8. prosince 2012

Hypnotická paralýza ve spánku

Díky čtenářce za příspěvek navazující na http://orgo-net.blogspot.cz/2012/12/osvobodte-se-od-ovladani-mysli.html a http://orgo-net.blogspot.cz/2012/12/osvobodte-se-od-ovladani-mysli-1.html.

Ahoj Orgonete a ostatní,

Chtěla bych reagovat na poslední příspěvek ohledně ovládání mysli a nedávnou příhodu čtenáře s temnou bytostí. To, co pospal, se mi děje už od dětství, zhruba kam sahá má paměť. Tyto příhody telepatického spoutání eskalovaly když mi bylo zhruba 16 let (teď je mi 31). V útlém dětství si dokonce pamatuji na nade mnou sklánějící se postavu v neonových obrysech s nějakým „batohem“ na zádech, která se dotkla mého pupíku (solar plexu), přičemž jsem začala neutišitelně křičet. Matka, která spala vedle, mi to samozřejmě nevěřila; teda interpretovala to jako zlý sen. To byl v mém životě zlom,kdy jsem pochopila, že jsem tu na něco sama (tehdy jsem ale nechápala, na co a proč se tak cítím).

Nicméně ta hlavní spoutání ve spánku nastala kolem 16tého roku, kdy ke mně opětovně přicházela tatáž bytost, tmavě šedá, hustá, s jakousi kapucí a z pod jejíhož tlaku jsem nebyla schopna se vymanit. Dokonce se i stalo, že se mnou měla pohlavní styk (podotýkám, že ve spánku, kdy jsem se nemohla hýbat, myslím, že se tomu říká inkubus a je to teda opravdu humus a nikomu bych to nepřála zažít). Vždy to probíhalo tak, že přišel hodně silný tlak odkudsi shora a zatlačil mne do postele, pak jakoby se tato energie této bytosti snažila vstoupit do mého těla, vždy jsem se začala bránit a chtěla jsem se probudit, mozek pracoval naplno – slyšela jsem budíka, sousedy, auta venku – ale oživující síla, která by tělo probudila a oči otevřela se nemohla vrátit, trvalo to (dle mého chápání v onom stavu) strašně dlouho a když se to nakonec podařilo, probudila jsem se se silně tlukoucím srdcem a zpocená a přestože jsem byla hodně vyčerpaná, držela jsem se, abych znovu neusla. Dokonce jsem měla asi roční období, kdy jsem se bála chodit spát. Nevěděla jsem, komu to mám říct. Když přemýšlím, co bylo významné v té době v mém životě, a co mohlo tyto energie přilákat, tak zřejmě to, že jsem každý den meditovala a cvičila jogu, přešla jsem na veganství a začala číst Sokrata a knihy o šamanismu. Nevím, zda následkem těchto nočních návštěv bylo to, že jsem po roce tohoto hypnotického utrpení začala kouřit, pít alkohol, chodit za školu a přestala jsem se zajímat, stala jsem se na dva roky jakýmsi tupým konzumentem, který nechápal, co se s ním stalo. Jediné, co jsem věděla, bylo, že se něco stalo a že chci zpátky tu radost a slast života před tím. Relevantní je zřejmě i to, že jsem v té době (ach Bože) podstoupila očkování proti (nebo spíše na) klíšťovou encefalitidu, po kterém se mi zhoršil zrak a začaly srdeční arytmie. Entita se po roce působení tedy vytratila a já na to časem „zapomněla“.

Ale podobné zážitky se opěr vrátily, když mi bylo kolem 25 a začala jsem se cíleně detoxikovat, přešla jsem na makrobiotiku a začala jsem se opět hodně zajímat, cvičit a meditovat. Nicméně už nepřicházela bytost, už to byly jen čistě hypnotické útoky ve spánku s paralýzou. Společným prvkem tam bylo téměř vždy, že opět přišel silný tlak seshora, jakoby se vše zastavilo a nefungovala gravitace, nade mnou se objevila obrovská loď a já jsem jen zespodu viděla její spodek se spoustou nějakých částic (otvorů, spor, světýlek, součástek – nevím) a vždy jsem cítěla, že ta paralýza vychází z této lodi. Moje obrana už ale byla značně silnější než v 16ti a návrat do těla byl rychlejší, byť stále problematický. Několikrát mne napadlo, že pokud se to stane znovu, zkusím se nebránit, ale vyjdu s otevřeným srdcem vstříc; nicméně toto rozhodnutí se nikdy zatím nevyplnilo, neboť vždy z nějakého důvodu bylo prioritou postarat se o tělo a navrátit se. Takže nevím, zda je to ochrana proti mému rozhodnutí, které možná není bezpečné nebo ještě stále nedostatek dostatečného pochopení a přijetí těchto energií. Poslední takový útok se mi stal někdy pře rokem. Když se na to dívám zpětně, tak pokud je pravda, že je toto prováděno cíleně, tak mne tyto entity dokázali odklonit z cesty na nějakých 10 let…

Dlouho jsem si myslela, že jsem sama s těmito zkušenostmi a teď vidím, že se to děje i druhým. Ráda si přečtu vaše názory nebo další zkušenosti.

37 komentářů:

