A taky velice děkuji dvěma čtenářkám, které z toho podnětu sepsaly a poslaly mi mailem své své silné a inspirující životní příběhy, a souhlasí s otištěním. (Druhý dopis zítra, vidím, že dohromady by to bylo moc dlouhé, a takhle se máte ještě na co těšit ...)
Milá JaJi, umíš formulovat do slov mnohem líp než já, a báseň je nádherná.
Přeju taky hodně dobré síly, však Ty už víš, jak na to ...
Ahoj Orgonete,
nedá mi to, abych nereagovala na Tvůj dovětek pod článečkem s E. Tollem.
Za prvé, moc děkuju, že jsi mě navedl na tak úžasného člověka , jako je Eckhart. Já vím, je na Zemi teď hodně jemu podobných. Ale když on to umí všechno tak krásně pojmenovat a je blízký našemu evropskému cítění, tak lehce jde pod kůži J
A za druhé: Držím palce a přeji hodě síly s babičkou a její nemocí.
Prožila jsem si něco podobného, totální odevzdání v nemoci. Nechce se mi o tom psát veřejně v komentářích, proto Ti píšu e-mail.
Měla jsem před 11 lety rakovinu a když jsem se tenkrát zeptala doktora na šance přežití bez chemoterapie, řekl mi: No, možná čtyři měsíce….Zvláštní je, jako by inteligence těla věděla o rakovině pár let předem a já se začala připravovat jiným odlehčeným stravováním, a hlavně duševně- duchovním cvičením na „mír“ v sobě.
A „někdo“ mi shora pomohl. Ono to fakt tak funguje, že člověk udělá sám pár kroků a Tamti shora mu pak doslova letí vstříc s pomocí. A měla jsem to štěstí , že jsem tu dotyčnou krásnou pomáhajíc Bytost i viděla na vlastní oči.
Tím , že jsem vše naprosto odevzdala do Vyšší moci, protože jsem věděla, že více už dělat nemůžu, jsem se asi uzdravila. (Bez chemoterapii, protože tu jsem odmítla, když jsem si přečetla pár článků a knihu MUDr. Pekárka.) Nemoc se mi sice pokoušela vrátit v malinkých náznacích po třech a pak čtyřech letech, ale i to jsem překonala. (Mívali jsme sraz se spolu-pacienty a s politováním musím říci, že všichni ti ostatní, co šli na chemoterapii, už jsou na věčnosti…)
Pořád mě to vlastně nutilo přemýšlet nebo spíš procítit, kde dělám sama sobě nějaký uzel, který mě hází zpět do nemoci.
Hodně mi pomohly knížky Viktora Frankla, lékaře , který přežil koncentrační tábor a pomáhal celý život jiným. A pak knížky M. S. Pecka Nevyšlapanou cestou (to byla v době , kdy jsem se odpojovala od rodinného „prokletí“ ve formě „patření“ ke katolické církvi se všemi dogmaty a bolestmi, které mi to přinášelo.)
Přišla jsem s konečnou platností na to, když už jsem teda začala ztrácet všechno od zdraví po manželství, práci, bydlení… že jsem byla kdysi málo vděčná za to, co jsem měla. A nebylo toho málo. Že jsem zapomněla za spoustu věcí děkovat. A světe div se, když jsem začala znovu děkovat, přišlo mi mnohé zpět, ale v krásnější a pro mne přijatelnější formě. A vlastně můžu říci, získala jsem mnohem více. Mnoho krásných přátel,dobrou uspokojující práci, jiné nazírání na svět, přírodu, zvířata, děti….
Loni, když jsem se začala poprvé potkávat s Eckhartem, jsem si to uvědomila naplno. To, co jsem dělala intuitivně, on tak krásně pojmenoval.
