21. října 2012

Báseň stařenky


Zdravím přátelé,
            právě mi přišel nádherný mail, tak se s vámi hned  o něj podělím. Jde v něm o báseň stařenky, ale jsem přesvědčená
            že si můžeme představit na místě stařenky i muže-stařečka a v něm „pořád mladého chlapce“, co myslíte?  J.P.


Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

Báseň stařenky

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte, 
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
 nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci, 
boty a punčochy napořád ztrácí. 

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat, 
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let 
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích, 
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí. 

A když mi bylo pár let po dvaceti, 
já chtěla šťastný domov pro své děti, 
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí, 
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti. 

A je mi čtyřicet, synové odchází, 
jenom můj věrný muž pořád mě provází. 
Padesátka přišla, ale s ní další malí, 
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu, 
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu. 
Život jde dál, mé děti mají vrásky 
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen, 
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen. 

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije 
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije. 
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá, 
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá. 

Málo bylo těch let a netáhla se líně, 
já smířila se s tím, že všechno jednou mine. 
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte, 
neuvidíte seschlou stařenu... Teď už - MĚ uvidíte! 

Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!             I rodiny !!!

P. S. Orgonet: 
Dojemné. Zejména když mám vlastní živou zkušenost ...
Český překlad je krásný, neznáte někdo jeho původ? Každopádně velký dík překladateli.
Anglický originál najdete leckde,  pod An Old Lady´s Poem, poprvé prý byla báseň publikována v roce 1973 (viz zde).
Je to i na videu:


P. S. 2. Orgonet:
Podle mě to ani tak moc není báseň pro zdravotnický personál. Když lidé "umístí" své bezmocné rodiče do LDN, do pečovatelského zařízení, do uzavřeného alzheimerového oddělení, sami jim tu lásku nedokážou dát, nechtějí či nemohou být u jejich nemohoucnosti a utrpení, jaké právo mají vyžadovat, aby jejich starým rodičům dávali lásku cizí lidé?

Naštěstí existuje i skvělý zdravotnický personál, který to zvládá líp než rodinní pečovatelé. Naše alzheimrová babička musela nedávno na operaci, a dávala sestřičkám pěkně zabrat, strhávala si infúze, obvazy, přelézala ohrádku postele, nadávala jim, utíkala, v noci bláznila   ... bylo nám to nesmírně trapné, že s ní mají tolik práce - a sestřičky nás ještě uklidňovaly, běžte domů, odpočiňte si, my to s ní tady zvládneme. Nebyla tam ani jedna, která by nebyla trpělivá a laskavá. A nám doma kolikrát tečou nervy ...

28 komentářů:

  1. Tekly mi tiše slzy při čtení. Mám zkušenosti s prací v takovém zařízení a musela jsem odejít, protože jsem upozornila vrchní sestru na to, jak ostatní personál zle a netaktně zachází s těmi tvorečky bezbrannými, jakými se ve stáří stanou, nemyjí je, nekrmí, kradli jim jídlo a to byly ženy po čtyřítce většinou tím personálem a nebo mladí kluci, co nectili stáří ani intimitu. No, nakonec jsem byla já jako bílá vrána uklována všemi, kdo nedrží hubu a krok nemá šanci.

    OdpovědětVymazat
  2. Je z toho cítit, jak pod každým hřejivým písmenkem bije její stálepřítomné srdce dál. Kolik energie dokážeme rozdávat i dlouho po té, co odejdeme z tohoto fyzického kabátu. Kolikrát stačí jen milá, úsměvná vzpomínka na mou babičku a hned mi pak ve snu zvoní telefonem a volá z "nádherné" dovolené a ještě mi stačí říct: "Nezapomeň, mám dnes narozeniny!"
    Krásný den všem. JaJi

    OdpovědětVymazat
  3. Ano Orgonete-je to sám život.Skoro mám mokré oči a do případného "stařečka" už moc daleko nemám.

    OdpovědětVymazat
  4. Až mi to vehnalo slzy do očí, to se mi dlouho nestalo...

    OdpovědětVymazat
  5. Tak mně slzy do očí vehnala (báseň) spolehlivě, a dnes ne poprvé ... tak moc se umím vcítit, do čehokoliv, že si už někdy připadám jak zjednaná plačka, vážně.
    Jinak tyhle stránky jsem objevila asi před 5 dny, jsem z některých informací a článků střídavě překvapená (např. tělesa poblíž Slunce) nebo naopak dost vyplašená až konsternovaná; naposled dnes ráno jsem tu díky odkazům zkoukla dokument o chemtrails (http://youtu.be/gsOBc3L9S1k) a řeknu vám - to mě dostalo! To byly právě ty první slzy v očích, hned po ránu. Neb je mi nesmírně líto naší krásné Země, co jako lidstvo jsme z ní (a jí) dokázali udělat. A totéž v podstatě děláme i sami sobě (viz tato báseň) a viz hafo případů bezcitného chování vůči starým lidem ... je mi ze všeho moc smutno. J.T.