  1. Spánková paralýza je naprosto normální věc, kterou prožívá každý člověk během spánku, jen při tom není v bdělém stavu. Je to obrana proti pohybům fyzického těla během spánku. Jěště před upadnutím do spánku člověk zažívá takzvanou hypnagogii, což jsou jakýsi halucinace, ať už sluchové nebo zrakové. Co jsem pochopil já, tyto halucinace částečně vycházejí z podvědomí a částečně jsou náhodné podle toho, jak se tělo nalaďuje na spánkovou "dimenzi". Je dokonce možné slyšet myšlenky lidí a dá se naladit na určitého člověka. Po hypnagogii nastává spánková paralýza a trans, pokud zůstane mysl bdělá a to se teprve dějou věci. Stavy v transu dle mého vycházejí už jen čistě z podvědomí a je to jakýsi test/tréning připravenosti na opuštění těla. Zde se setkáte se svými strachy a zjistíte, jak na tom opravdu jste. Je to také poslední krok k vystoupení z těla a vstup do astrální roviny. Pokud se setkáváte s nějakými nepříjemnostmi během transu, doporučuju relaxaci během tohoto stavu. Snadno v tomto stavu zjistíte, že když budete myslet na něco pozitivního, hned se tento stav změní na příjemný. Já to dělával tak, že jsem si představoval, jak ležím na pláži a pere to do mě sluníčko a poslouchám šumění moře, a náhle to tak prostě bylo. Prostě se zde naučíte používat a posilovat vůli. Takže tvrdit, že to odklání od nějaké cesty je nesmysl. To je ta nejlepší přímá cesta. Važ si toho.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, stavy hypnagonie a revizi podvědomí znám, ty pro mne nejsou něco divného, stavy spánkové paralýzy taky znám, stává se mi někdy, že se třeba potřebuji pohnout, protože ležím na nose a nemůžu dobře dýchat a vidím se z venčí a navracím se tedy do těla, aby se neudusilo... :-); nicméně tyhle stavy, které jsem popisovala, jsou ještě něco jinde a jinak (a popravdě si myslím, že pokusy popsat "objektivně" stavy lidí při spánku jsou vtipné, protože vše filtrujeme skrze naše pole zkušeností, domněnek a schopnosti dekodovaní). Tyhle mé zkušenosti jsou úplně reálné, stejně tak jako třeba že dýchám nebo jako stav na ajuhasce. Co je halucinace? Jiná realita nebo jiná iluze? Proto mne odborné popisy v tomto nijak neuspokojují. Tenhle svět se ukazuje, že je jen projekce našich myslí, takže zrovna tak stavy ve spánku mohou být projekcí nebo mohou být daleko blíže realitě podstaty věcí než naše "skutečnost". Pro mne jsou tyto zážitky prostě stav vědomí, kdy dokážu dekodovat v běžném stavu nečitelné frekvence. V 16ti jsem netušila, teď už si s tím umím poradit a nemám pocit, že bych musela vyhledávat někoho na odvádění či odblokování apod. Je to pro mne zkušenost, kterou ptřebuji skrze vlastní moudrost pochopit. Vážím si všeho. Díky za komentář. AUTORKA CLANKU

      Smazat
    2. Knecne nekdo normalni

      Smazat
    3. Však ano, nikde jsem nepsal, že je to nereálné. To jen tak zní podle slova halucinace. Stejně tak jsem nepsal, ať vyhledáš někoho, kdo to z tebe "vytáhne", to prostě ani nejde. Když jsem to poprvé zažil já, samozřejmě jsem si myslel že je po mě :-). Potom jsem poznal někoho, kdo se tím zabývá spoustu let a všechno mi vysvětlil. V tu chvíli pro mě bylo nejdůležitější, že v tom nejsem sám a že to má obrovské výhody a tak jsem se rozhodl v tom pokračovat. To co jsem popsal víše, jsem se nedočetl, ale to jsem za tu dobu, co lítám nad postelí pochopil. S tou reálností je to u mě tak, že mi tento změněný stav vědomí připadá dokonce mnohem reálnější, než ten nyní. V normálním stavu mám mnohem méně smyslů a jiné vnímání energií. Takže to co píšeš, vlastně souhlasí s mýma zkušenostma. Zajímavý je, že když o tomhle píšu, tak to nedokážu pořádně myšlenkově zformulovat do čtené podoby a připadám si jako blb, který neumí česky :-)
      Tak snad si to nějak přelouskáš ;-)
      Hodně štěstí na tvé cestě

      Smazat
  2. Ještě dodatek, hodně užitečných rad a návodů naleznete zde : http://forum.astralni-cestovani.org/

    OdpovědětSmazat
  3. Jak JSEM NAZNACIL,UZ V ORGONETOVE CLANKU,OSVOBODTE SE···
    CIM VIC,SLOUZIS PRAVEMU BOHU~LASCE A SPRAVEDLNOSTI,
    TIM VIC SE SATAN BRANI···
    VLADCE TOHOTO SVETA ZLA,SI NENECH BEZTRESTU ODVADET DUSE!!!
    MUSIS ZISKAT MAXIMALNI OCHRANU SAMOTNEHO BOHA!
    JAKO TO MAM JA.
    DELA ZE TO TAK,ZE SE VEDOME,STANES BOZIM DITETEM A SOUCASNE JEHO HRDINOU!
    VZDAS SE SVEHO CHLIVNEHO JA,EGA!
    ZAMILUJES SE,DO VCECH,TVORU~BUNEK BOZIHO TELA!
    PROPAGUJES STOPNUTI MUCENI A VRAZD ZVIRAT AJ.BUNEK BOZIHO TELA!
    PROPAGUJES ZASTAVENI PRZNENI PLANETY,BOZIHO ZAKONA A VSEHO ZLA!
    HLAS BOHA
    www.avatarkrshna.blogspot.com

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A mohl/a byste psát normálně jako ostatní??? Používání caps locku je na všech netových diskusích vnímáno jako velmi neslušné chování - je to stejné, jako byste na druhé řval/a jako tur. Mj. nikdo z nás není nějaký hlas boha, ani vy ne.

      Smazat
  4. jiný pohled na zážitky s ufo:
    http://medo.cz/jaromir/kniha_trn_2v/_index_3io.html

    OdpovědětSmazat
  5. díky orgonete,že sem dáváš skušenosti lidí s tímto nepříjemným kontaktem s bytostma,nebo jak bych to nazval.já jsem to zažil a skouší to pořád. ta bytost je jeden z druhů reptiliánů.taky jsem si říkal co by se stalo,kdybych se přestal bránit,co by se mnou udělali.já říkám nikdy se nevzdávejte a bojujte.nejste v tom sami.já jen doufám,že přijde doba a karty se obrátí a já jim to budu moct spočítat i s úrokama.

