Orgonit a zdroj pitné vody

Byl zde dotaz, zda je možno na výrobu orgonitu použít místo pryskyřice včelí vosk. Jsou tací, kteří s tím experimentují, ale pro praktické účely se to nedoporučuje. Argumentem je, že včelí vosk (umělý vosk) nemá krystalickou strukturu a proto má výrazně menší účinnost. Samozřejmě také mnohem menší odolnost. Další výhradou je, že méně transformují negativní orgon a mohou se stát jeho akumulátorem.

Moje první orgonity byly z potravinářského vosku, jsou to dekorativní barevné kousky, ale při porovnání jejich účinnosti (kyvadlem) s běžnými TB vychází, že mají účinnost (schopnost neutralizovat DOR z průměrného vysílače) na několik set metrů, zatímco běžný TB má tuto schopnost na několik kilometrů.
Umělá pryskyřice po vytvrzení je inertní vůči svému okolí, takže je neznečištuje. Ale jakýsi pach katalyzátoru (tužidla) na TB po nějakou dobu přetrvává (podle množství použitého katalyzátoru), takže taky nemám odvahu je hodit přímo do zdroje pitné vody.

Jako řešení pro zdroj pitné vody může být umístění HHG na její vedení (trubku), orgonit nemusí být přímo ve vodě.

Další možnost by mohla být zakoupit pryskyřici s potravinářským atestem, kterou má Havel Composites jistě v nabídce.

Třetí možnost je orgonit z cukru, který se odlévá do skleniček s víčkem a rozdává se i se skleničkou, i do vody. Recept na jeho výrobu (jde vlastně o vaření cukrkandlu) propagovali svého času hojně Francouzi, ale právě teď nemohu najít ten odkaz. Je to trošku složitější, ale třeba to vynahradí dobrý pocit, že používáte přírodní materiál. Jsou tam ale problémy s utěsněním sklenic atd.