Eckhart Tolle:
Jak využít nepřijatelné situace k duchovnímu růstu?
Z přednášky na Eckhart Tolle TV, září 2012
Překlad: OrgoNet
Eckhart Tolle (čte otázku):
"V žádném případě nemohu ani nechci odejít z
třicetiletého manželství. Prosím, poraďte mi, jak mám využít
jeho neuspokojivosti k duchovnímu růstu?"
Publikum: (:-))))))))
Eckhart Tolle (hledá v papíru): Je to muž
nebo žena? To neříká, ale mám pocit, že je to žena.
Publikum: (:-))))))))
Eckhart Tolle: Takže, ona je už pevně
rozhodnuta, ví, že ho nehodlá opustit. Ví také, že je to
neuspokojivé. Takže, co teď? Jak toho využít?
To mi připomíná súfijský příběh,
který jsem už někde říkal, a ta historka je pravdivá. Súfijci,
jak možná víte, jsou islámští mystikové, kteří putují nebo
dříve putovali z místa na místo. Někteří jsou asketové,
mniši. Takže, jeden mladý súfijec takhle putoval z místa na
místo, a přišel do města. Tam ho uviděl bohatý obchodník a
řekl: „Ty jsi určitě uprchlý otrok a hledáš pána.“ A mladý
súfijec řekl: „Ano, už dlouhou dobu hledám pána.“ „Tak od
nynějška budeš pracovat pro mě.“ Mladík šel tedy s ním a
stal se na mnoho let jedním ze sluhů toho bohatého obchodníka.
Asi za 15 let mu pán, který asi zatím duchovně trochu vyrostl,
řekl: „Dávám ti svobodu, sloužil jsi mi 15 let, můžeš
odejít.“ Muž řekl: „Velmi dobře, pane,“ a odešel. Putoval
dál, cestoval i do Mekky a stal se velmi slavným súfijským
duchovním učitelem.
Podle příběhu vědomě souhlasil, že
se stane sluhou, aby využil situace k prohloubení realizace, k
růstu a k odtotožnění od všech vnějších forem včetně své
vnější funkce, místa ve společnosti. Využil vědomě situace,
při níž se stal otrokem, ke svému duchovnímu růstu. Stalo se to
jeho duchovní praxí. A když potom dále cestoval, vyrostl natolik,
že se stal duchovním učitelem. Tu situaci nevyhledal, ale ona k
němu přišla, a stala se jeho jedinou duchovní praxí, aby byl v
naprostém míru v naprosto neuspokojivé situaci.
Moje odpověď na otázku tedy je:
Přemýšlejte o tom příběhu, a využijte neuspokojivost situace,
a překročte za ni. Poddejte se, odložte veškerý odpor a souzení.
Neříkám odejděte, protože už jste se pevně rozhodla neodejít.
Využijte ji k duchovní praxi, a zkuste, zda její neuspokojivost
vás může dovést k transcendenci, k přesažení.
To platí pro každého, kdo vězí v
nějaké neuspokojivé situaci, buď proto, že se rozhodl ji
neopustit, nebo protože mu okolnosti brání, aby ji mohl opustit
nebo změnit, například pobyt ve vězení, tělesné postižení,
nebo nemoc, jakákoli podobná situace. Takže, kdo se rozhodl
neopustit tuto situaci, nebo ji nemůže opustit či změnit, má
nádhernou příležitost získat transcendenci, překročení.
Překročení za vnější omezení té situace. A vnější hranice
té situace překročíte tak, že budete žít každý okamžik v
naprostém odevzdání tomu, co je v tomto okamžiku. Žádný
vnitřní odpor. Tohle je to, co je. Děláte pouze jednu věc v
jednom okamžiku. Věnujete absolutní pozornost tomu, co děláte v
tomto okamžiku. Umožňujete neuspokojivé situací, aby vás
postrkovala, nutila do přítomného okamžiku. To dokáže vážné
onemocnění, nebo nějaká jiná neuspokojivá situace. Dotlačí
vás do přítomného okamžiku. Teď je pouze toto.