    OdpovědětSmazat
  6. Před asi půl rokem se mi párkrát v noci ve spánku stala taková podivná věc (pokaždé jsem ležela na břiše).Z ničeho nic začaly moje tělo prostupovat jakoby vibrace,které rychle zesilovali,cítila jsem je v úplně celém těle a bylo to hodně nepříjemné.Následně na to mi začalo hučet až pískat v hlavě,to bylo také tak nesnesitelně intenzivní.A potom jsem měla pocit jakoby moje tělo něco stáhlo z postele,pokaždé mě ta neviditelná síla odtáhla ke dveřím do pokoje.Vím, že jsem se snažila křičet, ale jakoby ten křik nebyl ani moc slyšet,jakoby byl slyšet z dálky.Nedokážu to moc dobře popsat.V tuhle chvíli vím, že jsem se pokaždé probudila, ale chvíli jsem se vůbec nemohla pohnout, až po chvíli jsem přišla k sobě.Zvláštní na tom bylo, že ten zážitek vypadal jako by to bylo reálné.

    OdpovědětSmazat
  7. Ano, něco podobného jsem zažívala i já, jen s tím rozdílem, že je nevidím, jen je cítím. Vím, že je někdo u mě a že to není pozitivní bytost. Útoky se zvýšily poté, co jsem začala jít duchovní cestou. Vyvrcholily před několika lety, kdy jsem nastoupila vědomou cestu vzestupu a změnila svůj život. Pomáhalo mi dělat si okolo sebe ochranné vajíčko, ale to taky není ideální, člověk se pak brání nejen těm temným, ale i světelným bytostem.
    Pomohlo mi cvičení na zpracování strachu od Inelia Benz a v poslední době jako nejúčinnější je usínat s úsměvem a vědomým pocitem lásky. Někdy mě tato bytost probudila a jakoby dusila, držela mě násilím a já, i když jsem byla vzhůru, nemohla jsem otevřít oči a křičet. Naučila jsem se, že když jí dám najevo, že se jí nebojím a že jsem silnější, tak to rychle ustoupí. Ona bytost na nás může pouze, když se jí bojíme. Strach nám snižuje vibrace.
    Proto kdykoliv tě navštíví opět, opakuj si sama pro sebe "Já jsem silnější", odejdi, tady nejsi vítán nebo něco takového. Prostě mu dej najevo, že ty ne. Když cítím, že je toho na mě moc, volám svého anděla strážného na pomoc.
    Jolana

    OdpovědětSmazat
  8. Ještě jsem zapoměla na dvě věci,při tom zážitku jsem měla silný pocit, že je u mě "něco" v mém pokoji a při hučení v hlavě jsem pokaždé slyšela směs šeptajících hlasů.Stalo se mi to před půl rokem poprvé v životě pár nocí za sebou a vždy to bylo úplně stejné.Budu ráda, pokud mi na tohle napíšeš svůj názor.Je mi jasné, že nemusí jít o nic neobvyklého, ale nikdy jsem nic podobného nezažila a zajímalo by mě, čím takový stav může být způsobený.

    OdpovědětSmazat
  9. Je mi divné, že ľudia s takýmito problémami, nevyhľadajú pomoc ľudí, ktorí s týmito energiami dokážu zatočiť ? Lebo takí ľudia sú... BED

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Možná proto,že nikoho takového ve svém okolí neznají.Možná i proto,že se o tom bojí mluvit s okolím protože by se jim vysmáli.Taky se řadím
      k těm co to prožili.Bohužel ne ve spánku ale při plném vědomí a opravdu bych v té době ráda poznala někoho kdo by mi pomohl.Z toho
      útoku jsem se dávala dohromady půl roku a dodneška nechápu proč.Jsem
      úplně normální obyčejná ženská.Zdenka.

      Smazat
    2. Před touto radou varuji... (i když připouštím, že moudří pomoci mohou). Já sama jsem prošla podobným utrpením a hrůznými prožitky, nepomohl mi nikdo z mnoha těch, co se tím živí, peníze přesto inkasovali, a spíš přibyl chaos ve mně... Mně pomohla nejdříve rada Tety Kateřiny přijmout a zpracovat svého démona. Prvním vítězstvím byla tehdy úplná ztráta strachu. To mi mimo jiné začalo umožňovat slyšet moje pravé duchovní vedení a pomoc hledat u sebe. Nezapomínejte, že myšlenkami tvoříme! Nerochňejme se v tom, co na nás působí nepříjemně. Intuicí a srdcem posuďme povahu věcí, soustřeďujme se na to, co nám působí příjemné pocity. Čemu sami neuvěříte, to na vás neskočí! Až když jsem úplně
      uvěřila, že neexistují žádné síly zla, co mi chtějí ubližovat, byla jsem osvobozená. Důkazem vlastně je, že nyní si na to vše vzpomínám s naprostým klidem, bez emocí. Přeju hodně síly (a tu my máme:))
      Mi

      Smazat
    3. Milý Bed
      ja mám neuveriteľné problémy skoro stvrťroka s bytosťami, ktoré sa mi predstavili ako
      bytosti mimozemskej civilizácie. Tým, že som nesplnila úlohu, ktorú mi povedali že mám
      urobiť, tak sú v blízkosti mňa, nech idem kdekoľvek. Otravujú ma najmä v noci.
      Stalo ma to veľmi veľa peňazi a nikto my s tým nevedel pomôcť. Bed podotýkam, že asi som
      musela spoznať obrovské množstvo podvodnikov, ktorý sa vydavajú za šamanou, psychotronikou,
      liečiteľov. Boli medzi nimi aj solidný, charizmatický duchovný, keď som im vyrozprávala
      svoj príbeh, tak dopredu povedali, že si s týmto neporadia. A tak som to vzdala. Uvidím,čo sa
      bude diať ďalej.
      vaeria

      Smazat
    4. Vím a chápu o čem je řeč. Mám podobné zážitky. Před lety několikrát v týdnu v noci u postele černé postavy s kápí na hlavě. Můj druhorozený syn coby miminko nechtěl být sám v ložnici, jak jsem se vzdálila na 2 metry, tak hysterický křik. Bylo to příšěrné období. Pak jsem poprosila osobu, aby mi vyčistila dům. Byl tam astrál, pomohla mu odejít.Byl chvíli klid, ale neskončilo to. V noci mě někdo dusí a co je nejhorší, používá mou sexuální energii. Jsem unavená, vyčerpaná. Snažím se chránit, ale ne vždy to jde. V noci jsem jak staccato, každou hodinu vzhůru, někdy mám pocit, že vůbec nespím, že jen bdím. Je to těžké ustát ty energie.

