17. února 2013

Eckhart Tolle: Odpuštění


Eckhart Tolle: Odpuštění
(Z Eckhart Tolle TV, únor 2013)
Překlad: OrgoNet

Posluchačka:
Cítím, že bych se měla omluvit své -náctileté dceři, která zemřela. Když už tu není, jak to mám udělat? A chtěla bych vědět, co je to omluva? Co znamená odpuštění? Proč cítím, že to potřebuji?

Eckhart Tolle:
Cítíte, že jste jí něco udělala nebo naopak pro ni neudělala?

Posluchačka:
Byla jsem velmi mladá matka, a když se dívám zpět, vidím, že jsem ji vychovávala většinou podle těla bolesti. Nikdy jsem ani na chvilku neměla bdělé vědomí, předtím, než zemřela, a než jsem objevila vaše učení. Když se dívám zpět, lituji spousty věcí a cítím spoustu viny, a cítím, že jen ona mě toho může zbavit.

Eckhart Tolle:
První věcí k úlevě je, že musíte odpustit sama sobě.

Podívejme se na to, co znamená odpustit jiné osobě, co znamená odpustit sám sobě. Obyčejně se o tom mluví v souvislosti s věcmi, které někdo někomu udělal nebo pro něj neudělal. Uznáváte, že způsobily bolest či trápení jiné lidské bytosti. Ale tenkrát, když jste to udělala, jste nevěděla to, co víte teď. Kdybyste věděla to, co víte teď, jednala byste jinak. Byla jste v pasti nevědomých sil, neměla jste tenkrát na výběr, protože jste nevěděla věci, které víte teď. Prostě vás přemohlo nevědomé chování, které jste zdědila. Buď bylo zděděno z vaší výchovy, vaši rodiče ho zdědili od svých rodičů, nebo jste ho zdědila geneticky, nebo skrze minulé životy. Ať to bylo jakkoli, bylo to podmíněné, nevědomé chování, a vy to teď uznáváte, protože došlo u vás k probuzení vědomí.

Když jste v moci nevědomého chování, nevíte, co děláte. To řekl i Ježíš na kříži: Nevědí, co dělají. Odpusťte jim, neboť nevědí, co dělají. Odpuštění se vztahuje na to, že nevíte, co děláte. Je velmi snadné podívat se na své vlastní minulé činy nebo činy někoho jiného, a učinit z těchto činů svou vlastní či něčí identitu. To, kdo jste. Můžete to udělat s jinou lidskou bytostí, i se sebou samým. Je pravděpodobnější, že se s tím ztotožníte, než že poznáte, že když jste tak jednali, byli jste ve stavu spánku, nebyli jste zcela probuzeni.

Jinak se tomu říká také karma, karmická akce. Karma znamená zděděné vzorce, kterých si nejste vědomi, které působí skrze vás. Nemají co činit s tím, kdo jste ve své podstatě, zatemňují, kým jste ve své podstatě, to, že nejde o vaši osobní chybu, ale že chyba se vztahuje na lidstvo jako celek. Působí v každé lidské bytosti, méně či více výrazně. Je to nevědomost, kterou my všichni dědíme, která působí skrze nás, která není to, kým jsme, ale zakrývá, kým jsme.

Takže jsme v pasti nevědomých sil, dokud se skutečně neprobudíme. Pak náhle prohlédneme, a mysl řekne: Ach, já jsem udělal tohle. Ach, já jsem neudělal tohle. Proto jsem vinen, nebo proto jsem špatný. Mysl si neuvědomuje, že jste to nebyli vy, kdo to udělal. Že jste byli v moci hluboké podmíněnosti, nevědomých karmických sil, že to není to, kým jste.

Je tendencí ega cítit vinu za něco, co jste udělali v minulosti, a provinilé ego se může stát velmi těžkým egem. A ego je vždy falešný pocit sebe.

Odpustit tedy znamená uznat, že ty nevědomé činy, to není vaše identita. Nečinit z nich svou identitu. Rozpoznat jejich podstatu. Neuvěřit, že vy a ty činy jste jedno. A když to uznáte, tak to je skutečné odpuštění.

Můžete to udělat i vzhledem k jiné osobě. Dám vám příklad z mého života. Můj otec byl v mnoha ohledech dobrý člověk. Jeho podstatu jsem mohl pocítit až po svém probuzení, předtím to bylo těžké. On přišel na tento svět s obrovským množstvím hněvu. Jako dítě nabíral na sebe stále více hněvu. Cítil se zanedbávaný svou rodinou. Byl sedmým dítětem, rodiče už žádné dítě nechtěli a on byl nehoda, matka byla už unavená z výchovy tolika dětí, další dítě už nezvládala. Jeho sestrám se věnovalo mnohem více pozornosti. Otec jim zemřel, když mu bylo 15, a tehdy ho vzali z internátní školy, že si to nemohou dovolit, i když sestrám školu dále platili, a on to viděl. Pak musel jít do učení do místního obchodu, ale pořád si myslel, že tam nemá co dělat, že má studovat na univerzitě, vytvářel si stále více hněvu.

Když si pak vzal mou matku, tak celý ten obrovský hněv vycházel na povrch každý druhý den. Pro mě jako pro dítě to bylo jako mít doma nevybuchlou bombu, nikdo nikdy nevěděl, kdy vybuchne. Naštěstí ten hněv nebyl namířen přímo na mě, vždycky na mou matku. Pro dítě to bylo hrozné, žít celá léta s nevybuchlou bombou, která mnohokrát explodovala, a energie silného hněvu vždycky naplnila celý dům. Byla to noční můra. V tu dobu jsem prostě trpěl. Pamatuji si jeden sen, že jsem otce rozkrájel na kousky, dal do pytle a strčil pod postel. A když jsem to ve snu udělal, můj otec přišel domů z práce, a já jsem ho objal. Ten sen ukazuje ambivalenci dítěte vůči němu, nenáviděl jsem ho i miloval jsem ho.

Do doby, než jsem se probudil, jsem měl vůči němu odpor. Ale když do mého života přišlo uvědomění, náhle jsem si uvědomil, že neměl volbu. Že byl v moci nevědomosti, neměl ani trochu uvědomění, které by mu dovolilo oddělit se od hněvu, podívat se na něj, pozorovat ho. Stal se hněvem, byl hněvem. Neměl vůbec žádnou jinou volbu. A když tohle pochopíte, už nemůžete pokládat toto chování za identitu té osoby. Díváte se jakoby za to chování, vidíte ho jako to, čím skutečně je. Vidět nevědomost jako to, čím skutečně je, to je odpuštění.

Odpuštění ve skutečnosti znamená uznat, že není co odpouštět. To je pravé odpuštění. Když to uznáte, jako já u mého otce, už nemůžete dále říkat „odpustil jsem svému otci“, protože není co odpouštět. Rozpoznal jsem pravou podstatu, a už nebylo co odpouštět.

Totéž je u vás. Uvědomíte si něco v sobě, a uvědomíte si, co to skutečně bylo, a že jste to vůbec nebyla vy. Největší věc, kterou můžete udělat pro svou dceru, i když už není zde v těle, je tento posun ve vědomí, kdy se osvobodíte od nevědomosti. To je nejnádhernější věc, kterou můžete udělat pro svou dceru, protože pak naleznete vnitřní mír. A v tomto míru je i láska, a v této lásce se s ní můžete spojit, ať už je v těle či ne.

Ona vás také milovala, takže nepotřebujete, aby vám odpustila ona. Odpustíte sama sobě, a ostatní se bude od toho odvíjet. Jakmile si odpustíte, ucítíte, že i ona vám odpouští, pokud to už neudělala. A náhle ona přijme vás a vy přijmete ji ve skutečné podstatě. Odpuštění tedy znamená vidět věci tak, jak skutečně jsou, a uvědomit si, že vlastně nepotřebujete odpustit.

Takzvaní duchovní lidé si často myslí: Já musím odpustit té osobě. Znovu opakuji, že skutečné odpuštění je uvědomit si, že není co odpouštět. To je pravé odpuštění. Můžete to aplikovat na sebe, prostě tím, že to uvidíte. Sice můžete pořád ještě vidět v sobě nevědomost, i v mnoha lidech kolem sebe, třeba ve svých rodičích či jiných lidech ve své blízkosti, ve svém partnerovi, může se projevovat mnoha způsoby. Odpusťte jim, protože nevědí, co činí. A já dodávám: A není to to, kým jsou.