Prožívám přijetí, radost i nadšení…(Dělám muziku a divadlo a pracuji s dětmi a to všechno mě nabíjí neskutečnou energií, i když žiji pod jednou střechou s diktátorem, který mě naučil vnímat, že vnitřně může být člověk kdykoliv naprosto svobodný.:-)
Milý Orgonete, to jsem se rozepsala a vlastně jsem Tě chtěla jen povzbudit: vydrž, vydrž, vydrž. Vydržte doma všichni!
Neumím sice tak krásně formulovat do slov, jako to umíš Ty nebo někteří jiní, to co cítím, možná bych to uměla spíš zazpívat J Ale přesto soucítím s Tebou, se Tvou rodinou a moc vám všem doma držím pěsti a přeji hodně dobré síly .
„JaJi“ ( Tuhle přezdívku mi dal kdysi dávno můj syn J )
Srdečně zdraví čtenářka
P.S. Je zajímavé, že když jsem tenkrát odevzdala totálně celý svůj život do rukou Vyšší moci, přicházely ke mně, obvykle v noci, vzkazy ve formě slov, která jsem se snažila rychle zachytit na papír.
Jeden takový veršovaný „vzkaz“ posílám i Tobě J
Úplňková modlitba
Vzdávám se tužeb
vzdávám se chtění
pýchu svou nesu na oltář zapomnění
Hlas můj utichl v chrámu
jen tlukot srdce budí den
čistý prostý jak po bouřce
každého zrnka prachu
Zbavena strachu
vzdávám se pěstí zaťatých
a rozevírám dlaně
Už vím že není hřích
rozpřáhnout náruč
a vzít si
co vkládá mi Bůh na ně
Lásku mít
Lásku dát
ten krásný dar milovat
Báseň je moc pěkná.A jinak přeju Orgovi i čtenářce hodně síly, zvládnete to!
OdpovědětVymazatLvice
je to taková škola života...každý potřebuje svoji osobitou medicinu,která pasuje,jako zadek na hrnec pro MOMENTÁLNÍ duchovní vývojový stupen..když se s tím člověk VNITŘNĚ srovná a ODEVZDÁ to bez kudrlinek EGA a zejména EMOČNÍHO TĚLA,medicina zabere k léčení vlastního STÍNU, svou ulohu splní.....
OdpovědětVymazatJaJi, ďakujem za vyznanie. Ďakovanie za všetko mení náš život. Oni tam hore majú dobré uši ...:-D.
OdpovědětVymazatVzkazy v noci :-), práve som si zapísala jeden z tejto noci :
"Pozoroval som smrť ako prichádza, ale ona neprišla".
Bed
děkuji za tento článek, děkuji za ostatní články, vůbec děkuji za tento net, děkuji Orgonetovi za jeho práci, pomáhá mi to něco si uvědomit a trošičku se posunout dál. Přeji všem hodně síly. Dub
OdpovědětVymazat
VymazatDěkuji též za tento článek, rozumím orgonetovi, taky jsem měl mámu s touto nemocí a zpočátku nechápal, co se to děje. A Lubošovi (?) taky přeji hodně síly.
Ano,nádhera.Zcela se odevzdat vyšší vůli.Každá těžká zkouška v našich životech je pro nás ten nejkrásnější dar.Už jen ten,kdo pozná tuto příležitost je požehnán.Měníte se lidičky a já jsem za to velice šťastná!!Přeji všem ,aby své životní zkoušky nebrali jako boj,ale dar a Orgonetovi (a nejen jemu) se to krásně daří.
OdpovědětVymazatS láskou Jarmila
Hodně pomáhá tahle věc... myšlenky mají neuvěřitelný gravitační tah a ty podporované emocemi ještě větší, nejlepší je smát se vlastním myšlenkám. Tím se s nimi neztotožníte :-)
OdpovědětVymazat... stanete se pozorovatelem myšlenek.
VymazatDoporučuji vyvěsit !!!
OdpovědětVymazatZ octování:
http://octovani.webnode.cz/news/zajimave-pdf-doporucujeme-/
http://uloz.to/xrgfqY1/proc-se-rozprasuje-chemtrails-pdf
JaJi a Orgo - děkuji !
OdpovědětVymazat