A přitom pouštíte i zbytky odporu,
které tam mohou být. Například to, jak váš manžel žvýká
večeři, tu iritaci, kterou cítíte, když slyšíte ten zvuk
(:-))) - to je jen jedna z mnoha věcí, které mohou posloužit jako
příklad – protože právě takové věci mnohdy vytvářejí
neuspokojivou situaci s jinou osobou. Nemůžete ji vystát - způsob,
jak se směje, škrábe se na zádech, jak pije. „Já už to
nevydržím! Je to hrozné!“ Třeba po dvaceti, třiceti, čtyřiceti
letech. Ale co to vlastně nemůžete vystát? Je to myšlenka, že
ho nesnášíte, že je to hrozné, jak žvýká, a že to
nevydržíte. Tu musíte pustit, nesmíte jí věřit. Ta myšlenka
totiž nemá pravdu, protože si ji myslíte už 50 let a vydrželi
jste to (:-))) až doteď. Nikdy to nebyla pravda.
A uvědomíte si, že způsob, jak
žvýká, je v pořádku. Problém není v tom, jaký při tom vydává
hluk, když kouše, problém je v tom, jaký hluk vydává vaše
mysl, když on kouše...(:-)))) To byl vždycky ten problém. Nikdy
to nebyl on, nebo ona. (:-))
A teď k osobě, která je rozhodnuta
neodejít. Pokud je odchod jednou z možností, pak to možná máte
udělat. Ale tato osoba je buď ze své volby či okolnostmi nucena
zůstat. Pak si uvědomte, že veškeré utrpení v té situaci, i v
případě fyzického postižení, to skutečné utrpení není
fyzické postižení, ale to, co mysl říká o fyzickém postižení.
Jak s vámi život zachází nespravedlivě, jak jsou mnozí lidé
horší než vy, a netrpí žádným postižením, jak jsem si to
zasloužil, samozřejmě že jsem si to nezasloužil. Podívej se na
ty zlé lidi, mají zdravá silná těla, a já, proč já mám – a
tak dále a tak dále. Cokoli mysl říká, jak je to všechno
hrozné, to je to opravdové utrpení. Ale bez toho je to jenom to,
co je. Může to být nepříjemné, fyzicky bolestivé, nepohodlné,
ale bez psychologického utrpení. Psychologické utrpení je
produkováno myslí.
Takže, necháte neuspokojivost vnější
situace, aby vás dotlačila do té absolutní přítomnosti, kde se
již více nehádáte s realitou, a kdy je vše prostě jenom tak,
jak to je, a samozřejmě, je to v pořádku, když to mysl už
nesoudí. To je absolutní přítomnost. Takže v podstatě už
nemyslíte ani na minulost, tu nepotřebujete, nemyslíte ani na to,
jak dlouho ještě budete muset žít s tím člověkem, jste
dotlačeni do přítomného okamžiku.
Dokáže to i nemoc, a ještě
účinněji, když víte, že možná už byste nemuseli žít
dlouho. Diagnóza je třeba rok .. Kdo ví, můžete být jako Stewen
Hawkins, tomu dávali dva roky a dnes po třiceti letech je pořád
ještě naživu. Tohle vás může také dotlačit do absolutní
přítomnosti. Prostě, v některých situacích, když opustíte
přítomný okamžik, začnete trpět.
To jsou limitní situace. Ty limitní
situace vás učiní buď nešťastnými, nebo přítomnými. Ty
limitní situace vás dotlačí do teď, takže minulost a budoucnost
se stávají irelevantními. Je jenom jednoduchost přítomného
okamžiku. A tak žije duchovní mistr, zenový mistr, v tom je
podstata zenu. Jenom toto. Naprostá pozornost. Osobnost se v tom
úplně spálí. Stáváte se jenom přítomností. Pouze živou
přítomností. Nádherné. To je transcendence. Přesáhnete to, co
jste jako osoba. Přesáhnete omezení svého života. Mám dopisy od
lidí z vězení, kteří to dokázali.