      Smazat
    5. TO VAERIA a ostatní
      Zásadne kroky robím tieto :
      Nechodím ku "terapeutovi" ktorý pýta peniaze !!!
      Nechodím k reikistom a iným zasvätencom !
      Chodím k takým čo majú schopnosti od detstva alebo ich dostali v priebehu života od BOHA.

      To čo prežívame je v zakotvené v "plánu" duše. Každý dostane čo si zaslúži. Som chránena, raz som zavolala a prišla pomoc, na nebo vzatým zemšťanom.

      Raz ma niečo čierne navštívilo a povedala som zmizni, druhýkrát choď do pekla, normálne som sa zmohla na ostré zakričanie.
      Je mi ľúto, že toľko ľudí ešte trpí.
      Nič iné Vám nepomôže iba byť, chodiť, žiť v každom momente
      s Bohom. Konať v súlade s Božími princípmi, dávať lásku, nečakať odplatu a ďakovať sa za všetko poznanie. Atď, veď už to poznáte...
      Dary, ktorých sa mi dostalo prišli v čase kedy som nečítala, neštudovala, nechodila na blogy, nediskutovala a veľa plakala. Taký bol život vtedy. Po stretnutí s Ním je všetko ľahšie. :-))
      Lásku vám drahí, BED

      Smazat
  10. Známý parapsycholog minulého století Břetislav Kafka, který používal pro své pokusy tzv. citlivce (média), vyslovoval jednoduchou formuli proti napojení záporných entit. Aby se přesvědčil, že člověka ( v jeho případě v hypnoze) neovládá negativní energie řekl: " ve jménu Boha všemohoucícho...". Pokud "to" bylo něco negativního tak to ihned odešlo.

    OdpovědětSmazat
  11. Něco podobného občas zažívám v noci také. Probudím se a jakmile se snažím usnout pocity a strach se vracejí. V těchto chvílích se pokouším představit si co nejjasnější světlo a potom světlo rozšířit jako kdybych se v létě díval na jasnou oblohu. Bohužel někdy je docela těžké tuto představu vyvolat. Ze zkušenosti ale zjišťuji , že i takový pokus stačí aby nepříjemné pocity zmizely.

    OdpovědětSmazat
  12. Na orgonet chodím asi dva roky a stal se pro mě,jako pro mnoho jiných něco jako denním chlebem.Nejsem pisatelem a většinou si své utvořené závěry nechávám pro sebe,ale mám možná k tomu tématu (jakoby spoutání),ze svého prožití co dodat.Dnes je mi 52let.Někdy kolem svých 30let jsem se začal vyrozovat z těch klasických materiálních standartů,začal jsem hledat Světlo ,Stvořitele.Cesty byly různé,a v naprostých počátcích,jak to dnes vidím i docela nebezpečné.Už nevím jak k tomu došlo,ale dostal jsem se na seanci s v(vyvoláváním duchů),obrovská sranda,stoleček se hýbal apod..do té doby než jsem šel spát.dodnes nevím koho jsem si nabalil sebou domů,ale je to jeden z mých nejhroznějších zážitků v životě.Když se v půlce noci probudíte,naprosto bdělí,vnímáte všechny detaily,spící ženu vedle vás,veškeré zvuky které normálně neregistrujete,jenom se nemůžete pohnout,něco,spíše někdo vás rdousí,snaží se dostat do vás,vytlačit z vašeho těla.Boj který vedete je jen ve vaší síle kterou buď máte nebo né,jako by i rozum byl v podrůčí někoho jiného.Jenom chroptění,není možný žádný pohyb těla,jste naprosto paralyzováni.Nevím jak dlouho toto probíhalo,k budíku nešlo otočit hlavu,hodinu,dvě.Jak jsem uvedl,bylo to období kdy jsem se začal duchovně probouzet,v těle kde už jsem nemohl použít svůj rozum,přesto vzniklo nejasné neformulované(rozum nebyl schopen tvořit slova)cítění touhy po světle,čím mi bylo hůře tím více jsem toužil.A ejhle tlak se mírnil,tím více jsem prosil,začal jsem si uvědomovat své slzy,pak jsem se zlehka začal hýbat.Už jsem to nepustil,a náhle to vše bylo pryč.Už nikdy se to od té doby nevrátilo,nutno dodat,že už jsem se nikdy nevrátil k předešlému stylu života,ale naopak.Mohu-li k tomu mému prožití po létech něco dodat:Pak jednoznačně svýma hrátkama jsem si ve svém okolí,auře,vytvořil prostředí,na kterém se zlo,temno,jak kdo chce a jak to kdo vnímá,mohlo uchytit.Nazval bych to, stejné přitahuje stejné,budeme li se snažit o dobro,čistotu,krásu,náš energetický obal prostě nedovolí aby se jinorodé k nám přiblížilo,nepodáme li tomu opět svou ruku.Přeji všem mnoho síly,tobě Orgo dvkrát J.

    OdpovědětSmazat
  13. Taky jsem prozila neco podobneho.Je to uz 40 let ale je to stale zive.Bylo to na internate.Uprostred noci jako bych se probrala,jsem videla malou osobu sklanela se nad mym telem,mela v rukou neco jako hulku a dotykala se me.Ja jsem to vse v hruze pozorovala,jako bych v tele nebyla.Dokonce jsem vybehla na chodbu a hledala pomoc.Ten skret mi branil vratit se do tela.Vnimala jsem kazdy detail pokoje a premyslela jsem jestli spim,nebo je to skutecne.Nekolikrat se to opakovalo i po prestehovani pokoje.Az jednou po opravdu v hroznem probuzeni jsem pozvala k sobe do pokoje kmaradky a spolecne zacaly prosit o bozi pomoc pro me.Ja tenkrat naprocty ateista jse se modlila s nimi az do rana.A verte nebo ne,od te doby se tahle hruza nikdy neopakovala.A tak jsem pomalu zacinala tusit a hledat.Protoze do dneska neverim,ze to byl sen.A ulevilo se mi,ze jsem v tom nejsem sama.

