12. října 2012

Americký neurochirurg: Posmrtný život existuje

Díky čtenáři za tip na článek. Většina z čtenářů Orgonetu nepochybuje o tom, že posmrtný život existuje. Ba je to jedna ze základních pravd, na kterých staví tento blog. Možná úplně ta nejzákladnější.
Ale v rámci osvěty může článek a kniha, z níž pochází, posloužit pro skeptiky, kterým třeba zaimponuje názor neurochirurga - lidi pořád hodně věří doktorům, ba nejvíc.
Berme to jako další důkaz odhalování pravd: téma nesmrtelnosti se tímto dostává do mainstreamu, a zdá se, že ve vší vážnosti, žádný pohrdlivý úsměv tam nevidím ...

Převzato: http://www.blisty.cz/art/65461.html


11.10.2012
Americký neurochirurg:
Posmrtný život existuje
Americký neurochirurg Dr. Eben Alexander, který pracuje 25 let na Harvard Medical School, onemocněl r. 2008 na zánět mozkových blan a dostal se na týden do komatu. Zažil při tom cestu do posmrtného, nadpřirozeného světa. Svědčí o tom tento týden v týdeníku Newsweek, kde píše o své nové knize na toto téma:
Jako neurochirurg jsem nevěřil na fenomén předsmrtných zážitků, píše autor. Jako neurochirurg rozumím tomu, co se děje v mozku u lidí, kteří se blíží smrti, a vždycky jsem byl přesvědčen, že existuje dobré vědecké vysvětlení pro nadpřirozené cesty na nebesa, které zažívají lidé, kteří o vlásek unikli smrti.
Na podzim r. 2008, po sedmi dnech v komatu, kdy lidská část mého mozku, neokortex, byla neaktivní, jsem zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod věřit v existenci vědomí po smrti.
Neexistuje vědecké vysvětlení, jak je možné, že zatímco mé tělo leželo v komatu, moje mysl - mé vědomí, mé vnitřní já - bylo naprosto při životě. Zatímco neurony mého kortexu stoprocentně ochromily bakterie, které na ně zaútočily, moje vědomí, osvobozené od mozku, se vydalo na cestu do širší, nové dimenze vesmíru, do dimenze, o níž jsem nikdy nevěřil, že existuje a před zážitkem komatu bych ji odmítl jako nemožnost.
Avšak ta dimenze - kterou popsali četní svědci, kteří se dostali na pokraj smrti - skutečně existuje.
Všechny hlavní argumenty proti přesmrtným zážitkům uvádějí, že tyto zážitky jsou důsledkem minimálního, dočasného či částečného špatného fungování kortexu. Avšak k mé předsmrtné zkušenosti došlo v situaci, kdy tomu nebylo tak, že by můj kortex špatně fungoval - můj kortex byl prostě stoprocentně vypnutý. Je to jasné z vážnosti a doby trvání mé meningitidy a je to zdokumentováno CT skeny mého mozku a neurologickými vyšetřeními.
Na základě dnešního lékařského porozumění mozku je absolutně nemožné, abych během svého komatu zažil jakékoliv, třeba jen omezené vědomí.
Trvalo mi dlouhé měsíce, než jsem se vyrovnal s tím, co se mi přihodilo. Nejen prostě s tím, že bylo lékařsky nemožné, aby byl během svého komatu při vědomí, ale - a to bylo důležitější - i s tím, co se dělo během té doby.
Na začátku svého dobrodružství jsem byl v mracích. Velkých, nadýchaných, oranžovobílých mracích, které byly kontrastně vidět proti tmavěmodré obloze.
Vysoko nad mraky - neobyčejně vysoko - létala přes oblohu hejna průhledných, světélkujících bytostí a zanechávala za sebou dlouhé stopy.
Byli to ptáci? Andělé? Ta slova se prostě na ty bytosti nehodí. Byly to bytosti vyšších forem.
Seshora se šířil zvuk, obrovský a zvučný. Byl téměř hmotný, bylo to jak déšť, který cítíte na kůži ale nezmoknete.
Slyšel jsem vizuální krásu stříbrných těl oněch světélkujících bytostí a viděl jsem radostnou dokonalost toho, co zpívaly. Zdálo se, že není možné pozorovat cokoliv v tomto světě, aniž by se člověk nestal jeho součástí.