Takže, to je odpověď na vaše
neuspokojivé manželství, anebo odpověď na každou životní
situaci, která je zdánlivě nepřijatelná, ale je tady. A když
ji nemůžete změnit nebo odejít, nechte ji, aby vás přinutila k
přítomnému okamžiku. To udělal ten súfijský mistr, když
vědomě řekl: „Dobrá, budu pro vás pracovat, stanu se vaším
otrokem.“ Věděl, že se to stane jeho duchovním cvičením.
Naprosté odtotožnění od mentálního posuzování, od všech
mentálních obrazů toho, kdo jsem, od toho, aby mi mysl říkala
skrze své obrazy, kdo jsem – jsi otrok, nemáš velkou cenu a
trpíš. V případě toho súfijského mistra jeho osobnost, jeho
osoba, jeho myslí vytvořené já bylo za těchto podmínek za těch
15 let naprosto spáleno. A pak se stal velkým mistrem. A to je
milost, která se skrývá za zdánlivě velmi zlými věcmi nebo
zlými situacemi.
P. S. Orgonet:
Tento text tu není jen tak náhodně, dávám ho sem proto, že jsem i já v neuspokojivé situaci, ze které nemohu ani nechci vystoupit, a to, že máme v domácí péči fyzicky zdatnou, leč duševně nemohoucí sekýrující alzheimerovou babičku. Kdo jste to nezažil, neumíte si představit ten nápor na celou rodinu.
A opravdu to tlačí člověka do absolutní přítomnosti, ba do superabsolutní, a jak tam nejste, tak trpíte ...
Teď když tohle píšu, tak to ve mně převládla moje mysl a ego, které hodnotí situaci jako nesnesitelnou, a hned se cítím mizerně. Tak zase do přítomnosti ...
Ten súfijec určitě taky hned neuměl bez vzteku snášet, že najednou je otrok ... možná se to učil 10-15 let ...
Ono by to šlo babičku někam umístit, ale nějak nám to nepřipadá fér, a intuice mi říká, že si tím potřebuju projít ... ach jo, tak jo ...
Milý Orgonete, zdá se, že babičky jsou tu v poslední době proto, aby zlobily, resp. aby nás vtahovaly zpět do bytí, které si tak moc přejeme opustit ( možná tuší, že se něco děje ale nechtějí to chápat, protože v tom " předtím", který už se chýlí ke konci) žily celý svůj život. V mém případě to také trvalo, pak někdo přišel a bohužel i odešel- možná mi měl připomenout, že každý jsme tu sám za sebe, moc mu děkuji, moc mi chybí ale vím, že to tak mělo být a děkuji mu.Děkuji i sobě, že jsem ho dokázala propustit. Nebyl to člověk ale na tom nezáleží- byl tu jen chvíli aby mi připomenul důvod proč tu jsem. Po jeho odchodu se věc s babičkou ( demence) vyřešila samovolně ku prospěchu a klidu všech zúčastněných. Nikdy předtím jsem netušila, že se věci můžou vyvinout tímto smětem. Přeji ti totéž a hlavně neoblomnou víru, že věci jsou jak mají být.
OdpovědětVymazatDěkuji za článek a upřímnost Danda
OdpovědětVymazatbilancuji ruzne firmy pred 40 lety,kde jsem prekonaval protivy nadrizenych,kde jini by nepouzili kapslikovku,ale coltuv sixgun....ta skola cloveka naucila mnohemu,takze po mnoha letech Tolle a mnozi jini jen usmevne pripominaji to velice zname....
OdpovědětVymazatBTW - Alzheimer, hovorí Hayová, je následok vedomej túžby odísť z tejto reality.
OdpovědětVymazatOna babi je tam, teda tu, zvolila si tak byť.
No a vy ste tak na tom ako ste, aby ste pochopili, že je tak ako musí byť. TERAZ.
Orgonete-dekuju z cel. srdce za cely Váš Blog. Uzasné. Ráno vzdy prvne mrknu na Orgonet.
