Na obranu Plejáďanů

Milý OrgoNete,

kritika textů k Plajáďanům a skepse k těmto poselstvím, od některých čtenářů, ve mně vybavila vzpomínku na mladší roky a zážitky s komunistickou totalitou. Jelikož mne, stejně jako Tebe, tyto texty oslovují a dávají mi povzbuzení, dovoluji si poslat jednu paralelu s minulým systém moci skrze osobní zkušenost.

V polovině osmdesátých let jsme se vracel z Polska. Cesty do Polska byly velmi omezeny a bylo něžádoucí pro náš stát, aby lidé věděli, co se v Polsku děje. Na hranicích jsem měl důkladnou osobní prohlídku. Ceníci u mne našli jeden malý svatý obrázek, malou fotku kněze Jerzyho Popieluszka, kterého polská tajná bezpečnost pro výstrahu zavraždila a krátkou básničku - modlitbu za Popieluszka. Tyto tři věci mi zabavili a nic jiného podezřelého nenašli a pustili mne.

Po nějaké době si mne předvolala naše Státní bezpečnost, abych jim vysvětlil, proč jsem tyto věci převážel a co jsem v Polsku dělal. Už jsem byl v té době nějaký čas pod dohledem StB, ale zatím mi ponechali cestovní pas. Vyšetřovatel držel v ruce ony tři zabavené položky a chtěl, abych mu to vysvětlil, kde jsem tyto věci získal a proč si je vezu domů. Nechtělo se mi nic moc říkat, ale mlčet se také zcela nedalo. Práskl jsem tedy, že to mám od starých lidí, co mne vzali na nocleh v jednom velkém městě, ale jeich jména neznám a adresu si také nepamatuji.. Ostatně vyšetřovatel měl se mnou jisté zkušenosti a věděl, že nechci nic udávat na lidi, tak mne k tomu ani příliš nenutil, ale doufal, že se doví alespoˇněco obecného o situaci v Polsku.

Nechtěl jsem se s vyšetřovatelem moc bavit, ale řekl jsem, že je to památka od lidí, co mne pohostili, že to mám jen pro sebe a chci to rozhodně vrátit. Vyšetřovatel se podivil, že tak trvám na vrácení těchto věcí a zeptal se " Vy jste věřící, že potřebujete mít u sebe svaté obrázky? Pokud by jste chtěl, tak nám toho chodí z Vatikánu celé balíky a máme tohoplné sklady!" Řekl jsem, že nechci balíky z Vatikánu, ale jen tyto tři drobnosti, které jsem dostal darem od starých lidí. K tomu, zda jsem věřící nebo ne jsem se nevyjadřoval. Myslím, že mne evidovali jako agnostika, nevím.

Jelikož tam byla básnička a portrét Popieluszka, tak se mne vyšetřovatel zeptal, co o Popieluszkovi vím. ( Asi si myslel, že když už je zavražděný, že se nebudu tolik ostýchat o něm hovořit :-)  Odpověděl jsem, že o něm skoro nic nevím, ale že by se na Popieluszka mohl zeptat svých kolegů v Polsku, že by mohli vědět víc, a že předpokádám, že jistě máte nějakou družbu (přátelství, kontakty). Vyšetřovatel odpověděl, že se jednou setkali s polskýmí kolegy, že se jich na případ kněze Popieluszka ptali, ale že jim kolegové z Polska nechtěli na toto téma nic říct a odbyli je holou odpovědí, "že to byla chyba" :-(

( Vražda kněze Popieluszka nezastrašila věřící a národ,jak předpokládali, ale naopak sjednotila národ proti totalitě. Na jeho pohřeb přijely miliony lidí z celého Polska a z hrobu se stalo poutní místo, kam jezdili Poláci ze všech koutů Polska a hrob byl denně obklopen stovkami čerstvých květů a zastavovaly se tam i celé školní zájezdy s učiteli a profesory. )

Vyšetřovatel však pokračoval. Přece jen doufal, že se něco ode mne doví a řekl: "Tak mi aspoň řekněte jaká je situace v Polsku obecně, abych byl v obraze, jak situaci vidí obyčejní lidé, s kterými jste se jistě potkával.." Nechtělo se mi vůbec nic říkat tomu vyšetřovateli StB, ale chtěl jsem své věci zoět a taky jsem byl rád, že mám zatím cestovní pas (který mi později sebrali, když mne ke spolupráci nebyli schopni přinutit).