A je to ještě podivnější. Po většinu mé cesty byl se mnou kdosi jiný. Žena. Byla mladá a pamatuju se, jak vypadala, naprosto podrobně. Měla vysoké lícní kosti a hluboké modré oči. Zlatohnědé kadeře rámovaly její krásnou tvář. Když jsem ji poprvé uviděl, letěli jsme na nesmírně složitém povrchu, který jsem po chvíli poznal jako motýlí křídlo. Kolem nás byly miliony motýlů.
Oděv té ženy byl jednoduchý, ale jeho barvy - měly tutéž zahlcující, nesmírně pronikavou živost jako všechno ostatní. Dívala se na mě pohledem, za který byste se vzdali celého dosavadního svého života. Nebyl to romantický pohled ani pohled přátelství. Bylo to něco vyššího.
Aniž by použila slov, promluvila na mě. To, co říkala, mnou proletělo jako vítr a okamžitě jsem porozuměl, že je to pravda.
To, co říkala, mělo tři části, a pokud by se to dalo přeložit do lidské řeči, bylo by to toto:
"Jsi milován, navždy, pořád."
"Nemusíš se ničeho bát."
"Není nic, co bys udělal špatně."
Naplnilo mě to obrovským a šíleným pocitem úlevy. Bylo to, jako by mi někdo předal pravidla hry, kterou jsem hrál celý život, aniž bych jí pořádně rozuměl.
"Ukážeme ti tady mnoho věcí," řekla žena znovu, beze slov, ale tím, že jejich pojmovou esenci přímo včlenila do mě. "Ale nakonec se vrátíš."
Na to jsem měl jedinou otázku:
Vrátím se kam?
Ptal jsem se beze slov této bytosti:
Kde jsem?
Kdo jsem?
Proč jsem tady?
Odpověď vždycky přišla v explozi světla, barvy, lásky a krásy, které mou prošly jako obrovská vlna.
Pak jsem se dostal do obrovského prostoru, naprosto temného, nekonečného, ale zároveň nekonečně útěšného. Přestože tam byla naprostá tma, zároveň byl ten prostor plný světla. To světlo pocházelo ze zářící koule, která byla jakýmsi "tlumočníkem" mezi mnou a touto obrovskou přítomností.
Jsem si vědom toho, že je to naprosto neuvěřitelné, jenže to bylo všechno naprosto skutečné.
Moderní fyzika nám praví, že vesmír je nedělitelnou jednotou. Před mým předsmrtným zážitkem byly takové pojmy jen abstrakcemi. Dnes jsou pro mě realitou. Nejenže je svět vesmír definován jednotou, je také - teď to vím - definován láskou.
Strávil jsem desítky let jako neurochirurg v jedné z nejprestižnějších lékařských institucí v této zemi. Vím, že mnoho mých kolagů zastává názor, jaký jsem zastával i já, že mozek, a to právě kortex, vytváří vědomí a že žijeme ve vesmíru, v němž neexistují emoce. Avšak to je nyní rozdrceno. Po zbytek života budu zkoumat pravou podstatu vědomí a budu se snažit ujasňovat, že jsme něčím daleko víc než fyzickým mozkem.
Knihu dr. Ebena Alexandera Proof of Heaven: A Neurosurgeon's Journey into the Afterlife (Důkaz nebe: Cesta jednoho neurochirurga do posmrtného života), vydává nakladatelství Simon & Schuster 23. října 2012.
Podrobnosti v angli ZDE

P. S. Orgonet:
Krátké video (anglicky) - illustruje zážitky dr. Alexandra: stav červa - světlo - nádherná louka - vesmír - andělské bytosti - láska.
A to vše seriózně publikováno v Newsweeku!!!! I v Česku ve (více než) konzervativních Britských listech!!! Neuvěřitelné se stává přes noc pravdou. Ne že by tomu všichni hned masově začali věřit, ale stejně (:-))))




18 komentářů:

  1. Dr.Raymond Moody je celosvetovo uznávaný profesor a výskumník. Je vedúcou autoritou vo výskume fenoménu, ktorému se venuje už od 60. rokov minulého storočia a ktorý pomenoval zážitok blízko smrti. V knihe Život po živote autor zhrnul zážitky osôb, ktorí prežili klinickú smrť.
    Jeden zaujímavý dokument o danej problematike:
    http://rutube.ru/video/ec266437b22093dc6d13400e4ccdbb61/#.UHgWusX6kgU
    Video je s českými titulkami. Gringo