OdpovědětVymazatS babičkou Vám poradím Cannabis- Fenixovy slzy. Jdete do toho -uleví se Vám vsem. S láskou Irena
Milý orgonete a lidičky, co máte stejné problémy jako my a určitě jich budou spousty,já mám problém s manželem,který absolutně nehodlá příjmout žádné změny a prakticky nevěří v NIC.Napřed jsem se snažila s vysvětlováním,které nenevedly nikam a ničila jsem prakticky sebe a svou duši.Vzdala jsem to tím, že jsem si vytvořila okolo sebe bublinu,žijí si podle svého srdce a mám klid.Já chápu, že hodně lidí má podobné problémy a někdy těžko řešitelné ale pokud se člověk zaměří na sebe a snaží se žít přítomností,tak to jde.Přeji všem,aby si každý našel vlastní postup a nezapomínal v prvé řadě na sebe,to je podstata ke svému postupu.S láskou Marie
OdpovědětVymazatMilá Marie,nejste s manželem náhodou.Vaše spojení má vám oběma něco dát,něco naučit.Pokud Váš muž nevidí,že můžete být jeho světlem v životě,je to jeho problém,ne Váš.Šanci má,dokud je s Vámi.Ale ta šance není navždy.Je časově omezená a až ten čas vyprší,půjdete dál svou cestou sama,nebo s někým jiným...Takže vydržte,zachovejte si čisté svědomí,abyste jednou mohla vykročit novým směrem
VymazatKdykoli máte pocit, že ztrácíte rozum, připomeňte si větu: „Milujte, jak nejvíce můžete, ať jste v jakékoli situaci“. Nemusíte chtít milovat to, co cítíte nebo vidíte, nemusíte být schopni přesvědčit sami sebe, abyste to vůbec milovali. Prostě se rozhodněte, že to milovat budete. Opakujte nahlas, že to milujete, i když tomu nevěříte. A pak si řekněte: „Miluji se za to, že tohle nenávidím“. ….Thaddeus Golas: Líného muže/ženy/ cesta k osvícení
OdpovědětVymazatRozhodujúce je sa rozhodnúť.
VymazatBed
Babičku s alzheimerem jsme si vytvořili sami, protože jsme se rozhodli pro zrychlený duchovní růst a stvořitel vložil náročné lekce do bytosti nám blízké.
OdpovědětVymazatBabička s alzheimerem je mistrovskou zkouškou a tedy i DAREM. Když se rozhodneme studovat, musíme vydržet útrapy učení a stres maturitní zkoušky.
Pokuste se babičku ( nejlépe bezvýhradně) milovat už jen pro její rozhodnutí záhrát nám tuto roli. Stejně tak, jako je pro nás těžké snášet jejího alzheimera, stejně tak je bolestivé pro ni, nám tyto lekce dávat, je to pro ni velmi těžké, protože nás miluje, a miluje nás tak moc, že do toho šla, chce nám dopomoci k našemu Mistrovství...poděkujme ji.
Máš velikánskou pravdu. I my to v rodině víme, že jsme si hamižně nabrali obrovský úkol, mistrovskou zkoušku.
VymazatSnažíme se přesně tak, jak píšeš. Víme, že babička má své životní duchovní zisky už bezpečně uložené v 5. dimenzi a je tu už jen fyzicky, jen proto, že nás miluje a aby nám dala tu možnost.
Ale v praxi je to opravdu těžké, zůstat v klidu, když jí musíme poskytovat nepřetržitou péči asi tak jako dvouletému dítěti, a ona je negativní, i kdybychom jí snesli modré z nebe. Malé dítě, které zlobí, snadno milujete, protože je roztomilé. Starý člověk ale vůbec roztomilý není ...
Pak je člověk naštvaný na sebe, že zase zklamal a rozzlobil se ... to je všechno součást učení, já vím ... ale stejně občas prosím, aby tu mistrovskou zkoušku ze mě stvořitel sejmul, že je to na mě moc ... jindy zase to jde líp a děkuju za ni ... ale kdyby na to člověk neměl, tak by to na sebe nebral, tak snad to s pomocí boží a andělskou zvládnu.