13 komentářů:

  1. Konečně další Eckhart Tolle, už mi jeho články docela chyběly. Díky.
    Erik H.

    OdpovědětSmazat
  2. Se slzami v očích děkuji :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Pravé odpuštění je skutečně odpuštění sám sobě...

    Ale "není co odpouštět" je jen výmluvou, která problém "zazdí" ještě hloubš a pude páchat ještě méně vyzpytatelnou rutiku... Je vždy co odpouštět, a jde to. Natrvalo žádné výmluvy nepomohou... Je potřeba najít dost lásky ve svém srdci jak pro sebe, i přes provinění, tak pro oběť. Dokud se pocity "dluhu" k "obětem" nevykoupí láskou, nikdy ke skutečnému odpuštění nedojde. Jsou to jen zastírací manévry typu: kněz mi udělil odpuštění... stejná relevance. Systém vnitřního života - svědomí se nedá opít rohlíkem, ani žádnými maskovacími úskoky. Lžeme sami sobě.

    A veškerá "provinění" které cítíme my jsou platná, bez ohledu na to, jestli se druhá strana skutečně cítí poškozená. Takže odpuštění je úklid každý sám v sobě, nic víc. Nemá to žádný význam pro oběť - ta si odpuštění musí taky vyřešit sama. Tím, že si uklidíme každý sám v sobě - odpustí nám i " naše představa oběti" - to není skutečná oběť, to jen " obraz" pro náš vnitřní systém... Ale jen tak se dopracujeme klidného svědomí, života bez dluhu... který vždy velice svazuje a ovlivňuje celý život a rozhodování - sebetrestání.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi těžce nepochopil, o co jde ... doufám, že to není vinou mého překladu.

      Smazat
    2. Souhlasím. Není snadné to pochopit, ale fakt je,že ET přesně rozumí tomu, co říká. Duchovních učitelů je hodně, ale ET nad ně vyniká právě tím, že rozumí tomu co říká.

      Smazat
    3. Orgonete já bych chtěla umět alespoň čtvrtinu tvé angličtiny, abych byla spokojená :-) vem tu domněnku o vině zpět , prosím, ať se to nestane tvou nevědomou objednávkou. To by mě mrzelo. Marie

      Smazat
    4. Právě že to co píšete znamená, že se odpuštění nikdy nedopracujete, protože se budete pořád trestat a budete posilovat své ego, které bude mít nad námi pořád svou moc. Už bychom měli odstranit princip viníka a oběti, tak to je z našeho pohledu, ale ne z pohledu Vesmíru. Moc mě váš příspěvek mrzí, protože je plný negativní energie, až mě z něho zamrazilo, kolik nesmiřitelnosti v něm je.

      Smazat
    5. Ale, ale nechce mě vaše ego upálit? To se dělalo a dodnes dělá - právě takovým lživým napadáním.

      Není tam ani kousíček negativní energie ani nesmiřitelnosti - o tom může psát jen ten, co je tímto naplněn.

      Nevím jak může otevřené srdce přinášející odpuštění být negativní a nesmiřitelné - vždyť tu uvádíte naprostý protimluv. Zřejmě to vidíte jen přes svoji nesmiřitelnou a nenávistnou optiku, jinak to není možné. A zaštiťovat takový názor pohledem Vesmíru, to je tedy fakt, už síla.

      Princip viníka a oběti - to je co? To jako vrah už není vrah a zavražděný není obětí? Fajn, ale v takovém systému bych žít nechtěla, je totiž ještě mnohem horší, než ten ve kterém žijeme.

      Popírat svědomí a tolerovat jakékoliv nemorální chování je podle vás a vašeho vesmíru fajn, ale otevřít srdce a odpustit si je špatné? Asi už chápu, jak jste se k tomu příspěvku dopracoval. Skutečné smíření je pro vás tak nedostupné, že ho popíráte? Já jsem se odpuštění už dopracovala a za události v opravdu hluboké minulosti a hodně temné...