    OdpovědětVymazat
  2. to jsou štouchy pro poslední spící,co jsou schopni se probudit...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Při všech znameních, co dosud byla lidem poskytnuta, je to řečeno opravdu přesně : ...pro poslední spící, CO JSOU SCHOPNI SE PROBUDIT... Zajímalo by mě, jak bude naloženo "shůry" s těmi neprobuzenými a též se zatvrzelými...

      Vymazat
  3. Na motýlích křídlech bych si taky ráda zalítala :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná se dočkáš, pokud se Tvůrci křídel na Zemi znovu objeví. Zanechali po sobě závažné poselství pro lidi v kaňonu Ancient Arrow v jižní části USA v Novém Mexiku !

      Vymazat
  4. V regresi jsem se dostala do dvou minulých životů a dokonce se mi ozvala jedna duše, která mě poznala, z toho minulýho života. Jinak doporučuju tyto knihy: Michael Newton--Cesty duší,Osudy duší,Vztahy duší, Proměny duší...http://www.martinus.cz/knihy/autor/Michael-Newton/

    OdpovědětVymazat
  5. doporucuji - http://prvopodstata.blog.cz/rubrika/smaragdove-desky

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji Orgonetku za pěkné počteníčko.Vždycky si to ráda přečtu,i když dnes už vím, že naše doma je jinde a všichni tam na každého z nás čekají. Je to neuvěřitelné, ale tam doma se všichni znají s každým. Tam jsme si opravdu všichni bratry a sestrami. A co více..vláda je tam u nás doma opravdu boží, spravedlivá a milující nás!
    Často se mluví o karmě. Já bych však preferovala výraz "dychtivost". Ve skutečnosti jsme bytosti dychtící stále se učit z nových zkušeností,toužíme mít zásluhy a to nás žene z domů na tento chladný svět.
    Jinak, kupodivu, lidé v kómatu mají velmi podobné zážitky, jako já při odpoutání se

    dan.

    OdpovědětVymazat
  7. pouze dvakrat vysla velmi zajimava kniha Putovani duse.Autor je Peter Richelieu.

    OdpovědětVymazat
  8. Orgonete, to je tak nádherný článek. Jako 3 týdenní mimino jsem prožila klinickou smrt. Nějaká zabijácká infekce byla tehdy v porodnici,a až když jsem modrala, dal mi primář injekcí směs antibiotik přes lebeční šev přímo k mozku a tím mě zachránil. Vrátila jsem se ze soucitu k mámě, žít jsem nechtěla, nejedla jsem. Tím, že jsem překročila bránu smrti, mohu za ní vstupovat. Mohu provázet duše právě zemřelých lidí, jejich cesty jsou různé, ale když se dostanou do sféry blaženosti, je to nádherné, naprosto nadpozemské, nesdělitelné.
    Ve 3 letech jsem dostala zánět mozkových blan, horečky 40-42 St., diagnozu stanovili až po 2 dnech, pamatuju si, jak jsem blouznila, byla jsem mimo. Pak jsem začala prožívat něco ze svých minulých životů, opakovaně třeba mojí vlastní násilnou smrt. Je to tak reálné, že tenhle svět mi přišel naprosto iluzorní. Vůbec jsem nechápala, že si mám jako hrát a tak.Fungovala jsem jako loutka. Rodiče mi ještě jako dospělé vyčítali, že jsem se vůbec nebavila, byla pořád zalezlá v koutě atp. Jako 3-5 leté dítě nic nechápete. Pak normální život,ateismus, nevěřila jsem ničemu, na co jsem nesáhla. Když mi táhlo na 40, tak už jsem další projevy nemohla ignorovat, jasnoslyšení, cítění, probouzení čaker a shopností. Ne nevěřím v Boha, já vím, že je, a to je mnohem lepší. Setkání s Ním Vás naplní neuvěřitelnou vibrací Lásky, a to ani nepoznáte, že to byl On. Jsou to vlny, které vámi prochází jako příboj a prostupují každou buňkou.Nebo to může vypadat i jinak. Máte stále kontakt. Pak přijde zkouška. Kontakt se přeruší. Je to ta nejvyšší Láska , kterou Vám prokáže, ale vy jste úplně zoufalí, nechcete žít. Zabít se nesmíte, ale mít napojení a pak ne, to je strašné. Projdete zkoušku a kontakt se obnoví. také objevíte schopnosti, ale to není nijak důležité. Nemám žádnou ezo firmu, koho mi Bůh pošle, tomu pomůžu. Schopnosti znamenají povinnosti, nežištně, z lásky. V mojí rodině o tom nikdo neví, byla bych za šílence. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc pěkný příspěvek, děkuji za něj. Také jsem vloni prošel zkouškou a teď už se mi obnovuje kontakt (jak pěkně píšete). Je pravda že za ten rok jsem život úplně přehodnotil. Určitě v tom byl záměr. Ještě jednou díky a přeji krásný den. Martin

