Adam Bartoš: Nebojme se ptát, co se děje s oblohou

Přebírám další článek pana Bartoše o chemtrails. Ať máme komplet. Předešlé dva články: http://orgo-net.blogspot.com/2010/11/adam-bartos-pokracuje-v-patrani-o.html, a zde: http://orgo-net.blogspot.com/2010/11/diky-ctenari-za-zajimavy-odkaz-na-pekny.html Originál: http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/nebojme-se-ptat44-co-se-deje-s-oblohou/ Když jsem se rozhodl psát o umělém řízení počasí a o jevu zvaném ´chemtrails´, věděl jsem, že do jisté míry riskuji posměch či nařčení z toho, že propadám konspiračním teoriím.

Nebojme se ptát, co se děje s oblohou

Adam Bartoš, 27. 11. 2010 Sám jsem se totiž dříve těm, kteří v chemtrails "věří", v duchu posmíval a jejich tvrzení považoval za přehnaná. A to i poté, co jsem například přehodnotil svůj postoj k 11. září 2001. Tajemné čáry na obloze mi ale vedle "spiknutí" americké vlády připadaly stále ještě příliš bláznivé na to, aby se jimi člověk v mysli byť jen zaobíral. Někdy ale stačí málo. Zvednout hlavu a pozorovat. A při onom pozorování se oprostit od všech vnitřních předsudků, dívat se nezaujatě a klást si jednoduché otázky. Je toto normální? Bylo tomu tak vždy? A nebo se nad našimi hlavami poslední roky děje něco nezvyklého? Sám jsem byl svědkem velmi zvláštních stop na obloze, které mi doslova vyrazily dech. Táhly se přes celé nebe nad čtvrtí, kde bydlím, od jednoho konce obzoru k druhému. Uprostřed se protínaly a vytvářely pozoruhodný kříž. Od té doby se na oblohu dívám pravidelně. A někdy se nestačím divit. Velká tajemství se střeží sama, říká jedno známé rčení. Některé věci není třeba příliš tajit, protože by nás ani nenapadlo, že se mohou dít. Proto může už roky na nebi probíhat něco, co sice každý den vidíme, ale nikdy jsme nad tím příliš nepřemýšleli, protože nám kdosi řekl, že to je normální a za přemýšlení to nestojí. A my mu to uvěřili. Netvrdím, že vím, o co v této záležitosti jde. Netvrdím, že každá čára na obloze je podezřelá. Nevykládám s pyšnou domýšlivostí, že jsem těmto podivnostem přišel na kloub. Jen se nebojím sám sobě si položit otázku, zda nejsem společně s ostatními obětí velké manipulace. Takové kladení otázek, takové pochybování, takové kritické pozorování věcí kolem nás přece patří k základům naší západní civilizace. Nebo alespoň dříve patřilo. Netvrdím také, že nás někdo z nebe práškuje, aby nás přiotrávil nebo snížil populaci (umělé snižování populace totiž probíhá jinými prostředky než chemickými postřiky - děje se dnes a denně skrze vakcíny, očkování, všemožné pilulky a další vymoženosti farmaceutických gigantů). Mnohem spíše bych se ale klonil k tomu, že může jít o nějaký experiment s počasím kvůli počasí samotnému a nebo kvůli armádním účelům. A to zase tak přitažené za vlasy není - armáda přece disponuje vědeckými poznatky a technickými patenty, které přesahují to, s čím běžně přijdeme do kontaktu v každodenním životě. Je více než pravděpodobné, že v tuto chvíli provádí celou řadu experimentů a projektů, které nám jsou a mají zůstat skryty. A kterým bychom se i zdráhali uvěřit, pokud bychom se o nich nějakým nedopatřením dozvěděli. Uznávám, že kolem jevu "chemtrails" existuje tolik různých podivných vysvětlení, teorií, pověr, báchorek i mystifikací, že to jakoukoli rozumnou a střízlivou debatu skoro znemožňuje. Uznávám, že i samotné slovo "chemtrails" je tak zatíženo negativními konotacemi, že se mu mnozí raději vyhýbají obloukem, i když třeba o modifikacích počasí nemají nejmenších pochybností. To vše by nás ale nemělo vést k tomu, že na celou problematiku rezignujeme a popřeme, že by se něco takového vůbec dělo. Klidně vymysleme a používejme