Môj Alzheimerický lekár po rokoch ticha, či blábolov, mi pri návšteve povedal :
Vymazat"Pre niekoho senilný, pre niekoho mrtvy".
A ja s otvorenými ústami som sa nezmohla na nič - až neskôr som zašepkala : "Pre niekoho živý".
Děkuji za tenhle překlad i těm kteří sem napsali svoje příspěvky. Obojím získává tenhle blog ohromně na výši. Cesta od konspiračních teorií k přijetí a lásce. I takhle se to dá podle mě vnímat.... A to jak Orgonet vnímá svoji zkušenost s babičkou, už v tom je kus mistrovství. Hodně štěstí...
VymazatMilý Orgonete, věřím že to zvládnete a vzdáleně tuším, jak NÁROČNÉ to je, protože přítelkyně Ewa si zvolila podobnou cestu jako Vy.
VymazatBabička hodila do jejího života granát v podobě alzheimera a statečná Ewa si emocionální střepiny dennodenně vytahuje ze svého poraněného těla.
Nebuď ze sebe zklamaný ani nic podobného, a když píšeš, že jsi "naštvaný na sebe, že jsi zase zklamal a rozzlobil se, jsi v Minulosti. Když se dostanu do podobné situace, vzpomenu si na užasnou duchovní pomůcku a to, že v danou chvíli jsem udělal to Nejlepší, co jsem Dovedl. Nebo jinak řečeno - Tím, kým jsme dnes, je nezbytný mezistupeň k tomu, kým budeme zítra a když ti povím, že v tom zítra ( které může být např za pár let) můžeš mít to, co má Tolle uvěříš?
Babičky a podobní přicházeji osekat starou omítku ze stěn naši mysli, aby dostala novou a nám se nelíbí ten nepořádek, nelíbí se nám prach, hluk a hromady staré omítky na zemi... a na to právě hezky odpovídá Tolle v "Nepřijatelná životní situace a duchovní růst "
Nech milou Babičku, ať tě ukřižuje a království nebeské bude Tvé :-)))
Za Alzheimerem a ostatními nemocemi vězí PARAZITÉ v těle. Nechte babičku otestovat na Oberonu co má a pak nejelegantnější léčba je PLASMOVÝ GENERÁTOR. Budete se divit, co to s babičkou udělá! Stane se z ní ZDRAVÝ ČLOVĚK!!!
VymazatOsobní zkušenost. jan
Díky knížce od ET Moc přítomného okamžiku si udržuji tak nějak duchovní a duševní zdraví.Mimo jiné je v ní velké moudro - za nepříznivé životní situace si má člověk vybrat ze tří možností a pak se jich držet.Změnit,odejít,přijmout....musím říci,že přijmout nepříznivou situaci je nejhorší a nejtěžší.Navíc si pak všímám,kolik lidí žije budoucností,nebo minulostí.Nejbližším se to opatrně a lidově snažím vysvětlovat,ale je to na dlouhou cestu.
