Zrcadlo - Cesta k domovu

Hezký den - „Orgonete.“

děkuji za zveřejnění a také vám všem, příznivci Orgonetu, za vaše reakce na článek „Zrcadlo“.

Aby však toho nebylo příliš málo, podívejme se na další příběh, který je pokračováním předešlého obrazu člověka jdoucího na cestě vlastního poznání a probuzení.

Tentokráte však s názvem - „Zrcadlo - Cesta k domovu.“

Zda příběh bude mít své pokračování nebo nikoliv, nevím, vše je totiž ve vašich rukou.

Anti

Jedná se mi o to, aby čtenáři případné komentáře psali s tímto vědomím, že skutečně pokračování vzniká na základě jejich ohlasu a hlavně obsahu. Učím se tímto znát jejich cesty, na které mohu reagovat a pokusit se odpovědět případným dalším pokračováním příběhu.

Děkuji za pochopení :-)

Anti

Zrcadlo – Cesta k domovu

Zvedám se z hroudy hlíny a ještě naposled pozoruji zrcadlo a toho, který se mi zdál býti cizincem, ale nebyl. I on odchází stejně jako já.

Cítím se dobře, neboť mi byla ukázána cesta – cesta, po které jedině musím jít a vše, co jsem směl prožít, musím přijmout do svého nitra jako své vlastnictví.

Tuším však, že přejde nejeden boj, ve kterém budu protivníkem především já sám, neboť léty navyklé způsoby myšlení a jednání se musí změnit, chci-li se stát novým ve všem, po čem toužím. Vím také, že se rozum jen tak nevzdá a učiní mnohé, aby mne oklamal a poskytl pouze zdání pravé cesty.

„Měj odvahu,“ vyslovuji polohlasně a ubírám se směrem k domovu.

Sotvaže vykročím v naději ve své vítězství, slyším opět hlas v mém nitru. Hlas je však poněkud jiný, jakoby mi teď pomáhal někdo druhý!

„Ano, je tomu skutečně tak. Tvým pevným rozhodnutím jsi současně změnil směr svého dalšího života i všeho toho, co tě potká. Změnil se proto i tvůj pomocník na další cestě. Tvé vedení je svěřeno nyní mě. Lidé nás často nazývají svým svědomím, které je napomíná a pomáhá, pokud si to přejí a chtějí nás slyšet.“

Je čas jít dále.

„Nemysli si, ještě musíš sklidit mnohé příkoří a nesnáze, jež tě sevřou, které jsi dříve způsobil druhým! Vzpomeň si na zahradu, jež ti byla ukázána k tvému poučení, a která ve skutečnosti nebyla zahradou, ale cestou lidského ducha na své pouti Stvořením. Květiny a bodláčí pak opět ukazují obraz osudu člověka mezi lidmi v denním životě a jeho radost, štěstí nebo hádky a nenávist. Člověka, který se zmítá ze strany na stranu ve svém osobním boji se svými zlými a dobrými vlastnostmi.

Bylo ti ukázáno, jak jsi také sám dobře poznal, že každé přání člověka se vždy splní, ať je dobré nebo zlé. Vždy dostane o co žádá, avšak za všechno, co činí, je plně zodpovědný. To je ta nepochopená svobodná vůle každého lidského ducha. Tkví pouze v jeho rozhodnutí! Zákon mu pak nadělí v plné míře vše, co chtěl a druhým přál! Vrátí se mu proto všechno jeho jednání, jemu samému zmnohonásobené, do posledního zrnka! Vašimi slovy: kdo přeje – tomu bude mnoho přáno, kdo zasévá vítr, sklidí bouři! Je to tak jednoduché, a přesto pro mnoho z vás tak nepochopitelné.

Proto bylo řečeno, že chce-li člověk bojovat proti čemukoliv, vrátí se mu ještě více boje a touhy po boji, zasévá-li neporozumění, sklidí od lidí taktéž neporozumění, zaseje-li nenávist, sklidí opět nenávist. Dobře jsi to však pochopil, proto jsi zatoužil po světlé cestě života a já mohu ti být nápomocen do té doby, pokud se budeš snažit napravit vše chybné z minulosti!

Neboj se však toho, že máš ještě příliš mnoho k vyrovnání. Cožpak trestá otec dítě, které se viditelně snaží být lepší? I když u lidí je vše možné, u Zákonů Božích takováto nespravedlnost možná není!“

„Jak to tedy je,“ ptám se, „znamená to, že mi bude vše minulé odpuštěno, budu-li se snažit být lepší nežli dříve?“

„Jistě jsi již někdy slyšel, že je kolem každého z lidí jakási aura, záření, které obaluje celou jeho postavu. Takových zářících obalů je kolem vás mnoho, každý na jiném stupni hmotnosti i mimo ni. Vzniklo-li kdysi v tobě chtění ublížit druhému, přešlo posléze do myšlenek, slov a konečně činu jako takovému. Vidíš tedy, že špatný čin není vykonán až samotným skutkem, ale již při chtění ublížit! Tvé tělo a mysl je pouze nástroj, který používáš. To si dobře pamatuj! Tvé myšlenky jsou plně závislé na vnitřním chtění. A to je směrodatné!

Každým špatným činem, jak jsi zajisté již také někdy četl nebo slyšel, se vibrace člověka snižují. Stáváš se jakoby vysílačem, kterým vysíláš do prostoru své špatné činy. Dojde k činu a posléze, po kratší nebo delší době, se k tobě vrací toto tvé temné záření obohaceno a mnohonásobně zesíleno zpět. Vytváří pozvolna kolem tebe poměry, ve kterých budeš muset žít a trpět pod stejnými následky někoho jiného mnohem více!

Dojde-li však během doby, kdy se toto záření k tobě vrací zpět k lepšímu pochopení a k opravdovému chtění se zlepšit, tvé vibrace počínají stoupat, zvyšovat se, a stávají se tak vůči vracejícím se nízkým vibracím propustnější. Proto i zpětná vyrovnání neboli také karma se nemůže již plně zachytit a ublížit ti. Již není stejného druhu s tvým nitrem.

Pro tvé lepší pochopení asi takto: Je to však jenom příměr! Představ si rozhlasový vysílač vysílající píseň na určitém kmitočtu. Je-li u přijímače naladěn stejný kmitočet nebo jak říkáte, že přijímač je naladěn na požadovanou stanici, pak slyšíte píseň plně bez zkreslení. Nařídíš-li však tento přijímač na vyšší kmitočet než je vysílač, písnička zní stále slaběji, až posléze zmizí.“

„No dobře,“ ptám se opět, „ale stejně tak se můžu stát horším a výsledek je stejný!“

„Opět lidský rozum!? To, co ti bylo řečeno k lepšímu pochopení, byl pouze jakýsi příměr.

Dostane-li se záření člověka do vyšších vibrací, tyto vyšší vibrace mají schopnost prostupující temnější záření rozkládat. Pokročí-li člověk v duchovním zdokonalení nebývale mnoho od původních špatných činů, pak se vracející se temné záření rozloží téměř úplně a trest, který by tě dozajista očekával, mizí! Nic ti však není darováno zadarmo. Musíš vynaložit mnoho sil a překonávání, aby se odpuštění skutečně dostavilo.

Takto to chodí i v celém Stvoření. Chceš-li něčeho dosáhnout nebo získat, nemůžeš si to pouze přát a čekat, že ti vše vysněné spadne samo do klína. Vždyť tím bys přece přitáhl pro sebe ještě více přání a čekání, nic jiného. Byl bys jako ryba v tekoucí vodě. Zastaví-li se třeba i na okamžik, voda ji rychle strhne zpět. A se zastavením jde vždy ruku v ruce hniloba, rozklad a smrt.“

Se skloněnou hlavou naslouchám a má noha se tak tak vyhýbá velké kaluži vody, jež se náhle objevila přede mnou. Je plná pěny a začíná zapáchat.

Ano, i tato kaluž mi jasně ukazuje pravdivost řečeného. I při zastavení vody brzy následuje hniloba a zánik!

„Moc děkuji za vše, co jsi mi řekl. Budu se snažit jak jen umím, abych dosáhl cíle. Prosím o sílu, abych dokázal překonat vše, co mě čeká.“

Zvyšující se ruch dává tušit, že domov je již blízko.

Anti

antarai.blogspot.cz