    OdpovědětSmazat
  14. -i mě se tohle stávalo, co si pamatuju, tak to bylo za můj život 3x.. probudil sem se a nemohl sem absolutně hýbat tělem, jediný co jsem zmohl, tak byl pohym očí, 2x se mi to stalo osamotě po třetí vedle mé postele seděl otec, ale samozřejmě když sem se o tom vždy zmínil.. jako bych nic neřekl.. Taky se mi minulou zimu stávali hodně divný věci, trvalo to cca 5 měsíců.. od začátku zimi až do jejího konce.. Kolikrát sem v noci probudil z ničeho nic a slyšel sem vycházat z mého ucha zvuk podobající se zpětný vazby basů a pořád se ten zvuk vzdaloval a vzdaloval.. taktéž na mě byla napojená nějaká bytost se kterou sem mohl komunikovat telepaticky.. Je to příběh, kterej sem pověděl cca 3 lidem, ve zkratce mě donutili jít samotnýho do lesa a taky mi bylo řečeno, že už sem tu odevzdal spoustu lásky a že je čas.. čas na to vytvořit novou přírodu.. Chodívali za mnou každý den, já viděl jen červený světýlka.. nejspíš oči.. tělo této bytosti sem viděl jednou ve sklepích našeho domu a pak až v tom lese.. samozřejmě byli vidět jen obrysi, jako bych se díval přes zrcadlo.. toho dne, když sem šel do toho lesa, tak sem si říkal.. no teď by mohl jít někdo za mnou, aby mi to dodalo jistotu, že tam kam kráčím mám opravdu dojít a při otočení šel za mnou kluk zhruba stejně starej jako já, podobně oblečenej jako já s kšiltovkou NY a tak sem mu šel kousek naproti.. hleděli sme na sebe a já si řekl fajn.. nejsem tu sám, jde nás tam víc a tak sem pokračoval.. asi cca po 10 metrech co sem se otočil.. kluk nikde.. vypařil se! nebyl tam! a tak sem dostal strach a řekl si.. jestli že já mám někam zmizet, tak se chci ještě rozloučit s rodinou a tak sem šel s toho lesa řeknu urychleně pryč.. když sem procházel kolem interšpáru tady u nás ve varech, tak co sem minul lampu, tak zhasla.. na konci křižovatky sem potkal holčinu, byla celá v bílím, nádherný kožíškový botky a jen tak tam stála a hleděla na mě.. když sem k ní přišel, zeptal sem se.. jestli čeká na mě.. já si opravdu nevěděl rady s tím, co si mám o tom všem myslet.. a ona se jen pousmála a řekla, že ne.. obešel sem jí a na křižovatce se zastavil a koukal na ní.. začala kašlat a to uplně stejným způsobem jako moje máma.. za nedlouho kolem mě prošel chlap, došel k ní, vzali se za ruce a šli tou samou cestou do lesa, kterou sem šel předtím já.. Když sem pokračoval domů.. všiml sem si, že v rozsvícených oknech je jaký si čevený světlo.. u některých bylo normální, ale u některých se svítilo červeně.. došel sem domů a zaplnul facebook.. přísahám lidi.. že přes polovinu mých přátel mělo začervenalou fotku.. a já asi po pár měsících, co jsem se dostal k ségry mladýmu sem se díval na jeho plochu.. i on patřil mezi ty s tou začervenalou fotkou.. a ejhle.. měl jí na ploše.. jako kdyby si jí přes photoshop upravil.. jaká je náhoda, že si ji ten den upravilo takovým způsobem tolik lidí? v oknech se svítilo červeně.. žádná náhoda.. asi týden po tomto incidentu sem jen tak polehával ve svý posteli a já mám do dnes pokoj společný se ségrou.. a ležím a koukám se přes žaluzije ven na nebe a z ničeho nic se zablejsklo cca na 10 vteřin byla modrá obloha.. říkám si, tohle nebyl blesk.. nic takovýho.. tak sem šel k oknu, odhrnul žaluzie a nad barákama na nebi byli 3 létající talíře do tvaru trojúhelníku.. s toho prostředního vycházelo jakýsi světlo, který směřovalo na barák pod nima.. vzbudil sem ségru a už jen s toho důvodu, abych nebyl sám kdo to vidí.. pozorovali jsme to hodiny a dokonce jsme slyšeli kroky, který byli všudepřítomný. jak před barákem, tak u nás v bytě.. těch kroků už jsem si všimnul několikrát předtím, když sem ještě o takových věcech neměl sebemenší páru.. asi v šest ráno sem se rozhodnul jít zkontrolovat taťku a mamku jestli jsou v pořádku a v uličce mezi tátovým pokojem a kuchyní byl dost cítit ozon, ze kterýho mi bylo až šoufl.. pokračoval bych dál, ale myslím si, že tohle pro začátek stačí.. Jsem si vědomej entit.. sem si vědomej toho, že nás chodí navštěvovat, ale s kým já si mám o tom povídat.. znáte lidi..

    OdpovědětSmazat
  15. Přesně tak, zkušený terapeut dovede odvést přivtělené duše i pomůže s ochrannou...