      Takže ještě nějaká lež na moji adresu? Už chcete zapálit hranici? Vaše ego? Nedám vám k tomu prostor.

      Smazat
  4. To je právě ono... kdo co pochopil.

    Jasně tam je napsané, že není co odpouštět, že to dotyčný pochopil, že není co odpouštět.... pochopil co? Takže náš vnitřní systém sám sobě cosi nalhává? Svědomí nikdy nelže, jen se snažíme ho následně rozumově obelhat...Ale jak je libo - další život v sebetrestání je taky fajn, alespoň se nemusí nic měnit a to ego má nohy v teple...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Evidentně jsi ten článek nepochopil. Ještě asi nejsi připraven ho pochopit. Ze své zkušenosti vím, že dokonale funguje, myšlenka Jardy Chvátala. Pokud s vámi něco nerezonuje, nechejte to být, a vraťte se k tomu později. Pokud jsem to tak udělal, čas a zkušenosti způsobily, že jsem to začal vidět v jiném světle a dospěl k pochopení. Eckhart Tolle je typický příklad. Když jsem jeho "Moc přítomného okamžiku! četl před deseti lety, vůbec jsem tomu nerozumněl, nerezonovalo to se mnou. Dnes už přesně vím co chce říct a rozumím tomu, rezonuji s tím. Evidentně jsi člověk hloubavý a proto přeji mnoho úspěchů v dalším bádání o tajemstvích duše.
      MorPPheus

      Smazat
    2. A ego zase hodnotí někoho jiného, děkuji, jste vedle, jak ta jedle...

      A pročpak asi žádná morálka nevládne? Alespoň u těch, co jsou vidět? No protože vždycky dojdou k témuž, že jsou naprosto nevinní... a nemají si co odpouštět. Jak prosté. Vždy ten rozum má navrch nad svědomím. Tak si dál opíjejme svědomí rohlíkem a mysleme si, že můžeme vše... následky mírně porostou, čím déle je člověk v omylu zvlášť, když informace dostal, tím hůř. Ale rozjetá kára se holt špatně zastavuje a ego ještě hůř...

      Zbývá se optat, k čemu slouží informace - o parafrázuji: "beztrestnosti všeho, co jsem schopen si omluvit". A čemu slouží informace, že probudit srdce, najít v něm lásku pro sebe a dojít tak odpuštění...je ta skutečně správná cesta. O srdci se tu mluví velmi často, je zvláštní, že se otvírá tak často jako vrata do supermarketu, ale jen v určitých souvislostech. Jak by to mohlo moc blízko skutečné podstatě - je to špatně a "nepochopeno" tím, kdo to skutečnou souvislost zmíní. Že by hon na čarodějnice?

      Otevřít srdce je nejbezpečnější cestou projití transformací, a pokud to člověk udělá, je odpuštění i za těžké činy, velice snadná záležitost. Tak jen nevím, proč se tomu lidi tak brání...aha - rozjeté ego... Přeju všem "rozjetým" co nejměkčí přistání... nepochopení, ani nepřipravenost pochopit u mě nehledejte, alespoň, co se týče téhle lži, že odpuštění není potřeba. Naopak vidím mnohem hloubš... jen další klam.
      Už se s pompou oslavují články, kde pravda činí 99%. Ale to 1% je naprosto zásadní pro další směřování každého člověka. Už přestává fungovat kolektivní vina za nové manipulace - každý má možnost si vybrat tu svoji cestu, ale ego dnes už není dobrým rádcem... Zbývá se jen zeptat, čemu slouží - starému systému nebo úplně novému pojetí, které si zatím stěží dokážem představit... každé "bourání" zavedeného dogmatu bychom měli vítat jako "první vlaštovky". A návrat zodpovědnosti, svědomí a tím i morálky by se mezi ně mělo počítat.

      Smazat
  5. Orgo přeložil jsi to úžasně moc děkuji.

    OdpovědětSmazat
  6. Prave dnes som myslela ako odpustat ,stale mi to neslo .Dakujem za preklad od ET, myslim ze som pochopila.Bude to tazsie precitit .

    OdpovědětSmazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, nikoliv pouze urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností.