku barevných kostiček připomínající počítačové grafické objekty ve špatném rozlišení. Tato mozaika náhle zmizela stejným stylem jako když vypneme televizní obrazovku. S úlevou jsem si oddychl.

„Z toho by jeden málem měl i bobky,“ svěřil jsem se Pracantovi i ostatním obyvatelům Lesa se svými dojmy. Cítil jsem, že to všecko naplno prožívají se mnou a jejich shovívavý úsměv mi dodal nového optimismu do života. Pak mi vysvětlili, jak technobytosti tyto obrazy strašidelných mágů s různými zastrašovacími a rezignačními psychoefekty promítají do pozadí televizní obrazovky. Diváci vidí jen fyzický obraz, jejich podvědomí je však konfrontováno s těmito zastrašovacími podobrazy a výsledkem je projekce strachu do duše osob-televizních čumilů. Dostat se potom do velkoměsta, které je plné zastrašovacích emocí a iluzivních černých mágů – to je jak vkročení do jámy lvové:-)))))))))))))))))

(Pokračování)
2. část: http://orgo-net.blogspot.cz/2014/01/aolian-tajemstvi-stinove-duse-zzvota.html

11 komentářů:

  1. hustyyy, fandim, Aoliane! Tyhle boje bych chtěl prožívat na živo s Tebou a nejen na papíře….Ale i tak je to síla!

    Martin

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, moc mi chybělo tvé vnímání a fandím ti . D.

    OdpovědětVymazat
  3. No - možná mě tu bude ladaskdo kamenovat, ale přijde mi to jako zápisky člověka, který je duševně nemocný. Nemůžu si pomoct. Ale možná se pletu a opravdu to tak je, jen tomu prostě zatím nějak nemůžu "přijít na chuť"... :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi to tak ze zacatku prislo,jenze cim vice nad tim uvazuju,tim vice se mi zda,ze na tom nejspis neco bude,jenze bohuzel tomu moc nerozumim,co tam vlastne ocistuje,tak me to taky mate,dobre by bylo,kdyby nam Aolian trochu vysvetlil jaksi polopaticky,protoze si myslim,ze lidi,kteri jeho pribehum nerozumi,je asi dost.

      Vymazat
    2. Tak to vás možná potěším, tak nějak to vnímám taky už delší čas, a nemyslím si, že budeme pouze dva. Hezký den všem Orgonautům .
      Jiří

      Vymazat
    3. :-) Já nebudu,ale pan Aolin je levotočivý,takže pravotočivým bytostem se hoodně blbě čte,nacož vnímá:-) Vidí astrálně-tj.neustále zapnuto třetí oko-myslím,že je to jeho dar. Popisuje po svém,co vidí on-z jeho strany úhlu pohledu,ale to neznamená,že to není pravda.Naopak,jeho výpovědi jsou pravdivé-jen jinak pro většinu srozumitelné v detailu, To základní srozumitelné je všem. Je to bytost, která významně pomahá přírodě územně,ale i planetě a tím potažmo i nám. Je to jeho poslání zde...je to přírodní člověk - tj pomahá hlavně přírodě,s kterou je v harmonii. Mě osobně pomahají jeho postřehy k upřesnění energií zde. Je to můj pohled,na něj-nesoudím.Jsem ráda za jeho příspěvky. Hezký den všem a zdravím Aolina :-)

      Vymazat
    4. ˇjj, mne tiež, čím zmotanejšie, tým viac obdivovateľov. - Lenže život je jednoduchý, B
      í

      Vymazat
  4. Díky Aoliane,příjemně podané,přeji Tobě i přátelům,plno úspěchů v práci....díky za vás Marta

    OdpovědětVymazat
  5. děkuji Ti Aoliane za článek a práci kterou děláš pro Zemi.Těším se na pokračování a přeji hodně štestí a odvahy pro další práci.Táňa

    OdpovědětVymazat
  6. presne, ked prídem za krstným do bratislavy, cítim, že je tam veľa negatívnych energií...najhoršie to bolo, ked ma žena prinútila ísť do ikey a po 15 min som ju zrapil za ruku a tahal som ju preč...vôbec to nebolo vedomé...proste nejaká podvedomá časť mňa musela odtial preč...až potom ked sme vyšli preč a tá negatívna energia pominula, som sa uvedomil a začal som vnímat prítomnosť...ale najpozitívnejšie na tom je, že ked chcela žena pred vianocami stôl z ikey, tak som jej cez vianoce urobil krásny drevený jedálenský stôl z jasene, ktorý som robil pri plnom vedomí, že ho robím z lásky...
    inak zistujem, že najkrajšia vec je urobiť niečo vlastnými rukami a potom to niekomu darovať(ako orgonity napríklad)

    krásny a pozitívny deň všetkým

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za tipy. Co bych si bez vašich zpráv počala....?

    OdpovědětVymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, žádné urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností, minimálně 1x denně, proto se nedivte, když se váš komentář třeba neobjeví hned.