    OdpovědětSmazat
  16. Problém, prečo ľudia pri podobných problémoch nevyhľadávajú pomoc môže byť skutočnosť, že nevedia komu veriť.
    Sám mám podobné skúsenosti zo snov, keď už od malička mám veľmi ťažký spánok, resp. živé sny. Niekedy nedokážem rozlíšiť, či spím, ale hlavne sa mi stávalo, že som sa nedokázal prebudiť. Cítil som, že chcem, ale nešlo to. A niekedy som veľmi naliehavo chcel :)
    Pred časom som sa aj ja v spánku stretol so zahalenou, mŕtvolnou postavou s mečom. Našťastie som nebol sám. Neviem kto so bol, ale cítil som, že tam so mnou niekto je. Čakali sme na ňu. Pamätám si, že som temnú postavu chytil - ako sa hovorí - do kravaty a držal. Postava, hoci som ju držal zozadu, sa mi smiala do tváre a povedala: "Priprav sa, teraz Ti niečo ukážem". Neukázala však nič, lebo som ju ešte pevnejšie chytil a stiahol na zem tak, že ležala na mne tvárou nahor. Ten niekto čo tam bol so mnou, ju potom mečom prebodol. Úplne jasne si spomínam, ako som sa odťahoval, aby aj mňa nepichol hrot meča keď ňou prešiel. Postava potom ušla a ten niekto mi povedal, že nie je možné ju zabiť.
    Autorke článku želám odvahu, nech sa dokáže vysporiadať so svojími trápeniami, nech sú už akejkoľvek podstaty. Pretože v tom nie je sama.
    [ Thyrmael ]

    OdpovědětSmazat
  17. Jakože už jsem svůj komentář pod tímto článkem dala, nedá mi to, abych po přečtení komentářů ještě nereagovala.
    Jistě nejsem sama, kdo je překvapený tím, kolik lidí má podobné si příhody s touto noční, ale i jinou, paralízou.
    Jen mě tak právě napadl známý film Harry Poter. Je to film plný temné magie. Mnozí jistě vědí. Vzpomínáte na ty Mozkomory? Nezdá se některým,že i ten scénárista či lépe autorka díla musela být o existenci těchto nočních zlých entit dobře obeznámená? Ta scénka, kdy napadli hlavního hrdinu poprve,je prakticky totéž,co tu všichni popisujeme! No, je to jen zamyšlení,ale myslím si,že Harry Potter měl s pohádkovými postavami velmi málo společného.

    dan.

    OdpovědětSmazat
  18. Moc mi pomohla Matka Meera žijící v Německu.Po astrálním útoku jsem na tom
    byla opravdu hodně mizerně fyzicky i psychicky.Jen jsem jí napsala co se mi
    stalo a požádala o pomoc.Opravdu mi pomohla.Na dálku a zdarma.Díky Bohu.

    OdpovědětSmazat
  19. čtu to tady a vidím že nejsem sám, přichází to v noci, je to jako vibrace, silná, někam mě to vtahuje, je to děsný zážitek, někdy vnímám bytost která je tak "jiná" oproti čemukoliv co jsme v životě mohl cítit, ona prostě JE. Je to takový děs že chrlím jednu modlitbu za druhou ke Kristu a všem svatým........Je to opravdu zvláštní stav, ve spánku ale vše si uvědomuji jako při plném vědomí, co ale ovládám je pouze dech a to ještě dost těžko, ale umím ho zrychlit a moje okolí je již poučeno okamžitě mne probudit.

    OdpovědětSmazat
  20. Neměl jsem takový živých "snů" moc, ale nepříjemné byly. Vždy, když mě to vzbudilo, měl jsem strach jít spát, ale nevydržel jsem nespát, tak jsem si našel v telefonu nějakou písničku, kterou jsem měl v tu dobu rád a cítil v ní bezpečí a pouštěl jsem si jí potichu a pak to bylo dobré. Nejde o kontrolu mysli. Jsou to naše osobní strachy. Projektujeme si sami to, čeho se bojíme. Souhlasím s tím že je to součástí naší zkoušky nalezení vnitřní síly, víry, lásky a odvahy vystoupit ze své slabosti, ze své ne-moci. Možná bych to přirovnal k vědomému odhodlání žít v pravdě, nebát se říkat pravdu, ať už to pro nás bude mít různé následky. Měl jsem poměrně nedávno (před pár měsíci) celkem živé sny, které mě dost vystrašily. Vzpomínám si na poslední takový sen. V tom snu jsem To něco šel hledat do lesa. Nevěděl jsem co to, ale věděl, že to mám najít. Pak jsem opět cítil, jak se to kě mě rychle blíží a čím blíž to byl, tím větší strach jsem měl. V ten okamžik jsem si vzpoměl na slova mého učitele, který mí řekl, že všechn různé postavy v kápi stojící ve tmě, kterým nevidíme do običeje, apod., jsou naše strachy a zbavíme se jich jedině tak, když se jim podíváme do tváře. V tom snu jsem se vědomě rozhodl jít tomu odhodlaně vstříc, ať se stane co se stane. Vzpomínám, jak jsem se proti tomu vydal s obrovským odhodláním a energií a během pár chvil to zmizelo. Pár dní po tom jsem se cítil moc skvěle! :) Není snadné se tomu postavit, ale pak, když jsem to udělal, jsem měl pocit, že je to vlastně jednoduché. Radit nikomu nemohu, jen mohu říct moji zkušenost a to jak to vnímám. Vím, že kdyby se mi to stalo znovu, tak bych neváhal a neudělal ani krok zpět! Nestál bych ani na místě a znovu tomu šel naproti. Jarda Dušek vyprávěl o indiánech, kteří se učí od malička tyto bytosti ve snech objímat... Jsou to nevyřešená traumata z minulých životů a z dětství. Jsou to naše negativní podúrovně vědomí, které jsme zamkli do slepa hluboko v sobě a odmítáme je. Chybí jim naše láska a my před nimi utíkáme, namísto, abychom je objali. Všechno je jen několikaúrovňová "počítačová hra - vědomí", kterou spolutvoříme vlasními myšlenkami a podvědomím, ve které je jediným nebepečím náš vlastní strach. Buďme vděční, že se nám tyto věci vyplavují (prosvětlují) na povrch, abychom je mohli řešit. Jen díky ním můžeme postoupit do vyších úrovní bytí. Je to tady pro každého z nás, ne proti nám... Nikam před tím neutečeme, není kam, protože to jsme my sami. Můžeme to jen přijat a ukázat tomu Boha v sobě. Asi nás toho teprve ještě hodně čeká, tak hodně zdaru a síly...

