Aolian: Jak nám za humny zplesnivěl les

Díky, Aoliane, krásný článek!

Ahojky, srdečně zdravím do Budějovic. Teďka mi konečně trochu polevil pracovní frmoul, tak se postupně prokousávám novými příspěvky na Tvém webu a mám z nich radost :-)

Díky za ně, zvláště za ty, co jsou plné inspirace a kódů na další práci s transformačními energiemi.

 

Posílám taky něco k příležitostnému zveřejnění, týká se to především jednoho netradičního objevu, k němuž došlo včera v mladém lese za naší vesnicí. Jsou k tomu i čtyři fotky. V textu příspěvku by mělo být patrné, kam je vložit. Každopádně ta fotka v souboru slunicko.doc patří až na úplný závěr článku.

 

Přeju hezký zbytek měsíce

A.

Jak nám za humny zplesnivěl les

Zdá se, že v posledních čtrnácti dnech se klimouši opravdu nadřeli, aby nad naší krajinou udrželi hutný dekl z inverzní mlhy. Celé naše Opičí hory byly v té vyumělkované mlze ponořeny až po uši, jevily ovšem vehementní snahy vymanit se z těchto nedobrovolných pout a nastavit svou převážně lesnatou tvář slunku zastřenému hliníkovou clonou. Marně. Každá jejich snaha byla tvrdě pronásledována a ubíjena nebetřesným hlučením, ostrými závany přízemního větru a zvýšeným odparem vody z krajiny.

Ve čtvrtek 22.11. konečně přišla Změna. Ne že by u nás klimoušové velkoryse dovolili svit slunka, ale mlha blahosklonně povylezla výše a dokonce tam i lehce zeřídla. K odpoledním hodinám dokonce vyšplhala teplota po předchozích napůl mrazivých dnech na rekordních sedm stupňů nad nulou. Vynikající příležitost pro malou vyjížďku na kole do blízkého lesa.

Netrvalo dlouho a ocitnul jsem se na svém oblíbeném relaxačním místě nedaleko menší tajemné skalky, kudy prochází zajímavá energetická linie. Má celkem slušnou páru a pěkně se na ní dají pucovat přežilé staroatlanské obaly a platformy. Protentokráte však dostala přednost hustá odrůstající mlazina se smrky a modříny na protější straně příjezdové cesty. Na rezavé vrstvě opadaného jehličí se totiž bělalo cosi podivného a zcela neobvyklého. Takové prazvláštní bělavé fleky, které někde vypadaly jako jemná námraza, jinde zas zpodobňovaly chomáče vaty a na jednom místě mi dokonce připomněly pohled na chuchvalce pěny chrlící se z hasičské cisterny coby zlatý hřeb programu letního dětského dne v naší obci. Ať hloubám, jak hloubám, něco takového jsem doposud nespatřil v žádném lese…

Vnořil jsem se do mlaziny a zkusil pořídit nějaké fotosnímky:

V mladé kultuře vládla poněkud ponurá atmosféra a vzduch měl lehce zatuchlý zápach. Celé to tam bylo takové zaplesnivělé a nehybné. O plísních je známo, že pro svůj rozvoj upřednostňují hlavně zásadité prostředí. A jsou-li tyhle chomáče opravdu produktem nějaké plísně, pak to znamená, že na půdním povrchu nejspíš převažuje aspoň lehce zásadité prostředí. Že by důsledek nadměrného sprejování zásadotvorných látek do atmosféry a jejich následného spadu na půdní povrch? K tomu ještě speciální „zapařovací“ mikroklima dané nedostatečným provětráváním vzduchu v přehoustlé mlazině a možná i nepřirozeným mikrovlnným odpařováním vody z půdy. Když si vezmeme, že opadanka z jehličí je sama o sobě kyselinotvorná a jejím tlením postupně vzniká surový kyselý humus, takhle nápadně naplesnivělý povrch půdy je zde přinejmenším překvapivý. I s ohledem na tamní kyselinotvorné horninové podloží s rulami či svory. Určitou roli by v tom mohla sehrát i měnící se kvalita slunečního svitu kvůli zasprejované atmosféře. Nebo to klimouši prostě vzali útokem a testují na našich velkých širých rodných lánech a lesních hvozdech nové „biomutanty“ z lůna svých pavědeckých laboratoří?

Rozhodl jsem se, že příležitostně zkusím změřit pH půdy v oné zatuchlé mlazině a rozhodit sítě v okruhu svých známých ohledně přesnějšího určení svého nového objevu. Pokud máte nějaký tip nebo podobnou zkušenost, za obojí budu rád.

Shrnu-li svá poznání z letošních listopadových dní, ono je těch překvapivých událostí vlastně vícero. Ačkoliv navenek převládá pochmurné klima, je prostupováno něčím dynamickým, co motivuje k novým prožitkům, dodává bohatou inspiraci k práci, vyzývá k odkládání a rozpadu starých kousků duše, které přežily svou vlastní užitečnost a přitom se nenechá jen tak odbýt slabomyslnými pavědeckými klima-pokusy. Tenhle Element si směle a bez ostychu razí svou vlastní cestu a vybydlené záhrobní úrovně nechává s neobyčejnou lehkostí a elegancí bohatě zarůst statnými výhony vinné révy. Zároveň dokáže neutralizovat a sjednocovat protikladné síly a harmonizovat jejich působení. Je zde velká naděje, že se v jeho vyzařování podaří postupně znovusjednotit i násilně oddělené protikladné energie „svastiky“ (Hadí síly) po tisíce let zneužívané pro válečné účely a na podporu ego-rozumu.

V pozadí tohoto elementu, vytrhujícího z ospalosti současné doby elektrosmogové, je matně vidět slábnoucí a rozpadající se duše Staré Atlantidy, na kterou jsou „naroubovány“ všechny klíčové platformy stávajících iluzivních světů. K rozkladnému procesu staroatlanské epochy vydatně přispívají proudy neodbytné energie tryskající z Velké Sluneční fontány. Není divu, že několikavrstevné emocionální tělo Staré Atlantidy jim dává patřičně zabrat, je totiž celé skrz naskrz „prošpikováno“ speciálními rituály, které mu zakazují zemřít a neustále jej dopují energiemi Dechu Života. A ono je z toho chudák celé v depresi, neboť již potřebuje zemřít, aby spolu s ním konečně zanikly veškeré iluzivní světy nasměrované k sabotování pokrokových transformací v přírodním řádu. Však se dočká, odzasvěcovací rituály jsou již na cestě (:-) K životu nedílně patří improvizace a když kvůli klimoušům vybouchla část původního transformačního plánu naší planety, postupně je nahrazována jiným, pro který nejsou a nebudou stávající klimateroristické podmínky překážkou.

P.S. Dodatečně vřelé díky všem za povzbudivé a inspirující komentáře k mým předchozím článkům. Žel nestíhám reagovat kvůli velkému pracovnímu vytížení při dokončování letošních projektů. V prosinci snad vyzbyde více času na sepsání dalších vlastních zkušeností ohledně detoxikace těla i duše a rovněž i tak na sepsání některých netradičních událostí, které se mi přihodily v rámci mého antichemtrailsového odboje aneb „Co tě nezabije, to tě posílí :-)))))“

Každopádně teď je v našem antichemtrailsovém hnízdečku hlavní detoxikační hvězdou čerstvě nastrouhaný křen na všechny možné způsoby. Roste skoro v každém bordel-koutku naší vesnice a z jeho statných kořenů vyzařuje mimořádná chuť do života. A co se týče detoxu od sprejovaných nanočástic různých prvků, celkem obstojně pomáhá dobíjet si auru ionizátorem a skrz vlastní myšlenky si programovat svou DNA tak, aby tělo na tyto částice nereagovalo jinak než jejich pohotovým výkopem ze své přítomnosti. Občas také neuškodí vypít silný utrejch z koriandru, přesličky rolní či vilcacory a dny s ubývajícím měsícem zasvětit detoxu s tabletkami sladkovodní řasy Chlorelly.

A na úplný závěr trocha parodického humoru na téma „Slunce a klimouši“:

Milí klimoušové, ať děláte, co děláte,

Sluníčko vás nakonec stejně vypeče.