OdpovědětVymazatMilý Orgonete, dnes je svátek Andělů Strážných, nevím, kolik vás v rodině je- ale tolik je i Andělů, kteří jsou neustále připraveni vám pomáhat. K tomu je Stvořitel k nám poslal. Nevidíme je, a často jim zapomínáme děkovat, a neuvědomujeme si, že je můžeme neustále o pomoc prosit. Už půl hodiny tu sedím, a odhodlávám se přiložit i svůj těžký příběh (a to hned dvojnásobný), ale zatím to neudělám. Souhlasím s předchozím komentářem- "..přijmout nepříznivou situaci je nejhorší a nejtěžší"... a to žití v minulosti nebo v budoucnosti... Též jsme takhle celé dlouhé roky lítali ode zdi ke zdi..-jaká byla minulost, jaká by mohla být budoucnost... a nakonec nezbylo než se zamyslet nad jednou dobrou radou: "Už to nemůžeš vydržet?? Tak prosím zkus vydržet ještě jednu minutu. A když to půjde, tak ještě jednu... A jestli to vydržíš, vydrž dalších 60 vteřin... V naprosté bezmoci nebo nemohoucnosti se člověk může jedině položit do těch několika přítomných okamžiků.. A nyní, k stáru, pak lituji, že nešlo přijmout novou skutečnost se vším všudy. Celý dlouhé roky - odmítání přijmout novou situaci, neschopnost se s ní smířit, protože byla těžká a hrozná.. Nyní vím (a snad není pozdě), že jen přijetím získá člověk novou sílu, i odvahu vše zvládnout. Nejsme na to sami. Přeji hodně odvahy a síly vydržet další minuty.. Ostatně- čas neexistuje, vše je jen jedno velké TEĎ. Neustále se to musíme učit. Pak se naše srdce uklidní, a bude v něm přebývat místo neklidu pokoj a láska..
OdpovědětVymazatšípek u cesty
Babička si svoji totožnost neuvědomuje. A ten kdo má vědomí, totožnost zatajuje.
OdpovědětVymazatDuchovní podstata vaší babičky je Láska. Proč sekýruje a týrá má svůj důvod. Zkuste spolupráci s její duší a andělskými průvodci. Poděkujte ji za její službu vám a pomozte jejím průvodcům aby mohla se projevit její duše. Možná, že babička , která vám pomůže něco pochopit, spokojeně se vrátí domů. Vlaďka
OdpovědětVymazatEckhart říká prostě věci,které jsou tak jednoduché a logické, až je to k neuvěření.Kdo má ve svém bytí dosud chaos a neví, které větve se chytit, tak jeho slova pomohou.On si dal tu práci za mnohé z nás, aby nám vysvětlil,co je příčinou lidské bídy a zoufalství.Tečka.-)
OdpovědětVymazatOrgonete milý,přeji vám ve vaší situaci s babičkou hodně síly.Každá rada drahá.Především vytrvejte. Protože si moc přejete, aby jste vytrval. Tak je to jistě správné.
Odpusťe ľudia ale toto je tak PRAVDIVÉ : aktualno od Vyhodniaroch
OdpovědětVymazatDENNIK DôCHODCU: :D :D :D
04:00 Stavam bez budika, choc je nedzeľa, bo nemozem spac.
04:00-04:15 Šedzim na zachodze, rozdumujem, či mi treba na velku abo na malu.Nakonec nič z toho,bo šicko pošlo do pampersy XXL.
04:20 Čitam z nudy tyžňove novinky. Nove nemam, dochodok až na jutre.
05:00 Zaš lehnem do pojsceli a čekam,
či nahodou ešte nezašpim.
06:00 Konečne zaspavam, zazvoni budik! Zaš nešpim.Chce še mi re
vac
07:00 Berem tabletky od tlaku. Zaš čitam tyžňove novinky.
08:00 Berem tabletky od astmy. Varim sebe čaj.
09:00 Zapomnul som vžac taletky na pamäť. Zaš berem šicke od začatku, bo neznam, ktore som už bral.
10:00 Oblikam ancug i kravatľu.Idzem do koscela.
12:00 Zaš som nečul calu kazeň, nevžal mi kvapky do ucha.
12:30 Zohrivam včerajšu polivku. Čitam novinky. Tyžňove.
13:00 Polivka vykypela, zaš budu suchare.
13:30-14:30 Idzem spac-popoludňajší spanok.Konečne.
18:00 Zaš som prespal caly dzeň, budik nezvonil jak mal.
18:10 Mal som isc na pivo, nemozem. Dochodok na jutre.
19:00 Kukam spravy. Zaš znižuju dochodky.
20:00 Berem tabletky na cuker. V televizoru zas len talent.
20:15 Volam synovi do Ameriky. Zaš chudak nema peneži.
20:20-21:00 Rozdumujem jak mu pomohnuc z dochodku.