    OdpovědětSmazat
  21. Podělím se také o svůj zážitek. Stalo se to v létě. Ve spánku jsem cítila, že mě navštívila zvláštní bytost, vypadala jako nějaký démon s takovými buvolími silnými rohy. Byla jsem úplně paralyzovaná, nemohla jsem se ani hnout ani se probudit. Ta bytost mě chtěla ovládnout, jakoby natáhnout do sebe. Bojovala jsem (myšlenkami) ze všech sil, aby se tak nestalo. Byl to velmi těžký boj. Občas se zdálo, že již prohrávám. Nevzdávala jsem to. Pak jsem se najednou probudila, vše se zdálo, že to byla realita. Bojovala jsem, abych znovu neusnula. Strašně se mi chtělo spát, nakonec jsem se znovu propadla do spánku, ale boj pokračoval. Možná ještě intenzivněji. Vím jen, že jsem se snažila udržet své myšlenky čisté, aby mě ta bytost nepohltila. Po dlouhém boji jsem cítila, že jsem vyhrála, paralyzace zvolna ustoupila, já se mohla zase pohnout. Opět jsem se probudila, měla jsem zase obavy usnout, ale i když jsem usnula, už se to nevrátilo. Ani následující noc, kdy jsem večer uléhala s obavami a pocitem, že bych se nedivila, kdyby se to opakovalo. Od té doby se to už nestalo, ale dodnes je to pro mě jako reálný zážitek, ne jako mlhavé vzpomínky na sen.

    OdpovědětSmazat
  22. V dětství jsem měl sny tohoto druhu - záchvaty hrůzy a děsu, kdy jsem chtěl křičet, ale nešlo to, byl to křik beze zvuku. Usínal jsem v posteli a probouzel se v křesle. Později jsem vystupoval z těla, cestoval jsem při vyučování po tělocvičně nebo třídě a viděl se seshora. Čtu Orgo-net již více než rok a teprve nyní se dozvídám, co může za mými zážitky být. Uvědomuji si, že i přes tuto "silnou" zkušenost jsem neměl strach. Spíš to bylo někdy nepříjemné a zároveň jsem to chtěl prozkoumat. V letošním roce se měl těchto zážitků mnohem víc než kdy jindy - při jízdě na kole, při návštěvě známých, v autě apod. Pátral jsem po tom, co to je - zda se mnou chce někdo komunikovat, nebo mě ovládat, manipulovat atd. V listopadu jsem absolvoval terapii tmou - a tam jsem měl možnost se intenzivněji potkat s tím co to je. Jeden den ten "stav" ke mně přišel. Najednou jsme to vnímal jako, že mě někdo vytahuje z těla a chce abych s ním cestoval do astrálu. Tak jsem se "toho" přímo nahlas zeptal: "Kdo jsi a co mi chceš?" Bylo ticho, chvíli jsem čekal a pak řekl: "Pokud mi nemáš co říci a nechceš se představit (vyložit čisté karty), tak mě neobtěžuj a odejdi. Nemám čas se s tebou bavit a nikam dnes nepůjdu. Můj úkol, moje cesta a bytí je tady teď na Zemi. Děkuji ti za tvoji přítomnost, ale můj plán je jiný." A v té chvíli můj "stav" zmizel a od té doby si mi už neopakoval. Na závěr temnoty jsem ještě poslední den zažil setkání s "démony". Přišli za mnou a chtěli mně "strašit" - na okamžik mě to překvapilo - zasáhlo, ale vzápětí jsem je pozdravil a sdělil jim, že vím, že jsem jeden z nich, ale že s nimi dnes nebudu, a že ani nemá význam aby mě strašili. Vše to pak zmizelo. Po týdnu temnoty jsem si uvědomil, že spousta "věcí" je v nás samých - jen tím, že je dostatečně neznáme se jich bojíme - mají moc nás ovládat - můžeme si sami rozhodnout co s tím budeme dělat. Ale nejde to samozřejmě tak snadno - je to o naší vnitřní cestě a o poznávání sama sebe. Je to o našem "strachu" a pohlédnutí do něj a také o uvědomění si,že tma i světlo jsou nedílnou součástí naší bytosti - že je nemůžeme oddělovat, ani vytěsňovat - můžeme je jen přijmout a nacházet harmonii, radost a lásku v našem životě.

    OdpovědětSmazat
  23. Tak děkuji, že jsem od doby přečtení těchto článků začal bát každou noc usnout, teď se mi toho strachu nejde zbavit :-(

    OdpovědětSmazat
  24. Strachu se dá postavit, nepustit ho, ale tohle je drsně nepříjemné na těle a na duši, tak silné a intenzivní, více jak cokoliv při bdělém stavu.

    OdpovědětSmazat
  25. Jojo, taky jsem měl zážitek s bytostí, které temně oděná stojí vedle mé postele a paralyzuje mě, ale někde jsem si přečetl, že jsem to vlastně já sám, když se v noci ve spánku chodím dívat domů k bohu, tam kam všichni patříme, ale nějak jsem tomu nevěřil úplně. Vysvětlení, že se jedná o personifikaci našich strachů se mi celkem zamlouvá. Myslím, že se jedná o skutečné bytosti, ale je možné je vlastní vůlí a zaměrem přemoci. Já se z paralýzy vykřičel přes neslyšný "jekot" až k minimální dusivé hlasitosti až to uteklo, měl jsem velký strach, páč jsem nevěděl o co jde, ale nedokázalo mě to v paralýze udržet, za což jsem se musel posléze pochválit. Myslím, že cílem je práce se strachem, čili úplná důvěra v sebe sama a ve svou sílu. Věřím, že až toho dosáhneme, bude vše velmi srandovní a budeme vděční bohu za tu šanci si tímto projít. Já jsem čím dál tím vděčnější milované matce Zemi a bohu za vše,co pro nás dělají :-) Zvítězíme láskou :-)) Myslím, že už vyhráváme, už se to otáčí :-)))

    OdpovědětSmazat
  26. Nič, nič o takých veciach nepozerajte, nešpekulujte o tom nerozvádzajte, nediskutuje, lebo váš strach ich teší - iba tomu vynadajte a ak máte niekoho, nech to od vás odsunie. Načo sa trápiť, načo ich živiť, provokatérov. Hi

    OdpovědětSmazat
  27. Já jsem měla se spánkovou paralýzou podobnu zkušenost... ale upřímně si nemyslím, že by to mělo nějak extra spirituální podtext.
    Spánková paralýza vzniká, jak už tu bylo řečeno, aby se tělo nehýbalo ze snu, resp. aby ses nechovala, jako se chová tvoje tělo ve snu, protože by to pro tebe mohlo být nebezpečné... kdyby se ti třeba zdálo, že skáčeš, tak aby ses na posteli nezabila.