      Vymazat
    2. Jitko,díky za skvělé potvrzení...a jsem vděčný za současnou inkarnaci,kdy jsem si vybral manželku dle svých představ a díky tomu si nás dcera vybrala dle svých představ...Jsme tudíž HARMONICKÁ TROJKA...no a zeták je přítulně PŘÍTOMNÝ...

      Vymazat
    3. Milá Jitko, myslíte, že bych se přes Vás mohla spojit s maminkou? Opustila tělo před rokem, po naprosto šíleném utrpení a já se jí jen snažila pomoci. Ráda bych věděla, jestli VÍ. S Láskou Věra.

      Vymazat
    4. Martine, vydržte,už to bude jen lepší. Člověk si ale musí stavět laťku stále výš, ve svém myšlení,konání, duchovní pád číhá na každém rohu a pak najít sílu a zase se zvedat, nepodlehnout světu.
      Alcyone, pouhá moje přítomnost působí na členy rodiny přímo zázračně, aniž si to ovšem uvědomují. I můj potencionální zeťák je moc fajn.
      Věro, pokud mi sdělíte křestní jméno, odkud je, nebo něco, podle čeho by se poznala, zkusím se podívat, zda je ještě "dostupná". Čas se neuvěřitelně zrychluje, cesta , která ještě před 3-4 lety trvala duším 21 dní, před 2 roky 2 dny, nyní již jen pár hodin. Pro ně je to velká milost, že jsou tak rychle vyzdvihováni, my tu zůstáváme bez pomoci. Vyjímkou jsou duše, které lpí na hmotě či dětech atp., a ty tu zůstávají jako v bludišti.
      Moje teta se s námi přišla rozloučit 1,5 roku po smrti, zemřela před 5 lety. Slyšela jsem jí volat, jakoby z tunelu, pak zaklepala na dveře, slyšel to i manžel a posadil se na posteli. Já byla téměř ochrnutá hrůzou, ten hlas z takové dálky, na to se nemůžete připravit. Vaše matka VÍ, to je jasné. Díky přátelé, že jste, že se v tom neplácám sama. Jitka

      Vymazat
  9. Nevím, věřím v posmrtný život, nicméně věta "kde jsem?", mi trochu nesedí. Co vím, všichni, co měli předsmrtný zážitek, uváděli, že se vrátili "domů". Věděli přesně, kde jsou, kam patří. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jano, otázka "kde jsem?" je úplně v pořádku, protože se to opravdu často neví. Jsou různé sféry, různé světy, různá nebe. Někdy to prostě víte hned, a někdy jen zíráte a nemáte ani tucha, kde to jste. Jitka

      Vymazat
  10. Zajímavé. Na netu se objevil jeden zajímavý článek o vodě: http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/jak-si-splnite-vase-prani-pitim-vody.html

    OdpovědětVymazat
  11. Tohle je celé - Cestování červí dírou /ze kterého je vyňato předmětné video /v češtině. http://www.youtube.com/watch?v=GwNqHJFS3hM&feature=autoplay&list=PL0025082FF81C24A1&playnext=2
    Jen tak,pro ty kteří by chtěli.
    A protože uzdravovat neumím , tak "Nás" všechny jenom zdravím. cmerdal

    OdpovědětVymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, nikoliv pouze urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností.