20. února 2014

Děti a rodiče. Spravedlnost a nestrannost. Nemoc v rodině.

Orgonet už se tak nějak (nechtěně) specializuje na podsouvání nových, neotřelých a víceméně celospolečensky nepřijatelných myšlenek, takže zde opět malý duchovní příspěvek tohoto druhu, který může připraveným velice pomoci, jakožto pomohl i mně ... Jen je třeba být alespoň základně seznámen se systémem fungování světa, jak ho učí Iva Adamcová, jinak to nemusí být srozumitelné. 

Je mi jasné, že většina čtenářů nebude s tímto příspěvkem souznít, nebo prostě nebude rozumět. Pokud nerozumíte a nesouzníte, to znamená, že jste takzvaně "normální" , a v tom případě prosím tento text prostě odložte a pusťte z hlavy, a v v žádném případě se nechtějte demolovat nějakým myšlenkovým odporem nebo dokonce psaním rozhořčených komentářů. (Když nemáte rádi třeba ryby, tak je taky prostě nejíte, a nezlobíte se kvůli tomu na ně, když nerozumíte knize, odložíte ji a nepotřebujete jí nadávat... (doufám)(:-))

=Orgonet=

Děti a rodiče, Spravedlnost a nestrannost, Nemoc

Iva Adamcová, z přednášky Jilemnice 
Mezinadpisy: OrgoNet


Děti a rodiče 

(1:18:00) Lidé si dělají výčitky kvůli dětem, že je špatně vychovali. Byla jsem na soukromé přednášce v Praze, a bylo tam asi dvacet lidí, a byla tam jedna mladá žena, která měla velice těžký osud. Měla jednoho dospělého syna a jednoho malého, a otec ho nechtěl a byl těžký alkoholik, a ona byla dost zdemolovaná, nicméně při přednášce to chápe. Jenže po přednášce přišla a říkala mi: „Víš, já si tak někdy vyčítám, že jsem klukovi vybrala takového alkoholika.“ A já: „Teď to říkám, devět hodin tady na vás mluvím, že tvoje dítě si vybralo toho nejlepšího otce a tu nejlepší matku.“

Jestliže já jako dítě si vyberu otce alkoholika, je mi jasné, že někdy v minulosti jsem to musela dělat. Ale hlavně, on je pro mě dobrý tím, když to vezmu za správný konec, že otce budu milovat za to, že mě stvořil. A za to, co mi předvádí i pozitivního i negativního, protože pozitivní budu opakovat a negativní nebudu dělat. S obrovským vděkem, že mi to ukázal. To je realita.

Vy si komplikujete život. Jakmile toho otce odsoudím, budu to žít sám. Buď já budu alkoholik, a budu to dělat své rodině, nebo vám přijde partner, který to bude dělat vám. Abyste viděli, jak to nadjá potřebuje prožít tu mizérii toho, co jste odsoudili, že sami se toho neumíte zbavit. A musíte to konat a neumíte se tomu vzepřít, protože on vás drží právě tím vaším odsudkem někde v minulosti. Vyhýbejte se odsudku. Uvědomte si, že jste součástí obrovského božího těla, jako je jedna tahle malá buňka na dlani. A v tuhle chvíli všechny buňky na světě, v tom božím těle, dělají správné věci, tak jak to umí, protože jsou nastaveny na to, aby učily všechny druhé buňky a ony vás. To je realita. Takže každý dělá dobře. Špatně neexistuje. Špatně je 3D, kdy jste uzavření a oddělení a proti vám je zbytek světa. Vy se nevymaníte z tohoto světa nikdy tím, že ho odsuzujete. Nestojí to za to. Když tohle budete vidět, tak skutečně nic není špatně.


Spravedlnost, nestrannost a pokora

První fáze je, že se musíte naučit spravedlnosti a nestrannosti. Zrovna tu byla jedna paní, která měla dotaz, co je to spravedlnost a nestrannost. Napřed musí člověk obrovsky obrovsky egoistický a chce všechno pro sebe nebo pro ty, které má víc rád než druhé. Pro rodinu, pro známé, pro kamarády. A skutečně ten egoismus je někdy velice silně nastavený, a pak bojuje. Když něco není, tak je to ošklivé.
Pak je zase druhý zvláštní stav, kdy budete všechno dávat druhým lidem. Až se úplně a totálně zdemolujete. Když říkám o dávání, to neznamená, že jim dáváte třeba peníze nebo něco, ale dáváte jim svoji sílu. Pracujete pro ně a rozdáváte se. Ale hladina čistoty je nastavena až tehdy, kdy ten člověk rozdává dál, dál pracuje pro druhé lidi nestranně, ale vidíte, že byste se jenom upracovali pro druhé a to taky nejde, protože by vás to obrovsky zdemolovalo. Musíte totiž myslet přesně v prostředku, to znamená i kousek na sebe. Jestliže já budu pracovat obrovsky hodně pro druhé lidi, až se úplně odrovnám, tak pak nemůžu už nic a nemůžu už dál pokračovat. Takže vy se nejdřív musíte naučit střed. Naučit se trochu odpočívat, a teď pozor, dokud si nebudete tu práci pro ty lidi – to přijde po čase – přivlastňovat. Ten stav přijde až teprve tehdy, kdy dojdete na ten střed. Ano, pracovat pro druhé lidi s láskou, a hodně hodin, ale i starat se o sebe, z důvodu toho, abychom se dál starali o druhé.

Teprve tehdy, až to pochopíte a tuhletu rovinu budete mít vyladěnou, pak teprve nastane další stav, vyšší stav. Je to stav pokory. Pokora je, že to pro druhé lidi rádi uděláte. I přes to, že teďka nemůžu, musím si tři hodiny odpočinout, ale uděláte to pro ně. Ale pozor, bez toho, že byste fňukali, že to pro ně děláte. Vy to uděláte skutečně rádi. Tady budete prozkoušeni ve svém okolí i tím, že se stane, že vy to skutečně rádi uděláte, a někdo vás zkritizuje, nebo odmítne to. Ten akt pokory je skutečně se vším všudy, sakumprásk. To co se vám děje, to zkrátka odevzdám, není to moje, to znamená že když to není moje, tak nemůžu ani zareagovat na ten vnitřní pocit. A tohleto je strašně důležité.

Stav pokory je, že já to udělám ráda. Protože kdybych to udělala nerada, a přišel by tam takový ten hlas z téhleté hladiny egoismu, který řekne: „No vidíš to, tys to pro ně udělala a oni teď na tebe ani nevzdychnou, nebo ani nepoděkujou, jsem blbá, že jsem to pro ně udělala, příště už to neudělám.“ Pak už to demoluje vás. To ne. Stav pokory je, že když jsem to udělala, nepovažuju to za svůj čin, nedělám si za něj zásluhy, jsem ráda, že jsem to směla udělat, a je mi jedno, jaká je reakce okolního světa. Tohle je stav pokory.

Tohle je velmi důležitý moment. Protože tehdy vás už naplní Otec, a člověk nikdy nemůže být ve skutečnosti unavený až na doraz. To nejde. Protože on to dělá za vás. Když se dostanete do toho stavu – však dneska jste to tady viděli. Jak tady úžasně všichni pomáhali. Já jsem vlastně ty šperky jen vyndala z krabice, a ono se to stalo samo. Vy jste pak propojeni s jinými lidmi. To božství, které cítí čistotu toho vašeho božství, přijde přes tu druhou schránku, a ti lidé pracují. Vezměte si, kdybych byla egoistická, tak se budu o ty šperky bát. Co kdyby to náhodou někdo šlohnul, strčil do kapsy? Ne, mně je skutečně jedno, jestli se něco ztratí nebo ne. Protože já vím, že dopady budou na každého toho člověka. Tady už se nemusíte vůbec o nic bát, ani o žádnou hmotnou věc, nikdy o nic. Naopak, ten Otec vám dává. Dává vám nejen hmotné věci, ale dává vám i hmotu, která se tady pohybuje, lidi, kteří vám přijdou pomoci v pravou chvíli, v pravý čas. Tohle je jednota.

A tohle budete umět teprve tehdy, až skutečně přijmete každého člověka i s jeho činy, bez jakékoliv odporující nebo negativní emoce, a jakoukoliv situaci. Protože jestli se člověk zaměří jenom do hmoty, to znamená na levou stranu vašeho čakrálního systému, kde je ta hmota zaznamenaná, a budete tam mít čisto, ale nebudete mít situační fázi – co to je situační fáze: to jsou situace, ve kterých se pohybujete nejen vy, ale i vaši bližní. Ty vaše tunely osudu, v nichž chodíte, se totiž protínají. Ty dveře, které se vám tam otevřou, to je tunel dalšího člověka, který prochází. A i ty situace jsou Bohem. Ano, i tohleto je Bůh, a pokud odmítnete situaci, kterou jste si v tom osudu naplánovali, pak odmítáte sami sebe s děním, které vám má být nastaveno.


Nemoc v rodině

Ale hlavně, ta situace nastaví podmínky pro určitý počet lidí, který se v té situaci pohybuje. Třeba situace je, že někdo z rodiny onemocní. Každý ten jedinec se k tomu chová jinak. Někdo pomáhá, někdo pomáhat nechce, pro někoho je to otravné, někdo se chce toho člověka zbavit, podle míry egoismu samozřejmě. Někoho to zdemoluje, protože toho člověka obrovsky miluje,a pozor, to je lidská láska, že si ho přivlastňuje, nechce ho pustit tím směrem jeho osudu. Jenže pozor, ten člověk si vybral svůj vlastní osud, i s tou nemocí, a v osudu je i psáno, jestli to přežije nebo ne, jestli to pochopí nebo nepochopí. Takže vy se učíte. Dokud to nepřijmu a vlastně lituju i sebe, nemůžu poskytnout úlevu tomu druhému člověku, protože já se učím nelitovat sám sebe nebo toho člověka vedle mě. Až to pochopím, i jemu se uleví, protože on mě musí udržovat v tomhletom stavu, který já neumím. Já vím, že někdo by si možná mohl říct: Ona je bezcitná. -Ne, tohle je skutečná láska. To je božská láska, která je nad lidskou. A věřte, že tímhle tomu člověku obrovsky pomůžete.

Vy smíte jenom tělem pomáhat, starat se o něj. Zklidňovat ho, pečovat, ulevovat mu tím, že ho nezatížíte vlastními odmítavými pocity, protože to už jste si mohli všichni, jak tady sedíte – jinak byste tady neseděli – ověřit. (1:29:00)



  

19 komentářů:

  1. Moc hezké, skutečné a ověřené... ( Nějak se mi lépe Ivu čte než poslouchá a pokouká :-) Díky. JaJi

    OdpovědětVymazat
  2. Opět je třeba opakovat mnohokrát vyřčené - nelpění na odměně... Mnohokrát vyřčeno, mnohokrát prakticky vysvětleno...

    OdpovědětVymazat
  3. Souzním ... a bude souznít každý, kdo má povědomost o Božích zákonech. Nejen povědomost, ale přijímá je do svého každodenního života.
    S Láskou ke všem a všemu, Áron

    OdpovědětVymazat
  4. Diky Orgo, povidani od IA jsou vzdi pohlazenim na dusi. Jsou z kazdodenniho zivota, A tak to doopravdy funguje, at se treba postavime na hlavu. Take sama musim prihlizet, jak se mamka futruje praskami na tlak a cholesterol. I kdyz jsem ji snad uz 3455 krat rikala, ze je to uplne v necem jinem, at jidlem, nadvahou, vi o mms, ale to jiz je to vedlejsi. Proste ji uz nic nerikam, ani nikomu jinemu. Vzdy jen ucinim takove to ,,nakopnuti , popostrceni`` , a pak je to jiz na kazdem. Jak se rika;
    Kazdy sam strujce sveho osudu

    hezky den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ne strůjce, ale strojvůdce !

      Vymazat
  5. Velmi souzním a mohu říci, že to opravdu funguje....
    Jjinak teď o víkendu jsem zhlédla film Forest Gump...viděla jsem ho celkem asi třikrát, vždy v rozmezí několika let, a řekla bych, že dnes ho vnímám tak nějak ještě víc...je to perfektní ukázka,
    jak přijetím situací takových, jaké jsou, lze proplouvat životem spokojeně, bez demolic...a v hojnosti...M.

    OdpovědětVymazat
  6. Je to presne tak,mam pocit ako keby bol opisany moj zivot v prvom manzelstve.Spravne zite a spravne pochopene zivotne situacie priniesli svoje sladke ovocie nasledneho manzelstva...Dakujem.

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasné čítanie ktoré resonuje úplne s mojim chápaním reality. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Vážení čtenáři, snad můj příspěvek nebude příliš od věci, nicméně bude o pokoře a egoismu. Mám sousedy manžele středního věku, před několika lety jsme určitým způsobem spolupracovali ve věci našeho bytového družstva, po kratším čase vzájemné vztahy citelně ochladly, protože se nepodařilo to, v co oba manželé doufali, což ale rozhodně nebyla má vina. A tak jsem se stáhla do ulity. Po cca roce mi soused poté, co jsem mezi 4 očima projevila nesouhlas s koupí pozemku pod domem (za velmi vysokou cenu), sdělil, že bych se měla vystěhovat a vedl i další nejapné řeči, které mě dost mrzely, ale nechala jsem to být. Jeho manželka se na mě setrvale mračila, kdykoliv jsem ji potkala. Přesně o minulých vánocích (25.12.2013), kdy v našem domě skoro nikdo nebyl, si tato paní (provádí od loňského roku úklid domu), na mě tzv. došlápla, že prý můj pes močí na domovní rohožku. Co na tom, že ona má psa také a je tam i další pes. Spustila na mě strašný řev, jaký jsem ještě nezažila, což mě doopravdy vyděsilo. O tom močení to bylo z její strany nepravdivé nařčení (psa nosím, v domě se nepohybuje). U toho však nezůstalo, ještě si na mě stěžovali předsedkyni představenstva, bez jediného důkazu, jen tvrdili, že to byl můj pes a hotovo. Ta se mě zeptala písemně, odpověděla jsem jí, a ona můj e-mail přeposlala stěžovatelům, což neměla. Sousedka pak rozebírala každé mé slovo, pitvala vše, co v e-mailu bylo a opět se do mě pustila (před 2 týdny). V prvním případě, jsem se snažila být klidná, ale dost mě to rozhodilo, v případě druhého napadení jsem byla mnohem klidnější, nekřičela jsem, neoplácela, neobviňovala. Poslouchám už dlouho Ivu Adamcovou, takže mám tzv. nastudováno, a tak jsem se dnes rozhodla oné sousedce nabídnout smír, třeba také proto, že mi není příjemné spolužití s nepřátelskými sousedy. Nedopadlo to ale dobře, obvinila mě, že jsem skrz na skrz špatná a že s takovými lidmi jako já se bavit nemíní, má prý zcela jasno a opět obvinila mého psa z močení na rohožku, protože je prý starý a tudíž to musel být on a žádný jiný, a mě na to konto z drzé chladnokrevnosti, protože nechci přiznat, že jsem vinna a že se vůbec neumím chovat. Na to jsem už vážně neřekla nic, než že nemá pravdu. Nemělo cenu pokračovat, protože jí zřejmě tato situace vyhovuje. Možná jsem něco nepochopila, ale co? Elle

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co takhle koupit novou rohožku ???

      Vymazat
    2. Zbavit se psa nebo sousedovy manželky, nová rohožka nepomůže :-)))

      Vymazat
  9. děkuji za uveřejnění článku. A jak píše paní Zuzana Mokrá, taky mám tuto zkušenost. První manželství s alkoholikem - pochopení- a následný nádherný vztah. Můj první manžel již nežije. Již mockrát jsem mu poděkovala za tuto zkušenost. Že přijal pro mne tuto roli, při které jsem se tolik naučila.....
    Marie

    OdpovědětVymazat
  10. Pro Elle.
    Ahoj Elle, sama jsem zažila něci podobného(stěžovala jsem si na hlučný výtah v domě) , také jsem chtěla všechno řešit po dobrém. Nakonec jsem byt prodala a odstěhovala se. Odstěhovala jsem se do rod.domu. A ejhle, začalo se to celé opakovat od sousedky, která mě bez upozornění rozebrala můj plot, posunula ho, ted zase ostříhala moje stromy na mém pozemku. Dnes lituji, že jsem to neřešila radikálně. Tedy důrazně ji upozornit, že porušuje moje práva a že si to nenechám líbit. Hodně lidí si myslí, že když se člověk nebrání, tak že je slabý a oni si na něj mohou dovolovat čím dám víc. Není to vůbec jednoduché, nelze před tím utíkat. Po nahlédnutí z druhé strany z toho vzešla v obou případech závist. Jak se bránit lidem, kteří nám závidí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máte naprostou pravdu, sousedka si evidentně myslí, že si může dovolit vše. Už mi konečně došlo, že rady ezoterických guruů (jsou na dvě věci) jako např. mít klid v duši, nemyslet si, že situace, či člověk je špatný, necítit nenávist, nekritizovat, neposuzovat, nemít vztek atd. atd.,což jsem činila a nepomohlo to, neb sousedka mě stále nenávidí a sakra mi to dává znát. Kdyby k tomu měla alespoň důvod, ale ten opravdu nemá. Jak se bránit? Asi je zcela ignorovat a pokud nedají pokoj, pohrozit jim něčím, co by na ně platilo. Naše soudy a další sranda orgány státní moci vás skutečně neochrání, natož aby vám pomohly. Takže s tím je třeba počítat. Život tady a teď není o pravdě, ale o lži.
      Elle

      Vymazat
    2. Čemu se divíte, vždyť přeci víte, že svět je v moci otce lži už nejméně 2000 let ! A pokračuje v tom dále !

      Vymazat
  11. Človek sa nemá brániť. Uvedomiť si a zmeniť svoje podvedomé vibrácie, svoje city a pocity. To čo vyžaruje to sa mu prejavuje v živote. BDELOSŤ! A ak to nevie zvládnuť, tak sa dá život brať komicky: "ja som somár, ty si somár" Tolle píše nasledovné. V jednej dedine žil jeden osvietený muž. Každý si ho vážil. Raz otehotnela mäsiarová dcéra a aby sa z toho vyzula povedala že to je ten osvietený muž čo je otcom. Keď sa dieťa narodilo tak rodina išla za tým osviecencom a povedala mu že sa musí starať o svoje dieťa. Osvietenec dieťa prijal a staral sa o neho ako o svoje. Celá dedina ho odsúdila, ale on nepovedal ani slovo... Po roku dostala matka zlé svedomie a povedala kto je otcom. Rodina išla k osvietencovi, aby dostala dieťa naspäť. On im ho bez slova zaopatrené vrátil....

    OdpovědětVymazat
  12. To je zajímavé, jak se vždycky dobře radí těmi, co útrapy druhých nezažili.

    OdpovědětVymazat
  13. Pohled na alkoholismus ještě jinak:
    http://skalak.blogspot.cz/2014/12/muz-ktery-pil.html

    OdpovědětVymazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, žádné urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností, minimálně 1x denně, proto se nedivte, když se váš komentář třeba neobjeví hned.