    V zásadě je bdělost ve spánkové paralýze dána geneticky a je to porucha, která se dá poměrně jendoduše regulovat. Díky dnešní medicíně je už možné úúplně všechno, a hned bych za tím nehledala spirituální koncept.
    Zkoušela si třeba psychoterapii? Je možné, že máš třeba v hlavě z dětství nějaké trauma, a v důsledku toho, že se tomu nevěnuješ, se ti to takhle promítá do spánku...
    Musí to být hodně nepříjemné, především pokud se chceš koncentrovat na život a každou noc musíš čelit něčemu takovému...

    Být tebou se soustřední na zkvalitnění spánku, nikoli ezoterický koncept, který v něm vnímáš... doporučuji třeba weby dobry-spanek.cz nebo nespavost.net. Supr rady a články mají třeba také e-shopy s matrace, například http://www.kralovske-spani.cz/ kde na blogu taky najdeš celou řadu rad a typů, jak si svůj spánek zkvalitnit.
    Ale nepodléhej nějaké iluzi, že se v Tobě děje něco iracionálního... to jsi na dobré cestě se toho NIKDY nezbavit...

    OdpovědětSmazat
  28. Dobrý den, poprvé se mi to stalo tak, že jsem si pouze pamatovala, že visím za nohy hlavou dolů a koukám na sebe, spala jsem sama se svou dcerou vedle, začala jsem si v duchu říkat ne mámtam dceru chci zpět k ní. Nebolelo mě to fyzicky, ale strašně divnej pocit. Ráno jsem to vyprávěla sestřence a byla jsem v šoku když mi sdělila že se jíto stáválo taky, že ji něco tahá z těla a samozřejmě jsem spala v její posteli. Ale na místě jejího partnera, tam kde ona spí má pod matrací stočenou spirálu a je to ok už. Ta mi poprvé řekla o astrálním cestování. Podruhé se mi to stalo doma v ložnici, vedle má dcerka v postýlce.Zdál se mi nějaký sen a najednou jsem cítila, že je zemětřesení a že se třese panelák.Pak se mi dál zdál sen a znovu otřesy paneláku, pak asi ještě 2x se to opakovala, najednou jsem cítila strašnou centrifugu v hlavě ale mega rychlou a najednou jsem vyskočila a koukám sama na sebe. A než jsem se stačila vzpamatovat cítila jsem jak mě něco tahá za ruku, ale to něco jsem neviděla nad dveřmi z ložnice. Tak jsem začala řvát zlatíčko...tak jako ve filmech volají zlááátííííííííčkoooooooo....a najednou jsem se probudila a nemohla jsem se hýbat a cítila jsem jak pomalu se uvolňuji a můžu se hýbat!!!!no nepopsatelnej zážitek tak reálnej, reálnější než je naše realita!!!! Začla jsem brečet a šla vzbudit manžela, jelikož spal vedle v obýváku a říkám mu co se mi stalo, ať si jde k nám lehnout a najednou jsem si uvědomila , že mámstuhlou jakoby oteklou i pusu, jako po injekci od zubaře. Dva dny po té zemřel můj tchán, a předtím ten den prodělal mrtvici. Tak jsem si to potom spojovala s tím.Ale dodneška nevím. Co mě tahalo???? ALe ten to druhý zážitek byl opravdu fyzický, strašně silný. Jediný mi přišlo, že jsem taková plná energii :-) ale jinak mazec. Pak se mi to stalo ještě jednou kdy jsem opravdu proletěla celý panelák a na sídliště, ale víc si nepamatuju, ale bylo to vše příjemné.A Pak se mi to stalo ještě asi třikrát, kdy já říkám, že to byl náběh na vystoupení z těla.....kdy již to poznám, vždy když se to stalo spala jsem na zádech, což se píše, že tělo má být max.uvolněno a vždy předtím se mi zdají vyloženě hororový sny a přesně jak tu bylo psáno jsou to naše strachy, po každé jsem se vždy probudilo aniž by došlo ještě k vystoupení tudíž předtím a byla jsem vždy ztuhlá a nazádech, pokaždé mi pomůže lehnout si na bok, prostě změnit polohu a už se mi to dál nezdá. A včera se mi to stalo znovu bez vystoupení ted, ležela jsem na zádech, zdál se mi sen o duchách, jelikož je to jeden z mých strachů.....a najednou cítím jak mě něco chytlo silně za hlavu oběma rukama, a před mojím obličejem se objevil nějaký obličej a něco na mě volá, ale nemůžu si ho přesně vybavit, jen velký oči a pusu a tak jsem na něj ze všech sil začala řvát Já se tě nebojím a to jsem pravou rukou šahala po manželovi, jelikož ležel vedle mě a ruka ztuhlá a nešlo to najednou zmizel a já jsem se probudila, opět ztuhlá a na zádech.... toď mé zážitky jen jsem se od té doby začala také o všechny tyhle věci zajímat v neposledním amazonie ayuhasca šamani ...a lecos to vysvětluje :-) opradu doufám že jsou to jena jen naše strachy a pokud se bojíme tak se nám cestovat nepovede. A pokud je to forma nějaké očisty, taky bych se nedivila. A jsem ráda že jsem se mohla podělit o vaše zážitky s vámi. Děkuji

    OdpovědětSmazat

Komentáře prosím pouze věcné, k tématu, informačně přínosné, nikoliv pouze urážky autorů článků.
Komentáře moderuji podle svých časových možností.