    OdpovědětVymazat
  6. Doufám, že se vás nedotknu, když povím...to je moc krásné...přiznám se, že takové pocity mám, když pozoruji starší lidičky kolem sebe...říkám si, že naše tělo je jen takový obal naší duše, který se mění, ale my tam uvnitř zůstáváme svým způsobem stejní...Podobně tomu je i se mnou :-)) Ač věku středního, postavy dětské, cítím, že můj "kabát" se sice přizpůsobuje rokům, leč tam uvnitř je pořád holka, která nechce nikdy v duši zestárnout... :-)) Také cítím z oněch řádků bezmoc a smutek, musela to být úžasná Žena a nechci se takového konce dožít..také však věřím, že všechno je, jak má být...
    Při pohledu na svět se řídím Exupéryho myšlenkou: "Co je důležité, je očím neviditelné"...mám staré lidi moc ráda, právě pro to, co Ví... :-)) Marina

    OdpovědětVymazat
  7. Teda, naposledy jsem tady bulela u ukázky z filmu Sedm statečných...

    OdpovědětVymazat
  8. Taky mi kapou slzy, a dech se ´plně zatajil, jak je to krásný!! Hned jdu báseň vytisknout svojí 82 leté mamince. Ona je totiž borec- za dva dny ji bude umět zpaměti, a bude ji "dávat dál"- každému, kdo přijde, ji zarecituje :-) Dík, lidi! šípek u cesty

    OdpovědětVymazat
  9. http://www.novinky.cz/veda-skoly/282010-ilegalni-projekt-na-snizeni-koncentrace-oxidu-uhliciteho-zaskocil-osn.html

    OdpovědětVymazat
  10. Dojalo mě to moc moc!! Básničky tohoto typu by měly být povinné v základkách
    Pavla

    OdpovědětVymazat
  11. Je neuvěřitelně smutné, že tohle se musí pořád lidem připomínat, protože se chovají (zejména v některých zdravotnických zařízeních) ke stařečkům otřesně. A občas i ti mladí mimo taková zařízení. Jako by si neuvědomovali, že jednou budou sami ve stejné situaci. Když mi umírala maminka, měli jsme ji do posledního vydechnutí doma, v nemocnici byla jen po dobu naprosto nezbytnou po operaci a pak na jednom vyšetření a pak asi týden při jedné větší komplikaci. Má tehdy 17 dcera mi s ní v posledních týdnech pomáhala (bylo to v prázdninách). Žasla jsem, jak bez problémů to zvládala a vzpomněla jsem si na sebe v jejích letech, jaké jsem byla proti ní doslova jelítko. Doufám, že těch mladých s velkým a soucitným srdcem je víc. A že se s nimi jednou třeba v těch nemocnicích budeme potkávat, až sami budeme staří a nemocní - místo těch, co jim srdce zkamenělo.

    OdpovědětVymazat

  12. "Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
    mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
    Život jde dál, mé děti mají vrásky
    a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

    Příroda krutá je, i když byl život krásný,
    na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
    Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
    kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen."

    Básnička je pěkná, ale především tyhle verše výše ukazují na to, proč staří lidé nežijí pěkné časy až do konce. Vždyť z toho je jasně cítit, že se svého života vzdávají kvůli strachu a tím, že přestávají žít přítomností. Vždyť to tady neustále čtete: žijte přítomným okamžikem a pak tady slzíte nad někým, kdo toto nedělá a také si za to nese následky.

    Osobně věřím tomu, že člověk nemusí prožívat stáří jako nemohoucí troska se zkamenělým srdcem. Naopak. Do posledního dechu by měl žít na plné pecky a radovat z darů, které si zde může prožívat.
    Nic se neděje náhodně. Žádné životní rány nepřicházejí náhodně. Co my víme o tom, jak tato dáma žila, že musí nést takové důsledky ve stáří a navíc si dopředu vytváří realitu ještě horší tím, že má strach z budoucnosti, příroda se jí zdá krutá a srdce jí zkamenělo.
    Tohle nechci obdivovat, protože je to špatný program. Když se chcete s takovými programy ztotožňovat prosím, je to na vás. Pak ovšem špatně čtete:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Súhlasím. Ešte by som pridala, že ľudia vyžadujú od zdravotníckeho personálu, aby dali lásku cudzím ľuďom, ktorých vlastná rodina šupla do domova dôchodcov. Dôvody, prečo ich tam dávajú, sú z 99% výhovorky, lebo sa im nechce starať o starého, plienkového, prípadne dementného príbuzného. Ale to je na ich vlastnú škodu, lebo tým by veľa získali po duchovnej stránke.

