Octování po italsku

Už dlouho chci zpracovat svůj malý příspěvek na téma, jak mé octování na dovolené v Itálii vyvolalo pozdvižení tamější letecké techniky, tak tady je, nakonec není úplně malý ... Nemohu samozřejmě doložit, že to bylo kvůli mému octu, ale možné to je a docela tomu věřím.

Začátkem června jsme se vydali na týdenní rodinnou dovolenou do Itálie, do našeho oblíbeného Bibione příznivého pro malé děti. Počasí se nám krásně vydařilo, po celou dobu byly příjemné teploty kolem 25 stupňů, voda v moři teploučká. Jenom oblačnost byla trochu větší a častější, než by bylo ideální pro příjemné slunění. Byl to právě týden umělých "bouřkových hradů", nad námi i v okolí.

A tak byl v italské sámošce zakoupen litr nejlevnějšího vinného octa (má 6%), a když nad námi začal být nafukován další bouřkový hrad, ocet byl rozlit na rozpálené střešní terase do několika pekáčů. Musím říci, že podmínky k octování jsme měli vynikající, velký apartmán 5 min. od pláže, (za předsezónní poloviční cenu) se třemi terasami, takže jedna střešní a nejvíce rozpálená mohla být vyhrazena pouze octu, a taky v kuchyňce byla spousta přebytečného nerezového nádobí, z něhož se to na slunci a plechové střeše vypařovalo jedna radost, a přitom to nikoho neobtěžovalo a nikomu nevadilo.

Nu, první bouřkový hrad byl okamžitě rozehnán, jasná modrá obloha vydržela celé odpoledne, i když na obzoru na dohled všude stály obrovské hradby bouřkových mraků, kterým se po těch pár hodin nedařilo překročit octovou hranici.

Tak to proběhlo během pobytu několikrát, ocet byl po akci vždy slit zpět do láhve, mám totiž za to, že jednorázové účelové akce jsou účinnější než dlouhodobé ponechání octa jen tak, pro všechny případy. Takže jedna láhev vystačila na celý týden (:-))) Večerní a noční bouřky jsme nechávali na pokoji.

Asi třetí den pobytu šlehali bouřkové mraky obzvláště úporně, bylo to dopoledne, nad námi ocet fungoval, takže obrovské hrady vysoké určitě přes 10 km jsme viděli jen ze strany jako hradbu, ale nedařilo se jim postoupit nad Bibione, takže jsme měli slunečno. Pak jsme se dozvěděli z televize, že toho dne v poledne bylo v Benátkách (asi 50 km po pobřeží?) tornádo, které způsobilo velké škody. Ne že by tam nikdy předtím nebylo, ale je to jev mimořádně vzácný, naposledy uváději v r. 1970. A takhle silné prý rozhodně nebylo nikdy. Nepochybně bylo uměle vytvořeno klimatickými zbraněmi. Odpoledne pak byl velmi silný vítr, který na pláži způsobil písečnou bouři a obrovské vlny, pobřežní hlídky nás vyhnaly z moře, že tam pro nás nepolezou, a tak jsme strávili příjemně slunečné odpoledne za větrem u bazénu.

Níže vidíte tornádo v Benátkách, oblačnou hradbu po tornádu v Benátkách (takové hradby jsme vídali na obzoru denně) a satelitní snímek onoho tornáda - vidíte tam díry typické pro umělé vytváření bouřkové oblačnosti (fotky nejsou moje, ale z Internetu).

Další den bylo hezky, jdu si dopoledne zaplavat, a jak je zvykem Čechů, plavu si trochu dále do moře, a najednou vidím dva obrovské dvourotorové vrtulníky, jak letí velmi nízko podél pobřeží, a přímo nade mě. To mi trochu hrklo, špatné svědomí ohledně toho octa, a proč letí přímo na mě, když mají všude kolem spousty místa? Bylo to trošku děsivé, k břehu daleko, kdyby mě trochu pokropili z nějaké zbraně, níkdo by nic neviděl a nikdo by mě už nikdy nenašel. Aspoň mám vyzkoušeno, jak může vypadat loučení se životem, když máte na to pár minut. Vlastně to není hrozné, smíříte se a v klidu čekáte a jste spíše zvědaví, jaké to bude ... Nic se nestalo, vrtulníky mě přeletěly a kousek za mnou zahnuly nad pevninu a zmizely. Moje paranoia, rutinní let, nebo slídili, co/kdo jim tam dělá neplechu? Věděli o mně a chtěli mě postrašít? To se jim docela povedlo.

Takhle vypadaly ty vrtulníky, jako tenhle MH-47 Chinook. (Obrázek není můj, je z internetu.)

Další den dopoledne bylo třeba pomoci slunci zaoctováním, a pak se šlo na pláž. A další zajímavý úkaz: nad mořem blízko od břehu proletělo chemtrailsovací letadlo a zanechalo stopu, nic neobvyklého, to se dělo pořád. Ale tahle stopa se okamžitě proměnila v mlhu, takže nad mořem bylo během pár minut úplně zamlženo. A já jak mám pořád nos nahoru a vyhlížím, tak v té mlze vidím pomaloučku proplouvat velké stříbrné letadlo, co mu říkám monitorovací, extrémně nízko, jako ještě nepamatuju. Nebylo vůbec slyšet. Nikdo si ho taky nevšiml, kromě mě. Proletělo, ztratilo se v mlze, ale za chvíli proletělo znovu: zakroužilo, anebo to bylo další letadlo? To už vypadalo opravdu, že slídí z největší blízkosti.

Tento obrázek taky není můj, ani to není stejný typ letadla (možná je), ale takhle nějak to v té mlze působilo. Určitě to neletělo z/do Benátek, takhle nízko se lítá normálně leda těsně u letiště ....

A do třetice: jiný den se nad mořem vytvořil souvislý nižší oblak, nad pevninu nezasahoval. Náhle v něm bylo slyšet obrovské burácení, tak vyhlížím, jestli z něj něco vyletí. Tohle burácení se totiž občas vyskytne i u nás  ČB, zní to jako stíhačky, ale nikdy se mi nepodařilo je uvidět. A tentokrát se podařilo, byly to opravdu dvě stíhačky, vyletěly z mraku, kousek letěly podél pobřeží a za Bibione zahnuly nad pevninu.

Jak tak zahnuly, vypadaly takhle nějak, že by F16 Falcon? (opět fotka z internetu):

Ale vlastně to mohlo být i tohle Tornado, to asi spíš:

Je to vůbec možné? Vím, že Itálie je prošpikovaná vojenskými zařízeními a zbraněmi všeho druhu, ale že by se mi tolik vojenské letecké techniky (vedle běžného chemtrailsování) muselo předvést během jednoho týdne? Nebo už tam lítají takhle běžně? Loni jsme tam neoctovali (nebylo třeba, byl režim suchého vedra), a kromě běžných chemoletadel nic divného nelítalo.

Je pravda, že počasí v Itálii má zcela ve své režii armáda,sama si ho řídí a v televizi předpovídá, a Italové jsou zcela zvyklí, že počasí náleží vojsku. Viz též můj dřívější článek z Itálie. http://orgo-net.blogspot.cz/2009/01/jak-to-bylo-v-itlii.html

Takže, věřím, že díky octu jsme si v Itálii užili přesně tolik sluníčka kolik jsme chtěli, a pokud jsme i trochu poškádlili tamější tvůrce počasí, tak tím líp (:-))))