Nakonec se mi vybavila historka, právě od těch stařečků, kteří mne vzali na nocleh. A trochu jsem se rozpovídal :-( :  " Mezi lidmi se říká, že se jednomu pánovi z jednoho městečka zjevila Panna Marie. Když se o tom lidé dověděli, začali k bydlišti toho pána přicházet a nosili tam květiny a kříže a společně se tam modlili. Úřadům se to nelíbilo a tak vyslali bezpečnost, aby toho pána vyslechli a celou věc prověřili. Pána jemuž se zjevovala Panna Marie zatkli v jeho bytě, s tím, že ho odvezu na stanici k výslechu. Ale když ho naložili do auta, auto nechtělo nastartovat a nemohlo odjet. Tak pána vyložili a auto nastartovalo. Takto to zkoušeli několikrát po sobě a kdykoliv byl pán, který měl zjevení byl v autě, tak auto nechtělo jet, kdykoliv vystoupil, auto jelo. Druhý den přijeli s jiným autem a situace se opakovala, takže ho na výslech nemohli odvézt, protože Panna Maria ho chránila a nedovolila pána zatknout. No a tohle si lidé v Polsku teď mezi sebou povídají!

Vyšetřovatel na mne koukal jak na zjevení a zprvu nevěděl, co má říct. Pak řekl s údivem: " A vy tomu věříte??! " Neřekl jsem už nic, jen jsem pokrčil rameny. (Vždyť tady přece nešlo o to, čemu věřím, ale o to, co se v Polsku děje, co si lidé myslí a tímto příběhem jsem řekl hodně.) Vyšetřovatel se se mnou dál nebavil, vrázil mi pln
rozpaků mé dva obrázky s básničkou a poslal mne domů...

Samozřejmě, že to byl takový zázrak proti veškeré materialistické vědě, proti našemu selskému českému rozumu. Ale věděl jsem, že to nemusím řešit, zda je to pravda, či zda to není pravda. Podstatné je to, že velké množství lidí tomu věřilo, že mají proti systému "boží" ochranu a to systém rozložilo, protože ho skoro nikdo z národa nepodporoval. Bohužel jsem neměli dost kvalitních lidí ani dostatečnou kvalitu morální, abychom vytvořili kvalitnější a harmoničtější svět. Nechali jsme se nalákat na jiná pozlátka a metody, takže nám "revoluce" byla ukradena a zmanipulována. Nevěřím teoriím, že byla zcela naplánována nějakými mocnými silami, co řídí
svět. Jen energie lidí byla už nastavena tak vysoko na změnu, že ji "mocní" tohoto světa museli akceptovat a později zmanipulovat jiným způsobem. Ale změna proběhla v souladu s kolektivním vědomím. Že šla pak do háje je jiná věc. Přiznám se, že jsem si velké iluze nedělal, když jsem viděl, kdo a jak se dere k moci.

A pokud to tehdy se zjevením Panny Marie byla pravda, možná to bylo zjevení nějaké Plajáďanky :-), protože lidem se mohou zjevovat bytosti z vyšších dimenzí v podobě, které lidé rozumějí a chápou, jinak by to asi nebyli schopni přijmout.

Takže si myslím, že posleství a zprávy Plejáďanů nemusí být zase tak mimo realitu. Naopak člověk byl v minulosti svým omezeným vnímáním mnohdy sám mimo realitu. Je to každého věc, jak tyhle věci přijme. Mne to rozhodně oslovuje a rozumím jim a mé životní zkušenosti mi říkají, že je to možné!

Ota