jinou terminologii, která nebude odborníky tolik dráždit, ale hlavně se nebojme si otázky po původu a smyslu stop na nebi klást. Pro začátek postačí, když si vůbec připustíme, že by něco takového mohlo probíhat. Že to, co se na nebi děje, není obvyklé. Na otázku "proč" je totiž ještě příliš brzy. Dosud totiž většina společnosti žije v přesvědčení, že je to úplně normální a že zmíněné čáry jsou zcela běžnými kondenzačními stopami za letadly. Pak je ale jasné, že debata o něčem, co oficiálně neexistuje, není možná. Veřejná debata by tedy měla v prvé řadě vést k tomu, že pod tlakem otázek oficiální místa přestanou zpochybňovat existenci nezvyklých stop na obloze a předloží nějaké vysvětlení. Až poté může nastat diskuze o tom, zda je takové vysvětlení dostatečné a pravdivé, až potom může přijít hledání skutečné odpovědi na otázku, kdo za to může. Hledání viníka, hledání autora. Dokud ale většina z nás vidí na nebi podivné čáry, které nemizí, rozšiřují se, roztahují se, vytvářejí hustou oblačnost a zaclánějí slunci a přitom se tváříme, že o nic nejde, protože máme strach si připustit, že by vůbec za našimi zády takový projekt mohl probíhat, nehneme se z místa. Velká tajemství se střeží sama. Tím, že jakékoli pochybnosti sami v sobě včas zaženeme. Proto se v prvé řadě musíme přestat bát představy, že přemýšlením o podobných věcech se dostáváme na tenkou půdu a stáváme se paranoiky a blázny. Neměli bychom přistupovat na argument, že o takových věcech se mezi normálními lidmi nemluví, že o nich mluví jen záhadologové, konspirační teoretici a vyšinutí lidé. Není tomu tak. O jevu chemtrails vzniká stále více filmů, dokumentů, knih, webových stránek, prezentací, fotografií, videozáběrů a svědectví, na otázky po smyslu čar na obloze se ptá stále více lidí, politiků, veřejně známých osob, aktivistů, sdružení. A to nejen v zahraničí. I v České republice si tyto otázky kladou lidé v Poslanecké sněmovně, na ministerstvu zemědělství, jsou jimi nuceni se zabývat meteorologové a další odborníci i celé ústavy a instituce. Jakkoli ono "prozření" může být těžké, jakkoli následné hledání odpovědi na otázku "kdo a proč" bude ještě těžší, komplikované a hrozí tím, že nám zase bude předloženo nějaké pochybné zástupné vysvětlení, klíčový první krok je vůbec si připustit, že dnešní nebe není stejné jako nebe před několika lety. Něco se zkrátka stalo a je legitimní se o tom bavit. Je legitimní se ptát odborníků, politiků, představitelů státu, vlády, armády. Je legitimní o tom vést debatu. Je legitimní, aby se o toto téma média zajímala, stejně jako je podezřelé, že o něm dosud mlčí. Je legitimní ptát se, o jaké látky jde a jak škodí lidskému zdraví. Až se pak podaří ve společnosti prolomit tabu a o "chemtrails" se bude mluvit (třeba i pod jiným názvem, který by tolik nedráždil), pak teprve můžeme udělat další krok a ptát se, komu to slouží. Do té doby se ale ptáme na neexistující jev, ačkoli nám téměř každý ranní rozbřesk ukazuje, že existuje. Přestaňme tedy už s touto schizofrenií, s oním podivným double-thinkingem, kdy sami sebe přesvědčujeme, že to, co vidíme, není pravda, protože se prostě bojíme domyslet, co by to vše znamenalo, kdyby to pravda byla. Dost možná, že vysvětlení bude nakonec prostší. Možná jen zjistíme, že vlády provádějí experiment, na kterém nic tak tajemného není (jen nám to jaksi zapomněly říci). I takové zjištění by ale bylo nesmírně zajímavé a potřebné. Proto se přestaňme bát a přiznejme si, že se nám nad hlavou něco děje. Pusťme se do debaty. Toto je můj příspěvek k ní. Velká tajemství se střeží sama. Ale někdy přijde čas, kdy i velká tajemství mohou být poodkryta... Pro Prvnizpravy.cz Adam B.Bartoš