      Vymazat
    2. Ale tihle staří lidé se před sedmdesáti lety málokdy dostali k tomu, aby o nějakém přítomném okamžiku četli, slyšeli. Odpozorovávali od rodičů, učitelů, okolí..Neměli tak moc šancí přebudovat DNA a zrušit programy, karmu. My už o tom víme. My máme šanci se tím řídit a čistit svou mysl i emocionální smog. Ale všimněte si, jak je tahle doba nastavená na kult mládí, tolik se bohužel směje vráskám...:-( Toť můj názor a já bych od soudů kohokoliv šla raději dál. Ona je poslední dobou taková zvláštní kvalita času. Kdykoli někoho jen lehce zkritizuju, hned je ukázáno na mou vlastní "nedokonalost" ,nevyspělost...Jsem pak někdy jako karikatura svého Já :-D
      Přesto krásný večer všem..JaJi

      Vymazat
    3. Přesně, JaJi! Mnoho mladých je zahleděno do svého JÁ, myslí si, že budou mladí a krásní věčně, a co víc- hrají si přímo na Boha.. Mého nemohoucího tatínka také deseti injekcemi zabili- a pak nad ním doktorka propukla v pláč, když viděla, co způsobila! (posílala píchat injekce sestru). Táta neměl jedinou proleženinu- tak vzornou a láskyplnou péči měl od své obětavé ženy... Táta žije dál- u Boha, v kterého věřil, jeho duše je mladá a krásná, a svým vrahům jistě odpustil.. ("Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo...") šípek u cesty

      Vymazat
  13. JJ, jak si kdo ustele, tak si lehne.

    OdpovědětVymazat
  14. More About The Art of Chara
    Ničiteľ Svetov
    Destroyer of Worlds of Dimensions
    Kráčajúc Si Ma Nevšimneš Sa Jesť Si Jas

    Jediná Reťaz Ktorú Milujem Sú Tri Klenoty Sna Si Zrkadlo Sa.
    NAGA MEDICINE POWDER


    Ārya Tārā
    Āry|a Tā|rā

    Majúc farbu Žiariaceho Priestoru,
    majúc farbu rozpúšťania Súcitu(Žiariaca Láskavosť-Milostivosť-Milosrdnosť) v Prázdnote.
    Having the colo(u)r of Shining(Radiant) Space(Area),
    having the colo(u)r of dissolving(melting) Compassion(Shining-Radiant Mercifulness) in the Void.
    MILO SRD NOSŤ ≈ STAV ≈ ŽIARIACEHO SRDCA ≈ PLNE OTVOPRENÁ SRDCOVÁ ČAKRA 88

    On knees On land of All That Is, Please Dear Precise Noble Truth.
    On knees On land of All That Is, Please Dear Precise Noble Arya Tara, May All Beings Be In Favour of All Beings In Favour of All That Is, Please Wish - Praj Si

    In Front of On Behalf of

    Herself

    Queen of Queens

    Samantabhadra

    OdpovědětVymazat
  15. Právě bylo ve zprávách, že sejmuli jednoho chlápka do 24 hodin po převezení do LDN. Žijeme totiž v moderním středověku - léčit neumíme, zabíjet a krást ale ano. (Kdo neví - ano, někde se tím personál docela baví)
    jm