21:15 Zaspavam pri rozdumovaňu.
23:00 Budzim še na vlhkosc. Zapomnul som dac pampersu.
23:10 Konečne zaspavam. Budik nastaveny.
04:00 Zaš stavam bez budika, bo nemožem spac. Už neliham, dneška dochodok! :D :D
Nepodpišem še, bo bysce me zahlušili :_/
Mně pomohlo, když jsem se oblékla do bílého trička a kalhot a najednou jsem to nebyla já, ale „ošetřovatelka“, která všechno schytala. Mě se to netýkalo. Dokonce i mou mysl to zaskočilo, takže mi už nedávala sodu typu „no tys teda dopadla“ :-)
OdpovědětVymazatAno, tento prístup vám umožnil stať sa pozorovateľom.
Vymazatnejdůležitější v tomto světě je láska.
OdpovědětVymazatOrgo, jste FRAJEŘI moc si Vašeho rozhodnutí vážím!!!!!!!!!!!
veronika, kterou jsi naučil vyrábět orgonit....
Je veľmi osožné, keď sa nenecháte dokopať do strastiplnej situácie, ale si ju vyvolíte. Lebo ste :
OdpovědětVymazatzvedaví, nudíte sa, radi riskujete, radi bojujete,
radi nebojujete, milujete, nemilujete, radi začínate, radi končíte, radi pokračujete, .... vždy sa nájde dôvod ísť, žiť. Sme tak trošku creatori , Otec to chcel... :-)
Bed
Chcem byt tiez tak silne pozitivna ako vy vsetci, ale premiera lasky a pokory nam bola naimplantovana temnymi, aby sme nevedeli vzlietnut. Mat rad svoju sekyrujucu babicku je jedna vec, ale druha je vas vlastny zivot alebo umieranie? Alzheimer je podivna suhra poucenia ale aj ovladania babicky aj vas. Obom dusiam by podla mna pomohlo vyslobodenie alebo aspon ulava. Skusili ste uz pouzit zenovu palicu. Zatial to vzdy pomohlo.J.
OdpovědětVymazatTaké moc děkuji!
OdpovědětVymazatI my máme "zlobivou" babičku - tchyni, tudíž jakýkoli láskyplný vztah k ní si vůbec nedokážu najít. Typická hysterická osobnost, teatrální, sebestředná, hledající neustále chyby a problémy ve svém okolí (nikdy v sobě!), v komunikaci velmi agresívní... Vyhýbám se jí, jak můžu, a když už jsme v kontaktu, raději zarytě mlčím, protože z ní mám strach... No, je to opravdu velká výzva. :-)
Jana
Vážně nemocnou babičku jsem také měla... vlastně to byla tchýně a pokud dokážete milovat každou živou bytost, dokážete milovat i takovou babičku. Byla taková, jaká byla, aby mě naučila všechno, co potřebuji a proto jí miluji. Zvládla jsem k ní vstávat ve tři hodiny ráno a jet za ní, strávit s ní celý víkend a poslouchat její stěžování, třikrát převěšovat záclony během jednoho týdne... mohla bych pokračovat :) jsem vděčná, že mám tuto zkušenost za sebou;) a mimochodem... moje maminka i když je zdravá, je stejně sekýrovací :)
OdpovědětVymazatOlina
mluvíš mi ze srdce, měli jsme taky takovou babičku(tchýni), vzpomínám na ni s láskou, na její prožité pravdy života. které používám. Její duše mě učila velmi krutým způsobem. Jsem ráda, že jsem pro ni udělala
Vymazatco jsem mohla. Milena
Great information. Lucky me I discovered your blog
OdpovědětVymazatby accident (stumbleupon). I have saved it for later!
Also see my web page - a
Esther a Jerry Hicks: Úžasná síla emocí, strana 137 - Matka má Alzheimerovu nemoc
OdpovědětVymazathttp://www.ulozto.cz/hledej?q=%C3%BA%C5%BEasn%C3%A1+s%C3%ADla+emoc%C3%AD