    OdpovědětVymazat
  16. Úctu těm, co byli před námi, kteří odžili to, co my už díky nim nemusíme a můžeme se zabývat Eckhartem, Vzestupem, Orgonetem atd:) Jan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto s Tebou souhlasím, Jane. Klobouky dolů. Světové války, hlad, mizivé prostředky k ulehčení práce, umírání malých dětí...Moje babička taky o žádném vzestupu nevěděla, bývala prý kdysi hodně nervózní, měla totiž na starosti sama čtyři děti, manžela zavřeného režimem, domek, domácí zvířata...A pak, když zestárla,stala se klidnou, moudrou a hlavně pokornou. Tak jsem ji poznala já, když seděla sama podvečer v pokoji a přemítala o Bohu. Kdybych ji měla možnost vidět tady dnes, asi by měla v ruce knížku od Eckharta nebo Modlitbu žáby od Mella, nevím. Každopádně v její přítomnosti bylo člověku vždy tak nějak dobře,teplo, pokojně... Jak žila, tak i zemřela: pomodlila se, usnula a už neotevřela oči. Někdy mě navštěvuje ve spánku a jsem jí za to vděčná. Krásný den JaJi (Tady u Ostravy hlásím fujtajbl smog, ale sem tam už se prokousne i nějaký ten sluneční paprsek. Kolikrát stačí k pocitu radosti i ten fakt, že Slunce tam nahoře je pořád, i když ho momentálně nevidíme :-)

      Vymazat
  17. ZaplaťPánbů,je převeha těch ,které to dojalo aa to je móóóc dobře ,ještě to s námí jako společností není tak špatné!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  18. Báseň stařenky -krásně popsaný život člověka.Ale člověka pokorného,lidského.Já jsem se svou maminkou- když už to bylo zapotřebí zůstala z práce doma- ani jsem se dlouho nerozmýšlela.Nedala jsem ji do nemocnice, zemřela doma ve své posteli.Ale stejně jsem ji neoplatila to co maminka pro nás všechno za svého života udělala.Již je to 17 let co nás opustila ale věřím tomu, že se na nás dívá a její moudrost, lásku a pokoru, ke které nás v životě vedla - nikam nezapadla. Čtenářka od Plzně.
    Nejsem žádná spisovatelka, ale snad mi porozumíte.

    OdpovědětVymazat
  19. Zkusim Vam napsat,novou basnicku,kterou si tedka vytahnu z malicku,ze jeste at tochci nebo nechci tak vedle babicek jeste jsou dedci,ze je jich min nez babek ja dobre vim,pouze se doziji nizsiho veku,po zivote v praci a neni to k vzteku? Nektere narody dokonce uznaji sve starsi,vsak to vy nevite jste jiste mladsi.Starecka moudrost nikoho nezajima,my prece zijem ted a doba je jina.Kdyz se vam povede zestarnout,zjistite nahle,ze zmenite svuj soud.Ivan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Ivane,jste rozený básník,gratuluji.Je fakt ,že stáří je pro někoho hodně kruté, zvlášť pro osamělé a opuštěné. Tehdy přicházejí už jen bolesti, nemoci a smutek. Mladí mnohdy neberou v úvahu, že je to taky čeká, hlavně tehdy, když budou necitelní a přezíraví ke starým lidem.

      Vymazat
  20. Byla velmi dojata při čení této krásné básné. Také jsem si ji namluvila na mikrofon v mobilu.Toto je taková pravdivá , báseň,že se v ní hned každý starší člověk musí poznat. Jen chybí od mladých uznání, a pochopení,vždyť takto může ,a opravdu dopadne každý z nás, lidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Reaguji na názor o odložení rodičů do ústavu. Pokud někdo umístí orientované rodiče,je to hanebnost. Je -li ale postižený rodič trpící ztrátou paměti , je to téměř nutnost. Nikdo nezasvěcený si totiž ani ve snu neumí představit co je to za vyčerpávající námahu celých 24 hodin hlídat svého rodiče, který nepoznává nic a nikoho. Utíká z domu,špatně oblečen, ukrývat chemikálie,.ostré předměty atd. Vím o čem mluvím,sama jsem v jedné LDN pracovala jako sestra. Tam je zkušený personál a zjistit si,je-li to dobrý ústav máte vždycky možnost. Já sama nechci zůstat svým dětem na starost, oni mají svých starostí dost a dost. Tam mě špatně nebude, jsou tam různé aktivity, společnost stejně starých a k povykládání času habaděj. Jen otázka finanční bude možná problém. Bohužel.

      Vymazat
  21. Ve školách schází etická výchova, k čemu --- občanská, když tam nevychovávají k úctě ke starým lidem,nemocným, k přírodě, k vlasti . Toto vše se již pozvolna,ale jistě vrací jako bumerang ve formě nenávisti, hrubosti, vulgarismů nevídaných rozsahů. A světe nediv se,až se budeme muse schovávat před nastupujícími mladými do úkrytů,Ale historie se opakuje , i ta špatná,ta bohužel,především. Lidé,když ne škola, tak hlavně vy , vychovávejte své potomstvo v duchu lásky, ta je základ života!!!!

    OdpovědětVymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, nikoliv pouze urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností.